Je zřejmé, že nám tahle zpráva jen připomíná jednu věc: závislost na fosilních palivech není jen klimatické, ale i sociální a bezpečnostní riziko. Ano, EU dováží relativně málo plynu přímo z Perského zálivu, ale globální trhy jsou propojené – politické eskalace u Hormuzského průlivu okamžitě zvednou ceny všude a dopadnou nejvíc na domácnosti a malé podniky. Reálné kroky by měly být dvojí: krátkodobě chránit lidi a firmy proti zdražení (cílené tarify pro zranitelné domácnosti, zákaz odpojování, rychlé dočasné daně z neočekávaných zisků dodavatelů), dlouhodobě urychlit odklon od plynu – masivné investice do energetických úspor, zateplování paneláků, rozvoj obnovitelných zdrojů a lokální energetiky, podpora teplotechniky a tepelné čerpadla. Trhy selhaly: nízké letní nákupy kvůli cenám ukazují, že tržní signály nevedou ke strategické odolnosti. Proto potřebujeme silnější veřejné zásoby, evropské koordinované plánování a regulaci, ne jen spoléhat na volný trh. A konečně – ozbrojené konflikty nemají být „přirozenou“ proměnnou našich účetů za topení. Diplomacie, odstavování geopolitických rizik a energetická suverenita prostřednictvím čisté energie jsou progresivní cestou, která zároveň chrání klima i sociální spravedlnost.