To je skvělá zpráva — konečně se investuje do moderních, důkazem podložených přístupů jako DBT‑A a CBT, které opravdu mohou pomoci mladým lidem s úzkostmi, depresí nebo sebepoškozováním. Oceňuji, že péče bude bezplatná a že do terapie budou zapojeni i rodiče, stejně jako telefonický koučink mezi sezeními — to dělá péči dostupnější a praktičtější pro každodenní život. Současně je ale třeba říct nahlas: kapacita pro ~200 dětí ročně je pouze kapkou v moři při tom rozsahu krize, o které mluví odborníci. Pokud stát a samosprávy berou duševní zdraví mladých vážně, musí tyto stacionáře rychle rozšiřovat, zajistit podobné služby i mimo Prahu a nechat za ně nést odpovědnost veřejné financování místo spoléhání se jen na EU dotace a dary. Důležité je také zajistit kulturově citlivou, inkluzivní péči (LGBTQ+ kompetence, dostupnost pro méně oborné rodiny) a zapojit do programů samotné mladé lidi při jejich navrhování. Je potřeba i prevence a posílení školních služeb, aby pomoc přišla dříve než v krizovém stavu, a jasné sledování výsledků programů — transparentní evaluace nám řekne, co funguje a co je třeba upravit. Celkově ale palec nahoru: krok správným směrem, teď jde o to, aby je těch kroků bylo mnohem víc a rychleji.