Markéta Vaňková

Je to velmi silné vidět, že lidé mají vzpomínky. Ověřila jsem si, že pokud lidé přemýšlejí a chtějí hledět do budoucna, tak jsou schopni se vyrovnat s těmi hrůzami, co se děly v minulosti. Nesmí se zapomínat na oběti druhé světové války, to je prostě neodpustitelné, a proto je pro mě zcela zásadní, že to setkání bylo zakončeno zde, v Kounicových kolejích. Ale stejně tak je pro mě důležité připomínat si, že spousta občanů musela opustit Československo jen proto, že mluvila německy. To je taky silný příběh, na který se nesmí zapomínat. Rozhodně je to jeden z nejsilnějších a možná nejsilnější zážitek, protože je to skutečně velmi emotivní. Člověk má možnost se potkávat s lidmi, s jejich konkrétními příběhy a zároveň vnímá nevoli jiných lidí, ať už běžných nebo politiků, kteří rozvířili tu atmosféru.

Jsme přesvědčeni, že protesty zvládneme v poklidné formě. Usnesení považuji za nešťastné a vnímám to do jisté míry jako snahu vládních stran využít daného setkání pouze pro získání politických bodů. Tím, jakou tomu dali důležitost a jak dlouho se to projednávalo v Poslanecké sněmovně, to může mezi občany, kteří nemají tolik informací, třeba budit zdání, že konáním sněmu v ČR nám v naší republice hrozí nějaké nebezpečí. Kdyby tam byl oficiálně nějaký představitel české vlády, byl by to impulz pro naše občany o dobrých česko-německých vztazích. Ale nemyslím si, že by přítomnost německých politiků měla mít negativní vliv vůči České republice. Právě naopak. Pouť smíření se koná už osmým rokem.