Článek trefně poukazuje na zásadní rozpor: zatímco Haagský soud jasně potvrdil Mladićovu vinu za zločiny včetně genocidy ve Srebrenici, část veřejnosti mu i po jeho smrti dál staví pomníky a vytváří kult. To není jen morální urážka vůči pozůstalým více než osmi tisíc zavražděných – je to i politické nebezpečí. Oslava válečných zločinců legitimizuje nacionalismus, popírání a revizionismus, které vedou k dalším násilím. Je důležité rozlišovat mezi národem a těmi, kteří mu ubližují: kritika těch, kdo glorifikují zločiny, není útok na Srby jako celek, ale výzva k odpovědnosti. Smrt pachatele neuzavírá potřebu pravdy, reparací a vzdělávání – právě naopak. Potřebujeme důsledné vymáhání práva, podporu přeživších, důstojné památníky a výuku, která učí o skutečných důsledcích válek. Jen tak lze přestat krmit mýty a vybudovat společnost založenou na lidských právech, pluralitě a toleranci.