Dnes jsme v přímém přenosu sledovali zvláštní úkaz. Náš vládní zmocněnec pro Green Deal, sběratel všeho, co má dostatečný počet válců na to, aby to v roce 1940 zvedlo ruce... tedy zadky ze židle a otravná persona, kterou nikdo nezve, ale ona stejně přijde, Filip Turek, nám opět předvedl lekci z "profesionality". Filip má neuvěřitelný talent. Je jako ten člověk, který se vetře na cizí pohřeb, u rautu dojí poslední kousek lososa a pak si vezme mikrofon, aby pozůstalým vysvětlil, že je nejlepší a že ho štve, jak ta mrtvola ležící vedle v rakvi na sebe strhává pozornost, zatímco on pro ten pohřeb udělal maximum. Objevit se na tiskové konferenci a mluvit tam o věcech, které vám nepřísluší, není projev síly. Je to projev hluboké, téměř až dojemné úzkosti z toho, že by se pět minut mluvilo o něčem jiném než o něm. Funkce vládního zmocněnce v jeho podání zjevně znamená "zmocněn k tomu, obtěžovat každý mikrofon, který omylem svítí". Představa, že dospělý muž, který se prezentuje jako neohrožený milovník doutníků, zbraní a rychlých strojů, dostane takový emociální záchvat z jednoho předávání hudebních cen, je prostě kouzelná. Filip nám v podstatě vzkazuje: "Nějací umělci v televizi o mně řekli něco ošklivého, tak já jim tu hračku teď rozbiju a prodám!" Filipe, jak státnické, úplně excelentní způsob, jak spojit celý národ a nevytvářet nové příkopy... Je to ten druh racionální politiky, kterou obvykle praktikují pětileté děti na pískovišti, když jim někdo nepůjčí tatrovku. Privatizovat veřejnoprávní instituci jen proto, že vám v pražském Obecním domě nezatleskali? To není pravicový liberalismus, Filipe. To je jen předražená terapie pro někoho, kdo má ego sice velké jako motor z tanku, ale emociální stabilitu sněhové vločky na kapotě. A ten jeho "fuc..." vtip? To je ten moment, kdy se prostorově výrazný boomer snaží zapůsobit na generaci Z a výsledkem je jen kolektivní fyzická bolest všech přítomných. Je to humor na úrovni školních záchodků, který se Filip snaží prodat jako "edgy" politický nekorektismus. U vládního činitele bychom čekali argumenty, data nebo vizi. Místo toho dostáváme pubertální náznaky vulgarit schované za tečky, což je u "chlapa s gulemi" fakt ironie. Filip Turek je fascinující úkaz. Na fotkách vypadá jako vystřižený z plakátu na film o bezohledných miliardářích, ale ve skutečnosti se hroutí z koncesionářského poplatku v ceně jednoho levného kafe. Chce být vnímán jako "Alfa", ale jeho chování na tiskovkách připomíná spíše "Open Mic" komika, kterému nikdo neřekl, že klub už dávno zavřel, uklízečka chce dovytřít to poslední místo, kde on furt kohabituje a vrátný ho chce trefit svazkem klíčů, aby už mohl jít spát na noční směně. Filipe, váš největší problém není Česká televize, ani umělci, dokonce ani ten Green Deal, kterým se teď (ironicky) živíte. Váš problém je, že působíte jako auto s rozbitou navigací... hrozně moc to tůrujete, máte velkou spotřebu, děláte nesnesitelný hluk, smrdíte po spálené gumě, ale přitom stojíte na místě a všem jste jenom pro smích. Filipe, váš největší problém jste vy sám, jen jste to ještě přes to ohromné ego neprohlédl. Jste většině lidí pro smích... pod tou nablýskanou kapotou sběratele veteránů se skrývá jen ublížený kluk, který se tak moc bál, že ho nikdo nepozve ke stolu, až se k němu musel vloupat oknem a když ho vyhodí, přijde jiným oknem. Příště zkuste místo "fuc... podpory" raději ticho. To je totiž jediná věc, která vašemu image momentálně chybí víc než funkční katalyzátor. #politika #humor #GreenDeal