Přiznávám, že se taky občas boomersky pozastavuju nad dnešní mladou generací a přemýšlím, co z nich asi bude. O to větší a příjemnější překvápko bylo, když jsme před pár dny jeli na náhlou zástavu oběhu na ulici. Svědky byli dva mladíčci (věkově kolem 16-19?), kteří okamžitě začali pána masírovat až do příjezdu IZS a díky tomu se pána podařilo zachránit (dokonce do plného vědomí, což není obvyklý výsledek resuscitace). Když jsme pána odváželi, byli mladí muži viditelně otřesení, jakoby sami nevěřili, co se jim právě přihodilo. Ještě se omlouvali, že to pánovi divně "křuplo" v hrudníku. Vysvětlil jsem jim, že to je známka správně prováděné masáže. A taky jsem jim řekl, že jsou skvělí a můžou na sebe být pyšní. Fakt mi ti kluci s "květáky" na hlavách v lesklých péřovkàch udělali radost! 🧡 #GeneraceZ #Odznovu #Inspirace

2/ Potřebujem doplnit věci do aut, máme hlad a žízeň a mně se chce čůrat :-) Najíst se nestihnu, protože další výjezd: konflikt v domácnosti mezi rodinou a synem, který jede na pervitinu a je agresivní. Jedeme to řešit a jakmile mladíka zpacifikujeme, vracíme se zpátky na základnu, kde do sebe konečně naházím něco k jídlu, když pískne další výjezd: Roman K., 61 let, sekundární převoz akutní, disekce aorty, naléhavost 2, ad NNH KCH sál. No vida, tak to fakt byla disekce! Jedeme tedy zpátky na kladenský urgent, tam si od doktorky Jany Šeblové mezitím převzala pana Romana kolegyně internistka Dr. Simona. Provedla se akutní CT angiografie a tam kolegyně radioložka popisuje nález rozsáhlé disekce typu A, která sahá od srdce až do tříselných tepen. Simona to okamžitě konzultovala s doc. Benedíkem na Homolce, který ruší svůj osobní program a indikuje akutní operační výkon. Pan Roman je zajištěn, kapou mu léky na snižování tlaku (hlavní faktor vzniku disekce a dalšího jejího zhoršování) a má v sobě další léky na bolest (fentanyl). Vítáme se opět s panem Romanem, překládáme do sanitky za kontinuální monitorace vitálních funkcí, požádám náš dispečink o zvýšení naléhavosti na jedničku, tedy nejvyšší, abychom mohli jet bez rychlostních limitů, a frčíme směr Homolka. Během transportu má pan Roman bolesti a je mu na zvracení, podáváme další opiáty, antiemetika, kontinuálně kape infuze s nitrátem na kontrolu tlaku, všechno musí probíhat rychle a přesně, teď už opravdu není prostor na prodlevy. 🧵 #Zdravotnictví #ZáchrannáSlužba #UrgentníPéče

3/ Za přibližně 15 minut přijíždíme k Homolce, na vrátnici nám automaticky zvedají závoru, míříme ke služebnímu vjezdu pro sanitky, vykládáme lehátko s panem Romanem a jedeme rovnou na kardiochirurgický sál, tam už na nás čeká anesteziologický tým (Dr. Rzyman), předáváme si klíčové informace a dokumentaci, doktor Rzyman se pana Romana ptá na bolesti a v rychlosti vysvětluje, co všechno se teď bude dít. Přejeme panu Romanovi hodně štěstí a říkám mu, že je v nejlepších rukách. Je cca 15,40 a pan Roman odjíždí na sál k nejdůležitějšímu výkonu jeho života. Druhý den píšu Jarkovi Benedíkovi, jak to dopadlo. Odpovídá mi, že to šlo moc dobře a že kolem půlnoci byli hotoví. Když se to dozvídám, mám obrovskou radost :-) Jestli jste dočetli až sem, rád bych ještě dodal a svým textem jsem to chtěl zdůraznit: medicína není o jednotlivých hrdinech. Je to doslova řetězec zdravotnických profesionálů, kdy každý z nás má své vymezené úkoly a zodpovědnosti, které máme zrutinizované a tím bezpečné pro pacienta. A pokud každý z nás svou práci udělá v klidu, správně a pečlivě, dojdeme k výsledku, kterým je přežití pacienta a úzdrava. S panem Romanem jsme se nedávno zkontaktovali, vyprávěl mi ten příběh i ze svého pohledu a dovolil mi ten příběh vyprávět i Vám. Byl štastný a vděčný, že přežil a že se cítí dobře, že vídá dceru, rehabilituje a začíná zase normálně fungovat a měl by i zase pracovat. Mějte se hezky, hlídejte si krevní tlak a buďte na sebe hodní :-) #Zdravotnictví #Kardiologie #PéčeOPacienta

1/ Je pátek, venku duje studený vítr, od rána jezdíme na standardní věci, které tak nějak člověk ve službě na záchrance na začátku ledna očekává – starší lidí s horečkami způsobené chřipkou, což jim způsobí srdeční oběhovou dekompenzaci, dušnost, bolesti celého těla, kolapsy atakdále. Když kolem jedné po poledni zazvoní telefon s dalším výjezdem, působí to jako další podobná rutinní záležitost v pořadí: "muž 60 let, bolesti zad, stenokardie?, naléhavost 2". Jedeme do běžného kladenského činžáku, cestou s řidičem kecáme o počasí, peskujeme kvalitu kladenských silnic a já si v duchu sumíruju, co tak nějak nejspíš budeme dělat pacientovi za vyšetření, tj. jaké vybavení si vezmeme s sebou. U vchodu do domu na nás čeká dcera pacienta, po cestě nahoru do bytu se jí začínám vyptávat, co se vlastně stalo. Tátu začalo bolet v zádech, když se šel sprchovat, motá se mu hlava. Přicházíme do domácnosti, pacient je pan Roman, 61letý štíhlý vitální muž, leží na posteli v ložnici a kromě mírné pobledlosti vypadá vlastně úplně normálně. Vypráví, že se šel sprchovat a najednou ho rozbolelo silně v zádech (úvodní intenzita dle verbální škály bolesti tak 7/10, pak zeslabila na cca 4/10), taky se mu malinko motala hlava. Dýchá se mu normálně, nezvracel, vědomí neztratil. Bere léky na tlak a cholesterol, ale v poslední době tlak zlobil a zkoušeli s praktičkou jinou medikaci. Od třiceti nekouří. Ptám se na charakter bolesti – stálá nebo přichází ve vlnách? Bodavá nebo tupá? Vyzařuje někam? Měl už podobnou bolest někdy? Co bere za léky? Mezitím točíme 12svodové EKG, měříme pulzní oxymetrii, teplotu, tlak. Všechny hodnoty jsou prakticky normální, na EKG nic zajímavého. V hlavě mi bliká někde vzadu kontrolka, že tohle nebudou jen tak obyč bolesti zad, jaké každý doktor vidí tisíckrát do roka. Prostě nějaká léty nabytá intuice, kdy kouknete na člověka a víte, že to je „divný“ – myslím, že každý zdravotník tenhle pocit moc dobře zná. Pána si pečlivě vyšetřuju, poslouchám, koukám, ťukám, prohmatávám. Celkově si všímám takové zvláštní popelavější barvy v obličeji a teď i diskrétního opocení (opocení je pro mě takový univerzální signál, že mám zpozornět); taky mám pocit, že pulsace radiální arterie je na jedné ruce o malinko slabší než na druhé (v mozku se mi rozsvěcí další kontrolka). Prosím tedy kolegyni záchranářku, aby změřila tlak i na druhé paži. Rozdíl tam je, ale jen asi 5 milimetrů rtuťového sloupce (nicméně svítí další kontrolka v mém mozku). Když si pána opatrně posadím, začne popisovat „poruchu vidění a stroboskopický efekt v očích“. To už začínám mít opravdu reálnou suspekci na diagnozu, z níž máme všichni velký respekt – aortální disekce. Neboli hlavní trubka v těle se v jednom místě natrhne a začne se odtrhávat její vnitřní vrstva a s každým úderem se krev dostává dál a dál a odtrhává další a další části vnitřní vrstvy. Obávaná, ale opravdu ne častá věc - v životě jsem řešil do té doby jen tři pacienty s touto diagnozou a z toho dva mi doslova umřeli pod rukama :/. V hlavě mi začíná běžet několi věcí: 1) jestli je to fakt disekce, musíme spěchat, protože každá minuta zvyšuje riziko úmrtí 2) s pánem musíme manipulovat s maximální opatrností, protože každý prudší pohyb zhorší stav 3) mít pod plnou kontrolou tlak a bolest – podáváme tedy intravenozní medikaci a jedeme. Pokyn našimřidičům: rychle, ale jemně, prosím. Na kladenském urgentu pacienta předáváme kolegyni Janě s tím, že mám suspekci na disekci, byla tam taková a maková anamnéza, předáno, odjíždíme na základnu, případ pouštím z hlavy. 🧵 #Zdravotnictví #ZáchrannáSlužba #PrvníPomoc

Tyvole, to se opravdu seriózně veřejně diskutuje prospěšnost vynálezu z roku 1796? Jo, myslím očkování. V tom případě nechť se připraví k obhájení své existence hajzlpapír (1856). 🤦🏻‍♂️ -

Před pěti dny náhlá zástava srdce na ulici, mladý člověk, ECMO protokol, okamžitá kvalitní masáž od kluků od @PolicieCZ, naše úspěšná resuscitace se znovunastolením oběhu, převoz vrtulníkem a dnes tahle přeposlaná zpráva z ARO fakultní nemocnice. Radost 🧡 https://t.co/wv1lElI64i -