Teď se tu objevují diskuse o tom, jak vnímáme Vánoce a co pro nás znamenají. Vyrůstal jsem v osmdesátkách na vesnici v drsných severních Čechách a jako dítě jsem svátky konce roku miloval. Pamatuji si, když jsme s rodiči projížděli večerním městem, jak jsme si se ségrou vždycky ukazovali rozsvícená barevná světýlka za okny bytů a zářili nám oči. Tenkrát bylo všude plno sněhu, kádě s kapry, fronty na banány a mandarinky... Vánoce byly barvy v nomalizační šedi. S mými dětmi zase sdílím jejich radost, nadšení a těšení se na stromeček a dárky. Co je víc než radost a úsměvy našich nejbližších? Užívám si to. Stejně tak vnímám konec roku jako období stresu, napětí a smutku pro mé pacientky, které žijí samy, mají psychická onemocnění, nebo jiná trápení. Soucítím. Myslím na ty opuštěné, zklamané a osamělé. Vzpomínám na mámu, která byla vždycky moji jistotou, oporou a světlem celé mé dětství a dospělý život,...než předčasně tragicky zemřela. Vánoce chystala tak, abychom si je hezky užili a nevnímali to špatné. Snažila se, jak měla síly a možnosti. Pusu a objetí do nebe, mami. Přeji všem svým sledujícím krásné Vánoce. Zpomalte, odpočívejte a mějte se rádi. JP ♥️💫🎄 -
