Mám chuť být maximálně upřímný a otevřený. Možná mám velikonoční deprese. Jen pro mé sledující. Jistě jste si všimli, že celkem pravidelně mažu tweety. Smazal jsem i ty s kočkou, pod kterými jsem měl spoustu vzkazů, že jsem dobrý člověk. Spoustě z vás se líbí můj vztah ke zvířeti. Dnes vám napíšu, jaký vztah mám ke svým nejbližším. Začnu svými dětmi. Mám dvě, obě ještě studují. Jsou ve všem lepší než já. Bohužel s nimi netrávím dost času. Žijí ve vedlejším městě u své matky, která mě z našeho společného domova vyhodila. Po mém odchodu se v její blízkosti střídali muži, za kterými jsem stál jako policajt. Když někdo miluje své děti jako já, je pro něj nesmírně těžké žít s tím, že vyrůstají vedle někoho cizího. Vždycky, když se ten chlap choval před dětmi nevhodně, musel mi to pak vysvětlovat. Unavující, ale musel jsem to dělat. Jejich matka ví, jak je miluju, ví že dokud žiju, budu tu vždycky pro ně. Že bych si nikdy nedovolil nezaplatit alimenty... Děti si pamatují, jak se o ně v nemoci staral hlavně táta. Možná právě tohle byl jeden ze základních kamenů našeho vztahu. Jejich matka mě u rozvodového soudu, (který zařídila ona) jako otce dokonce bránila, což soudkyně, mimochodem- stará komunistická svině, nepochopila. No nic. Rozvody jsou normální, stalo se. Můj denní kontakt s dětmi a starost o ně (sice na dálku) nikdo nenaruší. Jezdí ke mně o víkendu obědy. Když jsem s nimi, svět je v pořádku. Dělám legraci, učím je, snažím se jim předávat, co jsem se v životě naučil. V tu chvíli má můj život smysl. Mám je rád tak, že se to nedá slovy vyjádřit. Dny ve kterých se narodily pro mě byly ty nejšťastnější v životě. Jen rozvod mě trochu poznamenal. Část mojí duše zůstala zaseknutá v té zlé době a už se ke mě nikdy nevrátí. Rodiče. Zrovna za nimi jedu. Letos jim bude 80 let. Jsou nemocní. Bolí mě vidět, jak trpí, takže je pro mě těžké za nimi jezdit, ale nesmím před tím utíkat. Oni o tom netuší, ale když se nedívají, dívám se já a usmívám se. Vážím si každé naší společné sekundy a dokud je mám, jsem pořád dítě. Dokud existuje místo, kde máte rodiče a můžete za nimi přijít, je svět v pořádku. S rodiči se nikdy nehádám, neodmlouvám, nikdy jsem k nim nebyl drzý. Poslouchám je dodnes. Jen ne v tom, abych si našel novou partnerku. 😁 Do toho už nikdy nepůjdu, protože už nevěřím. A taky mě naštěstí nikdo nechce, protože vypadám jako zrůda a mám holou prdel. Ještě se vrátím k tomu, jak mi tu lidé psali, že jsem dobrý člověk. Nejsem a nikdy jsem nebyl. Je ve mně zlo, se kterým se celý život peru. Jen poslední léta se mi daří ho krotit. Možná to tak má každý, jsme jen lidé. Právě. Často se stydím za to, že jsem člověk. Velikonoce, Bůh… všechno to jsou kecy. Žádný Bůh nás nestvořil a pokud ano, tak špatně. Prosím, nesnažte se mě přesvědčovat o opaku ani mi vysvětlovat něco o svobodné vůli. A přesto, i když v Boha nevěřím, paradoxně ho bráním. Myslím že by nenařizoval vraždy dětí a žen ani nedělal potopu světa. O tuhle planetu se prostě žádný Bůh nikdy nestaral a nestará. Je to jen na nás a podle toho to taky vypadá. Ale budu se dál snažit být dobrým člověkem. Třeba se mi to jednou podaří. Držte mi palce, prosím. A sorry za velikonoční depku. ❤️ Ta stará mrcha se ráda dává na odiv. 🤦🏾🤭 #upřímnost #emocionálníinteligence #rodina