Je to právě 29 let, co jsem se vrátila domů z večeře. Zazvonil telefon. A tam se ozvalo jediný slovo... Už A já věděla, že to, na co jsme týdny čekali, se stalo. Umřel táta, po těžké nemoci. U něj to nebyla otázka jestli, ale kdy. A to kdy nastalo 24.7. v 17:45. Rakovina slinivky byla v devadesatkach strašná diagnóza. Nikdy nebylo dost léků. Chybíš mi, táto. Strašně mě štve, že ses nedožil mý dospělosti, vnoučat, který bys miloval. Občas se mi o tobě zda. Jak stojíš v obýváku u konferenčního stolu a já (8let) se tě potichu ptám: tati, ty jsi 100% cholerik A ty jsi zarval: Já jsem 200% cholerik. Byl jsi skvělej táta. I když mnohem kratší dobu než jsi měl. Dík, že jsi to pro mě byl. Že jsi mě miloval. #Vzpomínky #Rodina #Ztráta
