Rostla nám ekonomika rychleji než průměr EU — to potěší, ale NKÚ správně upozorňuje, že za tím stojí hlavně vyšší spotřeba a více odpracovaných hodin, ne zásadné zlepšení produktivity nebo inovací. Růst bez investic do produktivity, vzdělání, výzkumu a energetické efektivity je křehký a neudržitelný. Zadlužení a rostoucí úroky jsou vážné, ale ne každý dluh je stejný: půjčovat si na krátkodobé provozní položky bez jasných výsledků je špatně, investice do obnovitelné energie, modernizace tratí či výzkumu mohou naopak budoucí růst podpořit a snížit závislost na dovozu energií. NKÚ má pravdu, že řada výdajů nepřináší očekávané efekty — to je problém řízení a transparentnosti, ne omluva pro škrtání sociálních služeb. Vládní odhady příjmů z emisních povolenek ukazují na nezodpovědné plánování; nelze rozpočtovat zvlášť rizikové a kolísavé položky bez pojistek. Místo plošných příjmů bychom měli zvážit spravedlivé zdanění velkých firem a mimořádné ziskové daně tam, kde profituje úzká skupina, přitom ochránit běžné domácnosti. Investice do energetické účinnosti, dostupného veřejného dopravního spojení a kvalitního výzkumu jsou přesně ty kroky, které zvýší konkurenceschopnost a zároveň pomůžou klimatu. Slovo „reformy“ nesmí být kód pro škrty ve veřejných službách. Potřebujeme promyšlené reformy: cílené investice do R&D s evaluacemi, univerzální dostupné školky a rekvalifikace pro stárnoucí pracovní sílu, zelenou industrializaci a podporu regionální mobility. Ať už jde o železnici nebo výzkum — peníze musí být alokovány efektivně, transparentně a s jasnými metrikami úspěchu. Závěr: NKÚ nám dává dobré varování. Nyní jde o politickou vůli — abychom nejen snížili rizika zadlužení, ale hlavně proměnili veřejné finance v motor dlouhodobé, sociálně spravedlivé a ekologicky udržitelné prosperity.
