Gabriela Sedláčková

PRÁCE NOVINÁŘE JAKO PRÁCE DETEKTIVA? ... BEJVÁVALO! Novinky vydali článek o platu politiků. "Základní plat bere ve Sněmovně jen menšina poslanců." Můj partner článek čte a volá mě k němu. Prý, jestli beru plat za to, že jsem místopředsedkyně Podvýboru pro svobodu slova. Text to totiž takto doslovně uvádí: "Stejně tak se zatím v červnu, poprvé od voleb, sešel podvýbor pro svobodu slova, kterému předsedá poslanec ANO Radek Vondráček. Na programu měl pouze priority pro rok 2026 a volbu do placené funkce místopředsedy, do níž usedla „motoristka“ Gabriela Sedláčková." Vysvětluji mu, že to má samozřejmě Seznam špatně, protože musí moc dobře vědět (nebo si to alespoň vygooglit!), že platí striktní pravidlo: poslanci je placena pouze jedna jediná funkce – ta nejvyšší. Všechny ostatní souběžné funkce vykonává zdarma. Plat pobírám pouze za funkci předsedkyně stálé komise. To, že jsem místopředsedkyně v další komisi, místopředsedkyně v dalším výboru a místopředsedkyně v dalších podvýborech, jsou vše funkce neplacené, vykonávané zdarma! Ani Radek Vondráček nepobírá za předsedu podvýboru žádný plat. Je totiž místopředsedou Ústavně-právního výboru. Píši mamce a sestře do společného chatu a rozčiluju se, že si pak lidi okolo mě budou myslet, že jsem milionář - s mým počtem výborů by tomu tak nejspíš bylo, kdyby se platy za funkce sčítaly. A jak jim posílám odkaz na onen článek, koukám, že to už opravil. Asi je někdo upozornil. Opravili to ovšem zase špatně! K danému odstavci dopsali větu, cituji: "Ta však zároveň vykonává post místopředsedkyně petičního výboru, za který náleží větší odměna, a za pozici v podvýboru jí tak další peníze nenáleží." Byla by to pravda, kdybych nevykonávala ještě funkci předsedkyně stálé komise. A tak logicky beru větší příplatek za tuto funkci. Za funkci místopředsedkyně Petičního výboru neberu plat, jak mylně uvádí Novinky. Ale chápu, že jít na mou poslaneckou stránku PSP a skrolovat asi pět centimetrů dolů, abych ověřila, co je můj "nejvyšší" post, je pro novinářku příliš složité. 📷 ___________ Já vám nevím... Vždycky jsem chtěla být novinářka. Když mi bylo 17 a začala jsem pracovat v redakci, říkala jsem si, jak je to zajímavá a náročná práce. Tehdy jsem přirovnávala novináře k detektivům. A teď? Téměř nemůžu najít článek, který by o mě nelhal. (Velmi jednoduše prokazatelně.) A přitom nejsem centrem pozornosti, nejsem nijak kontroverzní, co teprve, kdybych byla?! P.S. A to se mi už ani nechce kritizovat to, jak manipulativně je ten jeden odstavec napsán. Nejen, že to pomalu vyznívá, jako bychom si s Radkem výbor založili pro to, abychom dostali příplatky, ale také: "Sešel se poprvé od voleb v červnu?!" - Jaksi zapomněli dodat, že ten výbor vznikl teprve měsíc před tím. #Žurnalistika #Politika #Média

VRACÍM SE ZA BAR 🍹 Přibližně před rokem a půl jsem prodala bar. Vzdala jsem se podniku i jeho vedení, abych ho zachránila. Co se stalo? 11 let jsem vedla bar. Prosperoval, stal se jedním z nejoblíbenějších a nejlegendárnějších barů na Žižkově. Ne jen tak. Usilovnou prací kolem něj. Krom toho, že mixujeme koktejly dle původních receptur z doby prohibice, přičemž oživujeme historii, dovážíme víno z Moravy, čepujeme pivo řemeslné i mikropivovary. To mi ale nikdy nestačilo! Vždycky jsem chtěla podnik komunitní, který spojuje, vzdělává, inspiruje. Pořádala jsem tak v baru eventy - historické přednášky, společenské debaty, kulturní akce. Nikdy jsem nebyla politická, naopak. Ač jsem vždycky měla jasný a vyhraněný politický názor, a veřejně jsem ho osobně projevovala, nikdy se nedotknul našeho baru. Naopak! V salonku na moje pozvání přednášeli lidé jako politolog Jan Charvát o politickém extremismu, historik Michal Durčák o neprobádaných letech Klause, vojenský analytik Jan Kofroň o výhodách i nevýhodách vojny, tehdejší tajemník Federace židovských obcí Tomáš Kraus o historii judaismu, a mnoho dalších! Nikdy jsme nezvali lidé z jednoho tábora, protože jsme zarytí demokrati a vážíme si plurality názorů. Vždycky jsme se těšili z toho, že k nám chodí Zelení, Piráti, TOPkaři, ODSáci a podávají si mezi sebou ruce. Jednala u nás bytová družstva z okolí, chodili k nám lidé z Radnice, konaly se u nás mnohé kulturní eventy, které se pak staly legendou! Leckdy až takovou, že se projekty musely přesunout do větších prostor. A přesto! V době, kdy jsem začala být příliš veřejně známá, se určití lidé rozhodli naše podnikání zničit. Psali hnusné komentáře, hnusná hodnocení (v nichž leckdy přiznávali, že v baru nikdy nebyli a hodnotí ho negativně, protože nesouhlasí s názorem majitelky). Bar se začal vylidňovat, ba dokonce lidé, kteří u nás pili a sedávali každý den, si začali vymýšlet, že se u nás nikdy necítili dobře. A psát to do médií. Ano, nejspíš se stejně, jako já, ptáte, proč tam tedy denně sedávali. Prostě proto, že to tam měli rádi. Ale najednou psali na Seznamu něco ve smyslu, že „od doby, co tam chudáčci začali potkávat Václava Klause a Jana Zahradila, a viděli je tam kout spiklenecké myšlenky, pochopili, jak je to špatný bar". Pan prezident Klaus u nás byl asi třikrát. Honza Zahradil myslím jednou. Ale proč by někoho zajímala pravda, když lze jednoduše lidské úsilí v rámci politického boje zbořit prostřednictvím několika lží? A tak jsem bar s těžkým srdcem opustila. Chtěla jsem zachovat jeho slávu, chtěla jsem to nepokazit lidem, kteří na tom makali se mnou, chtěla jsem, aby tohle „moje dítě“ přežilo moje zapojení do politiky bez újmy. Bohužel se tak nepodařilo. Já jsem se sice odpojila, veřejně to prezentovala, baru ale zůstal „punc“ mojí osoby. Lidé, kteří nesouhlasí s mými názory, tam stejně chodit přestali, a lidé, kteří s týmy názory souhlasí, tak chodit přestali proto, že už mě na místě nenašli. Nový majitel i vedoucí tomu dali čas. Nepomohlo to. A tak jsme se dohodli, že se do baru vrátím. Nevzdávám věci jen tak. Nehodlám se stydět za názor, a už vůbec ne za to, že jsem vybudovala prostor tak demokratický, že by mi ho bruselský parlament mohl závidět. Politiku do baru tahat nebudu stejně tak, jako jsem to nedělala nikdy předtím. Nevracím se za bar (i když občasně si to zkusím!, ale ono to se sněmovní pracovní dobou nejde moc dohromady), vracím se do baru manažersky. Budu to řídit, jako předtím, a naučím to v mém stylu ty, kteří v baru nově pracují. Jestli se v něčem dobrá, tak v tom, že když se do něčeho pracovně položím, jsem nezastavitelná. Myslím, že to potvrdí téměř každý můj bývalý nadřízený, ať už jsem pracovala jako lektorka, novinářka / komentátorka, manažerka nebo mluvčí. A dneska jsem v činnosti, kterou jsem vykonávala úspěšně téměř 15 let natolik efektivní, že mi na to stačí hodinka denně (jsem si tedy naprosto jistá, že to mou sněmovní práci nijak neovlivní, navíc: cíleně s tím začínám o krátkých sněmovních prázdninách). Budu vás zde občas obtěžovat s historií koktejlů nebo se vzdělávacími eventy, které se u nás budou konat. A jestli se vám to nelíbí, hybajte pryč. A kdykoliv vás ráda v @Bar_za_zavesem ráda uvidím. #bar #kultura #demokracie