Tvl... Kam? Kam jsme se to dostali, když vedení nemocnice musí diskutující pod svým příspěvkem na sociální síti prosit o slušnost, protože jejich první letošní narozené dítě není Čech...?! https://t.co/RN2B2nKcTE -

Nepravidelné kulturní okénko: Sir Christopher Lee se setkal s Rasputinovými vrahy, viděl poslední popravu gilotinou, lovil nacisty, nahrál heavymetalové album, mluvil 9 jazyky, byl bratrancem Iana Fleminga (James Bond) a byl jediným hercem v "Pánovi prstenů," který se setkal s J.R.R. Tolkienem. Jeho matkou byla hraběnka Estelle Marie Carandini di Sarzano, oslavovaná kráska ze starobylé šlechtické rodiny v italské Modeně. Prostřednictvím rodu Carandini mohl Lee vysledovat svůj původ až ke Karlu Velikému. Toto hluboké pouto k Itálii ho provázelo po celý život: mluvil plynně italsky a často hrál v italských filmech, přičemž si často daboval vlastní repliky. -

Něco krásného sem nesu. Dmytro Boženka. Jeho příjmení znamená v překladu něco jako Božíček. My říkáme "No Božíčku," a Ukrajinci říkají "Nu, Boženka." Tak ať Dmytra Bůh chrání. A ať je z něho zdravý, silný, šťastný, moudrý a čestný kozák. Je to ňuňan nádhernej. ❤️ https://t.co/UjsqJDTIXk -

Fotka Jiřího Kotrly už je na českém pietním místě na Majdanu. Umístila jsem ji nahoru na stojan na fotky, kde ještě bylo místo. Byla to asi nejlepší možná varianta, kam ji dát. Kdybych ji dala na zem za fotky ostatních, nebyla by vidět. Kdybych ji dala dopředu, zakryla by ostatní fotky. Na stojan jsem ji přivázala řetízkem od církevní služby Armády ČR, který tam byl zezadu zapadlý na tom stojanu a ještě ji upevnila gumičkou, kterou jsem měla ve vlasech. Když jsem to tam montovala, přišel ke mně dobrovolník, jeden z těch, co to tam hlídají, viděla jsem ho tam už minule. Zkoušel, jak pevně to tam drží a říkal, že zítra přijde s pořádným lepidlem a fotku pořádně ke stojanu přilepí. Dala jsem mu 50 UAH za péči. Nechtěl je, ale trvala jsem na tom. A protože tu nakonec zůstávám až do čtvrtka, tak ještě přijdu jednou zkontrolovat, zda je fotka opravdu přidělaná napevno a pokud ne, přilepím ji sama Věneček. Na stojan už by se kvůli nové fotce nevešel, i když většina z vás byla pro to, aby byl nahoře. A tak jsem se nakonec přiklonila k názoru maminky Taylora, která mi psala, že podle ní by měl věneček být na zemi, aby byl blíže těm, pro které je určený. Svíčky na baterie. Nesehnala jsem sedm stejných v žádném z krámků pod Majdanem. A kupovat různé jsem nechtěla, aby to tam pak u kluků nevypadalo jak někde v Las Vegas. Tak jsem koupila lucerničku, ve které jsou svíčky tři. Paní prodavačka se ptala odkud jsem a pak se rozplakala a děkovala mi, že stojíme při Ukrajině. Říkala že má jediného syna, který je na frontě. Na rozloučenou mne objala a říkala, že až budu v Kyjevě, ať se za ní v jejím obchůdku určitě zase zastavím. Poslední fotka... Když jsem pietní místo na závěr fotila, přišla tam mladá žena. Šla rovnou ke stožáru s českou vlajkou a rukama ji začala roztahovat a rovnat. Zeptala jsem se jí, zda je Češka. Řekla, že ne, že je Ukrajinka. Ale že tam jde na žádost rodiny českého padlého dát jeho nášivku. Že ji o to požádali přátelé. Jméno padlého neznala, ale říkala, že ho znají ti její přátelé. Pomohla jsem jí pro rodinu toho padlého nášivku na naší vlajce nafotit, vlajku jsem jí podržela roztaženou tak, aby nášivku bylo vidět. Pak jsme si vyměnily telefonní čísla, slíbila, že mi jméno toho padlého napíše. Pokud někdo víte, o koho se jedná, můžete to sem napsat. Přání rodiny našeho padlého hrdiny bylo splněno. Místo jsem ještě trochu uklidila, snažila jsem se, aby všechny fotky byly dobře vidět a aby vše vypadalo upraveně a esteticky. Konec hlášení. Mise splněna. -

Rok pro mě končí zvláštně sladkobolně. Jsem v zemi, kterou jsem si vybrala jako svůj domov. I když... Spíše si ona vybrala mne. Chtěla jsem dnes jít na večeři do své oblíbené restaurace. Oblékla jsem si šaty a obula boty, které jsem kvůli tomu vezla s sebou. A pak mi najednou začalo být smutno po věcech, které jsou pryč a nemůžou se vrátit. A tak jsem se zas svlékla, smyla z obličeje makeup a ostatní kosmetiku, oblékla jsem si pyžamo a mikinu, kterou jsem si dnes koupila, pustila jsem si rádio a střídavě brečím a střídavě se nahlas směju. A prosím rok, který přichází, aby lepší než ten, který právě končí. Pro mě. Pro vás. Pro Ukrajinu. Pro všechny. -

V Kyjevě krásně chumelí a já se tu cítím šťastná. Spontánně jsem se rozhodla sem jet přivítat nový rok, strávit tu pár dní a zase jet domů. Protože bez téhle země už nemůžu být. Tady jsem doma. Tady se, bez ohledu na cokoliv, cítím šťastná. Takže zítra budou česnekové a krabí jednohubky a na Nový rok čočka na kyselo s vejcem. A kdyby někdo z přátel v Kyjevě měl chuť zavítat nebo se jen tak sejít někde ve městě, mám tu na zahřátí tři čtvrtě litru poctivé 50 % domácí slivovice, kterou jsem přivezla s sebou. Zítra půjdu na Majdan zkontrolovat, zda tam mají vlaječky všichni naši kluci, kteří při obraně Ukrajiny položili své životy. Pokud ne, napravím to. Věneček nebo kytka jsou samozřejmostí. A teď jdu spát, jsem po cestě unavená. 🇺🇦❤️ -

Bývalý člen skupiny ABBA Björn Ulvaeus ve svém vánočním poselství říká, že Ukrajina si zaslouží veškerou možnou podporu. Díky! ❤️ -

Náčelník... Myslím na něj dnes celý den. Václav Havel +18.12.2011 🖤 https://t.co/HQY6Y7OFix -

@Katka_Bobkova Kdyby jenom čekali. Oni za nimi většinou ještě i běhají po sociálních sítích. 🤣🤣🤣 -

Zlatá slova. Někteří muži si myslí, že zatímco jejich vrstevnice zestárly, oni zůstali mladí a atraktivní pro dívky ve věku svých vnuček. Naštěstí se to netýká všech mužů, ale jen několika málo hlupáků. 😉 "Mel Gibson mi řekl, že jsem příliš stará na to, abych hrála po jeho boku... i když je o dva roky starší než já. V Hollywoodu může šedesátiletý muž líbat na plátně třicetiletou ženu. Ale pokud si totéž dovolí žena, je terčem posměchu. Já jsem nebyla výjimkou. Říkali mi, že jsem příliš atletická, příliš silná, příliš opravdová. A víte co? Já si to všechno ponechám. Raději budu „příliš“, než abych se stala neviditelnou." ©Sharon Stone. -

Pár slov o přátelství mezi muži. O skutečném přátelství. Nějak mám vlhké oči. Via fb Radek Kučera: Ve svých příspěvcích často kritizuji dnešní sobeckou dobu, kdy místo, abychom se těšili ze vzájemné lidské pospolitosti, hlubokého přátelství a ochotě pomáhat si navzájem, jsme vůči sobě nepřátelští, šíříme závist, jed a toxicitu, podporovanou algoritmy sociálních sítí a neskutečnou vulgaritou veřejného prostoru. Hluboké přátelství, vznešenost, důstojnost a noblesa se staly nedostatkové zboží, dneska letí lži arogance a buranství. Mockrát jsem také říkal, že mužské přátelství je jiné než ženské a každý chlap, i kluk si zaslouží svého nejlepšího přítele, takového, který s ním bude opravdu upřímně a hluboce sdílet jeho radosti i starosti a který bez váhání pojede přes půl světa, když ho jeho parťák bude potřebovat. Jakási krystalické, upřímné a asexuální city mezi muži, jakási bromance, či přátelství, které se často rodilo ve válečných zákopech, skautských, nebo sportovních oddílech, či o kterých jsme četli v románech Karla Maye, kdy jsme obdivovali pokrevní bratry Vinnetoua a Old Shatterhanda. A mně nezbývá než hluboce smeknout před Leošem, který přesně takovým byl pro Patrika Hezuckeho. Zrušil veškerý svůj program jen proto, aby se svým přítelem mohl být v jeho těžkých chvílích, on dokonce přespával na lůžku vedle něj v nemocnici a je dost možné, že když Patrik odcházel, měl vedle sebe z jedné strany svou manželku Nikolu a z druhé strany největšího kamaráda Leoše. Tahle fotka mi upřímně vehnala slzy do očí. Je o hlubokém přátelství, které nám tak často dnes schází. A my sami si položme otázku jestli bychom tohle udělali pro naše přátele, nebo oni pro nás. Jestli existuje kromě rodiny opravdu někdo, kdo by s námi přespával v nemocnici a byl s námi, možná až do konce. Každý z nás potřebuje svého Leoše a skoro nikdo ho dnes nemá. Upřímnou soustrast všem blízkým a poklona a obdiv Leoši Marešovi. Tohle je přesně ten parťák, který je zapsán v knize ohrožených druhů. A já za tuhle naději, totiž, že stále jsou moc děkuju. -

Řemeslníci z Brna. Moje krevní skupina. 🫶🏻 https://t.co/z61OrkoS5o -