The exhumation of Jan Masaryk, which aims to clarify the circumstances of his death in 1948, is part of a broader debate about historical exhumations that have uncovered the truth about significant figures and changed entrenched historical legends. (translated)
The coalition of SPD and motorist groups expressed surprise at the budget deficit of 389 billion crowns for the year 2027, while Germany faces a chain of disturbing incidents, including an investigation into the attack at Leipzig airport and the exhumation of Jan Masaryk brings new hope for clarifying his death. (translated)
Rodačka z Vodičkovy ulice, která přiměla Nobela platit za mír Kdo donutil „krále dynamitu“ Alfreda Nobela, aby ze svého pohádkového jmění financoval světový mír? A proč jméno rodačky z pražské Vodičkovy ulice, jež byla ve své době nejslavnější ženou planety, takřka vymazaly české učebnice dějepisu? Příběh Berty Kinské – ve světě proslulé pod jménem Bertha von Suttnerová – nezapadá do jednoduchých šablon. Není klasickou obětí takzvaného Matildina efektu, kdy by si její zásluhy přivlastnil manžel. Stala se první ženou, která získala Nobelovu cenu za mír, první ženou v historii řečnící na římském Kapitolu a autorkou nejoslnivějšího protiválečného bestselleru 19. století. Přesto v Česku, kde prožila dětství a získala základní vzdělání, zůstává téměř neznámou postavou. Už předloni jsem se o ní krátce zmínil, její životní osudy jsou však podstatně bohatší a myšlenkový odkaz je pro dnešní dobu mimořádně naléhavý (a většina z vás mě tehdy ještě nesledovala). Právě proto si zaslouží přední místo v mém seriálu o zapomenutých osobnostech. Pohrobek z Vodičkovy ulice a pád na společenské dno Dne 9. června 1843 se na rohu pražské Vodičkovy ulice a ulice V Jámě (v domě č. p. 697) narodila Berta Sophia Felicita hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova. Narodila se jako pohrobek – její otec, pětasedmdesátiletý polní podmaršál František Josef Kinský, zemřel ještě před jejím příchodem na svět. Matka Žofie Vilemína pocházela z rodu Körnerů (byla dcerou hejtmana jízdy), tedy z podstatně nižší šlechty, a navíc propadla těžké závislosti na hazardních hrách. Pro konzervativní aristokratickou rodinu Kinských byl tento sňatek těžko přijatelný. Po obrovských finančních ztrátách v kasinech a zpřetrhání vazeb se šlechtickým příbuzenstvem se matka s dcerou ocitly na okraji společnosti. Berta sice část dětství prožila v paláci Kinských na Staroměstském náměstí, po vyčerpání peněz však obě musely odejít do Brna k dívčinu poručníkovi, otcovu příteli Ernstu Egonu Fürstenbergovi. V tamní bohaté knihovně se naplno projevil Bertin výjimečný intelekt: se zájmem studovala filozofii i historii a díky jazykovému nadání záhy brilantně ovládala pět řečí – češtinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu a italštinu. Zakázaná láska a osudový inzerát Alfreda Nobela Když rodinné jmění v roce 1873 kvůli matčině hráčské vášni definitivně vzalo za své, musela se třicetiletá hraběnka postavit na vlastní nohy. Přijala místo guvernantky ve Vídni v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera, kde jeho čtyři dcery vyučovala hudbě a jazykům. Zde se však přihodilo to, s čím nikdo nepočítal: Berta se vášnivě zamilovala do nejmladšího syna rodiny, barona Artura Gundaccara von Suttnera, který byl o sedm let mladší. Matka rodu byla vztahem nemajetné guvernantky se svým synem zděšena. Aby milence rozdělila, dala Bertě výpověď, současně jí však nabídla východisko z nouze. Ukázala jí novinový inzerát: zámožný, postarší švédský gentleman žijící v Paříži hledal zralou a jazykově vybavenou sekretářku a hospodyni. Tím mužem nebyl nikdo jiný než vynálezce dynamitu Alfred Nobel. Berta nabídku přijala a roku 1876 odcestovala do Francie. Mezi osamělým, melancholickým vynálezcem a bystrou, vzdělanou Češkou okamžitě přeskočila jiskra hlubokého porozumění. Nobel byl okouzlen. Jenže jejich pracovní poměr trval pouhé dva týdny. Švédský král si Nobela nečekaně povolal do vlasti a Bertu v Paříži mezitím zasypával zamilovaný Artur dopisy, v nichž ji na kolenou prosil o návrat. Berta poslechla hlas srdce, opustila Paříž a vrátila se do Vídně. Krátký pařížský pobyt nicméně položil základ celoživotního přátelství a korespondence, jež nakonec změnila světové dějiny. Exil na Kavkaze a krvavý křest ohněm Dne 12. června 1876 se Berta a Artur tajně vzali. Reakce rodiny Suttnerových byla nekompromisní: Artura vydědili a novomanželé zůstali zcela bez prostředků. Uprchli proto do Gruzie na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Kateřiny Dadiani z Mingrelie. Na Kavkaze strávili v drsných podmínkách devět let. Živili se výukou jazyků, psaním článků pro vídeňské a berlínské listy pod pseudonymy (B. Oulot, Jemand) a překládáním gruzínské literatury – společně přeložili například národní epos Muž v tygří kůži. Zlomový okamžik jejího života přišel s rusko-tureckou válkou v roce 1877. Berta i Artur dobrovolně pomáhali ve vojenských lazaretech. Dívka z pražského paláce poprvé spatřila tvář války bez romantizujícího nánosu: amputace bez anestezie, hnijící rány, infekce a tisíce zmařených mladých životů položených za politické ambice mocnářů. Tento otřes z ní vychoval nesmiřitelnou pacifistku. Bestseller Odzbrojte! a morální apel na tvůrce dynamitu Po návratu do Rakouska a usmíření s rodinou roku 1885 se manželé usadili na dolnorakouském zámku Harmannsdorf. Berta své válečné trauma přetavila do literatury. V roce 1889 vydala stěžejní román Die Waffen nieder! (Odzbrojte! / Složte zbraně!). Kniha, v níž naturalisticky vylíčila utrpení vojáků i civilistů po bitvě u Hradce Králové z roku 1866, zapůsobila jako společenská rozbuška. Dílo bylo záhy přeloženo do 16 jazyků (do češtiny jej na podnět Vojty Náprstka převedla Vlasta Pittnerová již roku 1896). Dobová kritika význam románu srovnávala se společenským dopadem Chaloupky strýčka Toma. Sám Alfred Nobel jí v nadšeném listu z Paříže napsal: „Milá baronko, přítelkyně! Dočetl jsem právě Vaše mistrovské dílo… Překlad Vaší vynikající knihy by neměl chybět v žádné z existujících řečí, aby mohla být všude čtena a diskutována.“ Berta vytrvale využívala svůj morální kredit a v dopisech Nobela neúnavně konfrontovala s odpovědností za ničivé důsledky jeho vynálezů. Tento intelektuální apel vyvrcholil v dopise ze 7. ledna 1893, kdy Nobel poprvé naznačil záměr odkázat své jmění fondu, jenž bude odměňovat vědecké průlomy a současně vyzdvihne osobnost, která se nejvíce zaslouží o světový mír a bratrství mezi národy. „Právo místo moci“: Proč nebyla naivní pacifistkou Veřejnost si pacifismus nezřídka plete s naivitou či pasivní odevzdaností. Bertha von Suttnerová však nebyla hlasatelkou náboženského, absolutního nenásilí po vzoru Lva Nikolajeviče Tolstého. Byla čelnou představitelkou institucionálního neboli právního pacifismu. Její filozofie nestála na myšlence nechat se bezbranně masakrovat, nýbrž na principu Recht statt Macht (Právo místo moci) – tedy na nahrazení barbarského práva silnějšího funkční mezinárodní spravedlností. Když jí Tolstoj po přečtení románu psal a prosazoval ryze křesťanské odmítnutí zbraní na úrovni jednotlivce (neodporovat zlu násilím za žádných okolností), Suttnerová to odmítla jako neuskutečnitelnou utopii. Byla přesvědčena, že mír nelze vybudovat tím, že se slušní lidé dobrovolně vzdají obrany. Ve svých textech dokonce otevřeně formulovala myšlenku „mezinárodní policie“ – kolektivní ozbrojené síly, jež by zasáhla proti státu, který hrubě poruší mezinárodní právo a vojensky napadne sousední zemi. Ve svých pracích (například Strojový věk nebo Z dílny pacifismu) současně varovala před pastí takzvané „obranné války“. Připomínala, že prakticky každý agresor v dějinách označoval vlastní agresi za pouhou preventivní sebeobranu. Trvala proto na tom, že o viníkovi a oběti nesmějí rozhodovat štáby válčících stran, nýbrž nezávislý mezinárodní arbitrážní tribunál. Pokud bychom její optikou nahlíželi na současnou agresi proti Ukrajině, Bertha von Suttnerová by rozhodně nevolala po kapitulaci napadeného. Mír bez spravedlnosti pro ni nebyl mírem, ale pouhým diktátem síly. Ruskou federaci by bez váhání označila za barbarského agresora, ostře by kritizovala mezinárodní instituce za váhavost při vymáhání práva a apelovala by na globální společenství, aby vyvinulo takový právní, ekonomický a bezpečnostní tlak, který okupanty donutí ustoupit a nahradit veškeré válečné škody. Globální ikona s českými vazbami Suttnerová nezůstala jen u teoretických úvah. Založila Rakouskou mírovou společnost, vystupovala proti vlně dobového antisemitismu a v roce 1891 jako vůbec první žena promluvila na mezinárodním mírovém kongresu na římském Kapitolu. Její neúnavná diplomatická práce přispěla k založení Stálého rozhodčího soudu v Haagu (1899). V roce 1904 absolvovala triumfální přednáškové turné po Spojených státech, kde vystupovala až třikrát denně a v Bílém domě ji k soukromému rozhovoru přijal prezident Theodore Roosevelt. Čilé kontakty udržovala i s českým prostředím. Za svého spojence považovala Tomáše Garrigua Masaryka, setkávala se s básníky Jaroslavem Vrchlickým či Svatoplukem Čechem a v roce 1895 přednášela v pražském Tiskovém klubu Concordia, kde se snažila mírovou myšlenkou otupit vyhrocený česko-německý nacionální spor. Vyvrcholení jejího úsilí přišlo v roce 1905, kdy se stala historicky první ženskou laureátkou Nobelovy ceny za mír. Ocenění, která by bez ní vůbec nevzniklo. Mrazivá tečka a české zapomnění Bertha von Suttnerová podlehla rakovině žaludku 21. června 1914 ve Vídni ve věku jednasedmdesáti let. Její odchod provázelo mrazivé symbolické načasování: zemřela přesně pět týdnů před vypuknutím první světové války – globálního krveprolití, před nímž po celý dospělý život marně varovala. Proč o této výjimečné osobnosti v Česku téměř nikdo neví? Stala se obětí nacionálního a ideologického filtru. Pro meziválečné Československo byla příliš německá a málo lidová. Pro následný komunistický režim byl zase její šlechtický původ a striktně právní pojetí pacifismu zcela nepoužitelné – nepasovala do schémat o třídním boji a budovatelském hrdinství. Zatímco v Rakousku zdobí její portrét dvoueurovou minci (a v minulosti tisícišilinkovou bankovku) a ve Skandinávii o ní vycházejí zástupy knih, v České republice ji připomíná pouze nenápadná pamětní deska v průjezdu paláce Kinských na Staroměstském náměstí a jedna zapadlá ulička v pražských Vokovicích. Její životní příběh názorně ukazuje, jak snadno dokáže nacionální a politická selekce vytěsnit z paměti osobnost, která svými vizemi předběhla dobu o celé století. Neučíme se v dějepise až příliš o vůdcích a vojevůdcích, kteří války rozpoutávali a vedli, a nezapomínáme na ty, kdo se jim ze všech sil snažili zabránit? Napište mi, co si myslíte a co říkáte na její postoje. A neměli bychom si ji v Čechách mnohem více připomínat? Toto je 3. díl mého seriálu o zapomenutých vědkyních, píšu jej proto, aby mé dcery a další dívky měly pozitivní vzory. Jestli vás tyto příběhy zajímají a myslíte, že by je měli znát i ostatní, nezapomeňte dát sledovat @tkapler a pomozte je sdílet a šířit. Díky moc. #BerthaVonSuttner #NobelovaCenaZaMír #Historie
The article deals with the escalation of Russia's hybrid war, the exhumation of the remains of Jan Masaryk, and questions regarding the labeling of books written with the help of artificial intelligence, discussing experts' opinions in these areas. (translated)
The police are exhuming the remains of Jan Masaryk to clarify the circumstances of his death in 1948 using modern forensic methods, and the anthropologist expects that they will find not only the skeleton but also preserved soft tissues. (translated)
The police exhumed the remains of Jan Masaryk to investigate his death in 1948 and to determine whether there was any tampering during the autopsy, in an attempt to clarify speculations about his possible murder. (translated)
The body of Jan Masaryk will be exhumed nearly eighty years after his death, while forensic expert Pavel Toupalík warns that significant new findings are not expected due to the long interval since his death. (translated)
The police in the Czech Republic is exhuming the remains of Jan Masaryk in order to investigate possible signs of violence and to dispel speculations about his death, which occurred after falling from a window in 1948 following the communist coup. (translated)
The police are exhuming the remains of Jan Masaryk from his tomb in Lány to clarify the circumstances of his death in March 1948, when he allegedly committed suicide, while also considering the possibility of murder. (translated)
2/2 Jejich účelem je mimo jiné vyvrátit různé spekulace, které jsou spojeny s tímto případem již téměř 80 let. Věříme, že nás dnešní úkony přiblíží k objasnění okolností vedoucích ke smrti Jana Masaryka. #policiepp #vyšetřování #historie #právo
1/2 Dnes na lánském hřbitově provádíme úkony trestního řízení v souvislosti s prověřováním úmrtí Jana Masaryka v roce 1948, které spočívají v exhumaci jeho ostatků a jejich zkoumaní za využití nejmodernějších kriminalistických metod. #historie #kriminalistika #českárepublika
The police are exhuming the remains of former Foreign Minister Jan Masaryk in order to clarify the circumstances of his death in 1948, which according to the official version was a suicide, but the Office for Documentation and Investigation of Communist Crimes is investigating the possibility of murder. (translated)
The police have initiated the exhumation of the remains of Jan Masaryk at the cemetery in Lány for the purpose of investigating his death in 1948, to dispel speculation about his possible murder, while the official version so far stated suicide. (translated)
"Něco mi v kampani ještě chybí... už vím! Masaryk!" Petra Absolonová, kandidátka ANO do Senátu za Vyškovsko https://t.co/wKoDzW1xMf #Masaryk #Volby2023 #Vyškov
Experts are preparing to exhume the remains of Jan Masaryk from his family tomb in Lány to investigate the unclear circumstances of his death, which occurred nearly 80 years ago and is associated with various theories of suicide, murder, or misadventure. (translated)
The article deals with the exhumation of the remains of Jan Masaryk, the restructuring of the Volkswagen car manufacturer, and the chances of the football teams Sparta Prague and Viktoria Plzeň in the Europa League. (translated)
The article informs about the planned exhumation of the remains of Jan Masaryk in connection with ambiguities regarding his death in 1948, which was officially classified as suicide, but newly acquired documents suggest the possibility of murder. (translated)
⭕️ How did Jan Masaryk die? Experts will exhume his remains from the family grave in Lány after almost 80 years. More at @Radiozurnal1 @iROZHLAScz @CRoPlus https://t.co/qTuUpHQs2C (translated)
RUSKO ZNÁSOBUJE SÁZKY - Západ ve fázi popírání. ↗️ Rusko připravuje útok na Pobaltí. ↗️ Rusko zvažuje využití taktické jaderné na Ukrajině. ☢️ ↗️ Rusko vyhazuje do vzduchu továrny a sklady v Evropě. ↗️ Rusko páchá atentáty na vývojáře a výrobce v Evropě. ❕❗️ A co je podstatné – Rusku roste přímá podpora Číny, Íránu a Severní Koreje. A co se děje u nás? Schytáme bídu za článek, který říká, že to pro Ukrajinu nevypadá vůbec dobře. Že jsme banda proruský filcek prý 🤣 se sídlem v Petrohradu. Je to ukázkový příklad "POPŘENÍ", který je tak dobře znám a popsán v psychologii. Lidská mysl se tak chrání před příliš bolestivou realitou. A teď se toho dopouští celý kolektivní Západ. Příslib podpory není podpora. Příslib raket nejsou rakety. Je třeba valit na frontu "železo". Že-le-zo! To věděl už Masaryk, že proti zlu třeba železem. Kdy jsme to proboha zapomněli? A víte co, nám je to celkem jedno. Většina z nás se konce války pravděpodobně nedožije. Je nám příliš mnoho let, abychom emigrovali, a viděli jsme příliš mnoho, abychom ustupovali. Do umírání se sice nikdo nehrneme, ale až to přijde... Ale Vám, vám upřímně přejeme, abyste vytáhli ty hlavy z děr, kam je strkáte, protože nakonec tomu budete čelit. Už to nebude "stojíme za Ukrajinou". Bude to "stojíme na hradbách před asijskou hordou". A Ukrajina? To může být jen krvavá čmouha ve vzpomínkách těch, co přežijí. Mezitím si ještě pochutnejme na suši, dejme si zmrzku, a už jste viděli Odysseu? Mega krutý. A ne, opravdu to neznamená, že to má Rusko jistý a Ukrajina prohraný. Takhle válka nefunguje. Ale rozhodně to teď není naopak. Jak to dopadne, záleží ještě stále na nás. Na těch, co se nazývají "spojenci". A všem co to chápou velké díky 🫶❤️ Pomáhejte dál 🫡✊ Odkaz na článek ve vláknu níže 👇 #Rusko #Ukrajina #Bezpečnost
Researchers from the Faculty of Medicine at Masaryk University have found that macrophages play a key role not only in the immune response but also in the proper development and regeneration of teeth, with their removal potentially leading to serious developmental disorders of teeth. (translated)
