The article describes the fate of the Polish armored train Śmiały, which served under four different flags and whose history reflects the complex history of Eastern Europe in the first half of the 20th century, especially during World War II. (translated)
Rodačka z Vodičkovy ulice, která přiměla Nobela platit za mír Kdo donutil „krále dynamitu“ Alfreda Nobela, aby ze svého pohádkového jmění financoval světový mír? A proč jméno rodačky z pražské Vodičkovy ulice, jež byla ve své době nejslavnější ženou planety, takřka vymazaly české učebnice dějepisu? Příběh Berty Kinské – ve světě proslulé pod jménem Bertha von Suttnerová – nezapadá do jednoduchých šablon. Není klasickou obětí takzvaného Matildina efektu, kdy by si její zásluhy přivlastnil manžel. Stala se první ženou, která získala Nobelovu cenu za mír, první ženou v historii řečnící na římském Kapitolu a autorkou nejoslnivějšího protiválečného bestselleru 19. století. Přesto v Česku, kde prožila dětství a získala základní vzdělání, zůstává téměř neznámou postavou. Už předloni jsem se o ní krátce zmínil, její životní osudy jsou však podstatně bohatší a myšlenkový odkaz je pro dnešní dobu mimořádně naléhavý (a většina z vás mě tehdy ještě nesledovala). Právě proto si zaslouží přední místo v mém seriálu o zapomenutých osobnostech. Pohrobek z Vodičkovy ulice a pád na společenské dno Dne 9. června 1843 se na rohu pražské Vodičkovy ulice a ulice V Jámě (v domě č. p. 697) narodila Berta Sophia Felicita hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova. Narodila se jako pohrobek – její otec, pětasedmdesátiletý polní podmaršál František Josef Kinský, zemřel ještě před jejím příchodem na svět. Matka Žofie Vilemína pocházela z rodu Körnerů (byla dcerou hejtmana jízdy), tedy z podstatně nižší šlechty, a navíc propadla těžké závislosti na hazardních hrách. Pro konzervativní aristokratickou rodinu Kinských byl tento sňatek těžko přijatelný. Po obrovských finančních ztrátách v kasinech a zpřetrhání vazeb se šlechtickým příbuzenstvem se matka s dcerou ocitly na okraji společnosti. Berta sice část dětství prožila v paláci Kinských na Staroměstském náměstí, po vyčerpání peněz však obě musely odejít do Brna k dívčinu poručníkovi, otcovu příteli Ernstu Egonu Fürstenbergovi. V tamní bohaté knihovně se naplno projevil Bertin výjimečný intelekt: se zájmem studovala filozofii i historii a díky jazykovému nadání záhy brilantně ovládala pět řečí – češtinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu a italštinu. Zakázaná láska a osudový inzerát Alfreda Nobela Když rodinné jmění v roce 1873 kvůli matčině hráčské vášni definitivně vzalo za své, musela se třicetiletá hraběnka postavit na vlastní nohy. Přijala místo guvernantky ve Vídni v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera, kde jeho čtyři dcery vyučovala hudbě a jazykům. Zde se však přihodilo to, s čím nikdo nepočítal: Berta se vášnivě zamilovala do nejmladšího syna rodiny, barona Artura Gundaccara von Suttnera, který byl o sedm let mladší. Matka rodu byla vztahem nemajetné guvernantky se svým synem zděšena. Aby milence rozdělila, dala Bertě výpověď, současně jí však nabídla východisko z nouze. Ukázala jí novinový inzerát: zámožný, postarší švédský gentleman žijící v Paříži hledal zralou a jazykově vybavenou sekretářku a hospodyni. Tím mužem nebyl nikdo jiný než vynálezce dynamitu Alfred Nobel. Berta nabídku přijala a roku 1876 odcestovala do Francie. Mezi osamělým, melancholickým vynálezcem a bystrou, vzdělanou Češkou okamžitě přeskočila jiskra hlubokého porozumění. Nobel byl okouzlen. Jenže jejich pracovní poměr trval pouhé dva týdny. Švédský král si Nobela nečekaně povolal do vlasti a Bertu v Paříži mezitím zasypával zamilovaný Artur dopisy, v nichž ji na kolenou prosil o návrat. Berta poslechla hlas srdce, opustila Paříž a vrátila se do Vídně. Krátký pařížský pobyt nicméně položil základ celoživotního přátelství a korespondence, jež nakonec změnila světové dějiny. Exil na Kavkaze a krvavý křest ohněm Dne 12. června 1876 se Berta a Artur tajně vzali. Reakce rodiny Suttnerových byla nekompromisní: Artura vydědili a novomanželé zůstali zcela bez prostředků. Uprchli proto do Gruzie na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Kateřiny Dadiani z Mingrelie. Na Kavkaze strávili v drsných podmínkách devět let. Živili se výukou jazyků, psaním článků pro vídeňské a berlínské listy pod pseudonymy (B. Oulot, Jemand) a překládáním gruzínské literatury – společně přeložili například národní epos Muž v tygří kůži. Zlomový okamžik jejího života přišel s rusko-tureckou válkou v roce 1877. Berta i Artur dobrovolně pomáhali ve vojenských lazaretech. Dívka z pražského paláce poprvé spatřila tvář války bez romantizujícího nánosu: amputace bez anestezie, hnijící rány, infekce a tisíce zmařených mladých životů položených za politické ambice mocnářů. Tento otřes z ní vychoval nesmiřitelnou pacifistku. Bestseller Odzbrojte! a morální apel na tvůrce dynamitu Po návratu do Rakouska a usmíření s rodinou roku 1885 se manželé usadili na dolnorakouském zámku Harmannsdorf. Berta své válečné trauma přetavila do literatury. V roce 1889 vydala stěžejní román Die Waffen nieder! (Odzbrojte! / Složte zbraně!). Kniha, v níž naturalisticky vylíčila utrpení vojáků i civilistů po bitvě u Hradce Králové z roku 1866, zapůsobila jako společenská rozbuška. Dílo bylo záhy přeloženo do 16 jazyků (do češtiny jej na podnět Vojty Náprstka převedla Vlasta Pittnerová již roku 1896). Dobová kritika význam románu srovnávala se společenským dopadem Chaloupky strýčka Toma. Sám Alfred Nobel jí v nadšeném listu z Paříže napsal: „Milá baronko, přítelkyně! Dočetl jsem právě Vaše mistrovské dílo… Překlad Vaší vynikající knihy by neměl chybět v žádné z existujících řečí, aby mohla být všude čtena a diskutována.“ Berta vytrvale využívala svůj morální kredit a v dopisech Nobela neúnavně konfrontovala s odpovědností za ničivé důsledky jeho vynálezů. Tento intelektuální apel vyvrcholil v dopise ze 7. ledna 1893, kdy Nobel poprvé naznačil záměr odkázat své jmění fondu, jenž bude odměňovat vědecké průlomy a současně vyzdvihne osobnost, která se nejvíce zaslouží o světový mír a bratrství mezi národy. „Právo místo moci“: Proč nebyla naivní pacifistkou Veřejnost si pacifismus nezřídka plete s naivitou či pasivní odevzdaností. Bertha von Suttnerová však nebyla hlasatelkou náboženského, absolutního nenásilí po vzoru Lva Nikolajeviče Tolstého. Byla čelnou představitelkou institucionálního neboli právního pacifismu. Její filozofie nestála na myšlence nechat se bezbranně masakrovat, nýbrž na principu Recht statt Macht (Právo místo moci) – tedy na nahrazení barbarského práva silnějšího funkční mezinárodní spravedlností. Když jí Tolstoj po přečtení románu psal a prosazoval ryze křesťanské odmítnutí zbraní na úrovni jednotlivce (neodporovat zlu násilím za žádných okolností), Suttnerová to odmítla jako neuskutečnitelnou utopii. Byla přesvědčena, že mír nelze vybudovat tím, že se slušní lidé dobrovolně vzdají obrany. Ve svých textech dokonce otevřeně formulovala myšlenku „mezinárodní policie“ – kolektivní ozbrojené síly, jež by zasáhla proti státu, který hrubě poruší mezinárodní právo a vojensky napadne sousední zemi. Ve svých pracích (například Strojový věk nebo Z dílny pacifismu) současně varovala před pastí takzvané „obranné války“. Připomínala, že prakticky každý agresor v dějinách označoval vlastní agresi za pouhou preventivní sebeobranu. Trvala proto na tom, že o viníkovi a oběti nesmějí rozhodovat štáby válčících stran, nýbrž nezávislý mezinárodní arbitrážní tribunál. Pokud bychom její optikou nahlíželi na současnou agresi proti Ukrajině, Bertha von Suttnerová by rozhodně nevolala po kapitulaci napadeného. Mír bez spravedlnosti pro ni nebyl mírem, ale pouhým diktátem síly. Ruskou federaci by bez váhání označila za barbarského agresora, ostře by kritizovala mezinárodní instituce za váhavost při vymáhání práva a apelovala by na globální společenství, aby vyvinulo takový právní, ekonomický a bezpečnostní tlak, který okupanty donutí ustoupit a nahradit veškeré válečné škody. Globální ikona s českými vazbami Suttnerová nezůstala jen u teoretických úvah. Založila Rakouskou mírovou společnost, vystupovala proti vlně dobového antisemitismu a v roce 1891 jako vůbec první žena promluvila na mezinárodním mírovém kongresu na římském Kapitolu. Její neúnavná diplomatická práce přispěla k založení Stálého rozhodčího soudu v Haagu (1899). V roce 1904 absolvovala triumfální přednáškové turné po Spojených státech, kde vystupovala až třikrát denně a v Bílém domě ji k soukromému rozhovoru přijal prezident Theodore Roosevelt. Čilé kontakty udržovala i s českým prostředím. Za svého spojence považovala Tomáše Garrigua Masaryka, setkávala se s básníky Jaroslavem Vrchlickým či Svatoplukem Čechem a v roce 1895 přednášela v pražském Tiskovém klubu Concordia, kde se snažila mírovou myšlenkou otupit vyhrocený česko-německý nacionální spor. Vyvrcholení jejího úsilí přišlo v roce 1905, kdy se stala historicky první ženskou laureátkou Nobelovy ceny za mír. Ocenění, která by bez ní vůbec nevzniklo. Mrazivá tečka a české zapomnění Bertha von Suttnerová podlehla rakovině žaludku 21. června 1914 ve Vídni ve věku jednasedmdesáti let. Její odchod provázelo mrazivé symbolické načasování: zemřela přesně pět týdnů před vypuknutím první světové války – globálního krveprolití, před nímž po celý dospělý život marně varovala. Proč o této výjimečné osobnosti v Česku téměř nikdo neví? Stala se obětí nacionálního a ideologického filtru. Pro meziválečné Československo byla příliš německá a málo lidová. Pro následný komunistický režim byl zase její šlechtický původ a striktně právní pojetí pacifismu zcela nepoužitelné – nepasovala do schémat o třídním boji a budovatelském hrdinství. Zatímco v Rakousku zdobí její portrét dvoueurovou minci (a v minulosti tisícišilinkovou bankovku) a ve Skandinávii o ní vycházejí zástupy knih, v České republice ji připomíná pouze nenápadná pamětní deska v průjezdu paláce Kinských na Staroměstském náměstí a jedna zapadlá ulička v pražských Vokovicích. Její životní příběh názorně ukazuje, jak snadno dokáže nacionální a politická selekce vytěsnit z paměti osobnost, která svými vizemi předběhla dobu o celé století. Neučíme se v dějepise až příliš o vůdcích a vojevůdcích, kteří války rozpoutávali a vedli, a nezapomínáme na ty, kdo se jim ze všech sil snažili zabránit? Napište mi, co si myslíte a co říkáte na její postoje. A neměli bychom si ji v Čechách mnohem více připomínat? Toto je 3. díl mého seriálu o zapomenutých vědkyních, píšu jej proto, aby mé dcery a další dívky měly pozitivní vzory. Jestli vás tyto příběhy zajímají a myslíte, že by je měli znát i ostatní, nezapomeňte dát sledovat @tkapler a pomozte je sdílet a šířit. Díky moc. #BerthaVonSuttner #NobelovaCenaZaMír #Historie
Franculino er solgt til tyrkiske Trabzonspor. Den 22-årige angriber takker af i Midtjylland med 117 kampe, 58 mål og 15 assists. Han forlader klubben som den tredjemest scorende spiller i FCM’s historie. Tak for alt, Francu 🖤❤️ https://t.co/lCSqbYpB6s #Transfernyheder #Superliga #FCMidtjylland
Rakouská televize ORF odvysílá 7. října 2026 dokument „Ozův seznam“, který vypráví mimořádný příběh Oze Davidiana. Během masakru na festivalu Nova se Davidian patnáctkrát vydal do zóny útoku a zachránil 120 mladých lidí před palestinskými teroristy. Tři roky po masakru ze 7. října tak Davidian svůj příběh osobně představí i na půdě OSN ve Vídni, přímo v srdci Evropy. via @streetwize https://t.co/5dBY92FYmB #dokumentárnífilm #historie #OSN
Turkish President Erdoğan has once again urged Greece to stop arming the Aegean islands, which Ankara claims should have a demilitarized status. "History is a very good guide for those who learn from it," he stated. Erdoğan claims that Turkey seeks good neighborly relations and (translated)
The press agency of the Russian government published an article about current events in Germany titled "Old Style Provocation: How Germany Repeats the Mistakes of the Past." What happened in Leipzig is compared to the attack on the radio station in Gleiwitz in August 1939... (translated)
Nej, Abu-Laban. Det er ikke en hvid mand der har opfundet Aisha-historien. Det er virkelighed fra dagens Danmark. Vis nu solidaritet! #dkpol #dkmedier https://t.co/m03JfhObG8 #dkpol #solidaritet #Aisha
The Jewish community has sued the Czech state for the return of the former Jewish town hall seized by the Nazis, located at Koliště 45 in Brno, and whose unresolved restitution is being discussed by the city court. (translated)
Chudák Havel, tohle si fakt nezaslouží. A my taky ne. Zrovna od komouše a kolaboranta se sovětskou okupací vlastní země‼️🫣 https://t.co/uSzW07m41u #Havel #ČeskáPolitika #Historie
History is written by the winners. They write it for as long as their version of events begins to be regarded not as an interpretation, but as indisputable truth. In the Polish narrative about 1989, the winners were the heroes, while representatives of the then-power usually appeared as an anonymous background. (translated)
2/2 Jejich účelem je mimo jiné vyvrátit různé spekulace, které jsou spojeny s tímto případem již téměř 80 let. Věříme, že nás dnešní úkony přiblíží k objasnění okolností vedoucích ke smrti Jana Masaryka. #policiepp #vyšetřování #historie #právo
Påminnelse om vilken mardröm vi befann oss i för fyra år sedan. Och varför man inte kan sluta nu. #påminnelse #vänsterpolitik #historielektion
1/2 Dnes na lánském hřbitově provádíme úkony trestního řízení v souvislosti s prověřováním úmrtí Jana Masaryka v roce 1948, které spočívají v exhumaci jeho ostatků a jejich zkoumaní za využití nejmodernějších kriminalistických metod. #historie #kriminalistika #českárepublika
The police are exhuming the remains of former Foreign Minister Jan Masaryk in order to clarify the circumstances of his death in 1948, which according to the official version was a suicide, but the Office for Documentation and Investigation of Communist Crimes is investigating the possibility of murder. (translated)
2. září 1920 se v Pardubicích narodila Taťána Hladěnová. 🇨🇿 Tato statečná žena se stala klíčovou postavou československého odboje za druhé světové války. 🕯️ Taťána pocházela ze zámožné rodiny obchodníka Vranešiče a provdala se za Františka Hladěnu, známého motocyklového závodníka a zakladatele prestižního závodu Zlatá přilba. 🏆 Společně se svým manželem se aktivně zapojila do odbojové činnosti ✊ a poskytovala pomoc členům výsadkové skupiny Silver A konkrétně Alfrédu Bartošovi, Josefu Valčíkový a Jiřímu Potůčkovi. 🪂 Hladěnová sloužila jako spojka, která zajišťovala pravidelnou a životně důležitou komunikaci mezi Pardubicemi a Prahou. 📜 Na této nebezpečné trase spolupracovala s Hanou Krupkovou a učitelkou Lidmilou Malou. 🤝 Hrdinské úsilí Taťány a jejího manžela tragicky skončilo 20. června 1942, kdy byli oba zatčeni gestapem. ⚫ František Hladěna nepřežil brutální výslechy a zemřel. 🕯️ Taťána Hladěnová byla zavražděna 2. července 1942 na pardubickém Zámečku. 🕊️🇨🇿 #ČeskoslovenskýOdboj #Historie #Hrdinové
The Inuit are requesting the return of the remains of their ancestors, which were taken by European archaeologists, while the melting permafrost in Greenland reveals their skeletal remains. (translated)
V letech 1986 až 1989 byla příslušnicí StB. Od roku 1988 sloužila u 23. odboru rozvědky. Působila v dozorčích radách firem Dopravní podnik hl. m. Prahy, Vítkovice Steel, Pražská teplárenská Holding, ČEZ či Čepro. A tak si tady hnijem 🤬🤬🤬 ⬇️⬇️⬇️ https://t.co/CigABBqFv2 #StB #historie #ceška
Despite massive post-war and especially current propaganda, it is necessary to repeat the key historical fact: from September 1, 1939, to June 22, 1941, the Soviet Union was the most important military ally of Nazi Germany with a common goal of dividing Europe. (translated)
The official end of WW2 occurred after 6 years of terrible suffering and devastation with the signing of the unconditional Japanese surrender on September 2, 1945, on the American battleship USS Missouri. Let us hope that no similar world conflict will occur again. We also hope that the time of Russian surrender is approaching. (translated)
On September 1, 1939, the Second World War began with the German invasion of Poland, which claimed over 60 million lives, including about 6 million Polish men and women. (translated)
