Nad rakví Milana Knížáka pronesl Oto Klempíř, že kdyby si zesnulý umělec mohl režírovat svůj pohřeb sám, kdyby si umělec mohl režírovat vlastní pohřeb, nejspíš by během něj pustil poškrábanou gramofonovou desku, rakev by se nesla obráceně a někdo ze smutečních hostů by se možná přímo během obřadu pustil do hádky. Následně se hovořící ministr kultury neubránil emocím a uronil několik slz. Ve výčtu avantgardních performancí, co by si Knížak mohl na pohřbu pro navození správně absurdní atmosféry přát, chybí snad už jen plačící estebácký udavač. Oh, wait... #MilanKnížák #Pohřeb #Umění







