Search

25 let od 11. září 2001. 🕯️ Den, který změnil Ameriku i celý svět. Dnes vzpomínáme na téměř 3 000 nevinných obětí teroristických útoků i na odvahu těch, kteří tehdy zachraňovali životy. Čest jejich památce. Nezapomínáme. 🇺🇸 #911anniversary #NeverForget #HonorTheFallen #US

11. září 2001 se svět navždy změnil. Dnes vzpomínáme na 2 977 nevinných životů, které byly toho dne zmařeny, na odvahu záchranářů i na bolest všech pozůstalých. Nezapomínáme. 🕯️ https://t.co/tz3iUoAqYh #NeverForget #September11 #911Memorial #CZ #US

Rodačka z Vodičkovy ulice, která přiměla Nobela platit za mír Kdo donutil „krále dynamitu“ Alfreda Nobela, aby ze svého pohádkového jmění financoval světový mír? A proč jméno rodačky z pražské Vodičkovy ulice, jež byla ve své době nejslavnější ženou planety, takřka vymazaly české učebnice dějepisu? Příběh Berty Kinské – ve světě proslulé pod jménem Bertha von Suttnerová – nezapadá do jednoduchých šablon. Není klasickou obětí takzvaného Matildina efektu, kdy by si její zásluhy přivlastnil manžel. Stala se první ženou, která získala Nobelovu cenu za mír, první ženou v historii řečnící na římském Kapitolu a autorkou nejoslnivějšího protiválečného bestselleru 19. století. Přesto v Česku, kde prožila dětství a získala základní vzdělání, zůstává téměř neznámou postavou. Už předloni jsem se o ní krátce zmínil, její životní osudy jsou však podstatně bohatší a myšlenkový odkaz je pro dnešní dobu mimořádně naléhavý (a většina z vás mě tehdy ještě nesledovala). Právě proto si zaslouží přední místo v mém seriálu o zapomenutých osobnostech. Pohrobek z Vodičkovy ulice a pád na společenské dno Dne 9. června 1843 se na rohu pražské Vodičkovy ulice a ulice V Jámě (v domě č. p. 697) narodila Berta Sophia Felicita hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova. Narodila se jako pohrobek – její otec, pětasedmdesátiletý polní podmaršál František Josef Kinský, zemřel ještě před jejím příchodem na svět. Matka Žofie Vilemína pocházela z rodu Körnerů (byla dcerou hejtmana jízdy), tedy z podstatně nižší šlechty, a navíc propadla těžké závislosti na hazardních hrách. Pro konzervativní aristokratickou rodinu Kinských byl tento sňatek těžko přijatelný. Po obrovských finančních ztrátách v kasinech a zpřetrhání vazeb se šlechtickým příbuzenstvem se matka s dcerou ocitly na okraji společnosti. Berta sice část dětství prožila v paláci Kinských na Staroměstském náměstí, po vyčerpání peněz však obě musely odejít do Brna k dívčinu poručníkovi, otcovu příteli Ernstu Egonu Fürstenbergovi. V tamní bohaté knihovně se naplno projevil Bertin výjimečný intelekt: se zájmem studovala filozofii i historii a díky jazykovému nadání záhy brilantně ovládala pět řečí – češtinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu a italštinu. Zakázaná láska a osudový inzerát Alfreda Nobela Když rodinné jmění v roce 1873 kvůli matčině hráčské vášni definitivně vzalo za své, musela se třicetiletá hraběnka postavit na vlastní nohy. Přijala místo guvernantky ve Vídni v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera, kde jeho čtyři dcery vyučovala hudbě a jazykům. Zde se však přihodilo to, s čím nikdo nepočítal: Berta se vášnivě zamilovala do nejmladšího syna rodiny, barona Artura Gundaccara von Suttnera, který byl o sedm let mladší. Matka rodu byla vztahem nemajetné guvernantky se svým synem zděšena. Aby milence rozdělila, dala Bertě výpověď, současně jí však nabídla východisko z nouze. Ukázala jí novinový inzerát: zámožný, postarší švédský gentleman žijící v Paříži hledal zralou a jazykově vybavenou sekretářku a hospodyni. Tím mužem nebyl nikdo jiný než vynálezce dynamitu Alfred Nobel. Berta nabídku přijala a roku 1876 odcestovala do Francie. Mezi osamělým, melancholickým vynálezcem a bystrou, vzdělanou Češkou okamžitě přeskočila jiskra hlubokého porozumění. Nobel byl okouzlen. Jenže jejich pracovní poměr trval pouhé dva týdny. Švédský král si Nobela nečekaně povolal do vlasti a Bertu v Paříži mezitím zasypával zamilovaný Artur dopisy, v nichž ji na kolenou prosil o návrat. Berta poslechla hlas srdce, opustila Paříž a vrátila se do Vídně. Krátký pařížský pobyt nicméně položil základ celoživotního přátelství a korespondence, jež nakonec změnila světové dějiny. Exil na Kavkaze a krvavý křest ohněm Dne 12. června 1876 se Berta a Artur tajně vzali. Reakce rodiny Suttnerových byla nekompromisní: Artura vydědili a novomanželé zůstali zcela bez prostředků. Uprchli proto do Gruzie na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Kateřiny Dadiani z Mingrelie. Na Kavkaze strávili v drsných podmínkách devět let. Živili se výukou jazyků, psaním článků pro vídeňské a berlínské listy pod pseudonymy (B. Oulot, Jemand) a překládáním gruzínské literatury – společně přeložili například národní epos Muž v tygří kůži. Zlomový okamžik jejího života přišel s rusko-tureckou válkou v roce 1877. Berta i Artur dobrovolně pomáhali ve vojenských lazaretech. Dívka z pražského paláce poprvé spatřila tvář války bez romantizujícího nánosu: amputace bez anestezie, hnijící rány, infekce a tisíce zmařených mladých životů položených za politické ambice mocnářů. Tento otřes z ní vychoval nesmiřitelnou pacifistku. Bestseller Odzbrojte! a morální apel na tvůrce dynamitu Po návratu do Rakouska a usmíření s rodinou roku 1885 se manželé usadili na dolnorakouském zámku Harmannsdorf. Berta své válečné trauma přetavila do literatury. V roce 1889 vydala stěžejní román Die Waffen nieder! (Odzbrojte! / Složte zbraně!). Kniha, v níž naturalisticky vylíčila utrpení vojáků i civilistů po bitvě u Hradce Králové z roku 1866, zapůsobila jako společenská rozbuška. Dílo bylo záhy přeloženo do 16 jazyků (do češtiny jej na podnět Vojty Náprstka převedla Vlasta Pittnerová již roku 1896). Dobová kritika význam románu srovnávala se společenským dopadem Chaloupky strýčka Toma. Sám Alfred Nobel jí v nadšeném listu z Paříže napsal: „Milá baronko, přítelkyně! Dočetl jsem právě Vaše mistrovské dílo… Překlad Vaší vynikající knihy by neměl chybět v žádné z existujících řečí, aby mohla být všude čtena a diskutována.“ Berta vytrvale využívala svůj morální kredit a v dopisech Nobela neúnavně konfrontovala s odpovědností za ničivé důsledky jeho vynálezů. Tento intelektuální apel vyvrcholil v dopise ze 7. ledna 1893, kdy Nobel poprvé naznačil záměr odkázat své jmění fondu, jenž bude odměňovat vědecké průlomy a současně vyzdvihne osobnost, která se nejvíce zaslouží o světový mír a bratrství mezi národy. „Právo místo moci“: Proč nebyla naivní pacifistkou Veřejnost si pacifismus nezřídka plete s naivitou či pasivní odevzdaností. Bertha von Suttnerová však nebyla hlasatelkou náboženského, absolutního nenásilí po vzoru Lva Nikolajeviče Tolstého. Byla čelnou představitelkou institucionálního neboli právního pacifismu. Její filozofie nestála na myšlence nechat se bezbranně masakrovat, nýbrž na principu Recht statt Macht (Právo místo moci) – tedy na nahrazení barbarského práva silnějšího funkční mezinárodní spravedlností. Když jí Tolstoj po přečtení románu psal a prosazoval ryze křesťanské odmítnutí zbraní na úrovni jednotlivce (neodporovat zlu násilím za žádných okolností), Suttnerová to odmítla jako neuskutečnitelnou utopii. Byla přesvědčena, že mír nelze vybudovat tím, že se slušní lidé dobrovolně vzdají obrany. Ve svých textech dokonce otevřeně formulovala myšlenku „mezinárodní policie“ – kolektivní ozbrojené síly, jež by zasáhla proti státu, který hrubě poruší mezinárodní právo a vojensky napadne sousední zemi. Ve svých pracích (například Strojový věk nebo Z dílny pacifismu) současně varovala před pastí takzvané „obranné války“. Připomínala, že prakticky každý agresor v dějinách označoval vlastní agresi za pouhou preventivní sebeobranu. Trvala proto na tom, že o viníkovi a oběti nesmějí rozhodovat štáby válčících stran, nýbrž nezávislý mezinárodní arbitrážní tribunál. Pokud bychom její optikou nahlíželi na současnou agresi proti Ukrajině, Bertha von Suttnerová by rozhodně nevolala po kapitulaci napadeného. Mír bez spravedlnosti pro ni nebyl mírem, ale pouhým diktátem síly. Ruskou federaci by bez váhání označila za barbarského agresora, ostře by kritizovala mezinárodní instituce za váhavost při vymáhání práva a apelovala by na globální společenství, aby vyvinulo takový právní, ekonomický a bezpečnostní tlak, který okupanty donutí ustoupit a nahradit veškeré válečné škody. Globální ikona s českými vazbami Suttnerová nezůstala jen u teoretických úvah. Založila Rakouskou mírovou společnost, vystupovala proti vlně dobového antisemitismu a v roce 1891 jako vůbec první žena promluvila na mezinárodním mírovém kongresu na římském Kapitolu. Její neúnavná diplomatická práce přispěla k založení Stálého rozhodčího soudu v Haagu (1899). V roce 1904 absolvovala triumfální přednáškové turné po Spojených státech, kde vystupovala až třikrát denně a v Bílém domě ji k soukromému rozhovoru přijal prezident Theodore Roosevelt. Čilé kontakty udržovala i s českým prostředím. Za svého spojence považovala Tomáše Garrigua Masaryka, setkávala se s básníky Jaroslavem Vrchlickým či Svatoplukem Čechem a v roce 1895 přednášela v pražském Tiskovém klubu Concordia, kde se snažila mírovou myšlenkou otupit vyhrocený česko-německý nacionální spor. Vyvrcholení jejího úsilí přišlo v roce 1905, kdy se stala historicky první ženskou laureátkou Nobelovy ceny za mír. Ocenění, která by bez ní vůbec nevzniklo. Mrazivá tečka a české zapomnění Bertha von Suttnerová podlehla rakovině žaludku 21. června 1914 ve Vídni ve věku jednasedmdesáti let. Její odchod provázelo mrazivé symbolické načasování: zemřela přesně pět týdnů před vypuknutím první světové války – globálního krveprolití, před nímž po celý dospělý život marně varovala. Proč o této výjimečné osobnosti v Česku téměř nikdo neví? Stala se obětí nacionálního a ideologického filtru. Pro meziválečné Československo byla příliš německá a málo lidová. Pro následný komunistický režim byl zase její šlechtický původ a striktně právní pojetí pacifismu zcela nepoužitelné – nepasovala do schémat o třídním boji a budovatelském hrdinství. Zatímco v Rakousku zdobí její portrét dvoueurovou minci (a v minulosti tisícišilinkovou bankovku) a ve Skandinávii o ní vycházejí zástupy knih, v České republice ji připomíná pouze nenápadná pamětní deska v průjezdu paláce Kinských na Staroměstském náměstí a jedna zapadlá ulička v pražských Vokovicích. Její životní příběh názorně ukazuje, jak snadno dokáže nacionální a politická selekce vytěsnit z paměti osobnost, která svými vizemi předběhla dobu o celé století. Neučíme se v dějepise až příliš o vůdcích a vojevůdcích, kteří války rozpoutávali a vedli, a nezapomínáme na ty, kdo se jim ze všech sil snažili zabránit? Napište mi, co si myslíte a co říkáte na její postoje. A neměli bychom si ji v Čechách mnohem více připomínat? Toto je 3. díl mého seriálu o zapomenutých vědkyních, píšu jej proto, aby mé dcery a další dívky měly pozitivní vzory. Jestli vás tyto příběhy zajímají a myslíte, že by je měli znát i ostatní, nezapomeňte dát sledovat @tkapler a pomozte je sdílet a šířit. Díky moc. #BerthaVonSuttner #NobelovaCenaZaMír #Historie

Píše se 11.11.1982. Do vinárny U Obuvníka vstupuje mladý muž jménem Andrej Babiš. Po chvíli k Obuvníkovi zamíří další postava, tentokrát jde o důstojníka StB Júlia Šumana. Oba muži vinárnu po nějakém čase opustí, něco je ale jinak. Neodchází z ní totiž jen ten jeden agent StB, který do ní vstoupil, ale hned dva. Šuman a Bureš. Andrej Babiš se ke spolupráci s StB U Obuvníka upsal a začal coby práskač Bureš úřadovat. První jako důvěrník, po čase už jako spolehlivý agent. Jeho svazek má celých 13 stran a to jich byla po Sametové revoluci ještě spousta zničena. Babiš spolupráci s tajnou policií poslední roky vytrvale odmítá, ještě v roce 2011 ji ale v show Jana Krause se slovy, že on byl u té "hodné StB" sám přiznal. Prohrál také všechny soudy a poslední vypořádání se se slovenským ministerstvem vnitra si s Ficovou vládou a ministrem Šutaj Eštokem jen po kamarádsku vykšeftoval. Všichni odborníci a historici se shodují na tom, že Andrej Babiš udavačem StB skutečně byl. Bureši, nezapomínáme! #AndrejBabiš #StB #historie

Komunisté velmi rychle ukázali, jaká je jejich představa řízení státu. 27. 6. 1950 byli na Pankráci popraveni odsouzení z vykonstruovaného politického procesu: Milada Horáková, Záviš Kalandra, Jan Buchal, Oldřich Pecl. Toto datum je Dnem politických vězňů. Nezapomínáme. R.i.P. https://t.co/WBsKkjPCZq #DenPolitickýchVěznů #Nezapomínáme #MiladaHoráková #CZ

Zase přijdeme! by Vidlák, 25. května 2026 Nezapomněli jsme na popravy v Kounicových kolejích. Nezapomněli jsme na Prlov, Ploštinu, Zákřov, Lidice i Ležáky. Nezapomněli jsme transporty českých občanů, do koncentráků, které skoro nikdo nepřežil. Nezapomněli jsme na dobu okupace a https://t.co/U1BayQH482 #Nezapomínáme #historie #paměť #CZ

Předtím též tradičně uctili památku obětí poslední popravy v Malé pevnosti Terezín. „O tom, jak důležité je nezapomínat a připomínat pravdivá nezkreslená fakta, mluvíme často. Mám však pocit, že poslední dobou je to zvláště důležité,“ zdůraznil předseda. https://t.co/OuIakTaaKA #Terezín #Památka #Nezapomínáme #CZ

Nikdo Václava Klause nevymlčel. Pozvali jsme ho oficiálně na oslavu 35 let ODS na Ladronce, stejně jako ostatní ex-předsedy. Rozhodl se nepřijít - omluvil se - a je to jeho plné právo. Pak ale celkem dává smysl, že s ním žádný rozhovor na platformách ODS nemohl být. Během akce ale jeho jméno několikrát zaznělo (stejně jako ostatních předsedů) a bylo i ve všech materiálech. My totiž nezapomínáme na historii a vážíme si všech, kteří tvořili občanské demokraty, pomáhali a pomáhají posilovat důvěru v pravicovou politiku. Možná by bylo fajn, kdybys to zkusil taky. Chápu, že jsi přesedlal do jiné káry, ale chovat se jako malé děcko a kopat do strany, díky které jsi seděl 20 let v Evropském parlamentu. To fakt není projev velikého ducha. Dokonce ani toho středně velikého. #ODS #politika #historie

STOJÍME ZA DANEM BERGEREM! 🔴⚪️ Zápas s Plzní měl dohru o které musíte vědět. Zatímco se řešily sliny a zbytečný VAR, na Tribuně Sever jsme se vrátili k derby a ocenili čest a loajalitu jednoho z nás. 💪🏻 Náš fyzioterapeut Daniel Berger se v derby nebál zastat svého klubu na vlastním stadionu. Místo uznání a podpory se však dočkal absurdní pokuty od vlastního klubu. A to jen kvůli umělé hysterii falešných morálních majáků a internetových válečníků. 💰 O poločase zápasu s Plzní jsme tak na pokutu pro něj vybrali za 10 minut. Kasička se nedala ani zavřít. Částku jsme Danovi předali osobně před celým týmem. Rozhodl se, že peníze pošle dál na dobrou věc. Děkujeme! 🫵🏻 Klub, který ustupuje mediálnímu tlaku a trestá vlastní lidi za věrnost, ztrácí tvář u těch nejvěrnějších. My ale nezapomínáme. Ať žije Slavia Praha! 🔴⚪ #Slavia #TribunaSever #Slavia #Futbal #Podpora

Kážou vodu, pijí víno.🍷 Když šlo o laciné politické body, sliboval naprostou rovnost. Jakmile ale zaklepe policie, utíká se schovat do bezpečí. Podívejte se na mé nové video, kde jasně říkám, co si myslím o aktuálním dění ve Sněmovně a snaze některých lídrů vyhnout se osobní odpovědnosti. Politická paměť možná bývá krátká, ale my nezapomínáme. -

„Po útocích na Spojené státy 11. září 2001 se Česká republika a stateční čeští vojáci bez váhání postavili na naši stranu. Během následujících 19 let sloužilo více než 11 000 českých vojáků bok po boku s americkými silami v Afghánistánu. Čtrnáct českých vojáků položilo své životy a mnoho dalších bylo zraněno. Jejich služba a oběti byly skutečné. Spojené státy tento závazek tehdy nebraly jako samozřejmost a nezapomínáme na něj ani dnes. Čeští vojáci byli spojenci a rodinou pro Američany, s nimiž sloužili. Jejich odvaha a oběť zachránily životy. Je mi ctí zastupovat Ameriku na místě, kde se naše přátelství utužilo díky takové oběti.“ #AmbMerrick -

Svatopluk I. - Svatopluk, klíčová postava české historie, ukázal, jak silný byl náš národ už ve středověku! Jeho schopnost sjednotit a vést Velkomoravskou říši je důkazem naší tradice spolupráce a odolnosti. Tento symbol českéIdentity nezapomínáme ani dnes! #ČeskáRepublika #Historie

"Stal ses chudým, abychom my zbohatli z Tvé chudoby; dej, ať nikdy nezapomínáme na chudé a na ty, kdo trpí. Ochraňuj naše rodiny, žehnej všem dětem celého světa a dej, ať nám vždy vládne láska, kterou jsi přinesl, aby činila náš život šťastnějším..." Z motlitby papeže Benedikta XVI., kterou pronesl při své návštěvě v kostele Panny Marie Vítězné 26. září 2009. Kouzelný Štědrý večer a požehnané vánoční svátky vám všem, přátelé❤️ -