Search

Prezydent Rzeczypospolitej Polskiej jest organem władzy, a nie organem administracji w zakresie wykonywania swojej wyłącznej, konstytucyjnej prerogatywy powoływania sędziów i odmowy takiego powołania, a postanowienie Prezydenta nie podlega kontroli sądów, ponieważ Prezydent „działa jako najwyższy przedstawiciel (głowa) Państwa Polskiego, wykonujący kompetencje arbitrażu i równoważenia władz, polegające na personalnym ukształtowaniu władzy sądowniczej, związany jedynie normami konstytucyjnymi i wynikającymi z nich zasadami i wartościami”. Wojewódzki Sąd Administracyjny w Warszawie, oddalając skargi sędziów na postanowienia Prezydenta Nawrockiego o odmowie powołania, potwierdził trwałą, stabilną, obszernie i znakomicie konstytucyjnie uzasadnioną linię orzeczniczą, która ukształtowała się już w 2008 r. w orzecznictwie WSA, a następnie Naczelnego Sądu Administracyjnego oraz orzecznictwie Trybunału Konstytucyjnego np. w wyroku w sprawie K 18/09, czy postanowieniu z dnia 19 czerwca 2012 r., sygn. akt SK 37/08, w którym Trybunał stwierdził, że: „…podstawą powoływania sędziów jest norma konstytucyjna, tj. art. 179 Konstytucji (…)”. Na kanwie tej sprawy warto postawić kilka pytań: ▪️ Czy skarżący sędziowie, których Prezydent nie powołał do sądów wyższych instancji, nie znali tych licznych orzeczeń WSA, NSA i TK? ▪️ Czy liczyli na polityczną zmianę orzecznictwa? ▪️ Czy dążą do wzbudzenia politycznego orzeczenia ETPCz, aby próbować zakwestionować tę ugruntowaną linię orzeczniczą i kwestionować nadrzędność polskiej Konstytucji oraz wynikającą z niej wprost prerogatywę Prezydenta? Bez względu na to, którym z powyższych powodów skarżący sędziowie się kierowali, wyraźnie pokazali, że albo nie mają wiedzy, jakie jest utrwalone od lat stanowisko WSA, NSA i TK, albo ich motywy są polityczne, a tym samym potwierdzili słuszność postanowienia Prezydenta o odmowie powołania, aby nie orzekali w sądach instancji wyższych niż do tej pory. Pewnie u wielu Polaków słusznie pojawia się wątpliwość, czy tacy sędziowie w ogóle powinni orzekać, ale Prezydent jako strażnik Konstytucji szanuje zasadę zapisaną w art. 180 ust. 1 Konstytucji, przesądzającą, że sędziowie są nieusuwalni, a złożenie sędziego z urzędu, zawieszenie w urzędowaniu, przeniesienie do innej siedziby lub na inne stanowisko wbrew jego woli może nastąpić jedynie na mocy orzeczenia sądu i tylko w przypadkach określonych w ustawie (art. 180 ust. 2 Konstytucji). Ta sprawa pokazuje, że Prezydent Nawrocki dotrzymuje słowa danego w kampanii wyborczej, że nie będzie powoływał sędziów, którzy kwestionują status innych sędziów oraz kwestionują porządek konstytucyjno-prawny. Jednocześnie Prezydent przestrzega Konstytucji, pilnując zapisanego w niej porządku ustrojowego. To jaskrawa różnica na tle rządzących „demokratów walczących”, którzy nie realizują swoich stu konkretów, a jednocześnie dzielą sędziów i podważają ich status oraz wydane orzeczenia, łamiąc podstawowe zasady konstytucyjne i prawo. PS. Obecne orzeczenia WSA, a także poprzednie liczne rozstrzygnięcia WSA, NSA i Trybunału Konstytucyjnego, w połączeniu z konsekwentnym stanowiskiem Prezydenta, że nie będzie powoływał polityków w togach, powinny skłonić do refleksji obecną Krajową Radę Sądownictwa (powołaną w oparciu o te same przepisy co KRS w poprzednim składzie), aby procedować i przedstawić Prezydentowi takich kandydatów na sędziów, którzy zajmować się będą orzekaniem i sprawiedliwym rozstrzyganiem ludzkich spraw, a nie politykowaniem. Polacy na salach rozpraw potrzebują niezawisłych sędziów, a nie polityków w togach. #Konstytucja #WładzaSądowa #PrezydentPolski

Filipínský ministr obrany Gilberto Teodoro Jr. na bezpečnostní konferenci v Soulu veřejně zesměšnil čínskou nótu kritizující rozhodnutí Mezinárodního arbitrážního soudu ohledně sporných vod v Jihočínském moři, čímž vyvolal rozruch a vyjádřil kritiku k čínskému přístupu. #Čína #JihočínskéMoře #ministrObrany

Markéta Vondroušová, vítězka Wimbledonu 2023, čelí čtyřletému zákazu činnosti za odmítnutí poskytnout vzorky antidopingové komisi a snaží se zvrátit rozhodnutí prostřednictvím odvolání ke sportovní arbitráži, přičemž případ je zkoumán ze tří různých perspektiv. #MarkétaVondroušová #doping #tenis

Norvēģija konfiscējusi Krievijas kuģi Professor Molchanov Svalbāras arhipelāgā, izpildot tiesas rīkojumu saistībā ar pagājušajā gadā pieņemto arbitrāžas spriedumu par 4,2 miljardu ASV dolāru kompensāciju, ko Krievijai jāmaksā Naftogaz par nelikumīgu aktīvu konfiskāciju. #Svalbāra #Naftogaz #Krievija

Rodačka z Vodičkovy ulice, která přiměla Nobela platit za mír Kdo donutil „krále dynamitu“ Alfreda Nobela, aby ze svého pohádkového jmění financoval světový mír? A proč jméno rodačky z pražské Vodičkovy ulice, jež byla ve své době nejslavnější ženou planety, takřka vymazaly české učebnice dějepisu? Příběh Berty Kinské – ve světě proslulé pod jménem Bertha von Suttnerová – nezapadá do jednoduchých šablon. Není klasickou obětí takzvaného Matildina efektu, kdy by si její zásluhy přivlastnil manžel. Stala se první ženou, která získala Nobelovu cenu za mír, první ženou v historii řečnící na římském Kapitolu a autorkou nejoslnivějšího protiválečného bestselleru 19. století. Přesto v Česku, kde prožila dětství a získala základní vzdělání, zůstává téměř neznámou postavou. Už předloni jsem se o ní krátce zmínil, její životní osudy jsou však podstatně bohatší a myšlenkový odkaz je pro dnešní dobu mimořádně naléhavý (a většina z vás mě tehdy ještě nesledovala). Právě proto si zaslouží přední místo v mém seriálu o zapomenutých osobnostech. Pohrobek z Vodičkovy ulice a pád na společenské dno Dne 9. června 1843 se na rohu pražské Vodičkovy ulice a ulice V Jámě (v domě č. p. 697) narodila Berta Sophia Felicita hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova. Narodila se jako pohrobek – její otec, pětasedmdesátiletý polní podmaršál František Josef Kinský, zemřel ještě před jejím příchodem na svět. Matka Žofie Vilemína pocházela z rodu Körnerů (byla dcerou hejtmana jízdy), tedy z podstatně nižší šlechty, a navíc propadla těžké závislosti na hazardních hrách. Pro konzervativní aristokratickou rodinu Kinských byl tento sňatek těžko přijatelný. Po obrovských finančních ztrátách v kasinech a zpřetrhání vazeb se šlechtickým příbuzenstvem se matka s dcerou ocitly na okraji společnosti. Berta sice část dětství prožila v paláci Kinských na Staroměstském náměstí, po vyčerpání peněz však obě musely odejít do Brna k dívčinu poručníkovi, otcovu příteli Ernstu Egonu Fürstenbergovi. V tamní bohaté knihovně se naplno projevil Bertin výjimečný intelekt: se zájmem studovala filozofii i historii a díky jazykovému nadání záhy brilantně ovládala pět řečí – češtinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu a italštinu. Zakázaná láska a osudový inzerát Alfreda Nobela Když rodinné jmění v roce 1873 kvůli matčině hráčské vášni definitivně vzalo za své, musela se třicetiletá hraběnka postavit na vlastní nohy. Přijala místo guvernantky ve Vídni v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera, kde jeho čtyři dcery vyučovala hudbě a jazykům. Zde se však přihodilo to, s čím nikdo nepočítal: Berta se vášnivě zamilovala do nejmladšího syna rodiny, barona Artura Gundaccara von Suttnera, který byl o sedm let mladší. Matka rodu byla vztahem nemajetné guvernantky se svým synem zděšena. Aby milence rozdělila, dala Bertě výpověď, současně jí však nabídla východisko z nouze. Ukázala jí novinový inzerát: zámožný, postarší švédský gentleman žijící v Paříži hledal zralou a jazykově vybavenou sekretářku a hospodyni. Tím mužem nebyl nikdo jiný než vynálezce dynamitu Alfred Nobel. Berta nabídku přijala a roku 1876 odcestovala do Francie. Mezi osamělým, melancholickým vynálezcem a bystrou, vzdělanou Češkou okamžitě přeskočila jiskra hlubokého porozumění. Nobel byl okouzlen. Jenže jejich pracovní poměr trval pouhé dva týdny. Švédský král si Nobela nečekaně povolal do vlasti a Bertu v Paříži mezitím zasypával zamilovaný Artur dopisy, v nichž ji na kolenou prosil o návrat. Berta poslechla hlas srdce, opustila Paříž a vrátila se do Vídně. Krátký pařížský pobyt nicméně položil základ celoživotního přátelství a korespondence, jež nakonec změnila světové dějiny. Exil na Kavkaze a krvavý křest ohněm Dne 12. června 1876 se Berta a Artur tajně vzali. Reakce rodiny Suttnerových byla nekompromisní: Artura vydědili a novomanželé zůstali zcela bez prostředků. Uprchli proto do Gruzie na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Kateřiny Dadiani z Mingrelie. Na Kavkaze strávili v drsných podmínkách devět let. Živili se výukou jazyků, psaním článků pro vídeňské a berlínské listy pod pseudonymy (B. Oulot, Jemand) a překládáním gruzínské literatury – společně přeložili například národní epos Muž v tygří kůži. Zlomový okamžik jejího života přišel s rusko-tureckou válkou v roce 1877. Berta i Artur dobrovolně pomáhali ve vojenských lazaretech. Dívka z pražského paláce poprvé spatřila tvář války bez romantizujícího nánosu: amputace bez anestezie, hnijící rány, infekce a tisíce zmařených mladých životů položených za politické ambice mocnářů. Tento otřes z ní vychoval nesmiřitelnou pacifistku. Bestseller Odzbrojte! a morální apel na tvůrce dynamitu Po návratu do Rakouska a usmíření s rodinou roku 1885 se manželé usadili na dolnorakouském zámku Harmannsdorf. Berta své válečné trauma přetavila do literatury. V roce 1889 vydala stěžejní román Die Waffen nieder! (Odzbrojte! / Složte zbraně!). Kniha, v níž naturalisticky vylíčila utrpení vojáků i civilistů po bitvě u Hradce Králové z roku 1866, zapůsobila jako společenská rozbuška. Dílo bylo záhy přeloženo do 16 jazyků (do češtiny jej na podnět Vojty Náprstka převedla Vlasta Pittnerová již roku 1896). Dobová kritika význam románu srovnávala se společenským dopadem Chaloupky strýčka Toma. Sám Alfred Nobel jí v nadšeném listu z Paříže napsal: „Milá baronko, přítelkyně! Dočetl jsem právě Vaše mistrovské dílo… Překlad Vaší vynikající knihy by neměl chybět v žádné z existujících řečí, aby mohla být všude čtena a diskutována.“ Berta vytrvale využívala svůj morální kredit a v dopisech Nobela neúnavně konfrontovala s odpovědností za ničivé důsledky jeho vynálezů. Tento intelektuální apel vyvrcholil v dopise ze 7. ledna 1893, kdy Nobel poprvé naznačil záměr odkázat své jmění fondu, jenž bude odměňovat vědecké průlomy a současně vyzdvihne osobnost, která se nejvíce zaslouží o světový mír a bratrství mezi národy. „Právo místo moci“: Proč nebyla naivní pacifistkou Veřejnost si pacifismus nezřídka plete s naivitou či pasivní odevzdaností. Bertha von Suttnerová však nebyla hlasatelkou náboženského, absolutního nenásilí po vzoru Lva Nikolajeviče Tolstého. Byla čelnou představitelkou institucionálního neboli právního pacifismu. Její filozofie nestála na myšlence nechat se bezbranně masakrovat, nýbrž na principu Recht statt Macht (Právo místo moci) – tedy na nahrazení barbarského práva silnějšího funkční mezinárodní spravedlností. Když jí Tolstoj po přečtení románu psal a prosazoval ryze křesťanské odmítnutí zbraní na úrovni jednotlivce (neodporovat zlu násilím za žádných okolností), Suttnerová to odmítla jako neuskutečnitelnou utopii. Byla přesvědčena, že mír nelze vybudovat tím, že se slušní lidé dobrovolně vzdají obrany. Ve svých textech dokonce otevřeně formulovala myšlenku „mezinárodní policie“ – kolektivní ozbrojené síly, jež by zasáhla proti státu, který hrubě poruší mezinárodní právo a vojensky napadne sousední zemi. Ve svých pracích (například Strojový věk nebo Z dílny pacifismu) současně varovala před pastí takzvané „obranné války“. Připomínala, že prakticky každý agresor v dějinách označoval vlastní agresi za pouhou preventivní sebeobranu. Trvala proto na tom, že o viníkovi a oběti nesmějí rozhodovat štáby válčících stran, nýbrž nezávislý mezinárodní arbitrážní tribunál. Pokud bychom její optikou nahlíželi na současnou agresi proti Ukrajině, Bertha von Suttnerová by rozhodně nevolala po kapitulaci napadeného. Mír bez spravedlnosti pro ni nebyl mírem, ale pouhým diktátem síly. Ruskou federaci by bez váhání označila za barbarského agresora, ostře by kritizovala mezinárodní instituce za váhavost při vymáhání práva a apelovala by na globální společenství, aby vyvinulo takový právní, ekonomický a bezpečnostní tlak, který okupanty donutí ustoupit a nahradit veškeré válečné škody. Globální ikona s českými vazbami Suttnerová nezůstala jen u teoretických úvah. Založila Rakouskou mírovou společnost, vystupovala proti vlně dobového antisemitismu a v roce 1891 jako vůbec první žena promluvila na mezinárodním mírovém kongresu na římském Kapitolu. Její neúnavná diplomatická práce přispěla k založení Stálého rozhodčího soudu v Haagu (1899). V roce 1904 absolvovala triumfální přednáškové turné po Spojených státech, kde vystupovala až třikrát denně a v Bílém domě ji k soukromému rozhovoru přijal prezident Theodore Roosevelt. Čilé kontakty udržovala i s českým prostředím. Za svého spojence považovala Tomáše Garrigua Masaryka, setkávala se s básníky Jaroslavem Vrchlickým či Svatoplukem Čechem a v roce 1895 přednášela v pražském Tiskovém klubu Concordia, kde se snažila mírovou myšlenkou otupit vyhrocený česko-německý nacionální spor. Vyvrcholení jejího úsilí přišlo v roce 1905, kdy se stala historicky první ženskou laureátkou Nobelovy ceny za mír. Ocenění, která by bez ní vůbec nevzniklo. Mrazivá tečka a české zapomnění Bertha von Suttnerová podlehla rakovině žaludku 21. června 1914 ve Vídni ve věku jednasedmdesáti let. Její odchod provázelo mrazivé symbolické načasování: zemřela přesně pět týdnů před vypuknutím první světové války – globálního krveprolití, před nímž po celý dospělý život marně varovala. Proč o této výjimečné osobnosti v Česku téměř nikdo neví? Stala se obětí nacionálního a ideologického filtru. Pro meziválečné Československo byla příliš německá a málo lidová. Pro následný komunistický režim byl zase její šlechtický původ a striktně právní pojetí pacifismu zcela nepoužitelné – nepasovala do schémat o třídním boji a budovatelském hrdinství. Zatímco v Rakousku zdobí její portrét dvoueurovou minci (a v minulosti tisícišilinkovou bankovku) a ve Skandinávii o ní vycházejí zástupy knih, v České republice ji připomíná pouze nenápadná pamětní deska v průjezdu paláce Kinských na Staroměstském náměstí a jedna zapadlá ulička v pražských Vokovicích. Její životní příběh názorně ukazuje, jak snadno dokáže nacionální a politická selekce vytěsnit z paměti osobnost, která svými vizemi předběhla dobu o celé století. Neučíme se v dějepise až příliš o vůdcích a vojevůdcích, kteří války rozpoutávali a vedli, a nezapomínáme na ty, kdo se jim ze všech sil snažili zabránit? Napište mi, co si myslíte a co říkáte na její postoje. A neměli bychom si ji v Čechách mnohem více připomínat? Toto je 3. díl mého seriálu o zapomenutých vědkyních, píšu jej proto, aby mé dcery a další dívky měly pozitivní vzory. Jestli vás tyto příběhy zajímají a myslíte, že by je měli znát i ostatní, nezapomeňte dát sledovat @tkapler a pomozte je sdílet a šířit. Díky moc. #BerthaVonSuttner #NobelovaCenaZaMír #Historie

👏 🇵🇱 Czesław Michniewicz WYGRAŁ W SĄDZIE ze swoim byłym klubem, Abha Club! 🇸🇦 Ekipa z Arabii Saudyjskiej zaledwie po 5 miesiącach zwolniła Polaka i... NIE CHCIAŁA ZAPŁACIĆ MU WYNIKAJĄCEJ Z KONTRAKTU PENSJI! Były selekcjoner reprezentacji Polski musiał całą sprawę skierować do Sportowego Sądu Arbitrażowego w Lozannie, a ten przyznał mu rację ✅ Na konto Czesława Michniewicza i trzech członków jego sztabu wpłynie łącznie 2,2 MLN PLN! 💸💸 ℹ️ Michał Banasiak #CzesławMichniewicz #Sport #PrawoSportowe

Trybunał Arbitrażowy ds. Sportu zakończył postępowanie przeciwko prezesowi La Liga, Javierowi Tebasowi, za rzekome ujawnienie informacji finansowych FC Barcelony, ​​i zgodził się nie nakładać na niego żadnych sankcji, ponieważ uznał, że nie dopuścił się on żadnego wykroczenia. [@iusport] ⚖️ #Sport #LaLiga #FCBarcelona

Nové audiozáznamy a kritiky na adresu arbitráže vyvolaly polemiku kolem prezidenta FPF Pedrom Proençy, který označil nedostatek kvalitních arbitrů v Portugalsku a zvažuje právní kroky proti zveřejnění soukromých konverzací, zatímco Benfica se připravuje na důležitý zápas v Evropské lize po prohře v první části eliminace. #Futebol #Arbitragem #Benfica

V dnešním vydání Rádio Observador se podrobně probírají aktuální události, včetně očekávané tiskové konference ministra správy interna Luíse Neveše, nyní se děje kolem vyšetřování médií, závažného požáru v Valpaços a kontroverzních audiozáznamů vztahujících se k arbitráži v Portugalsku. #Noticiário #Arbitragem #Incêndios

KONIEC NADZIEI NA EKSTRAKLASĘ DLA KIBICÓW LECHII GDAŃSK. CAS umorzył postępowanie w sprawie Lechii. Klub poniesie koszty Trybunał Arbitrażowy ds. Sportu w Lozannie uznał, że nie ma jurysdykcji do rozpoznania odwołania Lechii Gdańsk od decyzji Komisji Odwoławczej ds. Licencji Klubowych PZPN z 16 maja 2025 roku. W konsekwencji postępowanie CAS 2026/A/12460 Lechia Gdańsk S.A. przeciwko PZPN zostało zakończone i wykreślone z repertorium Trybunału. Oznacza to, że CAS nie rozpatrzył merytorycznie zarzutów Lechii, a decyzja o odjęciu klubowi pięciu punktów pozostała nienaruszona. Lechia złożyła odwołanie 8 maja 2026 roku, niemal rok po wydaniu zaskarżonej decyzji. Przepisy CAS przewidują co do zasady 21-dniowy termin na wniesienie apelacji, natomiast PZPN odmówił zgody na rozpoznanie sprawy po terminie. Koszty postępowania ma ponieść Lechia Gdańsk. Ich ostateczna wysokość może zostać ustalona i przekazana stronom osobno przez CAS. #LechiaGdańsk #Ekstraklasa #PZPN

THOMAS PAUKNER: Média, nástroj moci. Existuje všeobecně přijatá lež. Pojednává o médiích v roli hlídacích psů demokracie. Tak to ale není, nebylo a nebude. Média jsou nástrojem, jak si velmi mocní lidé udržují vliv, nebo jej posilují. Andrej Babiš ovlivňoval témata MF Dnes v době, kdy společnost MAFRA vlastnil. https://t.co/DnnfCwGieC... Daniel Křetínský namířil mediální kanóny na Jozefa Síkelu, když mu vyfoukl společnost Net4Gas a cenné aktivum nakoupil za peníze daňových poplatníků. https://t.co/6uuYgMNgve... Majitelé nadace ovládající Deník N se "zcela náhodou" shodují se seznamem sponzorů Petra Pavla. Kanóny jsou namířeny na Motoristy, Petr Kolář neexistuje a Petr Pavel v titulku "vyhrál" festival v Karlových varech. Kdo to nevidí, nemá nejen oči, ale ani mozek. https://t.co/EXOt3kBo4a Pavel Tykač nemá v lásce cokoli zeleného, natož genderově fluidního. Proto https://t.co/rOMubyorHV jako první píše o tunelech aktivistů, neziskovek a o bizarních událostech na ultralevicové scéně, často v maximálně pejorativním zabarvení. https://t.co/wu87Hx0D4c... https://t.co/TqRZZsnyNs... Ivo Lukačovič má také zájmy. Potřebuje ochránit monopol Seznamu a odrazit útoky nejen Andreje Babiše, ale i Michala Strnada. S prvním bude bojovat, s druhým se domluví. Aby se neopakoval scénář s Jakubem Ungerem, pořídí si až příliš "věrného" šéfredaktora, na kterého má páky. https://t.co/D65hh1ozSl Takto média pracovala vždy. Projekce zájmů, často protichůdných, v rámci zóny zájmů jednotlivých vlastníků. Demokracie není určující - efektem protichůdných zájmů je ale v doprovodu také ona "ochrana". Ta funguje tak, že se jednotliví vlastníci ničí mezi sebou, čímž se kontrolují. Ani Česká televize není nezávislá. Vedení půjde na ruku tomu, kdo na ní nebude sahat a kdo jí přislíbí světlé zítřky. Ty si lze přeložit jako minimální, ideálně žádný dohled, maximální rozpočet a hlavně žádné otázky. https://t.co/luCyLr1LDL Také nejsem nezávislý, nikdy nebudu. Něco si myslím, něco mám odžito, něco mne motivuje a někde vidím potenciál. Logicky budu řešit témata, která mi přijdou zajímavá - už jen tím má nezávislost končí. Krásnou sondou do duše médií coby nástrojů moci je popis situací Miloše Zemana a Petra Pavla. Zeman měl Nejedlého bez prověrky, Pavel má Koláře bez prověrky. Alex Mynářová moderovala v rozhlase, Světlana Witowská moderuje v rozhlase. Nejedlý měl zájmy v Rusku a Číně, Kolář má zájmy na Ukrajině. Nejedlý horoval za spolupráci s ruskými státními giganty a s Čínou, Petr Kolář horuje za maximální alokaci peněz daňových poplatníků do zbraní od svých bývalých zaměstnavatelů pro Ukrajinu. Jak obscénní byly výdělky zbrojařů v České muniční iniciativě, to ukázala zpráva Lukáše Wagenknechta. Český odbor AMOS o všem věděl a většina seniorní politické reprezentace o výdělcích zbrojařů na úkor Ukrajiny samozřejmě věděla rovněž. https://t.co/qQRzGFnui1... Kdyby Nejedlý fakturoval 7 milionů ČVUT za nejasné ústní poradenství kvůli arbitráži, která nehrozila, asi by se na to Seznam Zprávy a Deník N dívaly poněkud odlišně, než jak se dívají na Kolářův případ. Odlišný byl i popis kauz Nejedlého a Koláře, odlišný byl i výklad jejich rolí, ačkoli jsou doslova totožné. https://t.co/sDenuE5geP... Takových příkladů jsou stovky. Benjamin Činčila řídil na pervitinu a s alkoholem pod kůží zabil cyklistu. Dnes je poslancem, kterého si tato hodnotová média zvou jak na běžícím páse. Zmínka o nehodě chybí, ačkoli byl jakýkoli článek o Filipu Turkovi doplněn zmínkou o nacistických symbolech, hajlování a bůhvíčem dalším. https://t.co/f8Q41cAiW4 Takže ne. Média nejsou nezávislá, jsou reproduktory zájmů svých vlastníků. Nejsou ani hlídacími psy demokracie, dokud pomyslné hlídání nepřijde vlastníkům vhod. Nejsou objektivní - každé médium je názorově i ideologicky "hozené" jinam, většinou tam, kam je "hozený" i vlastník. Existuje jediné měřítko, jak média hodnotit. Tím je kvalita. Kvalitní reportáž může sepsat Alarm či Apolena Rychlíková, může jí ale sepsat Deník TO i Parlamentní listy a hodnotná informace může zaznít také u Xavera. Kvalitu by mohla doručit i Zdislava Pokorná v Seznam Zprávách nebo v Deníku N, je to úplně jedno. Všechna média jsou totiž úplně stejná - jsou založena za nějakým účelem a kopírují něčí zájmy. Já nejsem výjimkou. Mé zájmy jsou sice jiné, ale pořád jsou to zájmy - nezávislost u mě nehledejte, nenajdete jí. Šalom. #Média #Moc #Demokracie

Lietuva ir dar trylika šalių mini dešimtmetį po istorinio Arbitražo teismo sprendimo, kuris patvirtino, kad Kinijos plataus masto teritorinės pretenzijos Pietų Kinijos jūroje neturi teisinio pagrindo, o šalys ragina gerbti tarptautinę teisę ir siekti taikaus ginčų sprendimo. #ArbitražoTeismas #PietųKinijosJūra #TarptautinėTeisė

Kitajska je izvedla poskusni izstrelek medcelinskega balističnega raketa z jedrske podmornice, kar je povezano s prihajajočo obletnico arbitražne odločitve o Južnokitajskem morju in z obetajočim koncem vojne v Ukrajini, pri čemer gre za demonstracijo moči, namenjeno sosednjim državam in Natu. #Kitajska #Ukrajina #vojaškevaje

Arbitražni tribunal pri Mednarodnem centru za reševanje investicijskih sporov v Washingtonu je zavrnil skoraj 600-milijonsko tožbo britanskega podjetja Ascent Resources proti Sloveniji zaradi kršitve investicijskega sporazuma v povezavi s črpanjem plina v Petišovcih, pri čemer je Slovenija bila uspešna in pridobila od tožnikov tri milijone evrov stroškov. #Arbitraža #Fracking #Slovenija

Slovenija bo s preklicem zahtevka tujih vlagateljev Ascent Resources za 600 milijonov evrov odškodnine prihranila ta znesek, saj je arbitražni tribunal odločil, da niso bili upravičeni do odškodnine zaradi ukrepov Slovenije na področju frackinga. #fracking #arbitraža #Gospodarstvo