Search

Die Wettbewerbszentrale hat gegen die Drogeriemarktkette dm Klage erhoben, da das Unternehmen rezeptfreie Medikamente über eine Tochtergesellschaft vertreibt und dies als unzulässige Vermischung von Drogerie- und Apothekenangeboten betrachtet. #dm #Versandapotheke #Arzneimittelrecht

Tisdagen: Stöttar kommunen med avhysning och rivning av tältläger. 10 personer som missbrukade alkohol och droger på kyrkogård kontrollerade och avvisade. Två hälerier rapporterade (cykel och dator) Man misstänkt för att ha misshandlat sin 82-åriga mor och stulit av henne. #kommun #brott #säkerhet

🇸🇮 Slovenci! Ne jamrajte! Politika je ogledalo naroda. In Slovenci si bomo morali priznati, da to, kar gledamo v ogledalu, ni lepo. 🤮 Niti malo. Kot državljana me je sram, da imamo v politiki ljudi brez moralnega kompasa in brez sramu. In da nam jih stara omrežja nastavljajo prav zato, ker so kompromitirani. Kompromitiran človek je ubogljiv in upogljiv človek. Kako je štiri leta svoje delo opravljal podpredsednik vlade in minister, za katerega priča zdaj javno razlaga, da sta skupaj vlekla kokain? Da ima problem z odvisnostjo. On pravi, da so to laži. Mogoče. Ampak o testiranju funkcionarjev na droge takrat koalicija ni hotela niti slišati. Šofer avtobusa piha, minister pa ne. Kako lahko ljudje iz poslanskih pisarn EU po svetu kažejo vozniška dovoljenja, za katera policija pravi, da so ponarejena? Uradne dokumente! In koliko dvomljivih spričeval in diplom smo v zadnjih letih že pogoltnili? Vse to so orodja omrežja za manipulacijo posameznikov za dosego svojega cilja. Težava te družbe je preprosta. Omrežja nam nastavljajo nadpovprečno nesposobne, nepoštene in takšne, ki jih nekdo lahko drži za jajca. Zato, da se v državi lahko v miru krade. Brez kraje javnega denarja bi Slovenci lahko imeli polovične davke. Nafto pa bi danes točili za 1,50 evra. Mi pa smo krajo institucionalizirali kot novo gospodarsko panogo. Edino panogo, ki ji produktivnost res raste. Ta hip predstavlja vso »navidezno« gospodarsko rast. Dosti imam zgrajenih škarp, podarjenih ur in drugih omrežnih cukrčkov. Honorarjev tu, malo tam … po vezah to ali tisto. Službica, honorarček … Dosti imam sistema, ki se dela, da dela, v resnici pa s figo v žepu vzdržuje vse zgoraj napisano. Dosti imam politike, v kateri sedijo šivilje, kradljivci, ljudje s kartotekami, kleptomani, drogeraši in taki z množico odprtih ali kakršnih koli kazenskih postopkov v preteklosti. Kje mi te perle najdemo? Ljudi na najvišjih položajih, ki jim je davčna optimizacija intimna opcija in za katere resno ne vemo, ali so na strani Zahoda ali Rusije. Brezsramno se s pomočjo ukrivljenih medijev rogajo državljanom. Če sem iskren: celotna politika potrebuje lustracijo. Praktično vsi. Od leve do desne garderobe. Brez izjeme. Ker je ukradena. Ker imajo o njih dokumente, videoposnetke, obljube in prste v marmeladi. Domače omrežje, tuje varnostne službe, Mossad in KGB. To so ljudje, ki ne morejo vladati. Ker jim je ta opravilna sposobnost odvzeta. A Slovencem se je odvzelo več. Odvzelo se jim je državo in jo pod mizo prodalo. Nesposobnost vladanja pa pomeni izgubo suverenosti. Kar se nam konstantno dogaja na mednarodnem političnem parketu. Ker se vidi vsa šizofrenost Slovenije. Vidi se njena odvisnost. Država brez kompasa, na katero kažejo s prstom kot na vzorec »vazalne« države, enkrat enih, drugič drugih. Kakšne signale pošiljamo partnerjem, se ne vpraša nihče. Ti signali so jasni. Držijo nas za jajca, nimamo svoje besede. Mahamo z belo zastavo. Dosti imam ukradene države. Ampak ukradli je niso sami. Pomagali smo jim mi. S tem, ko smo nekritično presojali »narejene informacije« medijev. S tem, ko nismo zahtevali pravega novinarstva, in ker smo si tudi s tem pač ubili demokracijo. Ker smo pokopali glas razuma in ga nadomestili s plačanimi kolumnisti, ki lezejo iz vsake pore. Slovenija je res katastrofa. Kaos natega, laži in sprege. Egoizem na kvadrat. Krivi smo tudi sami. Butalci. Z vsakim »saj so vsi isti«, z vsako nedeljo, ko se nam ni dalo, in z vsem, kar smo pozabili v treh dneh. Krivi smo popolnoma sami. Zato še enkrat: poglejte v ogledalo. In ne pljuvajte vanj. V ogledalu ste vi. Politika je zrcalna slika naroda. #Politika #Slovenija #Družba

Filip Turek přijde do drogerie: „Chci kyselinu sírovou.“ Prodavačka zaraženě mlčí. Druhá mu podá kyselinu citrónovou: „Pro maminku na odvápnění konvice, že, Filípku?“ A dodá kolegyni: „To je náš Filip, není zrovna bystrá hlava. Je mu 40 a chodí támhle házet jogurtama.“ #humor #vtipy #drogerie

«Ich lasse mich von einer NGO nicht verhören und bedrohen. Das steht denen nicht zu.» Ich habe die Unternehmen angeschrieben, die angeblich dem Aufruf zum Werbeboykott von @campact gegen Youtube-Kanäle von AfD-Politikern, rechten Aktivisten und Medien wie @niusde_, @apollo_news_de, @Weltwoche und @TichysEinblick gefolgt sind. Warum machen die das? Haben die eine eigene Prüfung vorgenommen? Und wie haben die Kunden reagiert? Die meisten haben geantwortet. Der Chef der Drogeriekette dm, Christoph Werner, wollte außerdem in einem Interview Stellung beziehen. Darin übt er jetzt scharfe Kritik, nicht nur an Campact: https://t.co/KJH2D19uNo #Meinungsfreiheit #NGO #Boykott

Volgens weerman Gerrit Hiemstra doet klimaatverandering overal een flinke schep bovenop: het wordt warmer, natter én droger, terwijl de zeespiegel alvast door het dak gaat. Hoogleraar Jan Rotmans beschikt ondertussen over zoveel geheime klimaatkennis dat geen Nederlander eigenlijk nog een oog zou mogen dichtdoen. Hoort u regen? Klimaatverandering. Schijnt de zon? Klimaatverandering. Waait het hard, is het windstil of zit uw haar ineens verkeerd? Eveneens klimaatverandering. Slaapt u toch rustig door, dan heeft u de wetenschap kennelijk niet begrepen. Binnenkort deelt het KNMI vermoedelijk noodpakketten uit met zwembandjes, zonnebrandcrème, een paraplu en drie kalmeringstabletten. Aldus Gerrit Hiemstra, ooit gewoon de weerman, tegenwoordig hoofd Alarmzaken van het Ministerie van Weerspaniek. 🚨🌍 #Klimaatverandering #Weer #Milieu

Dnes si povíme o jednom z nejzajímavějších míst pro digitální nomády – o neobjeveném klenotu, který v podstatě není zmíněn v žádných žebříčcích nebo fórech pro digitální nomády, ale podle mého skromného názoru jde o absolutní banger, zvlášť pro Středoevropany a speciálně pro muže (ale i ženám se tam bude líbit). Jde samozřejmě o můj milovaný Užhorod, kde jsem v minulé dekádě prožil pět let života. Dodnes tam jednou dvakrát ročně jezdím a zažil jsem osobně neuvěřitelnou proměnu z polorozbitého města s hororovými silnicemi a smečkami pouličních psů na velmi důstojnou středoevropskou metropoli. Takže si bez falešné skromnosti troufám tvrdit, že mám o městě expertní znalosti, o které se rád podělím :) Na úvod se sluší zmínit, že na Ukrajině probíhá válka, ale samotné boje jsou od Užhorodu dál než Praha (!). Rakety do samotného Užhorodu za celou dobu války přiletěly pouze jednou – jedna trefila transformátor za městem, druhá sklad munice v průmyslové zóně. Navíc se to stalo pár dní po nástupu Pétera Magyara k moci, takže ten útok byl tak trochu i ruský vzkaz Maďarům - "ať moc nezlobí nebo bude zle". Zakarpatí, potažmo Užhorod (maď. Ungvár), vnímají Maďaři historicky jako svou sféru vlivu. Odhaduje se, že 20 % obyvatel Zakarpatí má druhý, maďarský pas, a některé obce jsou plně maďarské (především zemědělské vesnice na jihu u maďarských hranic). Rusové tento maďarský pocit respektují, a protože Maďaři byli a nejspíš stále jsou ze zemí EU k Rusku nejvstřícnější, na Zakarpatí až na pár výjimek neútočí. Nebezpečí pro cizince je proto absolutně minimální, případná rizika si ale samozřejmě musí každý soudruh/soudružka uvědomit sám. V Užhorodu maká elektřina, jsou pohonné hmoty, a kromě občasných sirénových výstrah nelze fakt, že v zemi probíhá válka, vůbec postřehnout. Z etického hlediska rozhodně není nic špatného na tom, že tam nomád nebo turista pojede – hlavně přiveze peníze místnímu byznysu. Nesetkal jsem se ze strany místních s jakoukoli antipatií, a to jsem tam byl od začátku války zhruba desetkrát, v souhrnu přes tři měsíce. Čím je Užhorod pro digitální nomády atraktivní? 1. Nízké ceny bydlení, gastra a kávy Nájemné za zařízený byt 1+1 v novostavbě začíná zhruba na 500 $ měsíčně + služby (od cca 100 $), byt v původním stavu někde v paneláku nebo staré chrušcovce lze sehnat za $250-400 + služby. Ceny uvádím v dolarech, protože je tamním zvykem fixovat nájemné v zahraniční valutě kvůli volatilitě hřivny. Ve městě jsou bez přehánění vyšší desítky kaváren, z toho 10–15 s výběrovou kávou a řemeslnou přípravou včetně různých V60, batchů, cold brew,… V kavárnách se dá samozřejmě pracovat na počítadle. Espresso z kvalitních zrn v dobré kavárně začíná na cca 25 korunách, ve večerkách Zina stojí espresso z velké italské mašiny 12 kaček – otevřeno 24/7/365, po městě desítky poboček, ale směs arabika+robusta, sám beru jen v nouzi (např. brzy ráno při výjedu na výlet) Stejně tak je ve městě velké množství opravdu kvalitních restaurací (ukrajinské, italské, asijské, gruzínské, burgery, maďarské, uzbecké…) se zhruba polovičními cenami v porovnání s ČR. V Užhorodu je také celá řada levných jídelen, resp. poledních menu, kde se člověk slušně naobědvá řekněme od 60 Kč; v restauraci Driva stojí slušné polední menu (polévka, hlavní jídlo, nealko nápoj) 85 Kč. Na ukrajinské gastronomii je zajímavé, že tam prakticky neexistují polomonopolní gastrododavatelé surovin pro restaurace a jídelny jako u nás (Bidfood, Makro a pár dalších), kteří hodně cpou své polotovary a kuchaři to kvitují, protože to šetří čas. Na Ukrajině se téměř vše dělá z primárních surovin – když si objednáte bramboráky, tak fakt někdo v kuchyni nakrouhá brambory a udělá je od nuly. Stejně tak si každý podnik "lepí pelměně". Zkrátka domácí vaření. Je to dost znát na chuti. 2. Velmi kvalitní potraviny (na trzích) Poměrně zajímavé je, že ceny drogerie a potravin jsou stejné, v některých případech i lehce vyšší než v ČR, ale zároveň je v Užhorodu několik old-school trhů, kde se dají kupovat domácí potraviny (často sezónní přebytky individuálních pěstitelů a chovatelů), tzn. v super bio kvalitě za velmi rozumné ceny (v porovnání s EU). Lze koupit domácí zeleninu, ovoce, mléčné produkty (smetana, že v ní lžíce stojí), mléko, sýry, brynzu, vejce, drůbeží maso i domácí víno (ve smyslu nápoje, za mě chuťově nic moc). Velmi levně jsem v porovnání s EU kupoval kozí mléko a čerstvé kozí sýry v super kvalitě, navíc bez toho klasického kozího duncu. V Užhorodu je také mnoho pekáren, od normálních po nóbl, velké množství různých chlebů s akcentem na tmavé a žitné, ceny opět o dost nižší než v ČR. Řemeslnej chleba vysoké kvality do padesáti českých vočí. 3. Široké možnosti volnočasového vyžití Užhorod je krajské město, takže je tam plno sportovních zařízení – dá se chodit do bazénu (soukromý, trochu dražší než městské bazény v ČR), jsou tam dobře vybavené posilovny (t. č. plné jedničkových koc, čávové nejsou, o tom dále), několik tenisových areálů, krytý padel, squash, sauny/báni, stolní tenis, fotbal… Mimo to dobrá péče o tělo pro muže i ženy (ceny neznám, kadeřník mě stojí už jako v ČR), velmi kvalitní masáže za polovinu toho co v ČR, velké množství kvalitních stomatologů (takže je možné nechat si dát do pořádku chrup za zlomek cen v ČR/EU) a vůbec dobrá soukromá zdravotní péče – nedávno tam byl na nějakém zákroku Jean-Claude Van Damme, hovoří se o hemeroidech :-) Samozřejmě je tam i plno kulturních akci, ale to je většinou omezené na znalost ukrajinštiny. 4. Dobré jméno a zvuk Čechů/ČR Češi mají v Užhorodu stále velmi dobré renomé, jednak historicky, jednak díky pomoci během války (letos mi a českému národu pan fízl během silniční kontroly poděkoval za podporu Ukrajiny proti agresorovi!). V podstatě se dá říct, že s českým pasem se ve společenském žebříčku posunete o příčku nahoru. Je ale dobré vědět, že čeští muži mají z pohledu datingu docela blbou pověst jako kolenovrti (i když by to mohlo některé zle smýšlející lidi napadnout, tak já jsem se na tomto stereotypu svých chováním nepodílel :), Ukrajinci jsou minimálně v prvotní fázi randění daleko velkorysejší než čeští muži, často ale i v manželství - je poměrně běžné, že pokud to jen trochu jde, zůstavá žena s křiklounem doma do nástupu na základku ... 5. Informační odstavec pro čáva Užhorod je samozřejmě město plné krásných dívek a žen. Je to dáno genetikou, domácím vařením, pohybem (holky choděj pěšky) a v neposlední řadě tím, že fyzická krása je často jediný kapitál, resp. šance na dobrý život, kterou reálně mají. Bez peněz, kontaktů nebo silného rodinného zázemí je pro mladé lidi (muže i ženy) velmi těžké prosadit se přímo v Užhorodu stylem selfmade a nejde to moc zlomit ani dobrým vzděláním, pokud nejde o IT a remote jobík pro EU/US firmu za juráše/dolcky. Takže holky se o sebe dost starají, cíleně limitují kalorický příjem, investují do péče o tělo atd. Mně osobně vadilo, že jak jsou hezké, tak nejsou úplně nejchytřejší, a navíc ty nehezké maloměstské manýry. K tomu ty jejich zakarpatské tradice, vysoká religiozita, po prvním sexu se začaly ptát na svatbu (to bohužel není nadsázka) a další istá kulturná špecifika. V tomto ohledu se situace výrazně zlepšila, protože po začátku války se do Užhorodu přestěhovaly dívky a ženy z větších ukrajinských měst včetně Kyjeva, a to je už jiná písnička – vzdělané, zajímavé, zcestovalé a jazykově vybavené, ničím se nelišící třeba od svých českých kolegyň. Navíc je nyní v Užhorodu na dating marketu pro ukrajinské kolegyně velmi zapeklitá situace, bo nejsou čávové 25+, protože od pětadvaceti začíná odvodový věk – kořeni se buď schovávají doma, nebo už bojují, nebo jsou za hranicí. Není koho datovat. Takže můžete pomoci rozšiřovat středoevropský genofond :-)) Sluší se dodat, že pro většinu užhorodských žen zahraniční čávo rozhodně není snový partner, většina preferuje hezkého, lovatého Ukrajince – jenže těch s krupicou, na nějaké úrovni a hlavně nezadaných … je málo. 6. Ukrajinština vs. angličtina Trochu trabl pro lidi pod 45, tzn. skoro všechny nomády, je v Užhorodu jazyk. Mluví se ukrajinsky (a rusky) a používají cyrilici (ukrajinskou azbuku). Při kratším i delším pobytu je důležité se ukrajinskou azbuku naučit, protože to každému instantně otevře nový svět – díky tomu, že jde o slovanský jazyk, se dá čtením mnohému hned porozumět, třeba menu v hospodách/kavárnách. Základy se člověk naučí za pár dní, u rychlejšího čtení celých vět chvíli trvá, než se to dostane do hlavy. Já sám bych se v případě nomádského pobytu v Užhorodu hned začal učit ukrajinsky se soukromou učitelkou (cca 2 hodiny denně). Tímto tempem + nějaká domácí příprava + poslech rádia/TV/podcastů + ideálně slovník s dlouhými vlasy se dá dostat na úroveň B2 v mluvení a poslechu za 3–6 měsíců, podle intenzity a řekněme talentu. Vzhledem k geopolitické situaci je ten jazyk pro Čechy poměrně atraktivní, třeba i kvůli potenciálnímu budoucímu byznysu při obnově Ukrajiny atd. A hlavně Čech/Češka s plynulou znalosti ukrajinštiny (aspoň té mluvené) si bude místní vodit jak Kirschner Hurvínka! Když jsem do Užhorodu přijel v roce 2013 poprvé a od roku 2015 tam začal žít, byla znalost angličtiny mezi místními katastrofální, anglicky umělo v podstatě pár vzdělanějších lidí. Dnes je to už lepší, ale plnohodnotný život tam pouze s angličtinou možný není. Na druhou stranu plno místních rozumí a někdy dokonce mluví česky/slovensky, takže pro Čecha/Čobolka není velký problém se tam na základní úrovni domluvit – spíš bude někdy problém porozumět místním. To je asi vše, co mě takhle z hlavy napadá. Pokud máte dotazy, ptejte se. Každopádně pokud nomádíte, doporučuju vyzkoušet, budete na 100 % spoko. #DigitálníNomádi #Užhorod #StředníEvropa

Boso i w kajdankach uciekł z ambulansu na Białołęce. 26-latek wcześniej został zatrzymany w drogerii za kradzież kosmetyków wartych około 670 zł. Miał być agresywny wobec ochroniarzy, zdemolować półki i rozbić szybę. Po zranieniu wezwano ratowników medycznych, których podczas udzielania pomocy miał zaatakować. Następnie wyskoczył z ambulansu i rozpoczął ucieczkę. Przez kilka godzin szukało go ponad 100 policjantów, a w akcji wykorzystano psa tropiącego i drona z termowizją. Mężczyzna został zatrzymany przed godziną 1 w nocy. #Policja #Ucieczka #Bezpieczeństwo