Chytrá diplomacie je také umění vědět, co se nedělá. Pořádat sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu na českém území je krok, který mnoho českých občanů oprávněně vnímá jako překročení symbolické hranice. Působí to jako návrat starých ran zadními dveřmi. Jako pohrdavá moralistní lekce shora a test, kam až lze českou společnost dotlačit. V tomto rámci je sjezd relativizací české zkušenosti ohledně 2 sv. války: kdo byl oběť, kdo agresor, kdo má právo na uznání a zda se tím nepřipravuje půda pro revizi dějin a poválečného uspořádání. Sjezd pořádala nezisková organizace financovaná z veřejných prostředků, které jim zajistily strany současné opozice. Jejich skutečná politická i kulturní loajalita očividně nesměřuje k vlastnímu národu, ale k německému a nadnárodnímu prostředí, nasáklému progresivismem, odtrženému od reality. Rétorika o smíření je tady zneužívána jako nástroj vnitropolitického pohrdání vlastními občany. Vytvářejí atmosféru, ve které každý, kdo hájí českou národní paměť, identitu, bezpečnost nebo suverenitu, má preventivně ustupovat, aby nebyl nepříjemně onálepkován. Takové pokusy o manipulaci a převýchovu jednoznačně odmítáme. Zdravé národní sebevědomí je součástí odolnosti státu i společnosti. #diplomacie #národníidentita #historie
