Search

Due to the cyberattack on French supermarkets, there was a malfunction of cooling devices, which led to the destruction of a quantity of fresh and frozen food, while on the same day a fire destroyed the oldest Paris market, Marché Couvert des Enfants Rouges. #Francie #požár #kybernetickýútok (translated)

Massive student protests broke out in the suburbs of Paris against poor living conditions in schools, where ceilings are increasingly cracking, buildings are leaking, and rodents are appearing, bringing to the forefront the issue of long-term insufficient investment in education in these areas. #Vzdělání #Francie #Protesty (translated)

In September 2025, Paris recognized the Palestinian state, and Abbas formally pledged in writing before French President Emmanuel Macron and Saudi Crown Prince Mohammed bin Salman to hold parliamentary and presidential elections. #palesztinválasztások #Gázaiövezet #MahmúdAbbász (translated)

Thousands of students occupied the Bastille square in Paris, where police launched a raid while the education minister promised an emergency plan to address the teacher shortage and announced another national demonstration for next week. #Franciaország #tüntetés #oktatás (translated)

"We cannot complain about the disorganization of the young protesters while at the same time closing schools and the venues for their gatherings." Paris Mayor Emmanuel Grégoire announced in an open letter addressed to the students that they will open the community spaces of the capital to the students so they can gather, organize, and hold debates. #diáktüntetések #Franciaország #jogok (translated)

Citroën unveiled the first images of the new 2CV model, which is designed as an affordable people's car for European motorists and will be presented at the Paris Motor Show, aiming to revive the beloved car and adapt it to modern standards. #Citroën #2CV #elektromobily (translated)

"The goal is for teaching to gradually restart everywhere from Wednesday." The demonstrations affected 589 educational institutions across the country on Monday out of the 3,400 state-run high schools, which is a decrease from 735 on Friday, Minister of Education Edouard Geffray announced during a visit to a high school in Guyancourt, located southwest of Paris. #tüntetések #diákmozgalom #rendőri_erőszak (translated)

France is shaken by protests from students and teachers that began in the Paris suburb of Créteil and quickly spread to 61 schools in ten departments, with students demanding improvements in educational conditions and reforms to the school system. #Protesty #Vzdělávání #Francie (translated)

On the cliffs by the English Channel lay a fossilized spine with a neck so long that the science of the time deemed it impossible. A prominent Parisian anatomist declared the find to be a hoax and a conglomerate based on just a drawing. The woman who had dug it up with her own hands was not even allowed into the lecture hall. She was left with only debts and unrecognized merits. If you like the series #WomenInScience, share it further (preferably this first post of the thread, the others just need to be liked so you know what you have already read). Her name was Mary Anning and she lived in Lyme Regis, a small coastal town on the Dorset coast. Today, this area is called the Jurassic Coast. Two hundred million years ago, a warm sea flowed through here, and the bodies of creatures, which no one could name at the beginning of the 19th century, fell into clay sediments and limestones. #ZenyVeVede #MaryAnningova #Veda (translated)

Polsko se přidalo k pařížské protibalistické koalici, která společně vyvíjí nový evropský protibalistický systém FREYJA. Oznámil to premiér Donald Tusk. Počet zapojených zemí se tak zvýšil z 10 na 11. ✅ V Babišově iniciativě „Euro Patriot“ zůstává stabilní počet členů. Nula. #Polsko #FREYJA #EuroPatriot #PL #FR

Posledních jedenáct let života vystřihoval Prahu z papíru. Když sháněl peníze, aby ji mohl dokončit, dostal vždycky odpověď: ne. Antonín Langweil chtěl být umělcem, ale neuživil se. Pracoval jako sluha v knihovně v Klementinu a po večerech chodil Prahou se skicákem. Vzdálenosti měřil kroky. Doma pak lepil z papíru dům po domě, každou fasádu, každý dvorek. Jen komínů je na modelu devět tisíc. Lidé ho měli za podivína. V roce 1833 model vystavil na Hradě při návštěvě císaře a sebral odvahu požádat o podporu. Neuspěl. Lepil dál, až do roku 1837, kdy ve 46 letech zemřel. Nové Město už nestihl. Vdova pak prosila dalšího císaře, aby model koupil. Ten ho vzal za symbolickou cenu a daroval muzeu. Celoživotní dílo se vešlo do devíti beden. Pak přišla asanace. Z domů, které Langweil vymodeloval, dnes 960 nestojí. Jediné místo, kde tehdejší Praha přežila, je jeho model. Dílo, o které tehdy nikdo nestál, má dnes nevyčíslitelnou hodnotu. Jen jeho digitální kopie stála 12,5 milionu korun. A teď si ji můžete prohlédnout zdarma. Muzeum Prahy spustilo 3D verzi, v níž porovnáte tehdejší Prahu s dnešní. Běží normálně v prohlížeči. Najděte si svou oblíbenou ulici. A pak se podívejte, co stálo na místě Pařížské. 👉 https://t.co/gM8rjxWWTo Disclaimer: sám jsem nedávno slepil model Staroměstské radnice, takže v obdivu k Langweilovi nejsem úplně nezaujatý. 😀 #Praha #historie #umění

Rodačka z Vodičkovy ulice, která přiměla Nobela platit za mír Kdo donutil „krále dynamitu“ Alfreda Nobela, aby ze svého pohádkového jmění financoval světový mír? A proč jméno rodačky z pražské Vodičkovy ulice, jež byla ve své době nejslavnější ženou planety, takřka vymazaly české učebnice dějepisu? Příběh Berty Kinské – ve světě proslulé pod jménem Bertha von Suttnerová – nezapadá do jednoduchých šablon. Není klasickou obětí takzvaného Matildina efektu, kdy by si její zásluhy přivlastnil manžel. Stala se první ženou, která získala Nobelovu cenu za mír, první ženou v historii řečnící na římském Kapitolu a autorkou nejoslnivějšího protiválečného bestselleru 19. století. Přesto v Česku, kde prožila dětství a získala základní vzdělání, zůstává téměř neznámou postavou. Už předloni jsem se o ní krátce zmínil, její životní osudy jsou však podstatně bohatší a myšlenkový odkaz je pro dnešní dobu mimořádně naléhavý (a většina z vás mě tehdy ještě nesledovala). Právě proto si zaslouží přední místo v mém seriálu o zapomenutých osobnostech. Pohrobek z Vodičkovy ulice a pád na společenské dno Dne 9. června 1843 se na rohu pražské Vodičkovy ulice a ulice V Jámě (v domě č. p. 697) narodila Berta Sophia Felicita hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova. Narodila se jako pohrobek – její otec, pětasedmdesátiletý polní podmaršál František Josef Kinský, zemřel ještě před jejím příchodem na svět. Matka Žofie Vilemína pocházela z rodu Körnerů (byla dcerou hejtmana jízdy), tedy z podstatně nižší šlechty, a navíc propadla těžké závislosti na hazardních hrách. Pro konzervativní aristokratickou rodinu Kinských byl tento sňatek těžko přijatelný. Po obrovských finančních ztrátách v kasinech a zpřetrhání vazeb se šlechtickým příbuzenstvem se matka s dcerou ocitly na okraji společnosti. Berta sice část dětství prožila v paláci Kinských na Staroměstském náměstí, po vyčerpání peněz však obě musely odejít do Brna k dívčinu poručníkovi, otcovu příteli Ernstu Egonu Fürstenbergovi. V tamní bohaté knihovně se naplno projevil Bertin výjimečný intelekt: se zájmem studovala filozofii i historii a díky jazykovému nadání záhy brilantně ovládala pět řečí – češtinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu a italštinu. Zakázaná láska a osudový inzerát Alfreda Nobela Když rodinné jmění v roce 1873 kvůli matčině hráčské vášni definitivně vzalo za své, musela se třicetiletá hraběnka postavit na vlastní nohy. Přijala místo guvernantky ve Vídni v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera, kde jeho čtyři dcery vyučovala hudbě a jazykům. Zde se však přihodilo to, s čím nikdo nepočítal: Berta se vášnivě zamilovala do nejmladšího syna rodiny, barona Artura Gundaccara von Suttnera, který byl o sedm let mladší. Matka rodu byla vztahem nemajetné guvernantky se svým synem zděšena. Aby milence rozdělila, dala Bertě výpověď, současně jí však nabídla východisko z nouze. Ukázala jí novinový inzerát: zámožný, postarší švédský gentleman žijící v Paříži hledal zralou a jazykově vybavenou sekretářku a hospodyni. Tím mužem nebyl nikdo jiný než vynálezce dynamitu Alfred Nobel. Berta nabídku přijala a roku 1876 odcestovala do Francie. Mezi osamělým, melancholickým vynálezcem a bystrou, vzdělanou Češkou okamžitě přeskočila jiskra hlubokého porozumění. Nobel byl okouzlen. Jenže jejich pracovní poměr trval pouhé dva týdny. Švédský král si Nobela nečekaně povolal do vlasti a Bertu v Paříži mezitím zasypával zamilovaný Artur dopisy, v nichž ji na kolenou prosil o návrat. Berta poslechla hlas srdce, opustila Paříž a vrátila se do Vídně. Krátký pařížský pobyt nicméně položil základ celoživotního přátelství a korespondence, jež nakonec změnila světové dějiny. Exil na Kavkaze a krvavý křest ohněm Dne 12. června 1876 se Berta a Artur tajně vzali. Reakce rodiny Suttnerových byla nekompromisní: Artura vydědili a novomanželé zůstali zcela bez prostředků. Uprchli proto do Gruzie na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Kateřiny Dadiani z Mingrelie. Na Kavkaze strávili v drsných podmínkách devět let. Živili se výukou jazyků, psaním článků pro vídeňské a berlínské listy pod pseudonymy (B. Oulot, Jemand) a překládáním gruzínské literatury – společně přeložili například národní epos Muž v tygří kůži. Zlomový okamžik jejího života přišel s rusko-tureckou válkou v roce 1877. Berta i Artur dobrovolně pomáhali ve vojenských lazaretech. Dívka z pražského paláce poprvé spatřila tvář války bez romantizujícího nánosu: amputace bez anestezie, hnijící rány, infekce a tisíce zmařených mladých životů položených za politické ambice mocnářů. Tento otřes z ní vychoval nesmiřitelnou pacifistku. Bestseller Odzbrojte! a morální apel na tvůrce dynamitu Po návratu do Rakouska a usmíření s rodinou roku 1885 se manželé usadili na dolnorakouském zámku Harmannsdorf. Berta své válečné trauma přetavila do literatury. V roce 1889 vydala stěžejní román Die Waffen nieder! (Odzbrojte! / Složte zbraně!). Kniha, v níž naturalisticky vylíčila utrpení vojáků i civilistů po bitvě u Hradce Králové z roku 1866, zapůsobila jako společenská rozbuška. Dílo bylo záhy přeloženo do 16 jazyků (do češtiny jej na podnět Vojty Náprstka převedla Vlasta Pittnerová již roku 1896). Dobová kritika význam románu srovnávala se společenským dopadem Chaloupky strýčka Toma. Sám Alfred Nobel jí v nadšeném listu z Paříže napsal: „Milá baronko, přítelkyně! Dočetl jsem právě Vaše mistrovské dílo… Překlad Vaší vynikající knihy by neměl chybět v žádné z existujících řečí, aby mohla být všude čtena a diskutována.“ Berta vytrvale využívala svůj morální kredit a v dopisech Nobela neúnavně konfrontovala s odpovědností za ničivé důsledky jeho vynálezů. Tento intelektuální apel vyvrcholil v dopise ze 7. ledna 1893, kdy Nobel poprvé naznačil záměr odkázat své jmění fondu, jenž bude odměňovat vědecké průlomy a současně vyzdvihne osobnost, která se nejvíce zaslouží o světový mír a bratrství mezi národy. „Právo místo moci“: Proč nebyla naivní pacifistkou Veřejnost si pacifismus nezřídka plete s naivitou či pasivní odevzdaností. Bertha von Suttnerová však nebyla hlasatelkou náboženského, absolutního nenásilí po vzoru Lva Nikolajeviče Tolstého. Byla čelnou představitelkou institucionálního neboli právního pacifismu. Její filozofie nestála na myšlence nechat se bezbranně masakrovat, nýbrž na principu Recht statt Macht (Právo místo moci) – tedy na nahrazení barbarského práva silnějšího funkční mezinárodní spravedlností. Když jí Tolstoj po přečtení románu psal a prosazoval ryze křesťanské odmítnutí zbraní na úrovni jednotlivce (neodporovat zlu násilím za žádných okolností), Suttnerová to odmítla jako neuskutečnitelnou utopii. Byla přesvědčena, že mír nelze vybudovat tím, že se slušní lidé dobrovolně vzdají obrany. Ve svých textech dokonce otevřeně formulovala myšlenku „mezinárodní policie“ – kolektivní ozbrojené síly, jež by zasáhla proti státu, který hrubě poruší mezinárodní právo a vojensky napadne sousední zemi. Ve svých pracích (například Strojový věk nebo Z dílny pacifismu) současně varovala před pastí takzvané „obranné války“. Připomínala, že prakticky každý agresor v dějinách označoval vlastní agresi za pouhou preventivní sebeobranu. Trvala proto na tom, že o viníkovi a oběti nesmějí rozhodovat štáby válčících stran, nýbrž nezávislý mezinárodní arbitrážní tribunál. Pokud bychom její optikou nahlíželi na současnou agresi proti Ukrajině, Bertha von Suttnerová by rozhodně nevolala po kapitulaci napadeného. Mír bez spravedlnosti pro ni nebyl mírem, ale pouhým diktátem síly. Ruskou federaci by bez váhání označila za barbarského agresora, ostře by kritizovala mezinárodní instituce za váhavost při vymáhání práva a apelovala by na globální společenství, aby vyvinulo takový právní, ekonomický a bezpečnostní tlak, který okupanty donutí ustoupit a nahradit veškeré válečné škody. Globální ikona s českými vazbami Suttnerová nezůstala jen u teoretických úvah. Založila Rakouskou mírovou společnost, vystupovala proti vlně dobového antisemitismu a v roce 1891 jako vůbec první žena promluvila na mezinárodním mírovém kongresu na římském Kapitolu. Její neúnavná diplomatická práce přispěla k založení Stálého rozhodčího soudu v Haagu (1899). V roce 1904 absolvovala triumfální přednáškové turné po Spojených státech, kde vystupovala až třikrát denně a v Bílém domě ji k soukromému rozhovoru přijal prezident Theodore Roosevelt. Čilé kontakty udržovala i s českým prostředím. Za svého spojence považovala Tomáše Garrigua Masaryka, setkávala se s básníky Jaroslavem Vrchlickým či Svatoplukem Čechem a v roce 1895 přednášela v pražském Tiskovém klubu Concordia, kde se snažila mírovou myšlenkou otupit vyhrocený česko-německý nacionální spor. Vyvrcholení jejího úsilí přišlo v roce 1905, kdy se stala historicky první ženskou laureátkou Nobelovy ceny za mír. Ocenění, která by bez ní vůbec nevzniklo. Mrazivá tečka a české zapomnění Bertha von Suttnerová podlehla rakovině žaludku 21. června 1914 ve Vídni ve věku jednasedmdesáti let. Její odchod provázelo mrazivé symbolické načasování: zemřela přesně pět týdnů před vypuknutím první světové války – globálního krveprolití, před nímž po celý dospělý život marně varovala. Proč o této výjimečné osobnosti v Česku téměř nikdo neví? Stala se obětí nacionálního a ideologického filtru. Pro meziválečné Československo byla příliš německá a málo lidová. Pro následný komunistický režim byl zase její šlechtický původ a striktně právní pojetí pacifismu zcela nepoužitelné – nepasovala do schémat o třídním boji a budovatelském hrdinství. Zatímco v Rakousku zdobí její portrét dvoueurovou minci (a v minulosti tisícišilinkovou bankovku) a ve Skandinávii o ní vycházejí zástupy knih, v České republice ji připomíná pouze nenápadná pamětní deska v průjezdu paláce Kinských na Staroměstském náměstí a jedna zapadlá ulička v pražských Vokovicích. Její životní příběh názorně ukazuje, jak snadno dokáže nacionální a politická selekce vytěsnit z paměti osobnost, která svými vizemi předběhla dobu o celé století. Neučíme se v dějepise až příliš o vůdcích a vojevůdcích, kteří války rozpoutávali a vedli, a nezapomínáme na ty, kdo se jim ze všech sil snažili zabránit? Napište mi, co si myslíte a co říkáte na její postoje. A neměli bychom si ji v Čechách mnohem více připomínat? Toto je 3. díl mého seriálu o zapomenutých vědkyních, píšu jej proto, aby mé dcery a další dívky měly pozitivní vzory. Jestli vás tyto příběhy zajímají a myslíte, že by je měli znát i ostatní, nezapomeňte dát sledovat @tkapler a pomozte je sdílet a šířit. Díky moc. #BerthaVonSuttner #NobelovaCenaZaMír #Historie

V Bretani došlo k vandalismu vůči pařížským turistům, kdy na jejich autech vyřezali vzkazy odmítající pařížskou mentalitu, což vyvolalo pobouření místních starostů, kteří se distancovali od takového chování a potvrdili, že jejich obce by měly být otevřené a přívětivé vůči všem návštěvníkům. #vandalismus #turismus #Francoisante

Pařížská prokuratura zahájila vyšetřování podezření z ruského vměšování proti prezidentským kandidátům Édouardu Philippovi, Gabrielu Attalovi a Raphaëlu Glucksmannovi, přičemž se domnívá, že za dezinformačními kampaněmi může stát propagandistická síť Storm-1516 spojovaná s ruskou rozvědkou. #Francie #ruskáinvaze #kandidátnaprezidenta