Search

„Česká republika je na rozhraní mezi severní a jižní Evropou. A letos měla jižní a jihozápadní Evropa vlivem několika horkých vln vyšší kladné teplotní odchylky než Evropa severní. A to se projevilo i u nás. Neznamená to však, že by to mělo být pravidlem, v průměru se severní Evropa a Arktida otepluje více než jižní,“

Národní rozpočtová rada si koleduje o zrušení... Jinak mám takový pocit, že do schodku rozpočtu nemá Šílerka započítáno těch 70 miliard z dluhopisů, co se tam projeví až budoucí vládě. Zároveň v něm má bonus 40 mld, co jí předfinancoval Stanjura ještě ze svého schodku na evropské projekty. tipné jinak je, jak si teď Motoristé začli zas chvíli hrát na pravici a jak jim schodek hrozně vadí, ale potom zas vysoký schodek odkývou, tak jako "pohlídali Babiše" a dali mu imunitu, aby nebyl odsouzen za Čapák. A 7,5 miliardy, co stále nevrátil Agrofert? O tom Motoristé mlčí. #rozpočet #politika #Česko

Milan Ohnisko, a Czech poet and "hostile person" monitored by the secret police for his dissident activities, died at an age when his literary legacy, including the Magnesia Litera prize for the collection Light in the Wound, was evident in his efforts for civic responsibility and the power of words. (translated)

Rodačka z Vodičkovy ulice, která přiměla Nobela platit za mír Kdo donutil „krále dynamitu“ Alfreda Nobela, aby ze svého pohádkového jmění financoval světový mír? A proč jméno rodačky z pražské Vodičkovy ulice, jež byla ve své době nejslavnější ženou planety, takřka vymazaly české učebnice dějepisu? Příběh Berty Kinské – ve světě proslulé pod jménem Bertha von Suttnerová – nezapadá do jednoduchých šablon. Není klasickou obětí takzvaného Matildina efektu, kdy by si její zásluhy přivlastnil manžel. Stala se první ženou, která získala Nobelovu cenu za mír, první ženou v historii řečnící na římském Kapitolu a autorkou nejoslnivějšího protiválečného bestselleru 19. století. Přesto v Česku, kde prožila dětství a získala základní vzdělání, zůstává téměř neznámou postavou. Už předloni jsem se o ní krátce zmínil, její životní osudy jsou však podstatně bohatší a myšlenkový odkaz je pro dnešní dobu mimořádně naléhavý (a většina z vás mě tehdy ještě nesledovala). Právě proto si zaslouží přední místo v mém seriálu o zapomenutých osobnostech. Pohrobek z Vodičkovy ulice a pád na společenské dno Dne 9. června 1843 se na rohu pražské Vodičkovy ulice a ulice V Jámě (v domě č. p. 697) narodila Berta Sophia Felicita hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova. Narodila se jako pohrobek – její otec, pětasedmdesátiletý polní podmaršál František Josef Kinský, zemřel ještě před jejím příchodem na svět. Matka Žofie Vilemína pocházela z rodu Körnerů (byla dcerou hejtmana jízdy), tedy z podstatně nižší šlechty, a navíc propadla těžké závislosti na hazardních hrách. Pro konzervativní aristokratickou rodinu Kinských byl tento sňatek těžko přijatelný. Po obrovských finančních ztrátách v kasinech a zpřetrhání vazeb se šlechtickým příbuzenstvem se matka s dcerou ocitly na okraji společnosti. Berta sice část dětství prožila v paláci Kinských na Staroměstském náměstí, po vyčerpání peněz však obě musely odejít do Brna k dívčinu poručníkovi, otcovu příteli Ernstu Egonu Fürstenbergovi. V tamní bohaté knihovně se naplno projevil Bertin výjimečný intelekt: se zájmem studovala filozofii i historii a díky jazykovému nadání záhy brilantně ovládala pět řečí – češtinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu a italštinu. Zakázaná láska a osudový inzerát Alfreda Nobela Když rodinné jmění v roce 1873 kvůli matčině hráčské vášni definitivně vzalo za své, musela se třicetiletá hraběnka postavit na vlastní nohy. Přijala místo guvernantky ve Vídni v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera, kde jeho čtyři dcery vyučovala hudbě a jazykům. Zde se však přihodilo to, s čím nikdo nepočítal: Berta se vášnivě zamilovala do nejmladšího syna rodiny, barona Artura Gundaccara von Suttnera, který byl o sedm let mladší. Matka rodu byla vztahem nemajetné guvernantky se svým synem zděšena. Aby milence rozdělila, dala Bertě výpověď, současně jí však nabídla východisko z nouze. Ukázala jí novinový inzerát: zámožný, postarší švédský gentleman žijící v Paříži hledal zralou a jazykově vybavenou sekretářku a hospodyni. Tím mužem nebyl nikdo jiný než vynálezce dynamitu Alfred Nobel. Berta nabídku přijala a roku 1876 odcestovala do Francie. Mezi osamělým, melancholickým vynálezcem a bystrou, vzdělanou Češkou okamžitě přeskočila jiskra hlubokého porozumění. Nobel byl okouzlen. Jenže jejich pracovní poměr trval pouhé dva týdny. Švédský král si Nobela nečekaně povolal do vlasti a Bertu v Paříži mezitím zasypával zamilovaný Artur dopisy, v nichž ji na kolenou prosil o návrat. Berta poslechla hlas srdce, opustila Paříž a vrátila se do Vídně. Krátký pařížský pobyt nicméně položil základ celoživotního přátelství a korespondence, jež nakonec změnila světové dějiny. Exil na Kavkaze a krvavý křest ohněm Dne 12. června 1876 se Berta a Artur tajně vzali. Reakce rodiny Suttnerových byla nekompromisní: Artura vydědili a novomanželé zůstali zcela bez prostředků. Uprchli proto do Gruzie na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Kateřiny Dadiani z Mingrelie. Na Kavkaze strávili v drsných podmínkách devět let. Živili se výukou jazyků, psaním článků pro vídeňské a berlínské listy pod pseudonymy (B. Oulot, Jemand) a překládáním gruzínské literatury – společně přeložili například národní epos Muž v tygří kůži. Zlomový okamžik jejího života přišel s rusko-tureckou válkou v roce 1877. Berta i Artur dobrovolně pomáhali ve vojenských lazaretech. Dívka z pražského paláce poprvé spatřila tvář války bez romantizujícího nánosu: amputace bez anestezie, hnijící rány, infekce a tisíce zmařených mladých životů položených za politické ambice mocnářů. Tento otřes z ní vychoval nesmiřitelnou pacifistku. Bestseller Odzbrojte! a morální apel na tvůrce dynamitu Po návratu do Rakouska a usmíření s rodinou roku 1885 se manželé usadili na dolnorakouském zámku Harmannsdorf. Berta své válečné trauma přetavila do literatury. V roce 1889 vydala stěžejní román Die Waffen nieder! (Odzbrojte! / Složte zbraně!). Kniha, v níž naturalisticky vylíčila utrpení vojáků i civilistů po bitvě u Hradce Králové z roku 1866, zapůsobila jako společenská rozbuška. Dílo bylo záhy přeloženo do 16 jazyků (do češtiny jej na podnět Vojty Náprstka převedla Vlasta Pittnerová již roku 1896). Dobová kritika význam románu srovnávala se společenským dopadem Chaloupky strýčka Toma. Sám Alfred Nobel jí v nadšeném listu z Paříže napsal: „Milá baronko, přítelkyně! Dočetl jsem právě Vaše mistrovské dílo… Překlad Vaší vynikající knihy by neměl chybět v žádné z existujících řečí, aby mohla být všude čtena a diskutována.“ Berta vytrvale využívala svůj morální kredit a v dopisech Nobela neúnavně konfrontovala s odpovědností za ničivé důsledky jeho vynálezů. Tento intelektuální apel vyvrcholil v dopise ze 7. ledna 1893, kdy Nobel poprvé naznačil záměr odkázat své jmění fondu, jenž bude odměňovat vědecké průlomy a současně vyzdvihne osobnost, která se nejvíce zaslouží o světový mír a bratrství mezi národy. „Právo místo moci“: Proč nebyla naivní pacifistkou Veřejnost si pacifismus nezřídka plete s naivitou či pasivní odevzdaností. Bertha von Suttnerová však nebyla hlasatelkou náboženského, absolutního nenásilí po vzoru Lva Nikolajeviče Tolstého. Byla čelnou představitelkou institucionálního neboli právního pacifismu. Její filozofie nestála na myšlence nechat se bezbranně masakrovat, nýbrž na principu Recht statt Macht (Právo místo moci) – tedy na nahrazení barbarského práva silnějšího funkční mezinárodní spravedlností. Když jí Tolstoj po přečtení románu psal a prosazoval ryze křesťanské odmítnutí zbraní na úrovni jednotlivce (neodporovat zlu násilím za žádných okolností), Suttnerová to odmítla jako neuskutečnitelnou utopii. Byla přesvědčena, že mír nelze vybudovat tím, že se slušní lidé dobrovolně vzdají obrany. Ve svých textech dokonce otevřeně formulovala myšlenku „mezinárodní policie“ – kolektivní ozbrojené síly, jež by zasáhla proti státu, který hrubě poruší mezinárodní právo a vojensky napadne sousední zemi. Ve svých pracích (například Strojový věk nebo Z dílny pacifismu) současně varovala před pastí takzvané „obranné války“. Připomínala, že prakticky každý agresor v dějinách označoval vlastní agresi za pouhou preventivní sebeobranu. Trvala proto na tom, že o viníkovi a oběti nesmějí rozhodovat štáby válčících stran, nýbrž nezávislý mezinárodní arbitrážní tribunál. Pokud bychom její optikou nahlíželi na současnou agresi proti Ukrajině, Bertha von Suttnerová by rozhodně nevolala po kapitulaci napadeného. Mír bez spravedlnosti pro ni nebyl mírem, ale pouhým diktátem síly. Ruskou federaci by bez váhání označila za barbarského agresora, ostře by kritizovala mezinárodní instituce za váhavost při vymáhání práva a apelovala by na globální společenství, aby vyvinulo takový právní, ekonomický a bezpečnostní tlak, který okupanty donutí ustoupit a nahradit veškeré válečné škody. Globální ikona s českými vazbami Suttnerová nezůstala jen u teoretických úvah. Založila Rakouskou mírovou společnost, vystupovala proti vlně dobového antisemitismu a v roce 1891 jako vůbec první žena promluvila na mezinárodním mírovém kongresu na římském Kapitolu. Její neúnavná diplomatická práce přispěla k založení Stálého rozhodčího soudu v Haagu (1899). V roce 1904 absolvovala triumfální přednáškové turné po Spojených státech, kde vystupovala až třikrát denně a v Bílém domě ji k soukromému rozhovoru přijal prezident Theodore Roosevelt. Čilé kontakty udržovala i s českým prostředím. Za svého spojence považovala Tomáše Garrigua Masaryka, setkávala se s básníky Jaroslavem Vrchlickým či Svatoplukem Čechem a v roce 1895 přednášela v pražském Tiskovém klubu Concordia, kde se snažila mírovou myšlenkou otupit vyhrocený česko-německý nacionální spor. Vyvrcholení jejího úsilí přišlo v roce 1905, kdy se stala historicky první ženskou laureátkou Nobelovy ceny za mír. Ocenění, která by bez ní vůbec nevzniklo. Mrazivá tečka a české zapomnění Bertha von Suttnerová podlehla rakovině žaludku 21. června 1914 ve Vídni ve věku jednasedmdesáti let. Její odchod provázelo mrazivé symbolické načasování: zemřela přesně pět týdnů před vypuknutím první světové války – globálního krveprolití, před nímž po celý dospělý život marně varovala. Proč o této výjimečné osobnosti v Česku téměř nikdo neví? Stala se obětí nacionálního a ideologického filtru. Pro meziválečné Československo byla příliš německá a málo lidová. Pro následný komunistický režim byl zase její šlechtický původ a striktně právní pojetí pacifismu zcela nepoužitelné – nepasovala do schémat o třídním boji a budovatelském hrdinství. Zatímco v Rakousku zdobí její portrét dvoueurovou minci (a v minulosti tisícišilinkovou bankovku) a ve Skandinávii o ní vycházejí zástupy knih, v České republice ji připomíná pouze nenápadná pamětní deska v průjezdu paláce Kinských na Staroměstském náměstí a jedna zapadlá ulička v pražských Vokovicích. Její životní příběh názorně ukazuje, jak snadno dokáže nacionální a politická selekce vytěsnit z paměti osobnost, která svými vizemi předběhla dobu o celé století. Neučíme se v dějepise až příliš o vůdcích a vojevůdcích, kteří války rozpoutávali a vedli, a nezapomínáme na ty, kdo se jim ze všech sil snažili zabránit? Napište mi, co si myslíte a co říkáte na její postoje. A neměli bychom si ji v Čechách mnohem více připomínat? Toto je 3. díl mého seriálu o zapomenutých vědkyních, píšu jej proto, aby mé dcery a další dívky měly pozitivní vzory. Jestli vás tyto příběhy zajímají a myslíte, že by je měli znát i ostatní, nezapomeňte dát sledovat @tkapler a pomozte je sdílet a šířit. Díky moc. #BerthaVonSuttner #NobelovaCenaZaMír #Historie

@TomasKoblizek , jste zaměstnanec veřejné vědecké instituce. Jako vědec se i veřejně prezentujete. Dostáváte poměrně často prostor ve veřejnoprávních médiích. Často se vyjadřujete ve prospěch omezení svobody projevu. Proto by možná bylo dobré, kdybyste se pokusil vypořádat s následujícími dotazy ohledně toho, co jste uveřejnil ke zproštění SPD obžaloby: ⏩Jak tedy může politická strana varovat před bezpečnostními dopady nelegální migrace, aniž by se jednalo o podněcování nenávisti? Může politická strana ve svých materiálech upozorňovat, že největší nebezpečí znamená migrace z islámských zemí, aniž by se jednalo o podněcování nenávisti?⏪ Odpovíte na tyto dva dotazy prosím? Myslím, že nebudu jediný, koho bude Vaše odpověď zajímat. #svobodaProjevu #věda #migrace

Alex Švambers' commentary focuses on the controversial figure of Ratko Mladić, whose admiration in Serbia and support from some fans fuel the debate about nationalism, war crimes, and intolerance in the sports environment, while criticizing the inadequate response of clubs like Sparta to extremist expressions. (translated)

Soud dnes pravomocně osvobodil SPD za předvolební plakáty. Jsem rád, že pravomocný rozsudek soudu ve věci našich pravdivých předvolebních plakátů respektuje právo na svobodu projevu a potvrdilo se, že SPD nespáchalo žádný trestný čin. Zároveň je potřeba si připomenout skandální inkviziční způsob vyšetřovaní této věci, kterou iniciovala současná opozice, kdy vyšetřovatelé vytáhli z bytu nemocnou matku dvou dětí za účelem výslechu. Vyhráli jsme. A opozice prohrála. Neodvolám! Na základě tohoto rozsudku je zřejmé, že dojde i k ukončení nezákonného trestního stíhání mojí osoby. #svobodaProjevu #politika #SPD

The article by Saša Mitrofanov deals with the myth of the personality cult of President Petr Pavel in the Czech Republic and claims that such a cult does not exist, as its basic prerequisites are lacking, while critical voices against Pavel are more expressions of frustration and hatred than real adoration. (translated)

Vyhráli jsme. A opozice prohrála. Neodvolám! Soud dnes pravomocně osvobodil SPD za předvolební plakáty. Jsem rád, že pravomocný rozsudek soudu ve věci našich pravdivých předvolebních plakátů respektuje právo na svobodu projevu a potvrdilo se, že SPD nespáchalo žádný trestný čin. Zároveň je potřeba si připomenout skandální inkviziční způsob vyšetřovaní této věci, kterou iniciovala současná opozice, kdy vyšetřovatelé vytáhli z bytu nemocnou matku dvou dětí za účelem výslechu. Na základě tohoto rozsudku je zřejmé, že dojde i k ukončení nezákonného trestního stíhání mojí osoby. #svobodaProjevu #politika #SPD

The court acquitted the SPD movement of charges of incitement to hatred, emphasizing that the political views of the movement, presented on posters during the election campaign, were not an attack against specific ethnic or racial groups, but rather an expression of political opinion. (translated)

Tak já myslím, že totálně selhala hlavně Vachatová. Jako hlavní poradkyně premiéra pro svobodu projevu měla ihned informovat o ruském hybridnim útoku ministra zahraničí a premiéra, společně s návrhem protiopatření. To by ale musela pracovat pro Česko a ne pro Kreml. https://t.co/jM9bLKgIEc #svobodaProjevu #politika #Česko

Od Stanislavy Gabriel Waldštejn: "Vydržela jsem poslouchat jen chvíli. Opravdu jen chvíli. Vystoupení současné vlády, která vysvětlovala, proč má Česká republika hospodařit se schodkem 389 miliard korun. A právě tady se musím zastavit. V době nízké nezaměstnanosti a v situaci, kdy se české ekonomice daří, se ptám…Proč potřebujeme vytvářet dluh 389 miliard korun? Co za těch 389 miliard Česká republika skutečně získá? Protože ten účet nezmizí. Budou ho platit naše děti i naše vnoučata. Andrej Babiš při svém vystoupení působil velmi nejistě. Opakování slov, nedokončené myšlenky, málo konkrétních odpovědí. Je obrovský rozdíl mezi pečlivě připraveným videem na sociální sítě a živým vystoupením, při kterém musí premiér bez scénáře obhájit hospodaření své vlády. A od premiéra České republiky očekávám mnohem víc. Potom nastoupila Alena Schillerová. Ta má naopak rétoriku zvládnutou velmi dobře. Umí pracovat se slovy, hlasem i neverbální komunikací. Avšak dobře zvládnutá rétorika ještě není dobře zvládnutá ekonomika. Místo jasného vysvětlení současného zadlužování jsme opět slyšeli hlavně to, co údajně udělala špatně předchozí vláda Petra Fialy. A nakonec Karel Havlíček. Úderné věty, důrazný projev, obhajoba toho, co už zaznělo. Ale odpověď na základní otázku mi stále chybí… Proč se Česká republika v době, kdy se jí daří, zadlužuje o dalších 389 miliard korun? Nechci poslouchat další předvolební hesla ani nekonečné hledání viníků v minulosti. Chci vědět, co za těch 389 miliard dostaneme a kdo ten účet jednou zaplatí. Protože státní dluh není virtuální číslo v tabulce. Je to účet, který po nás zůstane." #ČeskáRepublika #ekonomika #politika