„Hamás věděl, kde jsem, a nechal by mě umřít. Izrael nevěděl, kde mě drží, ale věděl, kde bydlí matka mého únosce, a zavolal jí, aby omylem při úderu nezahynula. Já jsem byl unesený, hladový a její syn mě mučil - a moje armáda se mezitím starala, aby jeho matka zůstala naživu.“ Z rozhovoru bývalého rukojmí Omera Šem Tova pro The Wall Street Journal: Hamás Šem Tova unesl z festivalu Nova a v Gaze ho držel 505 dní, většinou v bytech přímo v oblastech bojů. Kromě únosců, hladu a strachu, že už rodinu nikdy neuvidí, se bál i toho, že ho omylem zabije izraelský nálet. Únosci podle něj před očekávanými útoky utíkali a jeho nechávali na místě, přestože věděli, že je rukojmí. Kdyby ho zabila izraelská bomba, Hamás by podle něj vyhrál dvakrát: on by byl mrtvý a vinu by nesl Izrael. Vzpomíná i na den, kdy jeho únosci slavili zabití izraelských vojáků. Druhý den Izrael bombardoval oblast, kde byl držen. On se třásl strachy, terorista vedle něj jásal. Tehdy prý pochopil, že pro Hamás je vítězstvím už samotná zkáza a oběti na životech vlastního obyvatelstva. Šem Tov článkem reagoval na dokument NAZA, který získal zvláštní cenu na festivalu v Benátkách. Podle něj film ukazuje utrpení Palestinců v Gaze tak, že v něm nezbývá místo pro masakr 7. října ani pro rukojmí. Sám ho neviděl, protože v Izraeli se nepromítal. Čtyřiadvacet minut ovací, které snímek v Benátkách sklidil, pro něj ale bylo jako jedna rána nožem za druhou. https://t.co/ElgOeBcX2F #Hamás #rukojo #Izrael
