Search

Pan Josef Krůpa na Facebooku popsal, jak to bylo s cenami a platy za Komunistů. (Platy byli minimálně desetkrát nižší): "Existuje jeden jednoduchý početní úkon, který může i chronicky nespokojenému důchodci navrátit radost, spokojenost a duševní pohodu. :-) Facebook má své uživatele dobře přečtené, a proto každému nabízí k nahlédnutí něco jiného. Nicméně asi všichni jsme se už někdy v prostředí FB setkali s fotografií nějakého starého jídelního lístku z časů socialistického podniku RaJ (Restaurace a jídelny), kde jsou ceny ještě v Kčs - a všechny neuvěřitelně nízké. Nebo můžeme na Facebooku narazit třeba na obrázek starého obalu od čokolády a lidé to v diskuzi nadšeně komentují, jaká to tehdy byla láce - tabulka hořké čokolády za 13 korun. "A to byla, pane, čokoláda, ne jako dneska…" 😀 A tak dál... Lidé tímto způsobem rádi dokumentují, jak bylo dříve všechno levné, a vůbec - jak skvěle jsme si za socialismu žili. Takové nostalgické obrázky i komentáře se občas objevují třeba v jinak zajímavé facebookové skupině RETRO – Československo. Vždycky si v podobných situacích kladu otázku, proč nikdo jako doklad té zašlé doby, "kdy byl svět ještě v pořádku", nezveřejní třeba svou výplatní pásku z těch skvělých let. Nebo (a ještě lépe) částku, kterou tehdy pobírali jeho rodiče jako starobní důchod. To abychom třeba věděli, kolik takových skvělých čokolád mohl za svou tehdejší mzdu pracující člověk (nebo důchodce) skutečně koupit. Někdo s tím začít musí... :-) Dnes na mě z jedné léta neotevřené knihy vypadly moje dvě výplatní pásky. Já jsem v té době pracoval jako zástupce vedoucího v potravinářské prodejně státního podniku PRAMEN. Můžeme si ta čísla na těchto dokladech o mém tehdejším příjmu rozklíčovat: Počet odpracovaných hodin a počet pracovních dnů v daném měsíci. Číslo 1900 představuje mou základní měsíční mzdu v korunách a čísla níže její navýšení o prémie, osobní ohodnocení a příplatek za soboty. V součtu jsem tak měl za leden 2350 a za únor 2198 korun hrubého. Poslední sloupec ukazuje srážky a odvody: 500, respektive 454 korun je daň ze mzdy, 200 a 130 korun bylo asi nějaké spoření a pojištění a 300 korun je vyplacená záloha na mzdu. 18, respektive 17 korun, to bylo "za známky ROH". (šlo o automaticky strhávaný příspěvek odborům) Na výplatu jsem tedy v lednu 1984 dostal 1202 koruny. V únoru už jen 1097 korun. A protože jsem skutečně pracoval v potravinářské prodejně, dobře si pamatuji, kolik tenkrát co stálo. Například: Kilo krystalového cukru - 7,30 Kčs Máslo - 10 Kčs Vajíčko - 1,20 Kčs Plechovka sardinek - 6 Kčs kilo nejlevnějšího salámu - 30 Kčs kilo vepřové kýty - 60 Kčs kilo šunky - 100 Kčs kilo pomerančů - 14 Kčs (pokud vůbec byly) 50 gramů kávy - 12 Kčs Ano, ta tabulka čokolády tehdy skutečně stála "jen" 13 korun, ale fakticky byla (jako skoro všechno) v poměru k platům mnohem, mnohem dražší než dnes! A tak když čtu a slyším některé vzpomínky a vyprávění o tom, jak jsme si tehdy "za komunistů" dobře a hlavně levně žili, tak si říkám, jestli tito lidé žili ve stejném státě jako já. Je opravdu hodně smutné, když takové zkreslené a falešné svědectví o životě před rokem 1989 vydávají lidé, kteří jako pamětníci těch časů by měli vědět z vlastní zkušenosti, jak to tehdy OPRAVDU bylo! :-( A to se tady bavíme jen o těch věcech "přízemních", jako jsou peníze a jídlo. Co teprve otázka svobody svědomí, projevu, cestování... Můj důchod je víc než desetkrát vyšší, než byl za komunistů můj plat❗️ Proto pokud se mi náhodou zdá v obchodě něco drahé, vydělím tu současnou "kapitalistickou" cenu deseti, výsledek porovnám s tou cenou starou "socialistickou" a vidím, že teď je (téměř) všechno až neuvěřitelně levné! (Nebo stojí snad dnes kilo cukru 73 koruny, kilo vepřového masa 600 korun, kilo pomerančů 140 korun, jedno vajíčko 12 korun....?!) Tuto praktickou fintu mohu všem doporučit, a především těm kolegům důchodcům, kteří si velice snadno zvykli na svůj vysoký důchod, ale nemohou si zvyknout na (prý) vysoké ceny. 😀 #Nostalgie #Socialismus #Konzumerismus

V rámci nového projektu „Gesundes Museum“ bylo zjištěno, že umění může pozitivně ovlivnit paměť a duševní zdraví seniorů, zejména těch, kteří jsou ohroženi demencí, přičemž speciální kurzy v několika německých muzejích ukazují, jak prostřednictvím uměleckých děl a pomalého prohlížení mohou účastníci stimulovat své vzpomínky a zlepšovat svou psychickou pohodu. #GesundesMuseum #Demenz #Kunst

Článek se zaměřuje na vzpomínky současných hráčů španělské fotbalové reprezentace na finále mistrovství světa 2010, kdy většina z nich byla ještě dětmi a prožívala tento historický okamžik různými způsoby, od sledování zápasu s rodinou a přáteli až po radovánky v místních fontánách. #Mundial2010 #RecuerdosFutbolísticos #EspañaArgentina

David Beckham sledoval se svou rodinou semifinálový zápas mezi Anglií a Argentinou s dojetím, neboť se mu vrátily vzpomínky na jeho kontroverzní vystoupení během mistrovství světa 1998, kdy byl kritizován za červenou kartu, zatímco dnes se setkal s přítelem Lionel Messi na hřišti. #DavidBeckham #WM2026 #EnglandVsArgentinien

Vzpomínám si na léto před asi osmi lety. Byli jsme u nás ve vsi pozvaní na nějakou narozeninovou oslavu. Mezi hosty byla i ona. Věděli jsme, že má roztroušenou sklerozu (co to ale je jsem moc netušila). Přijela na vozíku a pak pomaličku vylezla tři schody, které vedly k posezení, kde jsme všichni byli. Jednou rukou se opírala o stěnu domu, za druhou jí držel její muž. Trvalo to dlouho, ty tři schody, nohy se jí třásly, ruce také, stálo jí to hodně sil a my jsme všichni dělali, že ji nepozorujeme a že je všechno v pohodě. (nabídku další pomoci ještě na vozíku odmítla). Dodnes si pamatuju, co jsem cítila. Srdce mi svírala lítost. Dneska jsem na tom stejně jako tehdy ona. Lítost necítím vůbec. Cítím vztek. #vzpomínky #odvaha #dostatek

Můžu si fňuknout? 🥺 Sviňský Alzheimer! Bere vzpomínky, a kousek po kousku i celého člověka. Bolí sledovat, jak se někdo, kdo byl vaším pevným bodem, pomalu vzdaluje, jak pomalu ztrácí sám sebe... a ty nemůžeš pomoct. Mámě bere vzpomínky, a mně bere chvíle, které se už nevrátí. #Alzheimer #HlavněNeztratitNaději #Emoce

Článek popisuje historické napětí mezi Anglií a Argentinou v kontextu fotbalového semifinále mistrovství světa, přičemž se zaměřuje na incident z roku 1998, kdy David Beckham obdržel červenou kartu po provokaci Diega Simeoneho, což vyvolalo vzpomínky na minulé křivdy a rivalitu mezi oběma národy. #fotbal #BeckhamSimeone #AnglieArgentina #dobrezpravy

Článek oslavuje 25. výročí atentátů ETA, které 14. července 2001 v den přísahy lehce jmenovaného lehendakari Ibarretxe zabily navarrského radního José Javier Múgicu a policistu Mikela Uribeho, a přináší vzpomínky rodiny Múgicovy na jeho snahu o sjednocení komunity a zlepšení místních podmínek. #ETA #VíctimasDelTerrorismo #Justicia

V dramatickém českém finále Wimbledonu se Linda Nosková stala šampionkou poté, co porazila Karolínu Muchovou, přičemž obě tenistky během emotivního ceremoniálu vyjádřily vděčnost a vzpomínky na blízké, což dojalo nejen je, ale i všechny přítomné v publiku. #Wimbledon #LindaNosková #KarolínaMuchová #dobrezpravy

Kolumbijský fotbalista Jaminton Campaz, po neúspěšném osmifinále mistrovství světa proti Švýcarsku, čelí výhrůžkám a nenávisti, kvůli nimž se obává návratu do Kolumbie, což vyvolává děsivé vzpomínky na smrt obránce Andrésa Escobara z roku 1994 po vlastním gólu. #JamintonCampaz #Kolumbie #fotbal

Článek se zaměřuje na zkušenosti ex-espióna Mossadu Mishky Ben-Davida, který v rozhovoru s novináři sdílí své vzpomínky na operace a osobní život, a zároveň reflektuje výzkum a přípravy, které novináři museli provést, aby získali přístup k dalším bývalým operativcům této tajné služby. #Mossad #ExEspiões #Israel

Deset let po vítězství na mistrovství Evropy se Éder podělil o své vzpomínky na historickou noc v rozhovoru pro Rádio Observador, kde také hovořil o novém trenérovi portugalské fotbalové reprezentace a současné výkonnosti týmu na nedávném mistrovství světa. #Euro2016 #Éder #JorgeJesus

Jak jsem vyrůstal na cigánském sídlišti v Děčíně Boleticích? 🙂 Rok 1995 a jdu do první třídy touhle spálenou krajinou. Na Severu to bylo vždycky trochu ostré, zvlášť tady na cigánském sídláku. Ulice Čsl. Partyzánů, moje hřiště, městská betonová džungle, ve které o zážitky nebyla nouze. Můj oblíbený je třeba ten, jak nám někdo zazvonil na dveře, a když jsme otevřeli, měli jsme na rohožce obří lidské hovno posypané kokosem. Dodnes to říkám jako skvělou historku u piva, protože je to vlastně skvěle kreativní. 😀 Vždycky se tu prostě něco dělo. Třeba jsem dostal do čuni, když jsem šel s košem, ten mi pak Romale ukradli a bobovali na něm za barákem. Jindy mi zas počůrali psa nebo ukradli noty a flétnu cestou do hudebky. Dole u sklepů pravidelně čuchaly malé děti toluen a vchodové prosklené dveře ve vchodu byly tak často rozbité, že jsme nemuseli otevírat klíčem a procházeli rovnou rámem. No a když se to náhodou zasklilo, tak tím sklem někdo vždycky omylem prošel, protože jak bylo čisté, tak na to člověk nebyl zvyklý a nevšiml si ho. Občas to tady bylo i drsnější, třeba když na ulici podřízli chlápka, jen aby mu z nohou ukradli nové adidasky. Nebo když vám někdo střílel prakem do okna a když jste schytali do hlavy odpadky, co někdo sypal z balkónu. Prostě staré dobré devadesátky v Sudetech. Ale byly tu i zábavné příhody, třeba když dal táta ze srandy kamarádovi na starého Forda cedulku "VĚNOVÁNO DĚTEM" a druhý den už bylo celé auto rozebráno do takové míry, že z něj byla jen karosérie na špalkách. Akorát teda soused se moc nesmál. Každopádně tohle vůbec není žádný stesk, jen jsem chtěl říct, že já ta města mám opravdu bytostně zažitá a prožíval jsem dětství dost intenzivně v tom světě nejspodnějších pater (i když fyzicky ve 12. patře paneláku). Naučilo mě to také vnímat věci víc plastičtěji a zemitěji. Černí kluci mi říkali gádžo a já jim more nebo cigáne, kdybych jim říkal Rome, tak mi možná tak dají do držky. Měl jsem mezi nimi i spoustu kamarádů, třeba kluka, jehož rodiče byli doktoři a byl to premiant třídy. U velké části z nich jsem ale viděl, že prostě jsou problémovější než majorita, ale i tak jsme většinou žili v míru a hráli si spolu. Vzpomínám na to, jak jsme prolézali různé betonové skruže, dávali na koleje hřebíky, abychom z nich měli nožíky, chodili lízt nahoru do kopce po stromech do třešňového sadu, jak jsem jezdil na skejtu za tátou na zahrádku pivnice a cestou mu kupoval Startky za papírovou dvacku ve večerce v kočárkárně, jak jsme lezli po žebřících do starých továren nebo hledali poklady v Labi. Bylo to dobrodružství a jsem rád, že jsem to všechno zažil (přežil). Vnímám ten svět pak pestřeji. Vím, jak žijou lidi v bídě a zmaru, ale také jak se z té bídy dá snahou vypracovat a bojovat s tím. 🙂 #dětství #vzpomínky #život