Mac

💔 The Runy unit unfortunately reports another incident. The positions of the FPV pilots were destroyed yesterday. The guys from the Runy unit reacted in time with the right maneuver and didn't get burned in the building. Everyone survived. Now they are being picked up by the BTR Bucifal and taken to safety. The position is gone. The guys are okay. 🇺🇦 #MacVolonter #Ukraine #HelpUkraine (translated)

🚒 Do Poltavy ještě nedorazilo. Do služby už ano. Po 10+ hodinách na hranicích nás cestou zastavil požár po dopadu ruského dronu Shahed. Vytáhli jsme proudnice a hasičák šel do akce ještě před předáním. Zítra Poltava. 🇨🇿🇺🇦 #Ukrajina #MacVolonter https://t.co/cb0Bk6XQ53 #Ukrajina #Pomoc #Hasiči

🚒 V úterý jeden telefon. Ve čtvrtek bylo hasičské auto z Chýně na cestě na Ukrajinu. V Poltavě ho potřebovali. Za dva dny jsme vyřešili předání, deklarace a odvoz. A cestou začalo auto sloužit dřív, než kdokoliv čekal. Pokračování zítra. 🇨🇿🇺🇦 https://t.co/d1B5Dq5ZhD #hasiči #ukrajina #solidarita

Zpráva od kamarádky, která nám pomohla dostat auta na Ukrajinu……… Pocity po 28. – 29.8. 2026 Jsem doma, konečně jsem se vyspala a vracím se do své denní rutiny, ale…. Nemůžu přestat myslet na to, že jsem tam byla, na to, že jsem poznala několik lidí, jejich tváře, jejich hlas, slyšela jsem jejich velkou vděčnost na vlastní uši, objala jsem je, zasmála jsem se s nimi….a oni se také vrací do své denní rutiny, která je na frontě, v opravdové válce. Opravdová válka, která se již pátým rokem odehrává kousek od nás – ten kousek od nás jsem si vyzkoušela na vlastní kůži, za volantem. Jasně, podle map člověk ví, že je to blízko, ale je to tak blízko, že jsem si ráno sedla za volant dodávky (Renault Master, červená barva) a večer jsem byla na hranicích Ukrajiny. Za volantem dodávky jsem byla poprvé v životě a sama, bez střídání, až díky tomu jsem si skutečně uvědomila, že je to opravdu děsivě blízko. Těch několik lidí, vojáků, které jsem poznala už pro mě navždy budou mít tváře a hlasy, nezapomenu na jejich vděk ani na jejich objetí. Poznala jsem je jen letmo, v noci, někde kousek za hranicemi, ale i tak se ve mně míchá pocit obrovského smutku a frustrace s nepopsatelným pocitem pýchy, že jsem malým zrnkem pomoci, že jsem to dokázala, pro ně. Mě to sebralo doslova jen pár hodin života, nevyspání a trochu nervů, ale jim to snad pomůže v boji na život a na smrt. Nemůžu na ty hrdiny přestat myslet, nechci, aby mi jednou Mac napsal, že se někomu z nich něco stalo. Můj smutek je o to větší, že ta pravděpodobnost je veliká, je to kurva válka, opravdová válka, kterou nikdo z nich nechtěl a stejně tam musí, musí bojovat, musí riskovat své životy, musí denně snášet bezcitné, krvavé útoky! Teď sedím doma a říkám si, že jsem blázen….byla jsem v Ukrajině jen chvíli, byla jsem v Ukrajině jen kousíček od hranic, neviděla jsem válku, neslyšela jsem výbuchy, ale stejně to ve mně zanechalo velice silné pocity a dnes již mohu říci, že chápu Maca, že nemůže přestat pomáhat, nemůže tam své kamarády nechat na pospas. Zastavil svůj život, aby pomohl těm, co to nyní opravdu potřebují. Umím si představit, že většina lidí mu nerozumí, většina lidí nechápe jeho tempo a zajisté mu hodně lidí (včetně mě) radí, aby si odpočinul, dal si volno….dnes už chápu, že cítí, že to nejde, že nesmí polevit. Jen se nechci jednou dozvědět, že ho dohnalo vyčerpání…. Z této krátké cesty, na které se vlastně vůbec nic nestalo, si odnáším malou jizvu na srdci a nenápadný šrám na duši a jsem za to opravdu vděčná, protože vím, že mě to posune k tomu, abych byla zase o něco lepším člověkem. Děkuji, Macu! #Ukrajina #Válka #Pomoc

1/5 Bojujeme o naše domovy, ne o místa na mapě Květinářka, která strávila celý dospělý život ve válce a kterou ukrajinský Forbes zařadil do ankety 30 pod 30. Rozhovor s ní, který vznikl v blízkosti fronty ve Slovjansku, si můžete přečíst zde. Potkat ji a mluvit s ní můžete osobně 17. 8. 2026 od 18:00 na benefiční akci v Jatkách 78 v Praze. Odkaz na benefiční akci najdete v komentáři. Bob: Kdo jsi a co děláš? Jsem vojačka, jmenuji se Viktorie, volacím jménem Runa, je mi 27 let. Už začal devátý rok mé služby. Sloužit jsem začala v 19 letech a teď je mi 27. Bob: Proč jsi vstoupila do armády? Runa: Už na střední škole jsem měla silnou motivaci. Ve škole jsme měli předmět „Obrana vlasti“, kde jsme se učili o patriotismu a základních vojenských dovednostech. Součástí výuky byly také výjezdy na polygon, kde jsme si mohli některé věci vyzkoušet v praxi. To mě velmi zaujalo. Po škole jsem se ještě učila na floristku. Vlastně jsem studium floristiky stihla dokončit a potom jsem vstoupila do řad ozbrojených sil. Bob: Jak vypadal nástup do ukrajinské armády? Runa: Nejdřív jsem se dostala do výcvikového centra. Měsíc jsem absolvovala základní vojenský výcvik a měsíc odborný výcvik. Potom jsem se dostala do brigády, ve které sloužím dodnes - do 56. mariupolské brigády. Pamatuji si, že jsem přijela do Mariupolu, kde byl náš bod stálé dislokace, naše základna. A odtud jsme už asi po týdnu vyjeli na pozice - bylo to v Doněcké oblasti, ve vesnici Pisky, u Doněckého letiště. A tam jsme měli neustále rotace, pořád dokola. Bob: Jak vypadal tvůj příchod k jednotce a první nasazení? Runa: Po výcviku jsem přijela ke své brigádě do Mariupolu. Zhruba po týdnu nebo dvou jsme už odjížděli na frontu. Na první pozici jsem byla nasazená jako operátorka přenosného protiletadlového kompletu PZRK „Igla-1“. Je to raketový systém určený k ničení leteckých cílů. Po příjezdu k jednotce jsem nastoupila na bojovou pozici, na kterou jsem byla vycvičená. S jednotkou jsme zaujali pozice před Doněckým letištěm. V té době, kolem roku 2018, tam neprobíhaly tak intenzivní boje jako později. Bylo období příměří a situace se střídavě uklidňovala a zase zhoršovala. Občas docházelo k přestřelkám, ale naším úkolem bylo držet pozice a být neustále připraveni reagovat. Bob: Jak se vyrovnáváš s tím, že celý svůj dospělý život bojuješ? Runa: Nevím… asi to bylo na začátku těžké. Bylo mi devatenáct a šla jsem rovnou do války. Ale dnes už je to pro mě vlastně přirozené prostředí. Našla jsem se v tom. Cítím, že sem patřím, a plánuju v armádě zůstat i do budoucna. Teď už jsem mladší poručík. Začínala jsem jako řadová vojačka a prošla jsem celou tou cestou postupně. Jsou lidé, kteří přijdou, odslouží si svůj kontrakt a odejdou. Pro mě je to ale spíš životní poslání. Neřekla bych, že válka je něco, co by člověka těšilo nebo z čeho má radost. Ale je to práce, ve které vidím smysl. Vidím, že to, co dělám, má nějaký význam a že to někomu pomáhá. Možná právě proto mi to nepřipadá tak těžké. Člověk si zvykne. Někdy se mě lidé ptají, jaké to je pro ženu být na bojových pozicích. Ve skutečnosti to není jiné než pro muže. Je to stejně náročné pro všechny. Upřímně řečeno, už jsem si na to tak zvykla, že si ani nedokážu představit jiný život. Kdybych jednou musela odejít do civilu, určitě bych si našla nějakou práci, ale po tak dlouhé službě by pro mě bylo velmi těžké se přizpůsobit. Tady je moje prostředí. Tady se cítím, obrazně řečeno, jako ryba ve vodě. Bob: Co pro tebe znamenal únor 2022 a začátek plnohodnotné invaze? Co se změnilo — ve válce i v osobním životě? Runa: Od roku 2014 do roku 2022 měla válka úplně jiný charakter. Nebyla tak rozsáhlá jako to, co přišlo po začátku plnohodnotné invaze. Samozřejmě se tím změnilo hodně věcí. Pro některé vojáky, například pro některé ženy, existovala možnost evakuace. Já jsem ale řekla, že zůstanu. Postupně jsem na sebe začala brát větší odpovědnost. Stala jsem se velitelkou posádky — nejdřív na jedné zbrani, později na další. #Válka #Humanita #ŽenyVeVálce

Požehnáno prezidentem. 🫶🏼🇨🇿 Šestikolka “Petr Pavel” už brzy zamíří do Ukrajiny, kde bude pomáhat s evakuací vojáků z frontové linie, konkrétně u 56. mariupolské brigády. Naše vozidla dostávají jména po výrazných osobnostech, které změnily svět k lepšímu. @prezidentpavel Teď sbíráme na druhou šestikolku jménem Masaryk, která by sloužila 129. brigádě bezpilotních prostředků Rugby Team. Pomůžete nám? 🇺🇦 https://t.co/2wyzqu8maD @lauraprzybylak @rugby_team_army @56brigade #Ukrajina #Pomoc #Solidarita

Děkuji všem co podporujete mne i @DarPutinovi . Díky vám lidem s dobrým srdcem jsme mohli dodat další dvě vozidla do Chersonu. Bohužel i tak této jednotce schází min 6 vozidel, aby mohla vykonávat svoji práci bez komplikací kvůli nedostatku vozidel. Děkuji za podporu 🫡🫡 https://t.co/m7hTsZh2h2 #Podpora #HumanitárníPomoc #Cherson

Děkuji Bobovi, Vysoké škole ekonomie a managementu za terénní auta, které jsem mohl v rekordním čase do 48 hodin od vznesení požadavku dodat české dronařce s volacím znakem Morva a veliteli kulometného oddílu Karát. Sláva Ukrajině, sláva Česku, sláva svobodě. https://t.co/wPW4Icigih -

Tři roky od dne kdy přišla smutná zpráva. Karel Kučera Charlie Czech padl na Ukrajině. 18.3.2023. Tento mladý kluk byl na rozdíl od spousty tlučhubů skutečný bojovník. Přesto že o něm nebylo za jeho života slyšet, měl obrovské úspěchy v bojích. Děkuji Karle nikdy nezapomeneme 🫡🫡🫡🫡 -

Byla to úžasná žena na kterou nejde zapomenout. Děkuji tě za vše Yary. Dnes je to třetí výročí úmrtí Jany (Jary) Rychlitské, bojové zdravotníčky 93. samostatné mechanizované brigády „Cholodnyj Jar“. Bylo jí pouhých 29 let. Na podzim roku 2022 se Jana připojila k řadám Ozbrojených sil Ukrajiny. Zpočátku plánovala být leteckou průzkumnicí, ale po příjezdu na stabilizační bod 93. brigády „Cholodnyj Jar“ v Bachmutu se rozhodla zůstat s lidmi, kteří denně zachraňují desítky životů. Yara se tak stala bojovou zdravotníčkou. Říkali jí „dívka s copánky“ a „anděl pro bojovníky“. Yana udělala všechno pro vítězství, riskovala svůj život, aby pomohla zraněným. Yana zemřela během evakuace zraněných - sanitka, ve které jela, se dostala pod palbu. 😢😢😢😢 -

Je 1. 1. 2026. Náš kamarád London převáží bojovníky z druhé pozice domů, když v tom na ně zaútočí FPV dron. Naštěstí byl zraněn pouze jeden z nich. Životy ostatních zachránila ochranná klec a kevlar, na který jsme se společně složili na podzim. Video zde: https://t.co/3402m0zNnW https://t.co/xyl59tpZ6B -