Search

This is an observation and courage that saved a life. While watching that video, I literally gasped for breath, after all, I have a son of a similar age. Please, explain to the children to be careful and not to look at their phones in similar places; this could have ended in a huge tragedy. At the next council meeting. (translated)

Jindřich Štreit, a legend of Czech documentary photography, will celebrate his 80th birthday, and his work, focused on human stories in rural life, is characterized by an intimate relationship with people and social criticism, leaving a significant mark on Czech culture. (translated)

Tohle se nedělo ani v letech 1996 až 2012, kdy jsem natáčela na Nově pořad Občanské judo. 😳😵‍💫 “Pavel Straka má jako ředitel České inspekce životního prostředí (ČIŽP) zásadní slovo v kauzách ochrany přírody. Už svým podpisem například zastavil nezávislé posudky v případě heřmanické haldy, která hoří v Ostravě a hrozí ekologická katastrofa. Posudky mohly napovědět, kdo je viníkem miliardových škod.” Dost důvodů k tomu, aby odpovídal na dotazy novinářů. Dalšími důvody je kriminální minulost jeho rodiny, odsouzení za drogy v Rakousku, vydírání, nátlak a také vyšetřování jeho osoby. Je to člověk, který spoluřídí tuhle zemi, je to člověk, který se zodpovídá veřejnosti. Má povinnost chovat se transparentně a důvěryhodně. A místo odpovědi na relevantní otázky nastává úprk. Kriminálka hadr… “Strakovo služební auto následně další muž převezl na oplocené parkoviště za ministerstvem. Ředitel jím ale vůbec neodjel, úředníci totiž nachystali na čekající novináře kličku. Krátce poté, co Škoda Kodiaq vyrazila z brány areálu, se kolem mihla černá limuzína, v níž seděl Straka. „Už vám ujel,“ řekl novinářům muž z ochranky a ukazoval směrem k mizejícímu vozu.” Tak takhle si to tady žijeme. Tohle jsou lidé, kteří rozhodují o Vašich životech a o prostředí, ve kterém žijete. Vítejte ve světě koalice ANO, Motoristů sobě (doslova) a SPD. 🦠 #OchranaPřírody #ČeskáPolitika #EkologickáKatastrofa

Tomu říkám odchod s grácií a v dobrém Způsob jakým se rozloučíš ovlivňuje to, jak budeš vnímán, jakej punc ten tvůj zápis do historie našeho klubu bude (mrk mrk do Liberce) Doudisovi já děkuju za všechno co pro nás udělal a vážně toho nebylo málo. Měl jsem ho fakt rád ikdyž mě občas sral :D Nikdy nezapomenu jeho vítězný gól ve finále poháru v Mordoru proti rudejm Doudis díky moc a hodně štěstí v dalším angažmá i v životě 😍🫡🫶 #odchod #fotbal #děkujeme

Aktuálně držím skoro 70% cash. Léto bylo velmi bohaté na příležitosti a pro mě jedno z nejlepších období. Podzim může být ještě lepší. Podařilo se nám naplno využít splasknutí na polovodičích a odehrát si následný růst. Aktuálně už máme všechny tyhle pozice zavřené a čekám na druhou, větší vlnu výprodejů, pravděpodobně v říjnu nebo listopadu. Září těžko říct. Umím si představit že trhy teď ještě pár týdnů porostou. Pokud mám pravdu, může to být životní příležitost. https://t.co/aLOYys4zRK #investice #trhy #finance

Motoristé opět překvapují. Novým šéfem České inspekce životního prostředí je Pavel Straka. Jeho matka byla odsouzena ta útisk, bratr za drogy. Rodinný advokát tvrdí, že do distribuce drog byla zapojena celá rodina včetně Straky. Motorky mají opravdu svérázný výběr lidí.🤷‍♀️ https://t.co/Ykh0RxevEv #Politika #ČR #ŽivotníProstředí

Proč byl tajný životopis nového šéfa inspekce? Třeba proto, aby se hůř dohledaly informace o tom, ze se o něj osobně i jeho rodinu opakovaně zajímala policie. Pavel Straka přitom řídí z pověření Motoristů úřad, kde se rozhoduje o miliardách. Bezpečnostní riziko jak vyšité. #bezpečnost #politika #inspekce

Musím se Motoristům omluvit😉. Celou dobu o nich říkám, že jsou pražská galérka, ale není to pravda. Je to mezinárodní galérka😁. Nikdo jiný než mezinárodní galérka by nedokázal udělat šéfem inspekce životního prostředí organizátora mezinárodního obchodu s drogami😁. Blahopřeji👌. https://t.co/0mPK6aIVgk #Praha #motorismus #životníprostředí

❗️ Kandidát a sponzor Motoristů sobě Pavel Straka má jako ředitel České inspekce životního prostředí (ČIŽP) zásadní slovo v kauzách ochrany přírody. Nyní ho ale dohání kriminální minulost jeho rodiny, s níž je majetkově propojený.👇 ❗️Straka už svým podpisem například zastavil nezávislé posudky v případě heřmanické haldy, která hoří v Ostravě a hrozí ekologická katastrofa. Posudky mohly napovědět, kdo je viníkem miliardových škod. ❗️Zjistili jsme, že dva Strakovi nejbližší příbuzní byli v minulosti odsouzeni za trestné činy. Jeho bratr Luděk za obchodování s drogami, matka Alena za útisk a neoprávněný zásah do práva k domu, kde má Pavel Staka trvalé bydliště. ❗️V době, kdy byli odsouzeni, s nimi Pavel Straka sdílel společnou domácnost. Někdejší rodinný advokát, kterého jsme našli, uvádí, že na byznysu s drogami se podíleli všichni, včetle Pavla Straky. ❗️Sám Pavel Straka stanul před lety před soudem kvůli obžalobě z vydírání. Ten ho ale pro nedostatek důkazů osvobodil. ❗️Ministerstvo životního prostředí tvrdí, že Straka jako kandidát splnil zákon a nemá indicie, že by bylo něco špatně. ❗️Straka před našimi dotazy prchl, přičemž při útěku dokonce změnil auta. A doteď se vyhýbá i poslancům, kteří ho mají kontrolovat. https://t.co/CLuv5zEj0a #OchranaPřírody #Ekologie #Politika

Rodačka z Vodičkovy ulice, která přiměla Nobela platit za mír Kdo donutil „krále dynamitu“ Alfreda Nobela, aby ze svého pohádkového jmění financoval světový mír? A proč jméno rodačky z pražské Vodičkovy ulice, jež byla ve své době nejslavnější ženou planety, takřka vymazaly české učebnice dějepisu? Příběh Berty Kinské – ve světě proslulé pod jménem Bertha von Suttnerová – nezapadá do jednoduchých šablon. Není klasickou obětí takzvaného Matildina efektu, kdy by si její zásluhy přivlastnil manžel. Stala se první ženou, která získala Nobelovu cenu za mír, první ženou v historii řečnící na římském Kapitolu a autorkou nejoslnivějšího protiválečného bestselleru 19. století. Přesto v Česku, kde prožila dětství a získala základní vzdělání, zůstává téměř neznámou postavou. Už předloni jsem se o ní krátce zmínil, její životní osudy jsou však podstatně bohatší a myšlenkový odkaz je pro dnešní dobu mimořádně naléhavý (a většina z vás mě tehdy ještě nesledovala). Právě proto si zaslouží přední místo v mém seriálu o zapomenutých osobnostech. Pohrobek z Vodičkovy ulice a pád na společenské dno Dne 9. června 1843 se na rohu pražské Vodičkovy ulice a ulice V Jámě (v domě č. p. 697) narodila Berta Sophia Felicita hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova. Narodila se jako pohrobek – její otec, pětasedmdesátiletý polní podmaršál František Josef Kinský, zemřel ještě před jejím příchodem na svět. Matka Žofie Vilemína pocházela z rodu Körnerů (byla dcerou hejtmana jízdy), tedy z podstatně nižší šlechty, a navíc propadla těžké závislosti na hazardních hrách. Pro konzervativní aristokratickou rodinu Kinských byl tento sňatek těžko přijatelný. Po obrovských finančních ztrátách v kasinech a zpřetrhání vazeb se šlechtickým příbuzenstvem se matka s dcerou ocitly na okraji společnosti. Berta sice část dětství prožila v paláci Kinských na Staroměstském náměstí, po vyčerpání peněz však obě musely odejít do Brna k dívčinu poručníkovi, otcovu příteli Ernstu Egonu Fürstenbergovi. V tamní bohaté knihovně se naplno projevil Bertin výjimečný intelekt: se zájmem studovala filozofii i historii a díky jazykovému nadání záhy brilantně ovládala pět řečí – češtinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu a italštinu. Zakázaná láska a osudový inzerát Alfreda Nobela Když rodinné jmění v roce 1873 kvůli matčině hráčské vášni definitivně vzalo za své, musela se třicetiletá hraběnka postavit na vlastní nohy. Přijala místo guvernantky ve Vídni v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera, kde jeho čtyři dcery vyučovala hudbě a jazykům. Zde se však přihodilo to, s čím nikdo nepočítal: Berta se vášnivě zamilovala do nejmladšího syna rodiny, barona Artura Gundaccara von Suttnera, který byl o sedm let mladší. Matka rodu byla vztahem nemajetné guvernantky se svým synem zděšena. Aby milence rozdělila, dala Bertě výpověď, současně jí však nabídla východisko z nouze. Ukázala jí novinový inzerát: zámožný, postarší švédský gentleman žijící v Paříži hledal zralou a jazykově vybavenou sekretářku a hospodyni. Tím mužem nebyl nikdo jiný než vynálezce dynamitu Alfred Nobel. Berta nabídku přijala a roku 1876 odcestovala do Francie. Mezi osamělým, melancholickým vynálezcem a bystrou, vzdělanou Češkou okamžitě přeskočila jiskra hlubokého porozumění. Nobel byl okouzlen. Jenže jejich pracovní poměr trval pouhé dva týdny. Švédský král si Nobela nečekaně povolal do vlasti a Bertu v Paříži mezitím zasypával zamilovaný Artur dopisy, v nichž ji na kolenou prosil o návrat. Berta poslechla hlas srdce, opustila Paříž a vrátila se do Vídně. Krátký pařížský pobyt nicméně položil základ celoživotního přátelství a korespondence, jež nakonec změnila světové dějiny. Exil na Kavkaze a krvavý křest ohněm Dne 12. června 1876 se Berta a Artur tajně vzali. Reakce rodiny Suttnerových byla nekompromisní: Artura vydědili a novomanželé zůstali zcela bez prostředků. Uprchli proto do Gruzie na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Kateřiny Dadiani z Mingrelie. Na Kavkaze strávili v drsných podmínkách devět let. Živili se výukou jazyků, psaním článků pro vídeňské a berlínské listy pod pseudonymy (B. Oulot, Jemand) a překládáním gruzínské literatury – společně přeložili například národní epos Muž v tygří kůži. Zlomový okamžik jejího života přišel s rusko-tureckou válkou v roce 1877. Berta i Artur dobrovolně pomáhali ve vojenských lazaretech. Dívka z pražského paláce poprvé spatřila tvář války bez romantizujícího nánosu: amputace bez anestezie, hnijící rány, infekce a tisíce zmařených mladých životů položených za politické ambice mocnářů. Tento otřes z ní vychoval nesmiřitelnou pacifistku. Bestseller Odzbrojte! a morální apel na tvůrce dynamitu Po návratu do Rakouska a usmíření s rodinou roku 1885 se manželé usadili na dolnorakouském zámku Harmannsdorf. Berta své válečné trauma přetavila do literatury. V roce 1889 vydala stěžejní román Die Waffen nieder! (Odzbrojte! / Složte zbraně!). Kniha, v níž naturalisticky vylíčila utrpení vojáků i civilistů po bitvě u Hradce Králové z roku 1866, zapůsobila jako společenská rozbuška. Dílo bylo záhy přeloženo do 16 jazyků (do češtiny jej na podnět Vojty Náprstka převedla Vlasta Pittnerová již roku 1896). Dobová kritika význam románu srovnávala se společenským dopadem Chaloupky strýčka Toma. Sám Alfred Nobel jí v nadšeném listu z Paříže napsal: „Milá baronko, přítelkyně! Dočetl jsem právě Vaše mistrovské dílo… Překlad Vaší vynikající knihy by neměl chybět v žádné z existujících řečí, aby mohla být všude čtena a diskutována.“ Berta vytrvale využívala svůj morální kredit a v dopisech Nobela neúnavně konfrontovala s odpovědností za ničivé důsledky jeho vynálezů. Tento intelektuální apel vyvrcholil v dopise ze 7. ledna 1893, kdy Nobel poprvé naznačil záměr odkázat své jmění fondu, jenž bude odměňovat vědecké průlomy a současně vyzdvihne osobnost, která se nejvíce zaslouží o světový mír a bratrství mezi národy. „Právo místo moci“: Proč nebyla naivní pacifistkou Veřejnost si pacifismus nezřídka plete s naivitou či pasivní odevzdaností. Bertha von Suttnerová však nebyla hlasatelkou náboženského, absolutního nenásilí po vzoru Lva Nikolajeviče Tolstého. Byla čelnou představitelkou institucionálního neboli právního pacifismu. Její filozofie nestála na myšlence nechat se bezbranně masakrovat, nýbrž na principu Recht statt Macht (Právo místo moci) – tedy na nahrazení barbarského práva silnějšího funkční mezinárodní spravedlností. Když jí Tolstoj po přečtení románu psal a prosazoval ryze křesťanské odmítnutí zbraní na úrovni jednotlivce (neodporovat zlu násilím za žádných okolností), Suttnerová to odmítla jako neuskutečnitelnou utopii. Byla přesvědčena, že mír nelze vybudovat tím, že se slušní lidé dobrovolně vzdají obrany. Ve svých textech dokonce otevřeně formulovala myšlenku „mezinárodní policie“ – kolektivní ozbrojené síly, jež by zasáhla proti státu, který hrubě poruší mezinárodní právo a vojensky napadne sousední zemi. Ve svých pracích (například Strojový věk nebo Z dílny pacifismu) současně varovala před pastí takzvané „obranné války“. Připomínala, že prakticky každý agresor v dějinách označoval vlastní agresi za pouhou preventivní sebeobranu. Trvala proto na tom, že o viníkovi a oběti nesmějí rozhodovat štáby válčících stran, nýbrž nezávislý mezinárodní arbitrážní tribunál. Pokud bychom její optikou nahlíželi na současnou agresi proti Ukrajině, Bertha von Suttnerová by rozhodně nevolala po kapitulaci napadeného. Mír bez spravedlnosti pro ni nebyl mírem, ale pouhým diktátem síly. Ruskou federaci by bez váhání označila za barbarského agresora, ostře by kritizovala mezinárodní instituce za váhavost při vymáhání práva a apelovala by na globální společenství, aby vyvinulo takový právní, ekonomický a bezpečnostní tlak, který okupanty donutí ustoupit a nahradit veškeré válečné škody. Globální ikona s českými vazbami Suttnerová nezůstala jen u teoretických úvah. Založila Rakouskou mírovou společnost, vystupovala proti vlně dobového antisemitismu a v roce 1891 jako vůbec první žena promluvila na mezinárodním mírovém kongresu na římském Kapitolu. Její neúnavná diplomatická práce přispěla k založení Stálého rozhodčího soudu v Haagu (1899). V roce 1904 absolvovala triumfální přednáškové turné po Spojených státech, kde vystupovala až třikrát denně a v Bílém domě ji k soukromému rozhovoru přijal prezident Theodore Roosevelt. Čilé kontakty udržovala i s českým prostředím. Za svého spojence považovala Tomáše Garrigua Masaryka, setkávala se s básníky Jaroslavem Vrchlickým či Svatoplukem Čechem a v roce 1895 přednášela v pražském Tiskovém klubu Concordia, kde se snažila mírovou myšlenkou otupit vyhrocený česko-německý nacionální spor. Vyvrcholení jejího úsilí přišlo v roce 1905, kdy se stala historicky první ženskou laureátkou Nobelovy ceny za mír. Ocenění, která by bez ní vůbec nevzniklo. Mrazivá tečka a české zapomnění Bertha von Suttnerová podlehla rakovině žaludku 21. června 1914 ve Vídni ve věku jednasedmdesáti let. Její odchod provázelo mrazivé symbolické načasování: zemřela přesně pět týdnů před vypuknutím první světové války – globálního krveprolití, před nímž po celý dospělý život marně varovala. Proč o této výjimečné osobnosti v Česku téměř nikdo neví? Stala se obětí nacionálního a ideologického filtru. Pro meziválečné Československo byla příliš německá a málo lidová. Pro následný komunistický režim byl zase její šlechtický původ a striktně právní pojetí pacifismu zcela nepoužitelné – nepasovala do schémat o třídním boji a budovatelském hrdinství. Zatímco v Rakousku zdobí její portrét dvoueurovou minci (a v minulosti tisícišilinkovou bankovku) a ve Skandinávii o ní vycházejí zástupy knih, v České republice ji připomíná pouze nenápadná pamětní deska v průjezdu paláce Kinských na Staroměstském náměstí a jedna zapadlá ulička v pražských Vokovicích. Její životní příběh názorně ukazuje, jak snadno dokáže nacionální a politická selekce vytěsnit z paměti osobnost, která svými vizemi předběhla dobu o celé století. Neučíme se v dějepise až příliš o vůdcích a vojevůdcích, kteří války rozpoutávali a vedli, a nezapomínáme na ty, kdo se jim ze všech sil snažili zabránit? Napište mi, co si myslíte a co říkáte na její postoje. A neměli bychom si ji v Čechách mnohem více připomínat? Toto je 3. díl mého seriálu o zapomenutých vědkyních, píšu jej proto, aby mé dcery a další dívky měly pozitivní vzory. Jestli vás tyto příběhy zajímají a myslíte, že by je měli znát i ostatní, nezapomeňte dát sledovat @tkapler a pomozte je sdílet a šířit. Díky moc. #BerthaVonSuttner #NobelovaCenaZaMír #Historie

Russian President Vladimir Putin is intensifying security measures including the use of special bulletproof stairs due to concerns for his life and possible assassination attempts, which has led to complaints from the residents of Vladivostok about traffic jams caused by his presidential convoy. (translated)

The article from Seznam Zprávy reveals that Pavel Straka, the director of the Czech Environmental Inspection, is trying to hide a family history full of crimes and controversies, including his brother's conviction for drug trafficking and his own previous indictments, while halting important environmental assessments concerning serious cases such as the fire at the Hermanice dump in Ostrava. (translated)

Živite u Njemačkoj, tek dolazite ili razmišljate o preseljenju? AdriaVeza.de nastala je s idejom da praktične informacije o životu u Njemačkoj budu razumljivije ljudima iz Hrvatske, Bosne i Hercegovine, Srbije, Crne Gore i naše šire regije. Posao, stan, boravak i vize, zdravstveno osiguranje, prava radnika, porezi, mirovina, njemački jezik, službena pisma, obitelj, školovanje i povratak – pokušavamo složene njemačke postupke objasniti što jednostavnije i povezati ih sa službenim izvorima. 👉 https://adriaveza.de/hr/ https://adriaveza.de/de/ https://adriaveza.de/en/ Posebno me zanima iskustvo ljudi koji već žive u Njemačkoj: Koju ste informaciju najteže pronašli kada ste došli u Njemačku? Možda upravo vaša iskustva pokažu koju temu na AdriaVeza.de trebamo sljedeću detaljnije obraditi. #AdriaVeza #Njemačka #Dijaspora #ŽivotUNjemačkoj

Někdy se den třeba úplně nepovede, jindy vám ho nepovede někdo jinej. Za ty dva roky tady jsem si přeházela žebříček podstatných věcí zgruntu. A ač to zní jak chce, stačí mi na silnici potkat vracející se ovečkový holky z pastvy nebo kouknout z terasy a vše je zase, jak má být. https://t.co/g0etccVK3c #život #štěstí #příroda