Tomáš Pajonk

7. den 5.6. Přes Reschenpass 45,1 km, 810 Ráno jsem čekal že vylezeme dříve, ale venku pršelo a pršelo celou noc, což je super zpráva, protože pak nejspíš nebude pršet přes den, ale šedé mraky nevytahují z teplých spacáků. V lyžárně bylo skvěle. Už jsme ztratili deštník a víčko od jednoho z kotlíčků. Výjezd nám zpomalil i vylity krém na opalování v mem baglu. A taky možná očekávání samého stoupání. Už je hezky, vypršelo se slunce jemně pálí do čel a zátylků. Po pár kilometrech údolí Innu, které se zde zužuje do soutěsky, kterou hlídal kdysi hrad zajímavě vysekanylý do skály. Vybíral clo na Via Claudia Augusta. Zůstal privátní až do roku 2009, skvělá polední zastávka před výstupem. Po obědě co jsme jednou posouvali až na 17.00 nám děti dali stopku a zvládli jsme ho raději už na hradě. Takové dojíždění zásob. Část postrkováků se rozpustila v tašce, protože jsem ji blbě zavřel, takže do ní nateklo. Dál údolím, teď už jedeme Švýcarskem, fakt krásná soutěska. Ve městečku Martina se rozhodujeme zda jet dál Alpami, do Svatého Mořice a změnit plán trasy, být více v Alpách a sjet až podél Lago di Coma, nicméně dochází zásoby a tepelný komfort pro Zoju je problém, takže Staňa se smutným srdcem říká že delší Alpy už teď ne. Bála se teplot, Švýcarských cen, nemáme už moc plynu a skoro žádné zásoby (mimo 2kg sušeného masa) , protože jsme nepočítali s Corpus Christi. Stoupání z Martiny je extra výživné. 7,5 km stále vzhůru v zakrutach, ale na asfaltu je to lepší než by i jeden čekal. Vytahují repráky a pouštím klukům do tempa písničky. Geralt si přeje Jožina z Bažin. Na 99 luftsbalonen, mi dávají palec zase ostatní cyklisti. Střídavě se míjíme s seniory e-kolisty a slapeme jako medvídci na nejlehčí převod. Nauders je poslední rakouské městečko před Reschenpassem, za ním je už Itálie. Čekali jsme, že už pojedeme dolů, ale ještě v Itálii kolem jezera je to nahoru dolů, děti se ptají kdy bude zlom. A nakonec ale byl mega sjezd večerem, skvělou cyklostezkou Adige , dokonce tam měli i rychlostní radary, které na nás ukazovaly šklebíky, jak moc jedeme rychle. Něco na nás blikalo i oranžově, tak doufám že nepřijde pokuta. Hledáme kde spát. Dětské hřiště, pevnost pro mladé požárníky. Skupina Tyrolanů, co něco sborově zpívá německy. Chystají píseň ženichovi na svatbu. Zní to dobře. A ne, tady se Italsky asi moc nemluví. Jeden mi nabízí pivo, říkám pivo jak pivo, ale mužeme tu přespat? Že jo. Pokecám s ním a s dalšími. Děti po náročném dni chytla hravá, našly balóny a míček, první hráli fotbal ve třech na střídačku v bráně, pak vybijenou, kde za vybití je 5 dřepů. Se Stáňou jsme nechápali, my teda dřep dnes dělat nebudeme ani jeden! Fantastické je sledovat a když jich je více zahrají si sami a navíc vlastně více a více pomáhají. Večer padla už celkem zima a zatáhlo se. Ve spacáku, je ale všem dobře. PS: Aby nebyla mýlka, vůbec si nemyslím, že by naše děti byly nějak výjimečně fyzicky extra zdatné, či nějak extra odolné. Maximálně trochu více zvyklé, ale normální děti. Jeden hubený, druhý ne, jeden nesmí lepek, další mléko, každý jiný a jinak nedokonalý. Richard měl snad i dokonce trojku z tělocviku na vysvědčení. Děti se prostě při čundru a pohybu adaptují rychle 😀 a je úžasné to sledovat. #cestování #rodina #příroda

2.6. 31,5 km, 540 m nahoru Vstávání v kempu, balíme se a už se to lepší. Máme pocit že jsme jsme úplné katastrofy co se týče rychlosti balení, ale dostáváme pochvalu od německé paní, že jsme velice organizovaní. Tak asi dobrý, na poměry co máme. Klíčové je utahat Zoju když stojíme, aby spala ve vozíčku když jedeme, jinak se jí tam tolik nelíbí. Zoja tedy většinou zablokuje minimálně jednoho z nás. Nás je ale dost. ale je super že ji může střídavě držet, ukazovat svět, pak je klidná. Ráno se nad jezerem objevilo sluníčko. A zazářil Neuschwanstein. Fussen příjemné městecko, poctivý hlídač nás přiměl k sesednutí z kola, pěší zóna je pěší zóna. Kafíčko se Zojou na kašně, kluci zkoumali mapku města a došlo jim že každý dům má dvůr, pak zmizeli jeden prozkoumat. Vesnice hradů a rodiště Bavorských králů následovalo poté. Yankee angličtina a Japonsko-Korejsko-Cinske fotící skupiny prozradily, že jsme u památky která se vlezla na krátký seznam toho, co je třeba si odškrtnout při výletu do Evropy vidět. Dovnitř jen guided tour, ta byla až za dlouho, tak jsme po obědě a za bouřky zapadli do muzea Bavorských králů. Ptám se dětí co si z něj pamatují. Ok, tak něco jo. Riska tvrdí že chtěli udělat z Mnichova technické centrum Evropy a k tomu si ještě stavěli romanticko historické hrady, kde LARPili středověk. Do kopce! Přes státní hranici do Rakouska trochu nás tlačí čas, chtěli jsme stihnout dojet do kempu Ehrwaldu, což je ještě hromada metrů do kopce. Něžná Alpská stoupání i drsnější. Hrad na kopci, aha to je hrad přes který pojedeme, safra. V 18:30, přišla velká bouřka schovali jsme se do restaurace a i přes Alpské ceny jsme je uprosili o jeden pokoj, kde jsme se nasáčkovali a noc jsme zvládli pod střechou. #Cestování #RodinnýŽivot #Alpy