2.6. 31,5 km, 540 m nahoru Vstávání v kempu, balíme se a už se to lepší. Máme pocit že jsme jsme úplné katastrofy co se týče rychlosti balení, ale dostáváme pochvalu od německé paní, že jsme velice organizovaní. Tak asi dobrý, na poměry co máme. Klíčové je utahat Zoju když stojíme, aby spala ve vozíčku když jedeme, jinak se jí tam tolik nelíbí. Zoja tedy většinou zablokuje minimálně jednoho z nás. Nás je ale dost. ale je super že ji může střídavě držet, ukazovat svět, pak je klidná. Ráno se nad jezerem objevilo sluníčko. A zazářil Neuschwanstein. Fussen příjemné městecko, poctivý hlídač nás přiměl k sesednutí z kola, pěší zóna je pěší zóna. Kafíčko se Zojou na kašně, kluci zkoumali mapku města a došlo jim že každý dům má dvůr, pak zmizeli jeden prozkoumat. Vesnice hradů a rodiště Bavorských králů následovalo poté. Yankee angličtina a Japonsko-Korejsko-Cinske fotící skupiny prozradily, že jsme u památky která se vlezla na krátký seznam toho, co je třeba si odškrtnout při výletu do Evropy vidět. Dovnitř jen guided tour, ta byla až za dlouho, tak jsme po obědě a za bouřky zapadli do muzea Bavorských králů. Ptám se dětí co si z něj pamatují. Ok, tak něco jo. Riska tvrdí že chtěli udělat z Mnichova technické centrum Evropy a k tomu si ještě stavěli romanticko historické hrady, kde LARPili středověk. Do kopce! Přes státní hranici do Rakouska trochu nás tlačí čas, chtěli jsme stihnout dojet do kempu Ehrwaldu, což je ještě hromada metrů do kopce. Něžná Alpská stoupání i drsnější. Hrad na kopci, aha to je hrad přes který pojedeme, safra. V 18:30, přišla velká bouřka schovali jsme se do restaurace a i přes Alpské ceny jsme je uprosili o jeden pokoj, kde jsme se nasáčkovali a noc jsme zvládli pod střechou. #Cestování #RodinnýŽivot #Alpy
