Search

Čtyři čeští středoškoláci přivezli z Itálie jedenáct medailí. Mimo geologickou komunitu o tom skoro nikdo neví. Koncem srpna skončila v Turíně 19. mezinárodní olympiáda věd o Zemi (IESO). Do laboratoří Turínské univerzity a do piemontských geoparků přijelo 166 studentů ze 42 zemí. Česká čtveřice v silné konkurenci posbírala dvě zlata, sedm stříbrných medailí a dva bronzy. Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity (@muni_cz) to oznámila na sociálních sítích. Jména studentů zatím nezveřejnila a hlavní sdělovací prostředky mlčely. IESO není běžná zeměpisná olympiáda. Je to týdenní prověrka znalostí Země jako jednoho komplexního systému, který zahrnuje horniny, počasí, oceány, ledovce, vesmír i jejich vzájemné souvislosti. Každý stát smí vyslat pouze čtyři středoškoláky a dva mentory. Českou účast dlouhodobě zaštiťuje Ústav geologických věd v Brně a výběr reprezentantů probíhá prostřednictvím národní Geologické olympiády. Osm dní soutěže mělo přesný rytmus. Po slavnostním zahájení zamířili studenti do terénu a následně lanovkou Skyway Monte Bianco k ledovcům pod Mont Blancem. V neděli absolvovali až šestihodinový písemný test z geologie, geofyziky, meteorologie, oceánografie, astronomie a životního prostředí. V pondělí je čekaly čtyři laboratorní úlohy a v úterý obhajoba výzkumného projektu o alpských ledovcích. Jak může jeden tým získat jedenáct medailí? Soutěž totiž probíhá v několika disciplínách současně: hodnotí se individuální test, praktická část, mezinárodní terénní výzkum – v němž je český reprezentant losován do týmu například s Indem a Indonésanem – a týmový výzkumný projekt. Nestačí tedy jen napsat test. Studenti musejí měřit v terénu, zpracovat data a své závěry obhájit v angličtině před odbornou porotou. Práce v terénu nebyla žádný výlet. Mezi oficiální lokality patřily Sacra di San Michele nad údolím Susa, římská zlatá rýžoviště Bessa u Bielly, geopark Valsesia s jedním z nejlepších řezů zemskou kůrou na světě a ledovce pod Mont Blancem. Klášter Sacra di San Michele stojí na skalním ostrohu, kde na povrch vystupují horniny z horního pláště Země. Právě zde se mezinárodní týmy učily číst krajinu v praxi, nikoli jen z učebnic. Loni v čínském Ťi-ningu získalo Česko osm medailí a vedení výpravy to označilo za jeden z nejlepších výsledků v historii. Letos je cenných kovů jedenáct. Od prvního startu v Japonsku v roce 2016 česká stopa na IESO sílí, mimo odbornou veřejnost o tom však téměř nikdo neví. Rozdíl v přístupu ukazuje Indie. Tamní tým vybojoval devět medailí. Dne 4. září studenty osobně přijal ministr pro vědy o Zemi a o jejich úspěchu informovaly deníky The Times of India i The Indian Express. Indonésie zveřejnila jména, školy i podrobnosti o tom, kdo získal zlato v terénním výzkumu. Írán ohlásil vítězství v reportérské soutěži. Česko se muselo spokojit s příspěvkem na fakultním profilu. Dne 1. září zahájil ministr školství Robert Plaga (@RobertPlaga) školní rok na učilišti v Kutné Hoře. Mluvil o řemesle i o tom, že se nechce fotit s prvňáčky. O jedenácti medailích z Turína, jejichž výpravu jeho resort prostřednictvím Masarykovy univerzity hradí, však neřekl nic. Ani Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (@msmtcr) výsledek nepředalo médiím. Zatímco sportovní medaile z Itálie plnily v únoru hlavní zprávy, tento vědecký úspěch z téže země zcela zapadl. Není to vina čtyř úspěšných studentů, ale dlouhodobý problém našich škol, univerzit i ministrů. Česká věda umí vychovat světovou špičku, ale málokdy dokáže své úspěchy veřejně prezentovat. Dokud si takový úspěch nevydobude tiskovou konferenci, zůstane zavřený ve fakultním zpravodaji. A my se pak divíme, že o české geologii mimo obor nikdo neslyšel. P. S.: Příběhy o mimořádných úspěších českých studentů by měly rezonovat daleko za hranicemi sociálních sítí jedné fakulty. Lajk, komentář, sdílení i sledování pomohou dostat tento příběh k dalším čtenářům. Víte někdo další detaily? Znáte jména této úspěšné čtveřice? Napište je do komentářů. Pomozte dostat do médií celý příběh. #ČeskáVěda #Geologie #IESO

Brittany, often perceived as a region spared from drought, is currently experiencing an alarming situation with 94% of its groundwater levels declining and water restrictions in place in several departments, due to its particular geology and the effects of climate change. (translated)

Italie 🇮🇹 - Champs Phlégréens - Séismes Mon analyse ⤵️ C'est parfois un peu technique mais pas d'inquiétude, vous allez tout comprendre 👍 Ce 31 juillet, nous avons assisté au + puissant séisme (M4.7 2,6 km prof) jamais relevé dans le secteur depuis que les instruments de mesures existent (années 70). Oui, il y a ici une magnitude record, mais il faut savoir que la vitesse de soulèvement ralentit pourtant (un peu le principe du bradyseisme dans la zone, imaginez une terre qui inspire et expire pour capter le truc). Lors du dernier bulletin hebdomadaire du 28/07 (donc juste avant l'événement) j'ai remarqué que la vitesse de soulèvement était en décélération. On est passé d'environ 30 mm/mois après l'essaim sismique de février 2025, à environ 15 mm/mois début avril, puis 10 mm/mois depuis février 2026. Et le bulletin du 20/07, lui, conclue explicitement qu'aucun élément ne suggère d'évolution à court terme. Un M4.7 qui survient dans ce contexte (pas au pic de vitesse d'inflation, mais plutôt en phase de ralentissement) colle bien mieux au modèle de fatigue crustale (Kilburn et al.) qu'à un scénario de poussée magmatique fraîche. Mon idée c'est que chaque cycle de soulèvement/déflation depuis 2005 endommage un peu plus la roche du toit du réservoir hydrothermal (micro-fracturation cumulative) ce qui abaisse progressivement son seuil de rupture. Résultat : il faut de - en - de contraintes supplémentaires pour produire une rupture de + en + grande. Le record de magnitude avec un chargement qui ralentit c'est un peu comme le pedigree de ce mécanisme. Parlons maintenant de la faible profondeur (je rappelle 2,6 km, essaim ensuite à <1 km). En fait, c'est cohérent avec une rupture fragile confinée dans le toit calcique/tuffacé au-dessus du réservoir hydrothermal et non pas une migration de fluide magmatique profond qui se traduirait typiquement par un approfondissement ou une dispersion verticale des hypocentres et souvent par du trémor volcanique (signal continu, pas des chocs discrets). ⚠️Rien dans les remontées actuelles ne mentionne de trémor associé et ça va être en gros LE signal à surveiller en priorité dans les prochaines 24-48h⚠️ (et les nanas et les mecs de l'INGV le savent très bien) Y a d'autres trucs à bien chouf encore comme la migration des répliques, si elles restent groupées à 2/3 km ou si elles se dispersent latéralement le long du système de failles de Rione Terra/Solfatara-Pisciarelli. Ça, ça donne un indice t'sais, allez, je dis le mot du magma. Faut aussi chouf si saut de déformation immédiat il y a, accélération ou au contraire relâchement de contrainte (subsidence locale) ? Les fumerolles aussi... La Bocca Grande était déjà sur une tendance de réchauffement (vers 173°C en janvier) eh bien là faut surveiller s'il y a une une variation brutale de flux/température dans les heures qui suivent. Pour résumer un M4.7 c'est modeste à l'échelle mondiale mais ici c'est le record absolu pour le moment. Ce séisme et ces essaims sismiques ne sont pas POUR MOI un "signe avant-coureur d'éruption imminente" car rien (POUR LE MOMENT) dans les paramètres géochimiques ou de déformation ne pointe dans ce sens à ce stade mais plutôt, comme je dis au-dessus, la vulnérabilité structurelle cumulative, c'est à dire un bâti napolitain déjà fragilisé par 20 ans de secousses répétées et qui encaisse de + en + mal des magnitudes autrefois + modérées. Et c'est bien là, à mes yeux, le facteur de risques qui progresse indépendamment de la probabilité éruptive elle-même. Si vous avez des questions, n'hésitez pas ! PS : Pendant que j'écrivais, il y a eu une réplique de M3.8 ça continue, je vais poursuivre le monito, juste pour vous, car I LAVA U ❤️ #Séisme #Italie #Géologie

Na haldě suti v Malešicích, kam se vozí materiál z ražby metra D, ležel kámen velikosti dlaně. Radek Labuťa, sběratel a majitel Triloparku, ho zvedl. Na povrchu se rýsoval otisk něčeho, co vypadalo jako kříženec pavouka a trilobita. Dvoucentimetrový, slepý, s měkkým krunýřem. Vzal ho Lukáši Laiblovi (@lukas_laibl) z Geologického ústavu Akademie věd (@Akademie_ved_CR). Ukázalo se, že jde o zcela nový druh. Pojmenovali ho *Soomaspis labutai*. Žil před 448 miliony let na dně moře, které tehdy pokrývalo území dnešní Prahy. Patří mezi naraoiidy – měkkotělné příbuzné trilobitů. Na rozdíl od nich neměl zvápenatělý krunýř. Měl kulatý „zadeček“ připomínající pavoučí, jen tři trupové články a žádné oči. Povrch pokrývaly drobné jamky. Zachoval se jen díky výjimečným podmínkám – a díky tomu, že Labuťa dokázal na haldě rozeznat i tak nenápadnou fosilii. Jana Bruthansová z Národního muzea (@narodnimuzeum), která ražbu metra D dlouhodobě sleduje, dokázala dohledat přesný původ materiálu. Pochází ze spodních vrstev králodvorského souvrství mezi budoucími stanicemi Pankrác a Olbrachtova. Stáří tedy sedí na katian, závěr ordoviku. Nejbližší známý příbuzný, *Soomaspis splendida*, byl popsán v 90. letech z Jižní Afriky. Žil o pět milionů let později, už po hlavním zalednění. Mezi Prahou a Kapskem tehdy ležely tisíce kilometrů okraje superkontinentu Gondwana. Nález z metra ukazuje, že rod *Soomaspis* obýval jeho okraje dávno předtím, než přišlo první velké vymírání v historii Země – a že to vymírání přežil. Paleontologové dlouho považovali africký druh za místní raritu. Teď je jasné, že naraoiidi byli v ordoviku rozšířenější, než fosilní záznam napovídal. A že tito nenápadní „drsňáci“ přežili drastické klimatické výkyvy pravděpodobně proto, že žili v hlubších, chladnějších a kyslíkem chudších vodách, kam se změny dostaly méně. Měkký krunýř se ve fosilním záznamu objevuje vzácně. Většina podobných zvířat se prostě nerozpadne na nic. Že se zachoval právě tento exemplář, je štěstí i důkaz, jak důležité je sledovat i městské stavby. Praha stojí na prvohorních horninách. Při každé větší ražbě se objevují trilobiti, hlavonožci nebo ostnokožci. Tentokrát ale přišel tvor, který učebnice přepisuje. Fosilie už je v Národním muzeu (@narodnimuzeum). Labuťa ji věnoval do stálé expozice. Rekonstrukci vytvořil Jiří Svoboda. Vědecký popis vyšel v květnu 2026 ve speciálním čísle *Bulletin of Geosciences*. P.s.: pro ty kdo me neznají - hledám zajimave příběhy a snažím se kazdy den sem nejaky dat. Sdílejte, lakuje a hlavně dejte follow ať vím, jestli vás to zajímá a mám v tom pokračovat. #paleontologie #fosilie #geologie

Un studiu recent sugerează că apa a început să modeleze interiorul Pământului și activitatea vulcanică cu peste 3,1 miliarde de ani în urmă, bazându-se pe analiza rocilor vulcanice vechi din Pilbara Craton, demonstrând că procesele de reciclare a apei au existat mult mai devreme decât se credea anterior. #apa #Pământ #geologie

Un studiu recent publicat în revista Nature dezvăluie că fluviul Eufrat, esențial pentru dezvoltarea civilizației în Mesopotamia, s-a format în urmă cu 3,6 până la 1,6 milioane de ani din unirea a două râuri preistorice, influențată de activitatea tectonică din Munții Taurus. #Eufrat #civilizație #geologie

O descoperire geologică recentă a dezvăluit originile Eufratului, considerat în tradiția biblică ca parte a Grădinii Edenului, demonstrând că râurile Paleo-Karasu și Paleo-Murat s-au unit în urmă cu aproximativ 1,6 milioane de ani, influențând astfel dezvoltarea civilizațiilor antice din Mesopotamia. #Eufrat #Geologie #LeagănulCivilizației

Rover Perseverance, který na Marsu přistál v únoru 2021, plánuje v červnu „dokončit maraton“ své mise, jež původně trvala jeden marťanský rok, ale byla prodloužena kvůli jeho úspěšnému zkoumání geologie, klimatu a hledání známek dávného života na této planetě. #Mars #RoverPerseverance #NASA #dobrezpravy

Robotické vozítko Perseverance, které pátrá po známkách života na Marsu, již ušlo 41,99 kilometru a očekává se, že maratonskou vzdálenost dokončí v červnu, přičemž jeho mise, zaměřená na výzkum klimatu a geologie planety, byla prodloužena a trvá zatím déle než původně plánovaný marťanský rok. #Mars #NASA #robotika #dobrezpravy

Podle nového výzkumu může východní Afrika, konkrétně v oblasti Turkanského riftu, rozpadnout na dvě části a vytvořit nový oceán již za pár milionů let, což je výrazně rychlejší proces, než se dosud předpokládalo, a je důsledkem tenčení zemské kůry v této oblasti. #VýchodoafrickýRift #RozpadAfriky #Geologie

Budoucí český astronaut Aleš Svoboda završuje základní výcvik v Evropské kosmické agentuře připravující ho na historickou misi k Mezinárodní vesmírné stanici, přičemž největší výzvou pro něj byly teoretické základy astronomie a geologie, a další specializovaný výcvik ho čeká před samotným letem v roce 2027. #astronaut #kosmos #výcvik #dobrezpravy