Search

Rodačka z Vodičkovy ulice, která přiměla Nobela platit za mír Kdo donutil „krále dynamitu“ Alfreda Nobela, aby ze svého pohádkového jmění financoval světový mír? A proč jméno rodačky z pražské Vodičkovy ulice, jež byla ve své době nejslavnější ženou planety, takřka vymazaly české učebnice dějepisu? Příběh Berty Kinské – ve světě proslulé pod jménem Bertha von Suttnerová – nezapadá do jednoduchých šablon. Není klasickou obětí takzvaného Matildina efektu, kdy by si její zásluhy přivlastnil manžel. Stala se první ženou, která získala Nobelovu cenu za mír, první ženou v historii řečnící na římském Kapitolu a autorkou nejoslnivějšího protiválečného bestselleru 19. století. Přesto v Česku, kde prožila dětství a získala základní vzdělání, zůstává téměř neznámou postavou. Už předloni jsem se o ní krátce zmínil, její životní osudy jsou však podstatně bohatší a myšlenkový odkaz je pro dnešní dobu mimořádně naléhavý (a většina z vás mě tehdy ještě nesledovala). Právě proto si zaslouží přední místo v mém seriálu o zapomenutých osobnostech. Pohrobek z Vodičkovy ulice a pád na společenské dno Dne 9. června 1843 se na rohu pražské Vodičkovy ulice a ulice V Jámě (v domě č. p. 697) narodila Berta Sophia Felicita hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova. Narodila se jako pohrobek – její otec, pětasedmdesátiletý polní podmaršál František Josef Kinský, zemřel ještě před jejím příchodem na svět. Matka Žofie Vilemína pocházela z rodu Körnerů (byla dcerou hejtmana jízdy), tedy z podstatně nižší šlechty, a navíc propadla těžké závislosti na hazardních hrách. Pro konzervativní aristokratickou rodinu Kinských byl tento sňatek těžko přijatelný. Po obrovských finančních ztrátách v kasinech a zpřetrhání vazeb se šlechtickým příbuzenstvem se matka s dcerou ocitly na okraji společnosti. Berta sice část dětství prožila v paláci Kinských na Staroměstském náměstí, po vyčerpání peněz však obě musely odejít do Brna k dívčinu poručníkovi, otcovu příteli Ernstu Egonu Fürstenbergovi. V tamní bohaté knihovně se naplno projevil Bertin výjimečný intelekt: se zájmem studovala filozofii i historii a díky jazykovému nadání záhy brilantně ovládala pět řečí – češtinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu a italštinu. Zakázaná láska a osudový inzerát Alfreda Nobela Když rodinné jmění v roce 1873 kvůli matčině hráčské vášni definitivně vzalo za své, musela se třicetiletá hraběnka postavit na vlastní nohy. Přijala místo guvernantky ve Vídni v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera, kde jeho čtyři dcery vyučovala hudbě a jazykům. Zde se však přihodilo to, s čím nikdo nepočítal: Berta se vášnivě zamilovala do nejmladšího syna rodiny, barona Artura Gundaccara von Suttnera, který byl o sedm let mladší. Matka rodu byla vztahem nemajetné guvernantky se svým synem zděšena. Aby milence rozdělila, dala Bertě výpověď, současně jí však nabídla východisko z nouze. Ukázala jí novinový inzerát: zámožný, postarší švédský gentleman žijící v Paříži hledal zralou a jazykově vybavenou sekretářku a hospodyni. Tím mužem nebyl nikdo jiný než vynálezce dynamitu Alfred Nobel. Berta nabídku přijala a roku 1876 odcestovala do Francie. Mezi osamělým, melancholickým vynálezcem a bystrou, vzdělanou Češkou okamžitě přeskočila jiskra hlubokého porozumění. Nobel byl okouzlen. Jenže jejich pracovní poměr trval pouhé dva týdny. Švédský král si Nobela nečekaně povolal do vlasti a Bertu v Paříži mezitím zasypával zamilovaný Artur dopisy, v nichž ji na kolenou prosil o návrat. Berta poslechla hlas srdce, opustila Paříž a vrátila se do Vídně. Krátký pařížský pobyt nicméně položil základ celoživotního přátelství a korespondence, jež nakonec změnila světové dějiny. Exil na Kavkaze a krvavý křest ohněm Dne 12. června 1876 se Berta a Artur tajně vzali. Reakce rodiny Suttnerových byla nekompromisní: Artura vydědili a novomanželé zůstali zcela bez prostředků. Uprchli proto do Gruzie na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Kateřiny Dadiani z Mingrelie. Na Kavkaze strávili v drsných podmínkách devět let. Živili se výukou jazyků, psaním článků pro vídeňské a berlínské listy pod pseudonymy (B. Oulot, Jemand) a překládáním gruzínské literatury – společně přeložili například národní epos Muž v tygří kůži. Zlomový okamžik jejího života přišel s rusko-tureckou válkou v roce 1877. Berta i Artur dobrovolně pomáhali ve vojenských lazaretech. Dívka z pražského paláce poprvé spatřila tvář války bez romantizujícího nánosu: amputace bez anestezie, hnijící rány, infekce a tisíce zmařených mladých životů položených za politické ambice mocnářů. Tento otřes z ní vychoval nesmiřitelnou pacifistku. Bestseller Odzbrojte! a morální apel na tvůrce dynamitu Po návratu do Rakouska a usmíření s rodinou roku 1885 se manželé usadili na dolnorakouském zámku Harmannsdorf. Berta své válečné trauma přetavila do literatury. V roce 1889 vydala stěžejní román Die Waffen nieder! (Odzbrojte! / Složte zbraně!). Kniha, v níž naturalisticky vylíčila utrpení vojáků i civilistů po bitvě u Hradce Králové z roku 1866, zapůsobila jako společenská rozbuška. Dílo bylo záhy přeloženo do 16 jazyků (do češtiny jej na podnět Vojty Náprstka převedla Vlasta Pittnerová již roku 1896). Dobová kritika význam románu srovnávala se společenským dopadem Chaloupky strýčka Toma. Sám Alfred Nobel jí v nadšeném listu z Paříže napsal: „Milá baronko, přítelkyně! Dočetl jsem právě Vaše mistrovské dílo… Překlad Vaší vynikající knihy by neměl chybět v žádné z existujících řečí, aby mohla být všude čtena a diskutována.“ Berta vytrvale využívala svůj morální kredit a v dopisech Nobela neúnavně konfrontovala s odpovědností za ničivé důsledky jeho vynálezů. Tento intelektuální apel vyvrcholil v dopise ze 7. ledna 1893, kdy Nobel poprvé naznačil záměr odkázat své jmění fondu, jenž bude odměňovat vědecké průlomy a současně vyzdvihne osobnost, která se nejvíce zaslouží o světový mír a bratrství mezi národy. „Právo místo moci“: Proč nebyla naivní pacifistkou Veřejnost si pacifismus nezřídka plete s naivitou či pasivní odevzdaností. Bertha von Suttnerová však nebyla hlasatelkou náboženského, absolutního nenásilí po vzoru Lva Nikolajeviče Tolstého. Byla čelnou představitelkou institucionálního neboli právního pacifismu. Její filozofie nestála na myšlence nechat se bezbranně masakrovat, nýbrž na principu Recht statt Macht (Právo místo moci) – tedy na nahrazení barbarského práva silnějšího funkční mezinárodní spravedlností. Když jí Tolstoj po přečtení románu psal a prosazoval ryze křesťanské odmítnutí zbraní na úrovni jednotlivce (neodporovat zlu násilím za žádných okolností), Suttnerová to odmítla jako neuskutečnitelnou utopii. Byla přesvědčena, že mír nelze vybudovat tím, že se slušní lidé dobrovolně vzdají obrany. Ve svých textech dokonce otevřeně formulovala myšlenku „mezinárodní policie“ – kolektivní ozbrojené síly, jež by zasáhla proti státu, který hrubě poruší mezinárodní právo a vojensky napadne sousední zemi. Ve svých pracích (například Strojový věk nebo Z dílny pacifismu) současně varovala před pastí takzvané „obranné války“. Připomínala, že prakticky každý agresor v dějinách označoval vlastní agresi za pouhou preventivní sebeobranu. Trvala proto na tom, že o viníkovi a oběti nesmějí rozhodovat štáby válčících stran, nýbrž nezávislý mezinárodní arbitrážní tribunál. Pokud bychom její optikou nahlíželi na současnou agresi proti Ukrajině, Bertha von Suttnerová by rozhodně nevolala po kapitulaci napadeného. Mír bez spravedlnosti pro ni nebyl mírem, ale pouhým diktátem síly. Ruskou federaci by bez váhání označila za barbarského agresora, ostře by kritizovala mezinárodní instituce za váhavost při vymáhání práva a apelovala by na globální společenství, aby vyvinulo takový právní, ekonomický a bezpečnostní tlak, který okupanty donutí ustoupit a nahradit veškeré válečné škody. Globální ikona s českými vazbami Suttnerová nezůstala jen u teoretických úvah. Založila Rakouskou mírovou společnost, vystupovala proti vlně dobového antisemitismu a v roce 1891 jako vůbec první žena promluvila na mezinárodním mírovém kongresu na římském Kapitolu. Její neúnavná diplomatická práce přispěla k založení Stálého rozhodčího soudu v Haagu (1899). V roce 1904 absolvovala triumfální přednáškové turné po Spojených státech, kde vystupovala až třikrát denně a v Bílém domě ji k soukromému rozhovoru přijal prezident Theodore Roosevelt. Čilé kontakty udržovala i s českým prostředím. Za svého spojence považovala Tomáše Garrigua Masaryka, setkávala se s básníky Jaroslavem Vrchlickým či Svatoplukem Čechem a v roce 1895 přednášela v pražském Tiskovém klubu Concordia, kde se snažila mírovou myšlenkou otupit vyhrocený česko-německý nacionální spor. Vyvrcholení jejího úsilí přišlo v roce 1905, kdy se stala historicky první ženskou laureátkou Nobelovy ceny za mír. Ocenění, která by bez ní vůbec nevzniklo. Mrazivá tečka a české zapomnění Bertha von Suttnerová podlehla rakovině žaludku 21. června 1914 ve Vídni ve věku jednasedmdesáti let. Její odchod provázelo mrazivé symbolické načasování: zemřela přesně pět týdnů před vypuknutím první světové války – globálního krveprolití, před nímž po celý dospělý život marně varovala. Proč o této výjimečné osobnosti v Česku téměř nikdo neví? Stala se obětí nacionálního a ideologického filtru. Pro meziválečné Československo byla příliš německá a málo lidová. Pro následný komunistický režim byl zase její šlechtický původ a striktně právní pojetí pacifismu zcela nepoužitelné – nepasovala do schémat o třídním boji a budovatelském hrdinství. Zatímco v Rakousku zdobí její portrét dvoueurovou minci (a v minulosti tisícišilinkovou bankovku) a ve Skandinávii o ní vycházejí zástupy knih, v České republice ji připomíná pouze nenápadná pamětní deska v průjezdu paláce Kinských na Staroměstském náměstí a jedna zapadlá ulička v pražských Vokovicích. Její životní příběh názorně ukazuje, jak snadno dokáže nacionální a politická selekce vytěsnit z paměti osobnost, která svými vizemi předběhla dobu o celé století. Neučíme se v dějepise až příliš o vůdcích a vojevůdcích, kteří války rozpoutávali a vedli, a nezapomínáme na ty, kdo se jim ze všech sil snažili zabránit? Napište mi, co si myslíte a co říkáte na její postoje. A neměli bychom si ji v Čechách mnohem více připomínat? Toto je 3. díl mého seriálu o zapomenutých vědkyních, píšu jej proto, aby mé dcery a další dívky měly pozitivní vzory. Jestli vás tyto příběhy zajímají a myslíte, že by je měli znát i ostatní, nezapomeňte dát sledovat @tkapler a pomozte je sdílet a šířit. Díky moc. #BerthaVonSuttner #NobelovaCenaZaMír #Historie

Syn: „Tati, zamiloval jsem se do téhle úžasné holky a chci s ní chodit.“ ​Otec: „To je skvělé, synu! A kdo to je?“ ​Syn: „Sandra, sousedova dcera.“ ​Otec se tváří zaskočeně: „Aha... Kéž bys to neříkal. Musím ti něco prozradit, synu, ale musíš slíbit, že to neřekneš mámě. Sandra je vlastně tvoje sestra.“ ​Chlapec je z toho samozřejmě zničený. O pár měsíců později ale přiběhne znovu: ​Syn: „Tati, zase jsem se zamiloval a ona je ještě větší kočka!“ ​Otec: „To rád slyším, synu! Kdo je to tentokrát?“ ​Syn: „Alenka, dcera od vedle.“ ​Otec si povzdychne: „Jejda, kéž bys to neříkal. Alenka je bohužel taky tvoje sestra.“ ​Takto se to opakuje ještě několikrát, až to syn nevydrží a celý bez sebe běžela s pláčem za mámou. ​Syn: „Mami, já jsem na tátu tak naštvaný! Zamiloval jsem se postupně do několika holek a ani s jednou nemůžu chodit, protože táta je jejich otec!“ ​Máma ho láskyplně obejme, pohladí ho po vlasech a říká: „Klid, synu. Můžeš chodit, s kým chceš... On není tvůj otec.“ #humor #rodina #láska

The police changed the classification of the case regarding the murder of three-year-old Viktorka to a crime of drunkenness after a new expert report showed that the father was suffering from an acute psychotic disorder caused by the use of substances at the time of the act, which grants him reduced criminal responsibility. (translated)

In the case of the death of three-year-old Viktorka, there was a turnaround where her father was accused of drunkenness instead of murder, as he was identified as mentally ill at the time of the act, which led to disciplinary action against the judge who entrusted the girl to his care. (translated)

> Je vám 14let a věnujete se fotbalu. > Puberta v plném proudu a lomcují s vámi hormony víc jak Lindsay Clancy 8 měsíců po porodu > Osudového dne pod návalem testosteronu seberete odvahu a vypálíte DM své crush na instagramu. > Dva dny na to zničehonic přijde otec do pokojíčku, aby vám kamarádsky domluvil: nikdy nedělej první krok synku Tohle je přesně ten důvod proč chlapci už nejsou při seznamování iniciativní:( #fotbal #puberta #seznamování

Teenager Kunal Chandgud in India threatened to jump off a cliff due to disagreements with his parents over money for an iPhone, which led to a tragic incident in which both he and his father and mother died, the latter allegedly jumping from the cliff after seeing her family's fall. (translated)

Kouzlo poháru ❤️ Za Zápy dnes v televizním utkání 2. kola MOL Cupu proti Bohemians nastoupil 25letý Tomáš Kuchař, který je odchovancem právě Bohemky, ale nikdy se do hlavního týmu svého mateřského klubu neprobojoval a většinu své dosavadní kariéry v dospělém fotbale sbírá starty ve třetí lize. V závěru prvního poločasu to byl ale právě on, kdo se do sítě Bohemky trefil střelou zpoza vápna. V poločasovém rozhovoru se pak v přenosu objevil i jeho otec Tomáš Kuchař, který si kromě Slavie či Teplic zahrál první českou ligu právě za Bohemians, kde si odbyl i svůj debut v nejvyšší soutěži. A shodou okolností navíc právě dnes slaví 50. narozeniny. #MOLCup #fotbal #KouzloPoharu

I call on the Minister of Justice to address this shocking case❗️ A father destroys a daughter's life and gets probation? Shocking! How will state authorities ensure the girl's basic needs when her parents are clearly unable to do so? Unfortunately, we are witnessing a negative trend where it is increasing. (translated)

V létě 1968 odjel osmnáctiletý Ondřej Křivánek z Prahy na několik týdnů do Anglie, aby si procvičil angličtinu. Měl se vrátit na matematicko-fyzikální fakultu (@matfyz). Pak přišla noc z 20. na 21. srpna. Tanky Varšavské smlouvy obsadily Československo. Otec mu před odjezdem řekl jedinou větu: „Jestli přijdou Rusové, nevracej se.“ Zůstal. O téměř šedesát let později, v březnu 2026, stál tentýž muž v Brně při slavnostním otevření nové laboratoře UltraSTEM v Ústavu přístrojové techniky Akademie věd ČR (@Akademie_ved_CR). Přivezl technologii, kterou spoluvytvořil a která teď poprvé stojí v Česku. Křivánek se narodil 1. srpna 1950 v Praze-Bubenči. V osmnácti reprezentoval Československo na Mezinárodní fyzikální olympiádě. Po invazi a nucené emigraci získal stipendium na University of Leeds, vystudoval fyziku s vyznamenáním a pokračoval na Cambridge u Archieho Howieho. Doktorát obhájil v roce 1976. Pak následovala klasická vědecká pouť špičkového vědce: postdoky v Kjótu, Bellových laboratořích a Berkeley. V Berkeley postavil svůj první spektrometr pro elektronovou energetickou ztrátovou spektroskopii. Později v Gatanu vyvinul systémy, které se staly standardem. Klíčový problém elektronové mikroskopie byl starý přes padesát let: sférická aberace. Elektronové čočky nedokázaly zaostřit paprsek dost ostře, aby bylo možné spolehlivě vidět jednotlivé atomy. Mnozí experti tvrdili, že to nejde. Křivánek s Niklasem Dellbym to v Cambridge v roce 1997 dokázali. Vznikl první funkční korektor aberací pro skenovací transmisní elektronový mikroskop. V roce 2000 dodali první komerční verzi do IBM. Rozlišení překročilo hranici jednoho ångströmu. V roce 1997 založili firmu Nion a postupně z ní udělali výrobce celých mikroskopů UltraSTEM. Ty dnes umožňují i vibrační spektroskopii a zobrazování lehkých prvků včetně vodíku bez poškození vzorku. V roce 2020 Křivánek získal Kavliho cenu za nanovědy. Nion později koupil Bruker (@bruker). Křivánek dnes působí jako jeho vědecký poradce a afilovaný profesor na Arizona State University (@ASU). Do Brna přijel v březnu 2026 jako host. Nová laboratoř UltraSTEM je vybavena špičkovým elektronovým mikroskopem Nion, který je prvním přístrojem svého druhu v Česku. Pracuje s nízkými energiemi elektronů a pokročilými metodami, jako je 4D-STEM a ptychografie. Umožňuje zkoumat citlivé materiály i biologické struktury atom po atomu, aniž by je zničil. Mikroskop stál přes 50 milionů korun a laboratoř je otevřená vědcům z celé Evropy. Pro české a evropské výzkumníky to znamená konkrétní posun. Brno už dlouho patří mezi silná centra elektronové mikroskopie. S tímto přístrojem získává nástroj, který dovoluje studovat materiály a biologické vzorky na úrovni, kde dříve hrozilo jejich zničení. To otevírá cestu k přesnějšímu výzkumu nových materiálů, polovodičů, katalyzátorů i biomolekul a posiluje mezinárodní spolupráci. Křivánek na otevření osobně představil historii firmy a technologií, které se staly standardem. Vedle něj seděl nositel Nobelovy ceny Richard Henderson. Příběh se tím uzavřel: chlapec, kterého invaze „uvěznila“ venku, se po téměř šedesáti letech vrátil s know-how, které změnilo obor. Sám zůstal v Americe, ale jeho technologie teď stojí v Brně a slouží dalším generacím. Elektronová mikroskopie není jen o ostrých fotkách. Umožňuje pochopit, proč materiály fungují, jak se chovají defekty v polovodičích, nebo jak vypadají biologické struktury na úrovni, kde rozhoduje jeden atom. Díky korektorům aberací se z „Hubbleova dalekohledu před opravou“ staly nástroje, které vidí ostře – a teď i u nás. P.S.: Každý den sem dávám alespoň jeden zajímavý pozitivní příběh. Pomozte je šířit – like, komentář, sdílení, bookmark a hlavně follow, ať vám neuniknou ty příští. Co vás na tomhle příběhu zaujalo nejvíc? #historie #věda #inovace

Mats Rydberg, after discovering through DNA tests that his biological father was the Waffen-SS war veteran Walther Frisch, is trying to understand how his family secret remained hidden for sixty years, while it is revealed that Frisch may have as many as fifteen biological descendants, raising questions about a possible connection to Nazi ideology. (translated)

A woman from Wyoming is suing the company xAI because her stepfather used the AI Grok to create more than 7000 pornographic images from her childhood photos, which she discovered after a police raid during which her stepfather was found dead, apparently having committed suicide. (translated)

The father from Sokolov was sentenced to 11 years in prison for the long-term rape of his daughter, cohabitation among relatives, and the exploitation of the child for the production of pornography, and he must pay her 2.5 million crowns for psychological suffering, with the judge highlighting the incomprehensibility and seriousness of his actions. (translated)

The police in Hradec Králové detained a 14-year-old boy who was driving his father's car at a speed of 193 km/h on a road where the maximum allowed speed was 90 km/h, and he was not allowed to drive because he did not have a driver's license, and his father was fined for unauthorized entrustment of the vehicle. (translated)

Řekla veliteli SS, že je mistryně v krasobruslení. Lhala. Ten šampionát totiž ještě ani neexistoval. Neuvěříte, co bylo dál. V červnu 1943 dorazila jednadvacetiletá Židovka Ellen Danby do nacistického tranzitního tábora Westerbork. Byla to přestupní stanice na cestě do vyhlazovacích táborů. Když se jí důstojníci při registraci ptali na profesi, Ellen udělala něco neuvěřitelně riskantního: tvrdila, že je úřadující mistryní Nizozemska v krasobruslení. Mělo to jediný háček. Oficiální nizozemský krasobruslařský šampionát v té době ještě vůbec neexistoval. Ellen sice skvěle bruslila, ale titul si vymyslela v čisté záchraně holého života. A pak přišel hned dvojitý zásah osudu. Velitel tábora Albert Gemmeker byl vášnivým fanouškem krasobruslení. Místo toho, aby Ellen poslal prvním vlakem na východ, nechal jí z okupovaného Amsterdamu přivézt její vlastní brusle a šaty. Vznikla tak mrazivá, téměř surrealistická scéna: zatímco z tábora odjížděly dobytčkáky plné lidí do plynových komor, mladá židovská dívka kroužila na zamrzlém táborovém rybníku. Tato drzá lež jí zachránila život, její rodině ale ne. Matka, otec i babička byli deportováni do Sobiboru a zavražděni. Ellen byla později převezena do Terezína, kde se jí podařilo dočkat konce války a kde potkala svou životní lásku — českého umělce Jana Burku. I to co se stalo po válce, zní jako hollywoodský film. Lží zrozený titul se stal proroctvím. Ellen se po osvobození vrátila na led a v letech 1946 a 1947 ten samý šampionát, který si v táboře vymyslela, doopravdy VYHRÁLA. V roce 1950 s Janem emigrovala do Kanady. Z dívky, která krasobruslením utekla smrti, se stala legendární trenérka, jež navždy změnila tvář světového krasobruslení: Historický rekord: Vychovala vlastní dceru Petru Burku, která v roce 1962 jako první žena v historii skočila v soutěži trojitý Salchow a získala olympijský bronz i titul mistryně světa. Revoluce na ledě: Trénovala ikony jako Tollera Cranstona nebo Elvise Stojka. Do do té doby svázaného sportu vnesla dramatické umění, emoce a styl zvaný „Theatre on Ice“. Mlčení pro ochranu dětí: Před svými dcerami prožité hrůzy i židovský původ desítky let tajila. Tvrdila jim, že prarodiče zemřeli při autonehodě — chtěla je ušetřit traumatu i tehdejšímu antisemitismu v kanadských klubech. Pravdu se dozvěděly až v dospělosti. Ellen Burka trénovala aktivně ještě ve svých 90 letech. Zemřela v roce 2016 ve věku 95 let jako členka několika Síní slávy a držitelka nejvyššího státního vyznamenání Order of Canada. Lidská vůle dokáže přepsat i ten nejtemnější osud. #Krasobruslení #Historie #ŽidovskáHolocaust

4/4 osobní dopis a nechala to osudu. Včera mi u sekání trávy zvoní telefon a na druhé straně se ozvalo: "Dobrý den, tady váš biologický otec". Málem mě ranil šlak. Po 51. letech první interakce. Takový ty dny, který vám utkví v paměti. Takže mě čeká poznávací výlet. Do Teplic. 🙈 https://t.co/OsVHVOUZft #Osud #Rodina #Teplice

Každoroční brigáda na našem hřbitově. Hřbitov na severu je z drtivé většiny hřbitov německý. Jenže všechny ty, kdo by se o hroby svých předků mohli starat, jsme odsunuli. Proto u nás v obci vznikl projekt "adopce hrobů", kdy jeden z našich sousedů dle historických dat napároval hroby ke konkrétním domům, kde kdysi majitel žil. Chalupáři i místní si hroby rozdělili a dlouhodobě se o ně starají. I takhle mohou vypadat sudety. Doubice je prostě 💚 My se staráme o hrob Augusta Gampeho. Byl to lesní hajný, kterému nikdo neřekl jinak než "Gampeheger", a zároveň jeden z posledních doubických domácích tkalců. Jeho otec, starý "Gampeschneider", byl vesnický podivín a ptáčník, o kterém se tradovalo, že si jednou místo vánočního stromku ozdobil malou olši. Takové příběhy by jinak zmizely. Takhle žijí dál. 🦆 #AdopceHrobů #Sudety #Historie