Search

Když v laboratoři omylem ukápla na plátěnou tenisku kapka chemické směsi, nešla smýt vodou, olejem ani rozpouštědlem. Z nešťastné nehody se nakonec zrodila nejslavnější impregnace světa. Radost z toho ale nemáme. Tento díl seriálu #ZenyVeVede jsem vybral s ohledem na včerejší narozeniny protagonistky. Je zajímavý a aktuální ale i důsledky jejího objevu. Patsy Shermanová (za svobodna O’Connellová) se narodila 15. září 1930 v Minneapolis. Na střední škole jí dívčí test studijních předpokladů přisoudil jedinou ideální dráhu: hospodyni. Požádala proto o chlapeckou verzi testu. Ta jí předpověděla kariéru zubařky nebo vědkyně. Vydala se studovat chemii a matematiku na Gustavus Adolphus College (@gustavus) ve městě St. Peter. V roce 1952 tam úspěšně promovala jako první žena, která získala bakalářský titul v obou oborech současně. Firma 3M (@3M) ji téhož roku přijala do laboratoře fluorové chemie. Smlouva byla jen dočasná. Ženy v laboratořích se tehdy vnímaly jako přechodná pracovní síla: vdají se, založí rodinu a odejdou. Chemičky byly jasnou výjimkou – v amerických laboratořích jich pracovalo zhruba šest procent a odnášely si v průměru jen 60 % mužského platu. Patsy se v srpnu 1953 vdala za Huberta Shermana a narodily se jim dvě dcery. Z firmy 3M však neodešla – zůstala v ní čtyřicet let. Úkol zněl téměř vojensky. Nová paliva proudových letadel rozkládala pryžové hadice. Shermanová připravila fluorochemickou latexovou emulzi, která měla agresivnímu palivu odolat. Asistentka Joan Mullinová však při práci upustila skleněnou láhev a kapky emulze dopadly na její bílé plátěné tenisky. Mýdlo, voda, alkohol ani organická rozpouštědla nepomohly. Plátno se však nezbarvilo ani nezhrublo – a v místech, kde směs zaschla, špína vůbec nechytala. Její šéf George Rathmann reagoval věcně: zasažené tenisky na základnu Wright-Patterson sice nepoletí, ale co kdyby se ta samá látka nanesla na tkaninu? Shermanová s ním vzorek namočila, usušila a podržela pod tekoucím kohoutkem. Voda od povrchu odskakovala téměř v pravém úhlu a stejně se zachovala i rozpouštědla. Fluorochemikálie totiž výrazně snižují povrchovou energii vlákna. Kapalina ho díky tomu nesmáčí, sbalí se do kuličky a sklouzne – olej i voda se chovají přesně tak, jako by tkaninu pokrývalo kachní peří. Látka, která měla původně chránit palivovou hadici, tak mohla chránit kabáty, koberce i čalounění. Jejím spolupracovníkem a mentorem se stal Samuel Smith. Tři roky společně ladili recepturu i výrobní náklady. První produkt se dostal na pulty v roce 1956 jako ochrana vlny. Shermanová později vzpomínala, že první zkoušky v textilkách dopadly „naprosto katastrofálně“, protože směs držela výhradně na vlně. Trvalo další léta, než zvládli úpravu bavlny, syntetiky, koberců, autočalounění či tkanin s trvalou úpravou, z nichž se mastná skvrna uvolnila až po praní. Produktová řada Scotchgard nakonec čítala kolem čtyřiceti položek a firmě v nejlepších letech vynášela přes 300 milionů dolarů ročně – v dnešním kurzu zhruba 6,3 miliardy korun. Když se v padesátých letech zkoušela odolnost tkanin přímo v provozu textilky, Shermanová musela čekat venku. Do výrobních hal ženy nesměly, a tak jí výsledky musel vynášet kolega. Patent US 3 574 791 na blokové a roubované kopolymery s polárními a fluoroalifatickými skupinami získala se Smithem 13. dubna 1971. Společně drželi třináct patentů, celkově je její jméno podepsáno pod šestnácti. Jeden z nich se týkal i optických zjasňovačů, díky nimž mohly prací prášky slibovat prádlo „bělostnější než bílé“. V roce 1974 přijala firma 3M Shermanovou jako první ženu do své Carlton Society, interní síně slávy vědců společnosti. V roce 1989 byla jako první žena uvedena do Minnesotské síně vynálezců a v roce 2001 do Národní síně vynálezců. V osmdesátých letech vedla firemní technické vzdělávání a nakonec řídila celý útvar technického rozvoje. Do důchodu odešla v roce 1992. Dcery se vydaly v jejích šlépějích: starší vystudovala chemii a pracovala v 3M, mladší se stala bioložkou. Skupina chemických sloučenin, ze které Scotchgard vyrostl, však měla i druhý život, který už Shermanová neovlivnila. Původní receptury stavěly na perfluoroktansulfonátu (PFOS). Tato látka se v přírodě téměř nerozkládá, hromadí se ve vodě i v krvi a patří mezi takzvané „věčné chemikálie“. Americká agentura EPA začala rizikovost PFOS prověřovat na konci devadesátých let. Společnost 3M ohlásila v roce 2000 útlum výroby a od roku 2003 Scotchgard přešel na látky s kratším (a tedy bezpečnějším) uhlíkovým řetězcem. Minnesotský spor o znečištěnou pitnou vodu skončil v roce 2018 vyrovnáním ve výši 850 milionů dolarů (přibližně 18 miliard korun). Patsy se toho nedožila, zemřela o 10 let dříve na následky cévní mozkové příhody. Výrobu celé nadřazené skupiny látek PFAS (Per- a polyfluorované alkylové látky) 3M definitivně ukončila na konci roku 2025. Značka Scotchgard ale žije dál – jako impregnace na obuv, čalounění či antimlžná úprava brýlí. Problémem všech PFAS jsou jejich závažná rizika zdravotních komplikací (onkologická onemocnění, hormonální a imunitní poruchy, metabolické a reprodukční poruchy). Což rozhodně nechcete u látek které v prostředí i tělech živočichů přetrvávají stovky let a neumíme je ani spolehlivě a levně filtrovat. V Česku se jejich koncentrace plošně měří v povrchových vodách; v kohoutkové vodě je studie zatím nacházejí jen v minimálním množství. Tento stín však nesnižuje hodnotu jejího objevu. Ukazuje spíše odvrácenou tvář chemie, která v roce 1953 nedovolila skvrně zmizet z tenisky. Shermanová ji nevyhodila – viděla v ní unikátní vlastnost a příležitost. Společnost z této vlastnosti vybudovala celé obchodní impérium. Svět si zapamatoval praktický sprej. Chemička, která jej vymyslela, zůstala v laboratorním plášti na firemní fotografii. Často říkala, že vynálezcem může být kdokoli, kdo neignoruje nehodu a zdánlivý neúspěch. Mladým dívkám vzkazovala, ať jdou odhodlaně za svým cílem, protože dokážou totéž co všichni ostatní. Sama to musela dokázat testu, který jí přisoudil jen péči o domácnost, pracovní smlouvě, jež počítala s jejím brzkým odchodem, i vrátnici v textilce, přes kterou ji nepustili k vlastnímu experimentu. P.S.: Každý den sem dávám příběh o opomíjené vědkyni. Pomozte sérii #ZenyVeVede šířit – like, komentář, sdílení a follow @tkapler, ať vám neuteče další díl. Slyšeli jste už o PFAS a jejich rizicích? #Chemie #Vynálezkyně #ŽenyVeVede

Nalezeno na FB 👍✍️ 👇👇👇 NEMÁM Z TOHO NIC, ŘÍKÁ. PŘEDTÍM SI VYBRAL 4,25 MILIARDY ✍️ Ondri Kolin Tenhle článek nezačal u mě. Začal u jednoho čtenáře. Napsal mi Karel Friedl, věrný čtenář až ze Švédska, a poslal mi myšlenku tak prostou a přesnou, že jsem u ní musel zůstat. Řekl to zhruba takhle: Babiš tvrdí, že mu Agrofert nepatří a že z něj nic nemá — tak ať si klidně nechá všechny dotace zastavit. Když z toho nic nemá, nemůže ho to přece bolet. A jestli se přesto brání, je to důkaz, že mu na tom záleží. Opak je důkazem. Karle, měl jsi pravdu. A když jsem si k tomu dohledal čísla, ukázalo se, že je to ještě horší, než se na první pohled zdá. Babiš to opakuje jako mantru. „Agrofert nevlastním. Nemám z něj žádný prospěch.” Ruku na srdci, oči navrch hlavy, křivda jako z divadla. Tak si přečtěte tohle. Těsně předtím, než Agrofert strčil do svěřenského fondu, si z něj nechal vyplatit dividendu 4,25 miliardy korun. Čtyři a čtvrt miliardy. Dvě stě milionů dolarů. Potvrzuje to agentura Reuters. Vybral si čtyři miliardy do vlastní kapsy — a pak řekl „nemám z toho žádný prospěch”. To je jako vybrat účet do poslední koruny a druhý den prohlásit, že vám ten účet už nepatří, tak co byste z něj měli. Formálně pravda. Prakticky výsměch. A tím to nekončí. Pojďme se podívat, jak to „vzdání se Agrofertu” vypadá zblízka. Do toho fondu Babiš vložil jen Agrofert. Ne celý svůj byznys — jen jednu část. Zbytek impéria si nechal. Firmu SynBiol, pod kterou spadají jeho zdravotnické kliniky po celé Evropě, drží dál a dál z ní žije. Tohle napsal taky Reuters: Babiš pořád vlastní byznysy mimo Agrofert za stovky milionů eur, včetně klinik po Evropě. Takže „vzdal jsem se svého podnikání” znamená ve skutečnosti „vzdal jsem se jedné části a zbytek si nechávám”. A ten fond, do kterého Agrofert dal? Není slepý. Odborníci se shodli, že RSVP Trust není žádný neprůhledný anglosaský slepý trust, kde majitel ztrácí kontrolu. Český svěřenský fond umožňuje nastavit vztahy poměrně volně. A hlavně — víte, kdo jsou obmyšlení toho fondu? Jeho tři děti. Adriana, Vivien, Frederik. Podle statutu má nezávislá správa trvat jen po dobu, kdy je Babiš ve vládě. Až skončí, fond ovládne rodina. A ta ho může jmenovat správcem klidně zase. Takže to poskládejme, jak to je. Vybral si dopředu čtyři miliardy. Zbytek impéria si nechal. Agrofert zaparkoval u vlastních dětí, s návratem po konci ve vládě. A pak se postaví před národ a řekne „nemám z toho žádný prospěch”. A teď to hlavní, kvůli čemu mě Karel nasměroval. Kdyby ta slova byla pravda — kdyby mu Agrofert vážně nepatřil a nic z něj neměl — tak proč se o ty dotace tak pere? Vždyť když Brusel zastavil dotace, mělo mu to být jedno. Nemá prospěch, tak ho to nemůže bolet, ne? Jenže ono ho to bolí. Celý aparát státu se najednou činí, aby peníze k Agrofertu tekly dál. Ministr odbývá Evropskou komisi, že jde jen o „nejasnosti”. Fond platí dál a odmítá se zastavit. Nikdo se takhle nepere o peníze, které mu jsou ukradené. Takhle se člověk pere jen o svoje. A to je celá odpověď. Ne to, co Babiš říká — ale to, jak se chová. Slovy se Agrofertu vzdává. Skutky se o něj bije jako lev. A mezi tím, co říká, a tím, co dělá, je propast, do které se vejdou ty jeho čtyři miliardy. Buď mu Agrofert nepatří — pak ať mlčí, když se dotace zastaví, protože se ho to netýká. Nebo mu na něm záleží — pak ať přestane lhát, že z toho nic nemá. Obojí najednou neobstojí. A on chce obojí najednou. To není křivda, pane premiére. To je aritmetika. A ta se umlčet nedá. Díky, Karle. Přesně tos viděl správně. Zdroje v prvním komentáři : Foto: David Sedlecký / Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0. #Agrofert #politika #Babiš

Cesta místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Barbory Urbanové do Kyjeva představuje zásadní moment jak z lidského hlediska, tak z pohledu mezinárodních vztahů a parlamentní diplomacie. Barbora Urbanová v Kyjevě ukázala, že osobní integrita a odvaha postavit se za napadenou zemi nejsou jen prázdná politická klišé. Když jde o principy, slova musí následovat činy. Sněmovní většina prezentovaná populistickou vládou, kde jsou velmi časté protiukrajinské komentáře, se jí pokusila cestu zatrhnout přes organizační výbor. Odpůrci pomoci Ukrajině a hlasití flastenci doufali, že ji institucionální stopka odradí. Urbanová přesto odjela po vlastní ose na pozvání ukrajinské místopředsedkyně parlamentu Oleny Kondraťukové. A je to moc dobře. Z pohledu politologie jde o klíčový projev autonomie poslaneckého mandátu. Zahraniční politiku státu netvoří pouze vládní většina. Parlamentní diplomacie má sloužit jako nezávislý kanál, který udržuje strategická spojenectví i ve chvílích, kdy se exekutiva zdráhá konat. Pro Ukrajinu, která se brání ruské agresi, mají tyto návštěvy nesmírnou symbolickou i praktickou váhu. Vysílají jasný signál: Česko není reprezentováno pouze proruskými hlasy a populistickým oportunismem, ale má politiky pevně ukotvené v demokratickém světě. Tento krok přesně odděluje státnickou odvahu od alibismu. Zatímco dezinformační scéna a dezoláti šíří lži o papalášství, na místě se řeší skutečná témata, jako jsou ukrajinské děti unesené Ruskem. Respekt za jasný postoj. #Ukrajina #Politika #Diplomacie

Prakticky celý svět říká, že Babiš krade dotace, protože je ve střetu zájmů. Jen Andrej Babiš a jeho otroci říkají, že není. Věřím spíš celému světu, než několikrát odsouzenému lháři a podvodníkovi a jeho partě hochštaplerů. Nechci, aby peníze z mých daní Babiš kradl. #Babiš #korupce #dotace

Rusko se připravuje na válku s NATO velmi rychlým tempem. To, že v blízké době zaútočí, není zdaleka vyloučené. Ne proto, že by bylo v ideální pozici to udělat, ale čistě proto, že evropské státy NATO se prakticky nepřipravují. Putin po anexi Krymu říkal na besedě se školáky, že když je bitka nevyhnutelná, je potřeba zaútočit jako první. Mezinárodní prostředí z jeho pohledu už podle posledních kroků vypadá, že bitka začíná být nevyhnutelná. Problém je v tom, že zatímco Rusko masivně zbrojí, testuje diverze, připravuje drony pro útoky na Evropu a má miliony vojáků s bojovou zkušeností v novém typu války, u nás se místo přiměřené reakce debatuje, jestli by to měl odvahu udělat nebo ne. V reakci na potenciálně smrtící diverze slavnostně ohlašujeme, že za dva roky budeme mít vlastní protivzdušnou obranu. Šílený. Dali jsme se plně do rukou toho, jak se Putin rozhodne. Naše hlavní zbraň je teď pomodlit se, že nezaútočí. K aktuální situaci jsem sepsal větší komentář, najdete v dalším postu👇 #Rusko #NATO #válka

One finding of the Supreme Audit Office is that while Czech health research achieves quality results and 37 out of 41 reviewed projects have been practically utilized, the Ministry of Health has failed in monitoring and evaluating these results and regularly did not meet deadlines for disbursing support. (translated)

Drtivé vítězství proruské strany, které však v celém Německu prakticky nemůže takový úspěch opakovat a vyjma další proruské BSW s nimi všichni odmítají jakoukoliv spolupráci. Připomeňme, že AfD chce zastavit posílání všech zbraní Ukrajině (Německo je přitom nyní největším dodavatelem na světě), chce zrušit všechny sankce, být znovu energeticky závislý na Rusku a chce s Kremlem a jeho mezinárodně hledanými zločinci obnovit vztahy. #politika #Německo #vztahy

Bude to delší, ale cítím, že to potřebuji napsat. I ve světle toho, co se v poslední době děje. Na TS mě před lety přivedl kamarád. Před tím jsem znal fotbal tak akorát z TV, z hlavní na repre, nebo u nás na vesnici u klandru. Atmosféra mě pohltila a neúměrně svému věku jsem tomu propadl. Přivedl jsem pak zase já na TS svého syna. Máme oba permice, na domácích jsme pravidelně, občas výjezd. Jsem aktivní a hrdý fanoušek a supporter TS. Zažil jsem fandění i na jiných tribunách a zažil jsem i zápas, který jsem prakticky celý profandil v březnu do půl těla, protože červená pro Holeše a pak totální fanatismus. A právě tohle si na rozdíl od nudy na Jihu budu pamatovat do smrti. To je pro mě fotbal. Nikoho nechci soudit, seď si, mlč a jez klobásu, tvoje věc, ale to samý čekám i od tebe. Pokud se nějací panáci chtějí realizovat v zakazování a kriminalizaci těch, co tvoří atmosféru jak jí já, a věřím i většina z nás miluje, pak proti tomu budu bojovat jak nejlépe umím. To jsou nepřátelé fotbalu, ne ty holky a kluci, co jedou v neděli večer do Ostravy a ráno vstávají do práce. Bez nás, bez fanoušků by ten sport neměl smysl. Myslete na to, až vás budou chytat na líbivá hesla. Jsou to ti samí, co před volbama slibují zářné zítřky. Jsou to ti samí, co se fotili s pyrem v ruce a tvýho kamaráda, vnuka nebo synovce by za to zavřeli do basy. Společně jsme silnější. Český fotbal pro fanoušky!!! #fotbal #fans #sport

Čtyři čeští středoškoláci přivezli z Itálie jedenáct medailí. Mimo geologickou komunitu o tom skoro nikdo neví. Koncem srpna skončila v Turíně 19. mezinárodní olympiáda věd o Zemi (IESO). Do laboratoří Turínské univerzity a do piemontských geoparků přijelo 166 studentů ze 42 zemí. Česká čtveřice v silné konkurenci posbírala dvě zlata, sedm stříbrných medailí a dva bronzy. Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity (@muni_cz) to oznámila na sociálních sítích. Jména studentů zatím nezveřejnila a hlavní sdělovací prostředky mlčely. IESO není běžná zeměpisná olympiáda. Je to týdenní prověrka znalostí Země jako jednoho komplexního systému, který zahrnuje horniny, počasí, oceány, ledovce, vesmír i jejich vzájemné souvislosti. Každý stát smí vyslat pouze čtyři středoškoláky a dva mentory. Českou účast dlouhodobě zaštiťuje Ústav geologických věd v Brně a výběr reprezentantů probíhá prostřednictvím národní Geologické olympiády. Osm dní soutěže mělo přesný rytmus. Po slavnostním zahájení zamířili studenti do terénu a následně lanovkou Skyway Monte Bianco k ledovcům pod Mont Blancem. V neděli absolvovali až šestihodinový písemný test z geologie, geofyziky, meteorologie, oceánografie, astronomie a životního prostředí. V pondělí je čekaly čtyři laboratorní úlohy a v úterý obhajoba výzkumného projektu o alpských ledovcích. Jak může jeden tým získat jedenáct medailí? Soutěž totiž probíhá v několika disciplínách současně: hodnotí se individuální test, praktická část, mezinárodní terénní výzkum – v němž je český reprezentant losován do týmu například s Indem a Indonésanem – a týmový výzkumný projekt. Nestačí tedy jen napsat test. Studenti musejí měřit v terénu, zpracovat data a své závěry obhájit v angličtině před odbornou porotou. Práce v terénu nebyla žádný výlet. Mezi oficiální lokality patřily Sacra di San Michele nad údolím Susa, římská zlatá rýžoviště Bessa u Bielly, geopark Valsesia s jedním z nejlepších řezů zemskou kůrou na světě a ledovce pod Mont Blancem. Klášter Sacra di San Michele stojí na skalním ostrohu, kde na povrch vystupují horniny z horního pláště Země. Právě zde se mezinárodní týmy učily číst krajinu v praxi, nikoli jen z učebnic. Loni v čínském Ťi-ningu získalo Česko osm medailí a vedení výpravy to označilo za jeden z nejlepších výsledků v historii. Letos je cenných kovů jedenáct. Od prvního startu v Japonsku v roce 2016 česká stopa na IESO sílí, mimo odbornou veřejnost o tom však téměř nikdo neví. Rozdíl v přístupu ukazuje Indie. Tamní tým vybojoval devět medailí. Dne 4. září studenty osobně přijal ministr pro vědy o Zemi a o jejich úspěchu informovaly deníky The Times of India i The Indian Express. Indonésie zveřejnila jména, školy i podrobnosti o tom, kdo získal zlato v terénním výzkumu. Írán ohlásil vítězství v reportérské soutěži. Česko se muselo spokojit s příspěvkem na fakultním profilu. Dne 1. září zahájil ministr školství Robert Plaga (@RobertPlaga) školní rok na učilišti v Kutné Hoře. Mluvil o řemesle i o tom, že se nechce fotit s prvňáčky. O jedenácti medailích z Turína, jejichž výpravu jeho resort prostřednictvím Masarykovy univerzity hradí, však neřekl nic. Ani Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (@msmtcr) výsledek nepředalo médiím. Zatímco sportovní medaile z Itálie plnily v únoru hlavní zprávy, tento vědecký úspěch z téže země zcela zapadl. Není to vina čtyř úspěšných studentů, ale dlouhodobý problém našich škol, univerzit i ministrů. Česká věda umí vychovat světovou špičku, ale málokdy dokáže své úspěchy veřejně prezentovat. Dokud si takový úspěch nevydobude tiskovou konferenci, zůstane zavřený ve fakultním zpravodaji. A my se pak divíme, že o české geologii mimo obor nikdo neslyšel. P. S.: Příběhy o mimořádných úspěších českých studentů by měly rezonovat daleko za hranicemi sociálních sítí jedné fakulty. Lajk, komentář, sdílení i sledování pomohou dostat tento příběh k dalším čtenářům. Víte někdo další detaily? Znáte jména této úspěšné čtveřice? Napište je do komentářů. Pomozte dostat do médií celý příběh. #ČeskáVěda #Geologie #IESO

Krajské hygieny si řekly 323 750 Kč za poskytnutí dat o věčných chemikáliích. Trvalo by jim to 925 hodin čistého času. Drtivá většina vodáren navíc nezveřejňovala nově povinné měření věčných chemikálií na webu, a tak jsem se s tím rozhodl něco udělat. Než jsem udělal svou mapu PFAS, informace o věčných chemikáliích nebyly pro Česko veřejně dostupné. Většina vodovodů na svém webu zveřejňovala pouze základní parametry vody jako tvrdost, pH, dusičnany apod. Data z českých výzkumů byly taktéž neveřejné, maximálně se mi podařilo získat nějaké PDF či prezentaci s malým obrázkem, kde bylo vidět, že Polabí a okolí řeky Dyje je červené. A já pocházím z Polabí! Vzhledem k tomu, že od ledna 2026 je měření PFAS povinné v pitné vodě, rozhodl jsem se napsat krajským hygienickým stanicím o poskytnutí dat. Chtěl jsem měření PFAS + lokalitu, aby se z toho dala udělat mapa podobná ForeverPollution projektu od Le Monde, kde Česko nebylo prakticky vůbec pokryté. Teď už chápu proč. Odpověď z hygien tvrdila, že jejich informační systém pro pitnou vodu nedovoluje takový export dat a už vůbec ne propojení s lokalitou. Tedy pro každý z 2775 vodovodů to zabere 20 minut, tedy 925 hodin a bude to stát 323 750 Kč. Celý můj život se živím návrhem a vývojem softwaru a tady jsem věděl, že je něco hodně špatně se státními systémy. Trochu jsem zvažoval, že si ta celá data nechám zpracovat v Ústecké hygieně, kde měli nejnižší hodinovku, avšak profesně bych se musel stydět. Tuto práci měl dělat software, ne člověk. Naštěstí ve státní správě (ne)funkčnost systémů dohání dobří lidé a podařilo se mi sehnat data o měření PFAS v surovější podobě, bez lokality a pouze s názvem vodovodu. Hodně z těch 2478 vodovodů, kde se PFAS měřily, šlo pomocí skriptů a mapových dat spojit s konkrétní obcí. Avšak některé vodovody v sobě vůbec název obce neobsahovaly, případně zásobovaly hned několik obcí. Zhruba 800 řádků v Excelu jsem tedy procházel ručně a pro každý dohledával v dokumentech obcí, jaké obce daný vodovod zásobuje. Dostal jsem tak alespoň přibližnou lokalitu, kterou nyní vidíte na mé mapě. Po zhruba 80 hodinách mého času po večerech je výsledkem mapa. Sice nedokonalá, ale kdo chce a ví, do kterého vodovodu zhruba spadá, tak si informace najde. Před pár dny se dokonce kruh uzavřel, protože renomovaný projekt ForeverPollution mě požádal o poskytnutí dat do jejich Evropské mapy. A ty jsem jim bezplatně poskytnul. Dále jsem mé data o PFAS + radonu a radioaktivním césiu z Černobylu zpracoval a poskytl jedné české univerzitě, která zkoumá vysoký nárůst rakoviny i u mladých lidí do 50 let. Tak až mě někdo zas nazve „prodejcem filtrů“, pošlete mu prosím tento příspěvek. Můj web je pouze návod, jak se může jednotlivec zařídit sám, nikomu nic nenutí a obsahuje pouze doporučení, podle kterých sám žiju a které jsem researchoval po nocích vedle svého zaměstnání. Neoporučuji nic, co sám doma nepoužívám. Některé z nich, jako např. ovesné vločky, stojí v BIO kvalitě 19,90 Kč v Lidlu. #PFAS #vodovody #zdraví

No, nebudete. Nikdo vám nic "vracet" nebude. Neposkytli jste stovky miliard na zbraně pro Ukrajinu. Byly do desítky miliardy a za velkou část těchto peněz jste nakoupili nové zbraně a doplnili skladové zásoby, protože jste staré dali Ukrajině. Za druhé, vaše administrativa schválila prakticky nulovou pomoc Ukrajině. Pokud odečteme to, že Ukrajině poskytujete zpravodajské informace, což je samozřejmě velmi dobře, tak americké zbraně, které Ukrajina dostává, si buď sama zaplatí, nebo za ně zaplatí Evropané. Za třetí, buďte rádi, že u vás Evropané nakupují a že máte odbyt, pracovní místa a alespoň zbytky soft power, kterou jste se sami rozhodli zdemolovat v prvních měsících své vlády. Evropa momentálně řeší, jak pomoci Ukrajině přežít podzim a zimu, a jak jí pomoct vyhnat Rusy ze svého území. Řeší také to, jak se ubránit sabotážím a "hybridním operacím". Dále se zaměřuje na to, jak postavit na nohy svůj zbrojní průmysl, aby byla samostatná, když jste opakovaně deklarovali, že chcete odejít a máme se o sebe starat sami. Evropa se také zabývá tím, jak ochránit své spojence a partnery. Takže se soustřeďte na svoji válku v Íránu, kterou jste už dvacetkrát vyhráli, a nechte nás dělat ty dospělé věci, které po nás požadujete a starejte se o to, abyste měli dost ochotných spojenců na váš střet s Čínou. #Ukrajina #Evropa #zbrojníprůmysl

Kuba presents the ideological memorandum of his movement, emphasizing the need for a functioning state, practical politics, and cooperation, while also reaffirming the commitment to Czechia's membership in the EU and NATO, and criticizing the approach of a politics based on social networks. (translated)

Rodačka z Vodičkovy ulice, která přiměla Nobela platit za mír Kdo donutil „krále dynamitu“ Alfreda Nobela, aby ze svého pohádkového jmění financoval světový mír? A proč jméno rodačky z pražské Vodičkovy ulice, jež byla ve své době nejslavnější ženou planety, takřka vymazaly české učebnice dějepisu? Příběh Berty Kinské – ve světě proslulé pod jménem Bertha von Suttnerová – nezapadá do jednoduchých šablon. Není klasickou obětí takzvaného Matildina efektu, kdy by si její zásluhy přivlastnil manžel. Stala se první ženou, která získala Nobelovu cenu za mír, první ženou v historii řečnící na římském Kapitolu a autorkou nejoslnivějšího protiválečného bestselleru 19. století. Přesto v Česku, kde prožila dětství a získala základní vzdělání, zůstává téměř neznámou postavou. Už předloni jsem se o ní krátce zmínil, její životní osudy jsou však podstatně bohatší a myšlenkový odkaz je pro dnešní dobu mimořádně naléhavý (a většina z vás mě tehdy ještě nesledovala). Právě proto si zaslouží přední místo v mém seriálu o zapomenutých osobnostech. Pohrobek z Vodičkovy ulice a pád na společenské dno Dne 9. června 1843 se na rohu pražské Vodičkovy ulice a ulice V Jámě (v domě č. p. 697) narodila Berta Sophia Felicita hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova. Narodila se jako pohrobek – její otec, pětasedmdesátiletý polní podmaršál František Josef Kinský, zemřel ještě před jejím příchodem na svět. Matka Žofie Vilemína pocházela z rodu Körnerů (byla dcerou hejtmana jízdy), tedy z podstatně nižší šlechty, a navíc propadla těžké závislosti na hazardních hrách. Pro konzervativní aristokratickou rodinu Kinských byl tento sňatek těžko přijatelný. Po obrovských finančních ztrátách v kasinech a zpřetrhání vazeb se šlechtickým příbuzenstvem se matka s dcerou ocitly na okraji společnosti. Berta sice část dětství prožila v paláci Kinských na Staroměstském náměstí, po vyčerpání peněz však obě musely odejít do Brna k dívčinu poručníkovi, otcovu příteli Ernstu Egonu Fürstenbergovi. V tamní bohaté knihovně se naplno projevil Bertin výjimečný intelekt: se zájmem studovala filozofii i historii a díky jazykovému nadání záhy brilantně ovládala pět řečí – češtinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu a italštinu. Zakázaná láska a osudový inzerát Alfreda Nobela Když rodinné jmění v roce 1873 kvůli matčině hráčské vášni definitivně vzalo za své, musela se třicetiletá hraběnka postavit na vlastní nohy. Přijala místo guvernantky ve Vídni v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera, kde jeho čtyři dcery vyučovala hudbě a jazykům. Zde se však přihodilo to, s čím nikdo nepočítal: Berta se vášnivě zamilovala do nejmladšího syna rodiny, barona Artura Gundaccara von Suttnera, který byl o sedm let mladší. Matka rodu byla vztahem nemajetné guvernantky se svým synem zděšena. Aby milence rozdělila, dala Bertě výpověď, současně jí však nabídla východisko z nouze. Ukázala jí novinový inzerát: zámožný, postarší švédský gentleman žijící v Paříži hledal zralou a jazykově vybavenou sekretářku a hospodyni. Tím mužem nebyl nikdo jiný než vynálezce dynamitu Alfred Nobel. Berta nabídku přijala a roku 1876 odcestovala do Francie. Mezi osamělým, melancholickým vynálezcem a bystrou, vzdělanou Češkou okamžitě přeskočila jiskra hlubokého porozumění. Nobel byl okouzlen. Jenže jejich pracovní poměr trval pouhé dva týdny. Švédský král si Nobela nečekaně povolal do vlasti a Bertu v Paříži mezitím zasypával zamilovaný Artur dopisy, v nichž ji na kolenou prosil o návrat. Berta poslechla hlas srdce, opustila Paříž a vrátila se do Vídně. Krátký pařížský pobyt nicméně položil základ celoživotního přátelství a korespondence, jež nakonec změnila světové dějiny. Exil na Kavkaze a krvavý křest ohněm Dne 12. června 1876 se Berta a Artur tajně vzali. Reakce rodiny Suttnerových byla nekompromisní: Artura vydědili a novomanželé zůstali zcela bez prostředků. Uprchli proto do Gruzie na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Kateřiny Dadiani z Mingrelie. Na Kavkaze strávili v drsných podmínkách devět let. Živili se výukou jazyků, psaním článků pro vídeňské a berlínské listy pod pseudonymy (B. Oulot, Jemand) a překládáním gruzínské literatury – společně přeložili například národní epos Muž v tygří kůži. Zlomový okamžik jejího života přišel s rusko-tureckou válkou v roce 1877. Berta i Artur dobrovolně pomáhali ve vojenských lazaretech. Dívka z pražského paláce poprvé spatřila tvář války bez romantizujícího nánosu: amputace bez anestezie, hnijící rány, infekce a tisíce zmařených mladých životů položených za politické ambice mocnářů. Tento otřes z ní vychoval nesmiřitelnou pacifistku. Bestseller Odzbrojte! a morální apel na tvůrce dynamitu Po návratu do Rakouska a usmíření s rodinou roku 1885 se manželé usadili na dolnorakouském zámku Harmannsdorf. Berta své válečné trauma přetavila do literatury. V roce 1889 vydala stěžejní román Die Waffen nieder! (Odzbrojte! / Složte zbraně!). Kniha, v níž naturalisticky vylíčila utrpení vojáků i civilistů po bitvě u Hradce Králové z roku 1866, zapůsobila jako společenská rozbuška. Dílo bylo záhy přeloženo do 16 jazyků (do češtiny jej na podnět Vojty Náprstka převedla Vlasta Pittnerová již roku 1896). Dobová kritika význam románu srovnávala se společenským dopadem Chaloupky strýčka Toma. Sám Alfred Nobel jí v nadšeném listu z Paříže napsal: „Milá baronko, přítelkyně! Dočetl jsem právě Vaše mistrovské dílo… Překlad Vaší vynikající knihy by neměl chybět v žádné z existujících řečí, aby mohla být všude čtena a diskutována.“ Berta vytrvale využívala svůj morální kredit a v dopisech Nobela neúnavně konfrontovala s odpovědností za ničivé důsledky jeho vynálezů. Tento intelektuální apel vyvrcholil v dopise ze 7. ledna 1893, kdy Nobel poprvé naznačil záměr odkázat své jmění fondu, jenž bude odměňovat vědecké průlomy a současně vyzdvihne osobnost, která se nejvíce zaslouží o světový mír a bratrství mezi národy. „Právo místo moci“: Proč nebyla naivní pacifistkou Veřejnost si pacifismus nezřídka plete s naivitou či pasivní odevzdaností. Bertha von Suttnerová však nebyla hlasatelkou náboženského, absolutního nenásilí po vzoru Lva Nikolajeviče Tolstého. Byla čelnou představitelkou institucionálního neboli právního pacifismu. Její filozofie nestála na myšlence nechat se bezbranně masakrovat, nýbrž na principu Recht statt Macht (Právo místo moci) – tedy na nahrazení barbarského práva silnějšího funkční mezinárodní spravedlností. Když jí Tolstoj po přečtení románu psal a prosazoval ryze křesťanské odmítnutí zbraní na úrovni jednotlivce (neodporovat zlu násilím za žádných okolností), Suttnerová to odmítla jako neuskutečnitelnou utopii. Byla přesvědčena, že mír nelze vybudovat tím, že se slušní lidé dobrovolně vzdají obrany. Ve svých textech dokonce otevřeně formulovala myšlenku „mezinárodní policie“ – kolektivní ozbrojené síly, jež by zasáhla proti státu, který hrubě poruší mezinárodní právo a vojensky napadne sousední zemi. Ve svých pracích (například Strojový věk nebo Z dílny pacifismu) současně varovala před pastí takzvané „obranné války“. Připomínala, že prakticky každý agresor v dějinách označoval vlastní agresi za pouhou preventivní sebeobranu. Trvala proto na tom, že o viníkovi a oběti nesmějí rozhodovat štáby válčících stran, nýbrž nezávislý mezinárodní arbitrážní tribunál. Pokud bychom její optikou nahlíželi na současnou agresi proti Ukrajině, Bertha von Suttnerová by rozhodně nevolala po kapitulaci napadeného. Mír bez spravedlnosti pro ni nebyl mírem, ale pouhým diktátem síly. Ruskou federaci by bez váhání označila za barbarského agresora, ostře by kritizovala mezinárodní instituce za váhavost při vymáhání práva a apelovala by na globální společenství, aby vyvinulo takový právní, ekonomický a bezpečnostní tlak, který okupanty donutí ustoupit a nahradit veškeré válečné škody. Globální ikona s českými vazbami Suttnerová nezůstala jen u teoretických úvah. Založila Rakouskou mírovou společnost, vystupovala proti vlně dobového antisemitismu a v roce 1891 jako vůbec první žena promluvila na mezinárodním mírovém kongresu na římském Kapitolu. Její neúnavná diplomatická práce přispěla k založení Stálého rozhodčího soudu v Haagu (1899). V roce 1904 absolvovala triumfální přednáškové turné po Spojených státech, kde vystupovala až třikrát denně a v Bílém domě ji k soukromému rozhovoru přijal prezident Theodore Roosevelt. Čilé kontakty udržovala i s českým prostředím. Za svého spojence považovala Tomáše Garrigua Masaryka, setkávala se s básníky Jaroslavem Vrchlickým či Svatoplukem Čechem a v roce 1895 přednášela v pražském Tiskovém klubu Concordia, kde se snažila mírovou myšlenkou otupit vyhrocený česko-německý nacionální spor. Vyvrcholení jejího úsilí přišlo v roce 1905, kdy se stala historicky první ženskou laureátkou Nobelovy ceny za mír. Ocenění, která by bez ní vůbec nevzniklo. Mrazivá tečka a české zapomnění Bertha von Suttnerová podlehla rakovině žaludku 21. června 1914 ve Vídni ve věku jednasedmdesáti let. Její odchod provázelo mrazivé symbolické načasování: zemřela přesně pět týdnů před vypuknutím první světové války – globálního krveprolití, před nímž po celý dospělý život marně varovala. Proč o této výjimečné osobnosti v Česku téměř nikdo neví? Stala se obětí nacionálního a ideologického filtru. Pro meziválečné Československo byla příliš německá a málo lidová. Pro následný komunistický režim byl zase její šlechtický původ a striktně právní pojetí pacifismu zcela nepoužitelné – nepasovala do schémat o třídním boji a budovatelském hrdinství. Zatímco v Rakousku zdobí její portrét dvoueurovou minci (a v minulosti tisícišilinkovou bankovku) a ve Skandinávii o ní vycházejí zástupy knih, v České republice ji připomíná pouze nenápadná pamětní deska v průjezdu paláce Kinských na Staroměstském náměstí a jedna zapadlá ulička v pražských Vokovicích. Její životní příběh názorně ukazuje, jak snadno dokáže nacionální a politická selekce vytěsnit z paměti osobnost, která svými vizemi předběhla dobu o celé století. Neučíme se v dějepise až příliš o vůdcích a vojevůdcích, kteří války rozpoutávali a vedli, a nezapomínáme na ty, kdo se jim ze všech sil snažili zabránit? Napište mi, co si myslíte a co říkáte na její postoje. A neměli bychom si ji v Čechách mnohem více připomínat? Toto je 3. díl mého seriálu o zapomenutých vědkyních, píšu jej proto, aby mé dcery a další dívky měly pozitivní vzory. Jestli vás tyto příběhy zajímají a myslíte, že by je měli znát i ostatní, nezapomeňte dát sledovat @tkapler a pomozte je sdílet a šířit. Díky moc. #BerthaVonSuttner #NobelovaCenaZaMír #Historie

ELECTION BATTLE IN RUSSIA Parliamentary elections are approaching in Russia. However, the opposition has practically disappeared — and in a way, Ukraine has taken its place. Kyiv is attacking deeper into Russia, and Zelensky warns foreign airlines about Russian airspace. Moscow responds with pressure on the front and attacks on https://t.co/XNOVvR2MjJ (translated)