Rok služby 🇺🇦 je za mnou. Jsem (prozatím) živý a dokonce i celý. Uteklo to rychle jako voda, přestože některé dny i hodiny se táhly věčnost. Přiznám se, že skoro každý den jsem přemýšlel o tom, že skončím, ale zatnul jsem zuby a vytrval. Nelituju toho, ale jak dlouho ty zuby ještě vydržím zatínat, nevím. Hodně vojáků válka mrzačí nejen tělesně, ale i duševně. Já ale mám pocit, že mi dává větší psychickou sílu. Cítím se odolnější, víc vyrovnaný a klidný. Stal se ze mě větší fatalista. Nikdy jsem si nedělal iluze o válce, armádě ani lidské společnosti. V tomhle směru se ze mě stal ještě větší skeptik. Dost mě irituje absence soukromého života. Volna mám dost, ale je to takové to volno v pohotovosti, kdy si nemůžete nic naplánovat, a váš mozek stále jede v pracovním režimu. Dovedu si představit, jak těžce to nesou vojáci, co slouží od 22. roku, zvláště ti mladí, pro které je těch skoro pět let podstatná část jejich života. Od služby jsem čekal, že víc porozumím válce, jejím principům, tomu, co se tu odehrává. Bylo to chybné očekávání. Stále většině věcí nerozumím. Úplně nejvíc mě točí nefunkční armádní byrokracie a plané sliby systému. Naplnila se má věčná touha po poznávání nových věcí, po dobrodružství, akčním životě. V tomhle prožívám asi nejnaplněnější období, a to jsem v životě už dělal dost divokých skopičin. Velmi pozitivní je pocit, že dělám něco opravdu užitečného a že se, byť jen ve zcela nepatrném měřítku, podílím na něčem, co tvoří dějiny. Děkuji všem, kteří na mě myslí, podporují mě, píší mi a modlí se za mě. Vážím si toho. #Válka #Armáda #Odolnost
