Oficiálně mám za sebou první školní rok jako řidič školního autobusu. Prvních pár měsíců jako substitute (pořád nechápu že jsem to dala) a pak jako route driver. Úleva. Žádné zranění, žádná tragédie, žádný ťukanec. Šílené počasí, sníh, deště že nevíš jestli lije zespodu nebo zvrchu, zamlžená okna, tma, povodně, vichřice. Bordel na palubě, snaha mě vytočit. Nespočetněkrát odstavený autobus, nalezený papír se vzkazem "we hate you". Dodnes doufám že to bylo pro mě a ne pro některé z dětí na palubě. A pak, jak lusknutím prstu... Spolupráce, většinou pohoda, odstavený autobus výjimečně. Spousta skvělých chvil, spousta úžasných dní. Dnes ráno, kdy mi jedno elementary dítě (asi téměř nonverbal. Dítě, které mi nikdy nic neřeklo, jen jednou na mě pořád dokola křičelo jeho jméno a pak, po čase, mi jednou zamávalo) položilo hlavu na rameno a řeklo "I love you". A já pak seděla v autě a brečela. Miluju tu práci. Miluju. #SchoolBusDriver #TeachingMoments #Gratitude
