Mrazík je dost zvláštní případ. Napsal ho Nikolaj Erdman, geniální dramatik a autor Sebevraha i populárních komedii Celý svět se směje a Volha Volha, později perzekvovaný, a v závěru života stojící u vzniku Divdla Na Tagance, režisér Rau byl napůl Ir a jako tvůrce byl spíš takový Václav Krška než nějaký druhořadý rutinér... A jako mravoučná komedie to podle mého docela funguje. Dokonce byl scénář oceněn na festivale dětských filmů v Benátkách... -

Postava, kterou hrál pan Kodet, není od Petra Šabacha. Rodinu Krausových přinesl do scénáře Petr Jarchovský a inspirací mu byl jeho dědeček Jindřich Rohn, jeho žena Vilma a Petrova teta Jindřiška ( v šedesátých letech předsedkyně spolku malostranského spolku Pohodlí) Později se k osudům této své rodiny za války a po válce vrátil v trilogii Zahradnictví. Včetně maminky Dany, která v Pelíšcích není. Jindřiška se kamarádila se starším bratrem Petra Šabacha, Michalem, který předčasně zemřel před začátkem natáčení Pelíšků. Koncem 80.let nás seznámila s tehdy začínajícím spisovatelem Péťou Šabachem. Natočili jsme spolu Šakalí léta, Pelíšky, Pupendo, U mě dobrý, Občanský průkaz ( režie Ondra Trojan) a televizní film Škoda lásky. Autorsky to bylo tak půl na půl Šabach/Jarchovsky, ale inspirací byla na začátku nějaká kniha, povídka, vyprávění Petra Šabacha. Hezké Vánoce! -

Jarek Nohavica se z básníka svědomí stal postupem doby populárním zpěvákem. Z venku to vypadá zdánlivě stejně, ale je v tom rozdíl a nestalo se to ze dne na den. Jeho publikum z 80.let a částečně ještě i jeho obdivovatelé z dob Mikymauzolea a Divného století, je zklamáno a v hojném počtu Jarka Nohavicu zavrhlo nebo jen opustilo jeho tvorbu. V hojnějším počtu mu zatím přibylo ( nebo se i z původních fanoušků vyvinulo) publikum, které miluje Jarka pro pohodové, nápadité a v zásadě popové písně hrané na akustickou kytaru nebo harmoniku, které kombinují chytlavé melodie a hořce zábavné texty. Je to už jiné publikum, kterému podobně jako u popových hvězd, nevadí "poklesky" rasistických vtípků, podivných politických sympatií, nebo bagatelizování zla: Putina, SPD nebo Babiše. Kritéria svědomí už neobstojí. Hitmaker se stal zrádcem svého původního publika. Jestli mu to vadí, těžko říct. Možná si toho nevšímá, člověk sám sebe vnímá hodnotově stále stejně. Možná má pocit, že se změnili ti původní obdivovatelé. Jak to zpíval Okudžava "A líto mi je, že už nikdy se nesetkám s Jarkem Nohavicou" -