Search

Jsem z oboru, dovolím si komentář Nový šéf letiště, firmy s 10+ mld. obratem je od léta Radomír Lašák. Jeho profesionalita, schopnost reprezentovat a hájit zájmy firmy a i České Republika je naprostá katastrofa. Každá letuška nebo mechanik má násobně lepší angličtinu. A to nemluvím a tom, že kdyby přišla takhle nalitá na let, tak jí okamžitě vyhodí. @InsiderCz #letiště #profesionalita #kritika

Rodačka z Vodičkovy ulice, která přiměla Nobela platit za mír Kdo donutil „krále dynamitu“ Alfreda Nobela, aby ze svého pohádkového jmění financoval světový mír? A proč jméno rodačky z pražské Vodičkovy ulice, jež byla ve své době nejslavnější ženou planety, takřka vymazaly české učebnice dějepisu? Příběh Berty Kinské – ve světě proslulé pod jménem Bertha von Suttnerová – nezapadá do jednoduchých šablon. Není klasickou obětí takzvaného Matildina efektu, kdy by si její zásluhy přivlastnil manžel. Stala se první ženou, která získala Nobelovu cenu za mír, první ženou v historii řečnící na římském Kapitolu a autorkou nejoslnivějšího protiválečného bestselleru 19. století. Přesto v Česku, kde prožila dětství a získala základní vzdělání, zůstává téměř neznámou postavou. Už předloni jsem se o ní krátce zmínil, její životní osudy jsou však podstatně bohatší a myšlenkový odkaz je pro dnešní dobu mimořádně naléhavý (a většina z vás mě tehdy ještě nesledovala). Právě proto si zaslouží přední místo v mém seriálu o zapomenutých osobnostech. Pohrobek z Vodičkovy ulice a pád na společenské dno Dne 9. června 1843 se na rohu pražské Vodičkovy ulice a ulice V Jámě (v domě č. p. 697) narodila Berta Sophia Felicita hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova. Narodila se jako pohrobek – její otec, pětasedmdesátiletý polní podmaršál František Josef Kinský, zemřel ještě před jejím příchodem na svět. Matka Žofie Vilemína pocházela z rodu Körnerů (byla dcerou hejtmana jízdy), tedy z podstatně nižší šlechty, a navíc propadla těžké závislosti na hazardních hrách. Pro konzervativní aristokratickou rodinu Kinských byl tento sňatek těžko přijatelný. Po obrovských finančních ztrátách v kasinech a zpřetrhání vazeb se šlechtickým příbuzenstvem se matka s dcerou ocitly na okraji společnosti. Berta sice část dětství prožila v paláci Kinských na Staroměstském náměstí, po vyčerpání peněz však obě musely odejít do Brna k dívčinu poručníkovi, otcovu příteli Ernstu Egonu Fürstenbergovi. V tamní bohaté knihovně se naplno projevil Bertin výjimečný intelekt: se zájmem studovala filozofii i historii a díky jazykovému nadání záhy brilantně ovládala pět řečí – češtinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu a italštinu. Zakázaná láska a osudový inzerát Alfreda Nobela Když rodinné jmění v roce 1873 kvůli matčině hráčské vášni definitivně vzalo za své, musela se třicetiletá hraběnka postavit na vlastní nohy. Přijala místo guvernantky ve Vídni v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera, kde jeho čtyři dcery vyučovala hudbě a jazykům. Zde se však přihodilo to, s čím nikdo nepočítal: Berta se vášnivě zamilovala do nejmladšího syna rodiny, barona Artura Gundaccara von Suttnera, který byl o sedm let mladší. Matka rodu byla vztahem nemajetné guvernantky se svým synem zděšena. Aby milence rozdělila, dala Bertě výpověď, současně jí však nabídla východisko z nouze. Ukázala jí novinový inzerát: zámožný, postarší švédský gentleman žijící v Paříži hledal zralou a jazykově vybavenou sekretářku a hospodyni. Tím mužem nebyl nikdo jiný než vynálezce dynamitu Alfred Nobel. Berta nabídku přijala a roku 1876 odcestovala do Francie. Mezi osamělým, melancholickým vynálezcem a bystrou, vzdělanou Češkou okamžitě přeskočila jiskra hlubokého porozumění. Nobel byl okouzlen. Jenže jejich pracovní poměr trval pouhé dva týdny. Švédský král si Nobela nečekaně povolal do vlasti a Bertu v Paříži mezitím zasypával zamilovaný Artur dopisy, v nichž ji na kolenou prosil o návrat. Berta poslechla hlas srdce, opustila Paříž a vrátila se do Vídně. Krátký pařížský pobyt nicméně položil základ celoživotního přátelství a korespondence, jež nakonec změnila světové dějiny. Exil na Kavkaze a krvavý křest ohněm Dne 12. června 1876 se Berta a Artur tajně vzali. Reakce rodiny Suttnerových byla nekompromisní: Artura vydědili a novomanželé zůstali zcela bez prostředků. Uprchli proto do Gruzie na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Kateřiny Dadiani z Mingrelie. Na Kavkaze strávili v drsných podmínkách devět let. Živili se výukou jazyků, psaním článků pro vídeňské a berlínské listy pod pseudonymy (B. Oulot, Jemand) a překládáním gruzínské literatury – společně přeložili například národní epos Muž v tygří kůži. Zlomový okamžik jejího života přišel s rusko-tureckou válkou v roce 1877. Berta i Artur dobrovolně pomáhali ve vojenských lazaretech. Dívka z pražského paláce poprvé spatřila tvář války bez romantizujícího nánosu: amputace bez anestezie, hnijící rány, infekce a tisíce zmařených mladých životů položených za politické ambice mocnářů. Tento otřes z ní vychoval nesmiřitelnou pacifistku. Bestseller Odzbrojte! a morální apel na tvůrce dynamitu Po návratu do Rakouska a usmíření s rodinou roku 1885 se manželé usadili na dolnorakouském zámku Harmannsdorf. Berta své válečné trauma přetavila do literatury. V roce 1889 vydala stěžejní román Die Waffen nieder! (Odzbrojte! / Složte zbraně!). Kniha, v níž naturalisticky vylíčila utrpení vojáků i civilistů po bitvě u Hradce Králové z roku 1866, zapůsobila jako společenská rozbuška. Dílo bylo záhy přeloženo do 16 jazyků (do češtiny jej na podnět Vojty Náprstka převedla Vlasta Pittnerová již roku 1896). Dobová kritika význam románu srovnávala se společenským dopadem Chaloupky strýčka Toma. Sám Alfred Nobel jí v nadšeném listu z Paříže napsal: „Milá baronko, přítelkyně! Dočetl jsem právě Vaše mistrovské dílo… Překlad Vaší vynikající knihy by neměl chybět v žádné z existujících řečí, aby mohla být všude čtena a diskutována.“ Berta vytrvale využívala svůj morální kredit a v dopisech Nobela neúnavně konfrontovala s odpovědností za ničivé důsledky jeho vynálezů. Tento intelektuální apel vyvrcholil v dopise ze 7. ledna 1893, kdy Nobel poprvé naznačil záměr odkázat své jmění fondu, jenž bude odměňovat vědecké průlomy a současně vyzdvihne osobnost, která se nejvíce zaslouží o světový mír a bratrství mezi národy. „Právo místo moci“: Proč nebyla naivní pacifistkou Veřejnost si pacifismus nezřídka plete s naivitou či pasivní odevzdaností. Bertha von Suttnerová však nebyla hlasatelkou náboženského, absolutního nenásilí po vzoru Lva Nikolajeviče Tolstého. Byla čelnou představitelkou institucionálního neboli právního pacifismu. Její filozofie nestála na myšlence nechat se bezbranně masakrovat, nýbrž na principu Recht statt Macht (Právo místo moci) – tedy na nahrazení barbarského práva silnějšího funkční mezinárodní spravedlností. Když jí Tolstoj po přečtení románu psal a prosazoval ryze křesťanské odmítnutí zbraní na úrovni jednotlivce (neodporovat zlu násilím za žádných okolností), Suttnerová to odmítla jako neuskutečnitelnou utopii. Byla přesvědčena, že mír nelze vybudovat tím, že se slušní lidé dobrovolně vzdají obrany. Ve svých textech dokonce otevřeně formulovala myšlenku „mezinárodní policie“ – kolektivní ozbrojené síly, jež by zasáhla proti státu, který hrubě poruší mezinárodní právo a vojensky napadne sousední zemi. Ve svých pracích (například Strojový věk nebo Z dílny pacifismu) současně varovala před pastí takzvané „obranné války“. Připomínala, že prakticky každý agresor v dějinách označoval vlastní agresi za pouhou preventivní sebeobranu. Trvala proto na tom, že o viníkovi a oběti nesmějí rozhodovat štáby válčících stran, nýbrž nezávislý mezinárodní arbitrážní tribunál. Pokud bychom její optikou nahlíželi na současnou agresi proti Ukrajině, Bertha von Suttnerová by rozhodně nevolala po kapitulaci napadeného. Mír bez spravedlnosti pro ni nebyl mírem, ale pouhým diktátem síly. Ruskou federaci by bez váhání označila za barbarského agresora, ostře by kritizovala mezinárodní instituce za váhavost při vymáhání práva a apelovala by na globální společenství, aby vyvinulo takový právní, ekonomický a bezpečnostní tlak, který okupanty donutí ustoupit a nahradit veškeré válečné škody. Globální ikona s českými vazbami Suttnerová nezůstala jen u teoretických úvah. Založila Rakouskou mírovou společnost, vystupovala proti vlně dobového antisemitismu a v roce 1891 jako vůbec první žena promluvila na mezinárodním mírovém kongresu na římském Kapitolu. Její neúnavná diplomatická práce přispěla k založení Stálého rozhodčího soudu v Haagu (1899). V roce 1904 absolvovala triumfální přednáškové turné po Spojených státech, kde vystupovala až třikrát denně a v Bílém domě ji k soukromému rozhovoru přijal prezident Theodore Roosevelt. Čilé kontakty udržovala i s českým prostředím. Za svého spojence považovala Tomáše Garrigua Masaryka, setkávala se s básníky Jaroslavem Vrchlickým či Svatoplukem Čechem a v roce 1895 přednášela v pražském Tiskovém klubu Concordia, kde se snažila mírovou myšlenkou otupit vyhrocený česko-německý nacionální spor. Vyvrcholení jejího úsilí přišlo v roce 1905, kdy se stala historicky první ženskou laureátkou Nobelovy ceny za mír. Ocenění, která by bez ní vůbec nevzniklo. Mrazivá tečka a české zapomnění Bertha von Suttnerová podlehla rakovině žaludku 21. června 1914 ve Vídni ve věku jednasedmdesáti let. Její odchod provázelo mrazivé symbolické načasování: zemřela přesně pět týdnů před vypuknutím první světové války – globálního krveprolití, před nímž po celý dospělý život marně varovala. Proč o této výjimečné osobnosti v Česku téměř nikdo neví? Stala se obětí nacionálního a ideologického filtru. Pro meziválečné Československo byla příliš německá a málo lidová. Pro následný komunistický režim byl zase její šlechtický původ a striktně právní pojetí pacifismu zcela nepoužitelné – nepasovala do schémat o třídním boji a budovatelském hrdinství. Zatímco v Rakousku zdobí její portrét dvoueurovou minci (a v minulosti tisícišilinkovou bankovku) a ve Skandinávii o ní vycházejí zástupy knih, v České republice ji připomíná pouze nenápadná pamětní deska v průjezdu paláce Kinských na Staroměstském náměstí a jedna zapadlá ulička v pražských Vokovicích. Její životní příběh názorně ukazuje, jak snadno dokáže nacionální a politická selekce vytěsnit z paměti osobnost, která svými vizemi předběhla dobu o celé století. Neučíme se v dějepise až příliš o vůdcích a vojevůdcích, kteří války rozpoutávali a vedli, a nezapomínáme na ty, kdo se jim ze všech sil snažili zabránit? Napište mi, co si myslíte a co říkáte na její postoje. A neměli bychom si ji v Čechách mnohem více připomínat? Toto je 3. díl mého seriálu o zapomenutých vědkyních, píšu jej proto, aby mé dcery a další dívky měly pozitivní vzory. Jestli vás tyto příběhy zajímají a myslíte, že by je měli znát i ostatní, nezapomeňte dát sledovat @tkapler a pomozte je sdílet a šířit. Díky moc. #BerthaVonSuttner #NobelovaCenaZaMír #Historie

Ko Inštitut 8. marec zamolči dejstva in pri ZIURS pogosto ne razpravlja o tem, kaj zakon dejansko določa. 1. Pravljica o davčni reformi samo za najbogatejše ne zdrži prvega branja zakona Trditev: zakon naj bi zniževal davke samo tistim s plačo 7.500 EUR in več. Dejstvo: ta številka se nanaša na razvojno kapico pri socialnih prispevkih, ne pa na celoten paket sprememb. Predstaviti jo kot dokaz, da je ves zakon pisan izključno za najvišje plače, je preprosto zavajajoče. Zakon med drugim znižuje DDV na določena osnovna živila, omogoča začasno nižji DDV na energente, spreminja sistem normirancev, uvaja ugodnejšo prispevno osnovo za nekatere samozaposlene z nizkimi prihodki, odpravlja prispevek za dolgotrajno oskrbo za določene skupine in omogoča polno pokojnino ob nadaljnji delovni aktivnosti. Zaključek: čeprav razvojna kapica neposredno pomaga višjim plačam, zakon vsebuje tudi ukrepe, ki se nanašajo na širši krog ljudi. Teh ukrepov ni mogoče kar izbrisati iz slike, ker motijo politično sporočilo. 2. Zdravniki ne dobijo bianco menice za delo pri zasebnikih Trditev: zakon naj bi zdravnikom ponovno odprl vrata k zasebnikom. Dejstvo: dodatno delo ni prosta izbira zdravnika, ampak je vezano na predhodno pisno soglasje direktorja, časovno omejitev in pogoje delovanja javnega zavoda. Zdravstveni delavec mora dobiti predhodno pisno soglasje direktorja javnega zavoda, soglasje velja največ 12 mesecev, dodatno delo pa je praviloma omejeno na osem ur tedensko. Soglasje je dovoljeno le, če dodatno delo ne povzroči škode ali motenj javnemu zavodu in če zavod sam nima potrebe po tem dodatnem delu. Zaključek: strašiti z množičnim begom zdravnikov k zasebnikom ob takšnih omejitvah pomeni spregledati bistvo določbe: dodatno delo je nadzorovano, pogojeno in odvisno od javnega zavoda. Poleg tega zagotavlja boljši dostop do zdravnikov. 3. Tudi pri koncesionarjih se priročno pozablja na Ustavno sodišče Trditev: zakon naj bi omogočil izplačevanje dobičkov iz javnega denarja. Dejstvo: ZIURS res posega v režim presežkov pri koncesionarjih, toda razprava, ki zamolči ustavnosodno ozadje, je namerno nepopolna. Ustavno sodišče je v zadevah U-I-194/17 in U-I-59/18 presojalo omejevanje razpolaganja s presežki pri koncesijski zdravstveni oziroma lekarniški dejavnosti ter pri zdravstveni dejavnosti opozorilo na nesorazmeren poseg v svobodno gospodarsko pobudo. Zaključek: kdor govori samo o »privatizaciji«, zamolči ključni del zgodbe: država pri koncesionarjih ne ureja praznega prostora, ampak področje, kjer so omejitve že padle pod ustavnosodno presojo. 4. »Loredanov eksperiment« je politična etiketa, ne pravna analiza Trditev: zakon naj bi ponovil Loredanov eksperiment, prelil desetine milijonov zasebnikom in ljudi potisnil k plačevanju storitev s kreditno kartico. Dejstvo: to ni citat zakona, ampak politična manipulacija, ki iz možnosti sodelovanja različnih izvajalcev naredi vnaprej določen katastrofični scenarij. Možnost sodelovanja različnih izvajalcev pri zdravstvenih storitvah sama po sebi ne pomeni ponovitve določenega preteklega ukrepa, izplačila »desetin milijonov« ali daljših čakalnih vrst. Zaključek: če želiš kritizirati zakon, kritiziraj njegove člene. Če pa govoriš o kreditnih karticah, desetinah milijonov in kolapsu sistema, moraš priznati, da govoriš o politični napovedi, ne o besedilu ZIURS. 5. Pri Airbnb ne gre za konec regulacije, ampak za priročno pretiravanje Trditev: zakon naj bi ustavil omejitve in regulacijo Airbnb. Dejstvo: ZIURS ne briše regulacije, ampak začasno odlaga uporabo nekaterih novih pravil. Razlika med odlogom in odpravo ni malenkost, temveč bistvo. Zaključek: govoriti o razgradnji regulacije, ko zakon določa predvsem časovni odlog, je retorično učinkovito, pravno pa precej površno in ponovno zavajajoče. 6. Pri najemninah kritika izpusti ravno tisto izjemo, ki ji ne ustreza Trditev: zakon naj bi koristil zgolj tistim, ki služijo z oddajanjem nepremičnin. Dejstvo: poleg znižanja splošne stopnje zakon uvaja tudi 5-odstotno stopnjo za oddajanje mladim do 30 let ali družinam z otrokom, ki tam dejansko prebivajo! Zaključek: če izpustiš olajšavo za mlade in družine, lahko res ustvariš vtis darila rentnikom. A tak vtis nastane šele, ko iz argumenta odstraniš neprijetno pomemben podatek. 7. Proračunska luknja še ni avtomatično rezanje države Trditev: zakon naj bi povzročil skoraj milijardno luknjo in zato manj pokojnin, zdravstva, šolstva ter socialne države. Dejstvo: proračunski učinek zakona ni isto kot neposredna odločitev o rezanju posameznih javnih storitev. Proračunski učinek je odvisen tudi od gospodarske rasti, zaposlenosti, višjih davčnih osnov, potrošnje, racionalizacije izdatkov in prihodnje fiskalne politike. Zaključek: trditev »manj prihodkov pomeni manj zdravstva, pokojnin in šolstva« je politični slogan, ne pravna posledica ZIURS. Lahko je predmet razprave, ni pa pošteno predstavljena kot dejstvo iz zakona. #zakon #politika #gospodarstvo

1/2 Ještě ostřejší kritiku přidal bezpečnostní analytik Roman Máca. Ten upozornil na rozpor mezi Babišovou kritikou zpravodajských služeb a jeho personální politikou. „Babiš se zlobí na zpravodajce, že ho neinformovali o ruské dezinfokampani. https://t.co/1N5ZPQwshZ #politika #zpravodajství #kritika

For the third year, "wise" voices are explaining what antisemitism is and what it definitely and certainly is not. Not criticism of Israel, but aggression against the Jewish diaspora. Do they have the same moral authorities to explain the completely obvious and statistically documented increase in public anti-Jewish hatred? (translated)

Da si tako fuknjen kot je Tereza Novak, moras imet IQ breje gosenice. Prisilno delo na Golem otoku z namenom ideološke prevzgoje je izenačila z družbeno koristnim delom.🤯🤯🤯🤯🤯 Udarjanje kamna ob kamen je nov vidik koristnega dela🤬 Sizif 🙈🙊 Njen dedek se pa v grobu obrača. #satiro #ideologija #kritika

Chtěla bych se zeptat @CNNPrima, tahle kreatura už má u vás nějakou smlouvu, že ji musíte aspoň jednou týdně obsadit do nějakého pořadu? Je hezké, že ji vysíláte až po 22. hodině, ale i pokleslá zábava má mít jistou úroveň a výplach žumpy v přímém přenosu byste si už mohli odpustit. #kritika #media #zábava

Škoda, da na to idejo ni prišla kot ministrica... 🤔 #LastneIzkušnje #Litijska51 #VelikMinus https://t.co/HCF2yVXxTY #Ministrica #Ideje #Kritika

🤯Jebemti POP TV! V Severni Koreji ti dnevnik vsaj pove, da zunaj obstaja svet in da te sovraži. Pri nas ti dnevnik ne pove niti tega, da svet obstaja. Od 31. avgusta na POP TV ne boste mogli preskočiti oglasov. In vodstvo očitno iskreno verjame, da je ta gumb njihov problem. Ni. Problem je 20 minut pred oglasom in 40 minut za njim. Naj razložim! Turška telenovela, ki traja 400 delov in v kateri se v 5 letih ni zgodilo popolnoma nič. Hrvaški šov, kupljen po ceni rabljene Fabie. Franšiza, ki so jo drugod v Evropi odpisali, ker se ni izšla, pri nas pa je še vedno dovolj dobra, ker smo pač Butale. In potem dnevnoinformativni program, ki zunanjo politiko obravnava približno tako resno kot vremensko napoved za tujino. Hormuška ožina? Obrestne mere? Kaj Washington ta hip počne z Evropo? Nič. Zato pa natančno vemo, koliko gasilskih društev je posredovalo v Zgornji Kungoti in kje je gneča na Makarski rivieri. In Dončić. Vedno Dončić. Ne zato, ker bi bil šport pomemben, ampak zato, ker je to edina tema, za katero uredniku ni treba prebrati ničesar. Naj bom pošten do konca. Muhič ima prav, oglasi plačujejo program. Samo poglejte, kaj točno plačujejo: 30 let sistemskega poneumljanja naroda. Zapiranja, strašenja pred spletnimi nakupi in podobnimi zgodbami. Zgodbe za male glave, ki jih je enostavno vladati. Narod, ki 30 let gleda to, ne postane neumen. Postane samo trdno prepričan, da je svet velik natanko toliko kot Slovenija in da se vse pomembno dogaja med Kungoto in Makarsko. Potem se čudimo, zakaj ne razumemo inflacije, pokojnin in umetne inteligence. Zakaj verjamemo, da je Jadransko morje najbolj modro na svetu – ko pač dokazljivo ni. Zato upam, da bo ta poteza POP TV drastično stala gledalcev. Iskreno upam. Ker nekatere hiše se ne popravijo, dokler jih ne zaboli pri številkah. In za nekatere je čas, da jih požre lastna požrtnost in sodelovanje z roko v roki pri ustvarjanju naroda, ki je nerazgledan in z omejujočimi prepričanji. Gumb za preskok oglasov so ukinili. Gledalcem nam je ostal še en. Na njem piše ugasni. #POPtv #Slovenija #kritika

The article deals with a tragic accident in which a coach, reportedly known as a local drunk, killed one of his charges and injured four other children in a collision with a car, while the local football club faces criticism for allowing him to train and lead the children. (translated)

Wam w tej Republice nie jest po prostu wstyd robić coś takiego? To się nie mieści w głowie, jak bardzo macie w dupie swoich widzów i z jaką pogardą traktujecie swoich odbiorców, żeby bronić gościa który Wam sypnął parę groszy. A na końcu zostaniecie z tym Piesiewiczem jak Himilsbach z angielskim. Bo jak mu będzie akurat opłacało to się na Was pierwszy rozsypie. #media #społeczeństwo #kritika

Doksanský, Ševčík, Červený, Macinka… jsou v televizi víc než Borhyová, jsou arogantní a mají jedovatou hubu, člověk z nich má pocit, jako by snad vyhráli volby o statisíce hlasů… Omyl. Získali až směšně málo: Barbora Rázga – 1 236 Oto Klempíř – 1 821 Denis Doksanský – 2 055 Marie Pošarová – 2 316 Gabriela Sedláčková – 2 529 Josef Nerušil – 2 562 (pan ručička) Igor Červený – 2 654 Vladimír Pikora – 2 890 Zuzana Majerová – 3 259 Lucie Šafránková – 4 556 Boris Šťastný – 4 586 Libor Vondráček – 5 387 Lubomír Metnar – 5 430 Zuzana Bařtipánová – 5 871 Berenika Peštová – 6 222 Petr Macinka – 6 483 Martin Kolovratník – 6 559 Jaroslav Foldyna – 7 197 Jana Murová – 7 371 …ale třeba takový Ševčík má 10 439 hlasů, což je dost neuvěřitelný výsledek vzhledem k tomu, že říká jen básničky a pije Kofolu.🤦 Úplně nejhorší byl náhradník za Motoristu Berana, jakýsi Libor Forman, který se stal poslancem za krásných 538 hlasů.🤌 Ještě bych zmínil starostu Ralska Miloslava Tůmu (2225 hlasů), proslulého skandálem s nahrávacím studiem a čachry s domy, který se už klepe na funkci poslance z pozice náhradníka… Tfujtajbl.🤢 #volby #politika #kritika

The new Slovak commercial register makes sensitive personal data associated with companies accessible to the public without any identity verification, which has sparked strong criticism and concerns about privacy protection, while Justice Minister Boris Susko defends the legality of this practice, stating that entrepreneurs were aware of the publication of their data. (translated)

"Nic jsem kandidaturou neporušil. Kritika od Zůny zní úsměvně. Sám skončil před pár měsíci jako voják a šel do politiky, navíc za hnutí, které hlásalo vystoupení z NATO. On, který ve strukturách NATO pracoval a celý život to hájil." #ptamseja @karel_rehka https://t.co/WSwf88EF5n #politika #kritika #NATO

Anitai Braunai būtu jāatkāpjas. Viņas vadībā LSM nav demonstrējis izaugsmi, savukārt tas, ka kara priekšvakarā LSM valdes multitūkstošus algās saņemošās dāmas VĒL ARVIEN nav izstrādājušas algoritmu krīzes situācijām ir nepārspīlējot skandalozi! @NaurisPuntulis @Ivars_Abolins Latvijas Radio Ziņu dienests atzīst kļūdas vētras laikā un norāda: Jāizvērtē arī LSM valdes un galvenās redaktores atbildība: https://t.co/jjlY6Ep6lO #LSM #Kritika #Media