Search

Researchers from the Faculty of Medicine at Masaryk University have found that macrophages play a key role not only in the immune response but also in the proper development and regeneration of teeth, with their removal potentially leading to serious developmental disorders of teeth. (translated)

Nastartujeme ekonomický růst, říkali. Za celý rok 2025 HDP vzrostl o 2,6 %. Makroekonomická predikce MF, duben 2026: V roce 2026 by hospodářský růst mohl zpomalit na 2,1 %. Makroekonomická predikce MF, srpen 2026: V roce 2026 by hospodářský růst mohl dosáhnout 1,9 %. #ekonomika #růst #predikce

Dnes si povíme o jednom z nejzajímavějších míst pro digitální nomády – o neobjeveném klenotu, který v podstatě není zmíněn v žádných žebříčcích nebo fórech pro digitální nomády, ale podle mého skromného názoru jde o absolutní banger, zvlášť pro Středoevropany a speciálně pro muže (ale i ženám se tam bude líbit). Jde samozřejmě o můj milovaný Užhorod, kde jsem v minulé dekádě prožil pět let života. Dodnes tam jednou dvakrát ročně jezdím a zažil jsem osobně neuvěřitelnou proměnu z polorozbitého města s hororovými silnicemi a smečkami pouličních psů na velmi důstojnou středoevropskou metropoli. Takže si bez falešné skromnosti troufám tvrdit, že mám o městě expertní znalosti, o které se rád podělím :) Na úvod se sluší zmínit, že na Ukrajině probíhá válka, ale samotné boje jsou od Užhorodu dál než Praha (!). Rakety do samotného Užhorodu za celou dobu války přiletěly pouze jednou – jedna trefila transformátor za městem, druhá sklad munice v průmyslové zóně. Navíc se to stalo pár dní po nástupu Pétera Magyara k moci, takže ten útok byl tak trochu i ruský vzkaz Maďarům - "ať moc nezlobí nebo bude zle". Zakarpatí, potažmo Užhorod (maď. Ungvár), vnímají Maďaři historicky jako svou sféru vlivu. Odhaduje se, že 20 % obyvatel Zakarpatí má druhý, maďarský pas, a některé obce jsou plně maďarské (především zemědělské vesnice na jihu u maďarských hranic). Rusové tento maďarský pocit respektují, a protože Maďaři byli a nejspíš stále jsou ze zemí EU k Rusku nejvstřícnější, na Zakarpatí až na pár výjimek neútočí. Nebezpečí pro cizince je proto absolutně minimální, případná rizika si ale samozřejmě musí každý soudruh/soudružka uvědomit sám. V Užhorodu maká elektřina, jsou pohonné hmoty, a kromě občasných sirénových výstrah nelze fakt, že v zemi probíhá válka, vůbec postřehnout. Z etického hlediska rozhodně není nic špatného na tom, že tam nomád nebo turista pojede – hlavně přiveze peníze místnímu byznysu. Nesetkal jsem se ze strany místních s jakoukoli antipatií, a to jsem tam byl od začátku války zhruba desetkrát, v souhrnu přes tři měsíce. Čím je Užhorod pro digitální nomády atraktivní? 1. Nízké ceny bydlení, gastra a kávy Nájemné za zařízený byt 1+1 v novostavbě začíná zhruba na 500 $ měsíčně + služby (od cca 100 $), byt v původním stavu někde v paneláku nebo staré chrušcovce lze sehnat za $250-400 + služby. Ceny uvádím v dolarech, protože je tamním zvykem fixovat nájemné v zahraniční valutě kvůli volatilitě hřivny. Ve městě jsou bez přehánění vyšší desítky kaváren, z toho 10–15 s výběrovou kávou a řemeslnou přípravou včetně různých V60, batchů, cold brew,… V kavárnách se dá samozřejmě pracovat na počítadle. Espresso z kvalitních zrn v dobré kavárně začíná na cca 25 korunách, ve večerkách Zina stojí espresso z velké italské mašiny 12 kaček – otevřeno 24/7/365, po městě desítky poboček, ale směs arabika+robusta, sám beru jen v nouzi (např. brzy ráno při výjedu na výlet) Stejně tak je ve městě velké množství opravdu kvalitních restaurací (ukrajinské, italské, asijské, gruzínské, burgery, maďarské, uzbecké…) se zhruba polovičními cenami v porovnání s ČR. V Užhorodu je také celá řada levných jídelen, resp. poledních menu, kde se člověk slušně naobědvá řekněme od 60 Kč; v restauraci Driva stojí slušné polední menu (polévka, hlavní jídlo, nealko nápoj) 85 Kč. Na ukrajinské gastronomii je zajímavé, že tam prakticky neexistují polomonopolní gastrododavatelé surovin pro restaurace a jídelny jako u nás (Bidfood, Makro a pár dalších), kteří hodně cpou své polotovary a kuchaři to kvitují, protože to šetří čas. Na Ukrajině se téměř vše dělá z primárních surovin – když si objednáte bramboráky, tak fakt někdo v kuchyni nakrouhá brambory a udělá je od nuly. Stejně tak si každý podnik "lepí pelměně". Zkrátka domácí vaření. Je to dost znát na chuti. 2. Velmi kvalitní potraviny (na trzích) Poměrně zajímavé je, že ceny drogerie a potravin jsou stejné, v některých případech i lehce vyšší než v ČR, ale zároveň je v Užhorodu několik old-school trhů, kde se dají kupovat domácí potraviny (často sezónní přebytky individuálních pěstitelů a chovatelů), tzn. v super bio kvalitě za velmi rozumné ceny (v porovnání s EU). Lze koupit domácí zeleninu, ovoce, mléčné produkty (smetana, že v ní lžíce stojí), mléko, sýry, brynzu, vejce, drůbeží maso i domácí víno (ve smyslu nápoje, za mě chuťově nic moc). Velmi levně jsem v porovnání s EU kupoval kozí mléko a čerstvé kozí sýry v super kvalitě, navíc bez toho klasického kozího duncu. V Užhorodu je také mnoho pekáren, od normálních po nóbl, velké množství různých chlebů s akcentem na tmavé a žitné, ceny opět o dost nižší než v ČR. Řemeslnej chleba vysoké kvality do padesáti českých vočí. 3. Široké možnosti volnočasového vyžití Užhorod je krajské město, takže je tam plno sportovních zařízení – dá se chodit do bazénu (soukromý, trochu dražší než městské bazény v ČR), jsou tam dobře vybavené posilovny (t. č. plné jedničkových koc, čávové nejsou, o tom dále), několik tenisových areálů, krytý padel, squash, sauny/báni, stolní tenis, fotbal… Mimo to dobrá péče o tělo pro muže i ženy (ceny neznám, kadeřník mě stojí už jako v ČR), velmi kvalitní masáže za polovinu toho co v ČR, velké množství kvalitních stomatologů (takže je možné nechat si dát do pořádku chrup za zlomek cen v ČR/EU) a vůbec dobrá soukromá zdravotní péče – nedávno tam byl na nějakém zákroku Jean-Claude Van Damme, hovoří se o hemeroidech :-) Samozřejmě je tam i plno kulturních akci, ale to je většinou omezené na znalost ukrajinštiny. 4. Dobré jméno a zvuk Čechů/ČR Češi mají v Užhorodu stále velmi dobré renomé, jednak historicky, jednak díky pomoci během války (letos mi a českému národu pan fízl během silniční kontroly poděkoval za podporu Ukrajiny proti agresorovi!). V podstatě se dá říct, že s českým pasem se ve společenském žebříčku posunete o příčku nahoru. Je ale dobré vědět, že čeští muži mají z pohledu datingu docela blbou pověst jako kolenovrti (i když by to mohlo některé zle smýšlející lidi napadnout, tak já jsem se na tomto stereotypu svých chováním nepodílel :), Ukrajinci jsou minimálně v prvotní fázi randění daleko velkorysejší než čeští muži, často ale i v manželství - je poměrně běžné, že pokud to jen trochu jde, zůstavá žena s křiklounem doma do nástupu na základku ... 5. Informační odstavec pro čáva Užhorod je samozřejmě město plné krásných dívek a žen. Je to dáno genetikou, domácím vařením, pohybem (holky choděj pěšky) a v neposlední řadě tím, že fyzická krása je často jediný kapitál, resp. šance na dobrý život, kterou reálně mají. Bez peněz, kontaktů nebo silného rodinného zázemí je pro mladé lidi (muže i ženy) velmi těžké prosadit se přímo v Užhorodu stylem selfmade a nejde to moc zlomit ani dobrým vzděláním, pokud nejde o IT a remote jobík pro EU/US firmu za juráše/dolcky. Takže holky se o sebe dost starají, cíleně limitují kalorický příjem, investují do péče o tělo atd. Mně osobně vadilo, že jak jsou hezké, tak nejsou úplně nejchytřejší, a navíc ty nehezké maloměstské manýry. K tomu ty jejich zakarpatské tradice, vysoká religiozita, po prvním sexu se začaly ptát na svatbu (to bohužel není nadsázka) a další istá kulturná špecifika. V tomto ohledu se situace výrazně zlepšila, protože po začátku války se do Užhorodu přestěhovaly dívky a ženy z větších ukrajinských měst včetně Kyjeva, a to je už jiná písnička – vzdělané, zajímavé, zcestovalé a jazykově vybavené, ničím se nelišící třeba od svých českých kolegyň. Navíc je nyní v Užhorodu na dating marketu pro ukrajinské kolegyně velmi zapeklitá situace, bo nejsou čávové 25+, protože od pětadvaceti začíná odvodový věk – kořeni se buď schovávají doma, nebo už bojují, nebo jsou za hranicí. Není koho datovat. Takže můžete pomoci rozšiřovat středoevropský genofond :-)) Sluší se dodat, že pro většinu užhorodských žen zahraniční čávo rozhodně není snový partner, většina preferuje hezkého, lovatého Ukrajince – jenže těch s krupicou, na nějaké úrovni a hlavně nezadaných … je málo. 6. Ukrajinština vs. angličtina Trochu trabl pro lidi pod 45, tzn. skoro všechny nomády, je v Užhorodu jazyk. Mluví se ukrajinsky (a rusky) a používají cyrilici (ukrajinskou azbuku). Při kratším i delším pobytu je důležité se ukrajinskou azbuku naučit, protože to každému instantně otevře nový svět – díky tomu, že jde o slovanský jazyk, se dá čtením mnohému hned porozumět, třeba menu v hospodách/kavárnách. Základy se člověk naučí za pár dní, u rychlejšího čtení celých vět chvíli trvá, než se to dostane do hlavy. Já sám bych se v případě nomádského pobytu v Užhorodu hned začal učit ukrajinsky se soukromou učitelkou (cca 2 hodiny denně). Tímto tempem + nějaká domácí příprava + poslech rádia/TV/podcastů + ideálně slovník s dlouhými vlasy se dá dostat na úroveň B2 v mluvení a poslechu za 3–6 měsíců, podle intenzity a řekněme talentu. Vzhledem k geopolitické situaci je ten jazyk pro Čechy poměrně atraktivní, třeba i kvůli potenciálnímu budoucímu byznysu při obnově Ukrajiny atd. A hlavně Čech/Češka s plynulou znalosti ukrajinštiny (aspoň té mluvené) si bude místní vodit jak Kirschner Hurvínka! Když jsem do Užhorodu přijel v roce 2013 poprvé a od roku 2015 tam začal žít, byla znalost angličtiny mezi místními katastrofální, anglicky umělo v podstatě pár vzdělanějších lidí. Dnes je to už lepší, ale plnohodnotný život tam pouze s angličtinou možný není. Na druhou stranu plno místních rozumí a někdy dokonce mluví česky/slovensky, takže pro Čecha/Čobolka není velký problém se tam na základní úrovni domluvit – spíš bude někdy problém porozumět místním. To je asi vše, co mě takhle z hlavy napadá. Pokud máte dotazy, ptejte se. Každopádně pokud nomádíte, doporučuju vyzkoušet, budete na 100 % spoko. #DigitálníNomádi #Užhorod #StředníEvropa

The article discusses the difficulties that Great Britain is facing, including the growing housing crisis and financial pressure, which is leading to the return of numerous Poles and citizens of other EU countries to their homelands, despite the decline in inflation and macroeconomic stabilization. (translated)

Redaktor @SzJadczak opisał mechanizm rozkradania publicznych pieniędzy, w tym jednym konkretnym przypadku. W Polsce działa około 60 agencji rozwoju regionalnego i lokalnego. W każdej, ale to w każdej ulokowane są osoby polityczne, partyjni wysłannicy na lokalny front walki o wpływy. Oprócz głównie samorządowych agencji są jeszcze fronty władzy centralnej, na przykład: Polska Strefa Inwestycji (14 regionalnych spółek, dawne "strefy" ze swoimi zarządami i radami nadzorczymi), makroregiony PAIH, 16 oddziałów i 314 biur powiatowych ARiMR i wiele innych mniejszych i większych instytucji, gdzie od stanowisk dyrektorskich wzwyż ze świecą szukać kogoś, kto nie był/jest członkiem partii akurat rządzącej, wójtem, bratem, ciotką, prawnikiem, czy innym pociotkiem kogoś innego również partyjnego. Ciężko uwierzyć, że dziś opisany przypadek KARR, to tylko niechlubny wyjątek uwłaszczenia na publicznej kasie. KO, PSL i PiS przez dekady wykształciły dość prosty, należy przyznać, mechanizm budowania i utrzymywania struktur przy pomocy publicznych etatów. Rozwiązanie jest bardzo proste- przestańcie to robić. #Korupcja #Polska #AdministracjaPubliczna

The article describes how effective agroforestry management on the El Quexigal macro farm in Ávila helped stop the spread of the worst fire in Spain's history, as the structure of the landscape and managed practices created protective belts that allowed firefighters to better combat the flames and should serve as a model for future prevention and management of wildfires. (translated)

Ai että, voitoista on mukava kirjoittaa! Loppuviikon SpaceX-treidi oli minulle myös henkisesti tärkeä, sillä tein kymmeniä tunteja tutkimustyötä sen eteen ja otin siinä myös reilusti riskiä. Iso kiitos kaikille arvokkaasta sparrailusta aiheen ympärillä! 🙏 On kuitenkin aika palata arkeen ja tarkastella realiteetteja. Te, jotka olette seuranneet kuukausikäyriäni, niin olette varmasti huomanneet, että vuosi ei ole ollut minulle erityisen helppo. Sain taas eilen salkkuni YTD-tuoton pinnan yläpuolelle ja jälleen tuntuu, että pystyy hengittämään vähän vapaammin. Reflektoin tässä twiitissä kuluvan vuoden aikana kohdattuja haasteita ja pohdin miksi tulos on ollut heikko. Ensinnäkin tiedoksi, että teen pysyvän muutoksen sijoitusstrategiaani: vertaan tuottojani jatkossa euronoteerattuun ACWI-maailmanindeksiin (All Countries World Index), jota edustaa iShares IUSQ ETF (se on kasvuosuus, joka sisältää myös osingot ja toimii siten erinomaisesti benchmarkkina). Se on tuottanut tänä vuonna 15,88%, kun oma salkkuni on tuottanut vain 0,47%. Tuo on se indeksi, jonka haluan voittaa, ei Nasdaq, joka on turhan jenkkilä-/teknologiapainotteinen. Sijoitankin jatkossa laajemmin muille sektoreille. Pohdiskelen säännöllisesti epäonnistumisiani ja mielestäni olen kohtalaisen hyvin onnistunut löytämään tämän vuoden suurimmat ongelmakohdat. Jaan havaintojani mielelläni ja ne näyttävät tältä: 1. Makrotreidit. Olen jo useamman vuoden ajan säätänyt riskitasoa aktiivisesti makronäkymien mukaan. Tänä vuonna salkkuni on tavallaan joutunut Iranin sodan uhriksi. Kaikenlaiset asiantuntijat saivat sodan alussa minut vakuuttuneeksi, että maailmantalous on suurissa vaikeuksissa mikäli Hormuzinsalmen sulku kestää pitkään. Mielestäni on koko ajan ollut lähes varmaa, ettei salmea saada avattua ja jännitteet alueella tulevat jatkumaan odotuksia pidempään. Tästä syystä en onnistunut pitämään riskitasoa korkealla kun markkina lähti toukokuussa nousuun, joten salkkuni jäi paikoilleen tallaamaan. Oli tottakai virhe olla lähtemättä seuraamaan momentumia. Yritin kyllä, mutta strategiani oli liian varovainen kun olisi pitänyt olla rohkea. Suurin virheeni on kuitenkin ollut se, että olen jo useamman vuoden ajan käyttänyt Nasdaq-indeksifutuureja salkun (makrolähtöisessä) suojauksessa. Se on tänä vuonna ollut aivan väärä strategia, sillä teknologiaindeksi on noussut voimakkaasti puolijohdeyhtiöiden ansiosta, samalla kun teknologiajätit ovat tallanneet paikallaan. Puolijohdesektori ei erityisemmin makronäkymistä välitä vaan siitä, että datakeskuksia rakennetaan nyt kaasu pohjassa ja täysin talousnäkymistä välittämättä. Indeksi on siis muuttanut muotoaan (selvästi makrosietoisemmaksi), enkä minä ajoissa ymmärtänyt mukauttaa omaa strategiaani. Teknologiajättien indeksi MAGS on noussut tänä vuonna 5%, samalla kun puolijohdeindeksi SOXX on noussut 80%. 2. Metallit ja raaka-aineet. Olen jo useamman vuoden ajan tehnyt tappiollisia treidejä arvometallien ja raaka-aineiden kanssa. Erityisesti öljy, kulta ja hopea ovat todella haastavia treidattavia, mutta ne liittyvät olennaisesti omiin makromalleihini, joten seuraan niitä joka tapauksessa koko ajan. Tässä olisi vaan niin paljon fiksumpaa treidata paperilla kunnes toiminta on voitollista, mutta en vaan jaksa keskittyä jos oikeaa rahaa ei ole pelissä mukana. Oppirahoja on matkan varrella tullut maksettua jo kymmeniä tuhansia euroja, enkä silti suunnittele lopettavani. Öljytreidit ovat kuitenkin tauolla, sillä epäilen vahvasti, että tänä vuonna tehdyt tappiot johtuvat siitä, että öljyn hintaa manipuoloidaan. Kallis, mutta arvokas oppitunti sekin. 3. Kryptovaluutat. Tässä kategoriassa on tullut paljon tappioita ja kaikki jotka ovat olleet skenessä mukana varmasti tietävät, ettei vuosi ole ollut helppo. Olen sijoittanut suoraan kryptovaluuttoihin, sekä laajasti kryptoliitännäisiin yhtiöihin. En todellakaan ole luovuttamassa, vaan odotan näistä tulevaisuudessa parempaa tuottoa. Ajoittaminen on kuitenkin tärkeää, sillä kuten varmasti tiedätte, en ole missään määrin "kryptouskovainen" (suhtaudun kaikkiin sijoitusinstrumentteihin mahdollisimman neutraalisti). Eroan useimmista muista treidaajista siinä, että strategiani keskiössä ei ole tuottojen maksimointi, vaan ihmisten, maailman ja markkinoiden ymmärtäminen. Uskon sokeasti siihen, että tuotot seuraavat, kun treidaaja viisastuu. Olen täysin vältettävissä olevilla virheillä hävinnyt noin 300t€ tänä vuonna ja silti salkkuni vihertää. Joka tapauksessa olen taas paljon fiksumpi kuin vuosi sitten ja varma siitä, että tämäkin vuosi tulee olemaan upea, ihan salkun tuotoista riippumatta. 😃 Tietysti hassua, että olen täälläkin puhunut puolijohteista jo vuosikaudet ja nyt kun ne lähtivät kunnolla kiitoon, niin en ollut mukana riittävän suurella painolla. Toivottavasti huomaatte miten haastavaa aktiivisijoittaminen voi olla ammattilaisellekin - sellaisena nykyisin itseäni pidän. Joku päivä minusta tulee vielä huippuammattilainen, tai sinne ainakin pyrin... 😉 Kiitos että luitte, mukavaa viikonloppua. 🫡 #pekka #sijoittaminen #trading #tilinpäätös

The EU has received another 1.4 billion euros from the proceeds of frozen assets of the Russian central bank. 🇺🇦 These funds will help finance macro-financial support for Ukraine, repayment of loans under the G7, and also Ukraine's defense needs. More here👉https://t.co/YioaBU0kqB (translated)

In Madrid, in the macromorgue in Ceuta, more than 100 bodies of migrants lie in search of identification, while families from Morocco desperately look for their loved ones who disappeared during the largest attack on the city's border in history, which resulted in tragic loss of life. (translated)

Seit Jahren erzählt dir die Politik, Deutschland fehlten die Fachkräfte. In den vergangenen Tagen haben Porsche, BMW und Volkswagen angekündigt, genau diese Leute in Zehntausenden loszuwerden. Ingenieure, Entwickler, Planer. Am Freitag meldete die Bundesagentur für Arbeit 3 Millionen Arbeitslose. Wie weit das inzwischen geht, zeigt ein einziges Telefonat, über das die Financial Times berichtet. Volkswagen habe einen externen Personalvermittler beauftragt, für 400 bis 500 Manager neue Stellen zu suchen. Der Vermittler habe abgelehnt. Begründung: So viele offene Führungspositionen gebe es im gesamten Markt nicht. Volkswagen baut bis 2030 bereits rund 50.000 Stellen in Deutschland ab. Konzernchef Oliver Blume hat im Juli noch einmal die gleiche Größenordnung weltweit ins Spiel gebracht. Finanzvorstand Arno Antlitz nannte bei den Quartalszahlen den Grund: Die Verwaltungskosten lägen 30 Prozent über dem Niveau anderer Hersteller. Porsche hat am 27. Juli weitere 5.000 Stellen bis 2035 angekündigt, vor allem in Zuffenhausen und Weissach. Der Konzernüberschuss war 2025 um 91 Prozent auf 310 Millionen Euro eingebrochen. Zwei Tage später folgte BMW mit rund 8.000 Stellen bis Ende 2027. Ab Oktober bekommen dort etwa 40.000 der rund 85.000 deutschen Beschäftigten ein persönliches Abfindungsangebot. Fast jeder Zweite im Land bekommt Post mit der Frage, ob er gegen Geld freiwillig geht. Betroffen ist diesmal fast ausschließlich das Büro. Entwicklung, Produktplanung, Verwaltung. Also exakt die Qualifikationen, für die dieses Land jahrelang um Zuwanderung geworben hat. In der Statistik ist der Schaden längst sichtbar. Nach Berechnungen der Prüfungsgesellschaft EY sind in der deutschen Autoindustrie seit 2019 rund 125.800 Arbeitsplätze verschwunden, jeder siebte in der Branche. Die Zahl der Erwerbstätigen in Deutschland liegt 225.000 unter dem Vorjahr. Gemeldet sind noch 653.000 offene Stellen im ganzen Land, quer über alle Berufe. Und die Politik? Der Industriestrompreis von rund fünf Cent gilt rückwirkend ab Januar 2026, genehmigt wurde er im April. Beantragen können Unternehmen ihn frühestens 2027. Die europäischen Regeln für Verbrennungsmotoren ab 2035 liegen seit Dezember als Entwurf vor, entschieden wird im Herbst, vielleicht. Die Konzerne warten nicht auf Berlin und nicht auf Brüssel. Sie planen mit dem, was heute gilt, und heute gilt Unsicherheit. Die härteste Zahl dieser Woche steht in keiner Bilanz, sondern steckt in der Antwort des Personalvermittlers. Ein Land, das seit Jahren über Fachkräftemangel klagt, findet für 400 eigene Führungskräfte keinen Platz mehr. Wenn dich solche Makro Insights interessieren und dir helfen, interagiere gerne mit dem Post. 🧡 #Fachkräftemangel #Arbeitsmarkt #Autoindustrie

Piotr Kwiatkowski, the president of Credit Agricole Bank Polska, in an interview with Business Insider Polska, announces the bank's development strategy, which includes acquisitions in the Polish market and points to the increasing importance of Poland and Ukraine for the French group in the context of macroeconomic conditions favoring the profitability of financial institutions. (translated)

Auf einem Notizblock im Kabinettssaal stand am Freitag ein handschriftlicher Eintrag. Unter der Überschrift "To Do": Japanische Yen kaufen, 5 bis 10 Milliarden Dollar. Ein Reuters-Fotograf hat diese Notiz abgelichtet. So erfuhr die Welt von der ersten gemeinsamen Währungsintervention der USA und Japans seit 15 Jahren. Der Zettel lag vor US-Finanzminister Scott Bessent. Wenige Stunden später verkaufte die New Yorker Notenbank in dessen Auftrag Euro und kaufte dafür Yen, abgewickelt über Goldman Sachs und Morgan Stanley. Vorausgegangen war am Donnerstag eine Aktion, die nach Berechnungen von Bloomberg auf Basis der Notenbankkonten die größte jemals erfasste Eintages-Intervention sein dürfte. Rund 8,45 Billionen Yen, umgerechnet etwa 53 Milliarden Dollar. An einem einzigen Tag. Der Yen schloss in New York bei 157,40 je Dollar. Zwei Tage zuvor stand er nahe 164 und damit so schwach wie zuletzt 1986. Das Muster ist bekannt. Zwischen Ende April und Ende Mai hatte Tokio bereits rund 73 Milliarden Dollar eingesetzt, verteilt über einen ganzen Monat. Acht Wochen später notierte die Währung tiefer als vor der Aktion. Der Grund für dieses Scheitern liegt in der Zinsdifferenz. Die Bank of Japan hält ihren Leitzins bei 1 Prozent, die US-Notenbank bei 3,50 bis 3,75 Prozent. Wer Yen leiht und in Dollar anlegt, verdient diese Lücke von rund zweieinhalb Prozentpunkten. Solange sie besteht, bleibt die Wette gegen den Yen attraktiv. Neu ist, wer diesmal mitzieht. Japan hält rund 1,19 Billionen Dollar an US-Staatsanleihen und ist der größte ausländische Gläubiger der USA. Um allein zu intervenieren, müsste Tokio Teile davon verkaufen. Und zwar in der Woche, in der die Rendite 30-jähriger US-Anleihen über 5,2 Prozent sprang, den höchsten Stand seit 2007. Genau darauf führen Analysten Washingtons plötzliche Kooperationsbereitschaft zurück. Für die globalen Märkte hängt daran mehr als ein Wechselkurs. Der Yen ist seit Jahren die billigste Finanzierungswährung der Welt. Aus ihm gespeiste Positionen stecken in US-Techwerten, Schwellenländeranleihen und Unternehmenskrediten. Jede wirksame Intervention zwingt einen Teil dieser Trader, ihre Wetten aufzulösen und Yen zurückzukaufen. Das entzieht anderen Märkten Liquidität, unabhängig davon, was dort fundamental passiert. Im August 2024 hat exakt dieser Mechanismus binnen Tagen weltweit Kurse gedrückt (Yen-Carry Trade). Das letzte Mal handelten Washington und Tokio 2011 gemeinsam, nach Erdbeben und Tsunami. Damals richtete sich die Aktion gegen einen zu starken Yen. Diesmal läuft dieselbe Maschinerie in die Gegenrichtung. Auf dem Notizblock standen 5 bis 10 Milliarden Dollar. Japan hatte am Vortag ein Vielfaches davon bewegt. Der Zinsunterschied, der die ganze Bewegung antreibt, blieb trotzdem exakt dort, wo er vorher war. Wenn dich solche Makro Insights interessieren und dir helfen, interagiere gerne mit dem Post. 🧡 #Yen #Währungsintervention #Finanzmärkte

Ni zime za eskime: ko državni Gen-I zaposluje kadre iz bivšega Golobovega vladnega kabineta ali primer sicer širši javnosti manj znanega Erika Scherianija. Med @vladaRS Roberta Goloba je bil zaposlen v njegovem kabinetu in opravljal funkcijo sekretarja Golobovega makroekonomskega strateškega sveta, zdaj pa je novo službo analitika dobil na Gen-I. #GenI #vladniKadrovi #analiza

Die US-Inflation ist im Juni so stark gefallen wie seit sechs Jahren nicht. Die Kernrate liegt bei 2,6 Prozent, damit fast am Ziel der Notenbank. Trotzdem stehen die langfristigen US-Zinsen seit gestern auf dem höchsten Stand seit Juli 2007. Der Anleihemarkt reagiert längst nicht mehr auf Preisdaten. Er bewertet inzwischen, ob man einer Notenbank noch glauben kann. Gestern hat die US-Notenbank Federal Reserve den Leitzins bei 3,50 bis 3,75 Prozent gehalten, zum fünften Mal in Folge. Während der Pressekonferenz von Notenbankchef Kevin Warsh sprang die Rendite der 30-jährigen US-Staatsanleihe um bis zu 0,14 Prozentpunkte auf 5,23 Prozent. Der Dow Jones verlor 1.153 Punkte, der schlechteste Tag seit über einem Jahr. Entscheidend ist, was gleichzeitig passierte. Die Rendite zweijähriger Papiere fiel, weil Trader nicht mehr damit rechnen, dass sofort erhöht wird. Die Rendite 30-jähriger Papiere stieg kräftig, weil dieselben Trader einen deutlich höheren Zins fordern, um dem US-Staat überhaupt noch über drei Jahrzehnte Geld zu leihen. Sie lassen sich die Inflation bezahlen, mit der sie in dieser Zeit rechnen. Bloomberg zählt das als eine der stärksten Spreizungen zwischen kurzen und langen Zinsen nach einer Notenbanksitzung seit Mitte der 1990er Jahre. Der Markt geht davon aus, dass jetzt nicht gehandelt wird und später dafür bezahlt werden muss. Warsh hat den Grund selbst geliefert. Auf die Frage, warum er trotz einer Inflation von 3,5 Prozent nicht erhöht habe, verwies er auf die gestiegenen Marktzinsen, die einen Teil der Arbeit der Notenbank bereits erledigten. Ben Emons von Highline Asset Management sagte, dieser Strategie fehle die Glaubwürdigkeit, harte Worte ohne Taten trügen nur so lange, bis der Markt die Notenbank erneut für zu spät befinde. Wie tief der Riss im Haus selbst geht, zeigt die Abstimmung. Neun zu drei. Die Präsidenten der Notenbankfilialen in Cleveland, Minneapolis und Dallas wollten sofort erhöhen. Drei Gegenstimmen in dieselbe Richtung gab es zuletzt im September 2016. Drei Monate später hat die Notenbank erhöht. Warsh sagte gestern, fünf Jahre Inflation über dem Ziel ließen sich nicht in neun Wochen heilen. Der Anleihemarkt hat ihm zugestimmt und die teuerste mögliche Schlussfolgerung daraus gezogen. Wenn dich solche Makro Insights interessieren und dir helfen, interagiere gerne mit dem Post. 🧡 #USInflation #FederalReserve #Anleihemarkt

The Baťa company, the founder of the footwear phenomenon, has faced repeated financial losses in recent years due to complex macroeconomic conditions, and is currently focusing on restructuring and expanding into foreign markets with the aim of achieving 50% growth by 2030. (translated)

Suuret elektroniikkavalmistajat julkaisevat vuosittain satasivuisia vastuullisuusraportteja. Niissä on kaavioita, sitoumuksia ja kuvia hymyilevistä insinööreistä aurinkopaneelien edessä. Hiilineutraaliutta luvataan vuoteen 2030, 2040 tai 2050 mennessä. Riippuen siitä, kuka on tällä hetkellä toimitusjohtajana. Samaan aikaan saman valmistajan kuulokkeet on liimattu kasaan niin, että akun vaihto vaatii kuumailmapuhaltimen ja rukouksen. Kun ne kaksi vuotta myöhemmin hajoavat, ne menevät roskiin. Uudet tilalle. Uusi laatikko, uusi muovipussi, uusi rahti Shenzhenistä. Hiilijalanjälki ei ole se kaavio raportin sivulla 47. Hiilijalanjälki on se hetki, kun työntekijän kuulokkeet hajoavat eikä niitä voi korjata. Me Kajaanissa parsimme kasaan sellaisiakin kuulokkeita, jotka jätit käskisivät heittää roskiin. Hannes vaihtaa elementin, kuoren, pannan, kaapelin tai mitä nyt kulloinkin pitää. Sama kuuloke voi olla töissä viisi vuotta, seitsemän, kymmenen. Se on hiilijalanjäljen pienentämistä se. Ei tarvitse Excelin makroa todistamaan. Kun B2B-ostaja vertailee kuulokkeita sadalle työntekijälle, laskelma on yksinkertainen: jos meidän kuulokkeemme kestävät huollettuna kaksi kertaa pidempään kuin kilpailijan, ostatte puolet vähemmän kuulokkeita seuraavan vuosikymmenen aikana. Se on puolet vähemmän muovia, puolet vähemmän rahtia, puolet vähemmän roskaa. Ei tarvitse luvata hiilineutraaliutta vuodelle 2050. Riittää, että tehdään tuote, joka ei mene roskiin vuonna 2027. Iso osa vastuullisuudesta on tylsää. Se on varaosalaatikko Kajaanissa ja ihminen, joka osaa juottaa. #valco #kuulokkeet #vastuullisuus #korjattavuus #vastuullisuus #kuulokkeet #kestävyys