Search

This is so important that I will ask you to share it right away. I would like this video to reach especially the voters of ANO, SPD, and Motorists. Promises of cheaper gasoline and diesel are gone and a yearly debt of nearly 400 billion crowns is on the table. That's more than 36 thousand per Czech. (translated)

Our friends from the Razom for Ukraine association need help with this collection. They are halfway there and urgently need a car. Our fund cannot contribute money to other collections, and giving them a car doesn't make sense when they have already raised half. Thank you very much, and also for sharing. (translated)

A challenge for @AndrejBabis: Mr. Prime Minister, please think about this! Do you really want Daniel Black to advise you on human rights issues? A person with no qualifications, a hairdresser, a spreader of hateful and transphobic content, and the founder of a non-profit that aims to broadly ban transitions in the Czech Republic, even for adults, has just become a member of the Government Council for Human Rights. No, this is not a joke. This really happened! I would be very grateful for sharing. (translated)

Převzato z FB: HLEDÁ SE HRDINA V ZELENÉ OCTAVII (MAMBA GREEN)! 🙏🐝🏍️ Moc prosím všechny o sdílení a pomoc s hledáním. Rád bych našel neznámého řidiče, který mi v sobotu (19. 9. 2026) mezi 14:00 a 15:00 zachránil život. Chlape, vděčím ti za život! Jel jsi v nepřehlédnutelné zelené Octavii v barvě Mamba Green na trase z Brandýsa směr Benátky nad Jizerou (stará cesta přes Tuřice). Já jel před tebou na motorce, když mi za jízdy vlétla včela pod límec bundy a bodla mě přímo do oblasti srdce na hrudníku. Protože mám těžkou alergii, anafylaktický šok měl kvůli tomuto místu vpichu raketový nástup – během chvíle jsem se začal dusit, v panice strhával helmu, oblečení a spadl na zem. Musím před tebou hluboce smeknout, protože ses zachoval jako naprostej mega frajer – okamžitě jsi to za mnou ubrzdil a nesmetl mě, když jsem dělal tyhle šílené manévry. Pak jsi zareagoval jako skutečný hrdina a profesionál: ✅ Okamžitě jsi zastavil a spěchal ke mně. ✅ Vyhrnul jsi mi triko, vyndal žihadlo z hrudníku a prohledal mi věci. ✅ Bleskově jsi našel moje adrenalinové pero (EpiPen), aplikoval mi ho a tím mě zachránil před udušením. ✅ Počkal jsi se mnou na místě až do příjezdu pomoci. V tom zmatku jsem vůbec nestihl zjistit, kdo jsi. Rád bych ti osobně, chlapsky a z celého srdce poděkoval za záchranu života a potřásl rukou. Pokud jsi to byl ty, nebo víte o někom z okolí Brandýsa či Benátek, kdo toto auto vlastní a o zážitku vyprávěl, dejte mi prosím vědět přímo do zpráv. Ještě jednou ti strašně moc děkuju za to, že jsi tam byl a nenechal mě v tom. Obrovský respekt a velké díky! 🙏 #hrdina #pomoc #vdečnost

Utrženej biceps, taková banalitka. Neuhlídal sem to. Po resetu sem byl tak spálenej antibiotikama, že sem si před dvěma rokama natrhl pravej biceps. Bral sem to jako varování a opravdu sem si dával pozor. No a před pár dnama sem si při kaskadérskýmm kousku na schodech, kompletně utrhl vnější hlavu bicepsu levýho. Léto začínalo tak pěkně, do konce prázdnin sem chtěl chodit bez berlí… V okamžiku, kdy sem si už myslel, že začínám vyhrávat, jsem zpátky ve vozejku a nesamostatnej. Napřed sem přišel o protézu, teď o ruku. Ale můžu říct, že obojí vlastní blbostí. A obojí dočasně. Jako mohl bych fňukat, ale pak tady máte lidi, jako byl @MichalKv1 Michal roky bojoval s rakovinou. Nejenom že to nevzdal, ale s celou rodinou se s tím prali statečně, založili u toho nadaci https://t.co/LboWE53Wd1 aby dokázali pomoct i dalším lidem ve stajné situaci. Michala jsem bohužel poznal, stejně jako většina z vás, teprve před dvěma třema týdnama, kdy nám ho ukázal algoritmus. Všichni víme, že jsou lidé s různýma ošklivýma nemocema. Dokážeme si i připustit, že ne všichni svůj boj vyhrají. Ale vždy to byl jen Někdo. Michal sdílením svých posledních dnů, těmto lidem dokázal dát tvář. Je jich bohužel víc, než bysme si přáli. A zdaleka ne všichni jsou takhle psychicky odolní a mají tak silné zázemí, které jim s tím pomůže. A nebo jim jen chybí pár peněz. Pro takovy tady je Michalův poslední dárek, https://t.co/tWwninIkcP Na spoustu z nás Michal svým klidným, věcným přístupem k vlastnímu konci, udělal hluboký dojem. Zkusme pomoct i těm dalším. PS: kdyby náhodou někdo z vás netušil o čem mluvím, dejte tomu chvilku a nastudujte si ten profil. Dřív než mi tady začnete psát nějaký nesmysly. Z úcty ke všem těm, kteří denně bojují svou nejtěžší bitvu. Protože jak jde o zdraví, vše ostatní je pak marginální… #zdraví #boj #inspirace

Když v laboratoři omylem ukápla na plátěnou tenisku kapka chemické směsi, nešla smýt vodou, olejem ani rozpouštědlem. Z nešťastné nehody se nakonec zrodila nejslavnější impregnace světa. Radost z toho ale nemáme. Tento díl seriálu #ZenyVeVede jsem vybral s ohledem na včerejší narozeniny protagonistky. Je zajímavý a aktuální ale i důsledky jejího objevu. Patsy Shermanová (za svobodna O’Connellová) se narodila 15. září 1930 v Minneapolis. Na střední škole jí dívčí test studijních předpokladů přisoudil jedinou ideální dráhu: hospodyni. Požádala proto o chlapeckou verzi testu. Ta jí předpověděla kariéru zubařky nebo vědkyně. Vydala se studovat chemii a matematiku na Gustavus Adolphus College (@gustavus) ve městě St. Peter. V roce 1952 tam úspěšně promovala jako první žena, která získala bakalářský titul v obou oborech současně. Firma 3M (@3M) ji téhož roku přijala do laboratoře fluorové chemie. Smlouva byla jen dočasná. Ženy v laboratořích se tehdy vnímaly jako přechodná pracovní síla: vdají se, založí rodinu a odejdou. Chemičky byly jasnou výjimkou – v amerických laboratořích jich pracovalo zhruba šest procent a odnášely si v průměru jen 60 % mužského platu. Patsy se v srpnu 1953 vdala za Huberta Shermana a narodily se jim dvě dcery. Z firmy 3M však neodešla – zůstala v ní čtyřicet let. Úkol zněl téměř vojensky. Nová paliva proudových letadel rozkládala pryžové hadice. Shermanová připravila fluorochemickou latexovou emulzi, která měla agresivnímu palivu odolat. Asistentka Joan Mullinová však při práci upustila skleněnou láhev a kapky emulze dopadly na její bílé plátěné tenisky. Mýdlo, voda, alkohol ani organická rozpouštědla nepomohly. Plátno se však nezbarvilo ani nezhrublo – a v místech, kde směs zaschla, špína vůbec nechytala. Její šéf George Rathmann reagoval věcně: zasažené tenisky na základnu Wright-Patterson sice nepoletí, ale co kdyby se ta samá látka nanesla na tkaninu? Shermanová s ním vzorek namočila, usušila a podržela pod tekoucím kohoutkem. Voda od povrchu odskakovala téměř v pravém úhlu a stejně se zachovala i rozpouštědla. Fluorochemikálie totiž výrazně snižují povrchovou energii vlákna. Kapalina ho díky tomu nesmáčí, sbalí se do kuličky a sklouzne – olej i voda se chovají přesně tak, jako by tkaninu pokrývalo kachní peří. Látka, která měla původně chránit palivovou hadici, tak mohla chránit kabáty, koberce i čalounění. Jejím spolupracovníkem a mentorem se stal Samuel Smith. Tři roky společně ladili recepturu i výrobní náklady. První produkt se dostal na pulty v roce 1956 jako ochrana vlny. Shermanová později vzpomínala, že první zkoušky v textilkách dopadly „naprosto katastrofálně“, protože směs držela výhradně na vlně. Trvalo další léta, než zvládli úpravu bavlny, syntetiky, koberců, autočalounění či tkanin s trvalou úpravou, z nichž se mastná skvrna uvolnila až po praní. Produktová řada Scotchgard nakonec čítala kolem čtyřiceti položek a firmě v nejlepších letech vynášela přes 300 milionů dolarů ročně – v dnešním kurzu zhruba 6,3 miliardy korun. Když se v padesátých letech zkoušela odolnost tkanin přímo v provozu textilky, Shermanová musela čekat venku. Do výrobních hal ženy nesměly, a tak jí výsledky musel vynášet kolega. Patent US 3 574 791 na blokové a roubované kopolymery s polárními a fluoroalifatickými skupinami získala se Smithem 13. dubna 1971. Společně drželi třináct patentů, celkově je její jméno podepsáno pod šestnácti. Jeden z nich se týkal i optických zjasňovačů, díky nimž mohly prací prášky slibovat prádlo „bělostnější než bílé“. V roce 1974 přijala firma 3M Shermanovou jako první ženu do své Carlton Society, interní síně slávy vědců společnosti. V roce 1989 byla jako první žena uvedena do Minnesotské síně vynálezců a v roce 2001 do Národní síně vynálezců. V osmdesátých letech vedla firemní technické vzdělávání a nakonec řídila celý útvar technického rozvoje. Do důchodu odešla v roce 1992. Dcery se vydaly v jejích šlépějích: starší vystudovala chemii a pracovala v 3M, mladší se stala bioložkou. Skupina chemických sloučenin, ze které Scotchgard vyrostl, však měla i druhý život, který už Shermanová neovlivnila. Původní receptury stavěly na perfluoroktansulfonátu (PFOS). Tato látka se v přírodě téměř nerozkládá, hromadí se ve vodě i v krvi a patří mezi takzvané „věčné chemikálie“. Americká agentura EPA začala rizikovost PFOS prověřovat na konci devadesátých let. Společnost 3M ohlásila v roce 2000 útlum výroby a od roku 2003 Scotchgard přešel na látky s kratším (a tedy bezpečnějším) uhlíkovým řetězcem. Minnesotský spor o znečištěnou pitnou vodu skončil v roce 2018 vyrovnáním ve výši 850 milionů dolarů (přibližně 18 miliard korun). Patsy se toho nedožila, zemřela o 10 let dříve na následky cévní mozkové příhody. Výrobu celé nadřazené skupiny látek PFAS (Per- a polyfluorované alkylové látky) 3M definitivně ukončila na konci roku 2025. Značka Scotchgard ale žije dál – jako impregnace na obuv, čalounění či antimlžná úprava brýlí. Problémem všech PFAS jsou jejich závažná rizika zdravotních komplikací (onkologická onemocnění, hormonální a imunitní poruchy, metabolické a reprodukční poruchy). Což rozhodně nechcete u látek které v prostředí i tělech živočichů přetrvávají stovky let a neumíme je ani spolehlivě a levně filtrovat. V Česku se jejich koncentrace plošně měří v povrchových vodách; v kohoutkové vodě je studie zatím nacházejí jen v minimálním množství. Tento stín však nesnižuje hodnotu jejího objevu. Ukazuje spíše odvrácenou tvář chemie, která v roce 1953 nedovolila skvrně zmizet z tenisky. Shermanová ji nevyhodila – viděla v ní unikátní vlastnost a příležitost. Společnost z této vlastnosti vybudovala celé obchodní impérium. Svět si zapamatoval praktický sprej. Chemička, která jej vymyslela, zůstala v laboratorním plášti na firemní fotografii. Často říkala, že vynálezcem může být kdokoli, kdo neignoruje nehodu a zdánlivý neúspěch. Mladým dívkám vzkazovala, ať jdou odhodlaně za svým cílem, protože dokážou totéž co všichni ostatní. Sama to musela dokázat testu, který jí přisoudil jen péči o domácnost, pracovní smlouvě, jež počítala s jejím brzkým odchodem, i vrátnici v textilce, přes kterou ji nepustili k vlastnímu experimentu. P.S.: Každý den sem dávám příběh o opomíjené vědkyni. Pomozte sérii #ZenyVeVede šířit – like, komentář, sdílení a follow @tkapler, ať vám neuteče další díl. Slyšeli jste už o PFAS a jejich rizicích? #Chemie #Vynálezkyně #ŽenyVeVede

Information decides wars. The BOLD QUEST 2026 exercise in Michigan, USA, has shown how important it is to not only acquire data on the modern battlefield, but also to process and evaluate it correctly. Specialists from the 53rd reconnaissance and electronic warfare battalion, together with allies, tested sharing. (translated)

Náhodička? Těžko. Ale my si poradíme. D. Kortus někomu zřejmě leží v žaludku a o víkendu mu někdo hackl účty. Ale když mohla fotka párku v rohlíku dostat víc lajků než Macinka hlasů ve volbách, zvládneme jistě i masivně podpořit povědomí o jeho novém YT kanálu. Prosím o sdílení. https://t.co/WlWu9RMmbx #podpora #sociálníSítě #YouTube

Pětadvacetiletý Karel Kryl si 9. září 1969 sbalil jízdenku od Čedoku, dvě gramodesky a zásnubní prsten. Mířil na písničkářský festival na zřícenině hradu Waldeck v západoněmeckém Hunsrücku. Měl se vrátit za čtrnáct dní. Nevrátil se dvacet let. Rozhodnutí padlo až tam. Podle dochovaných papírů z Národního archivu se k azylu odhodlal teprve v cizině. Doma nechal skoro všechno: rodinu, věci i přítelkyni Helenu Landovskou, sestru herce Pavla Landovského. Rodičům napsal větu, která zní skoro jako ukolébavka a zároveň jako výmluvu před sebou samým: „Žádnej strach, ve světě se neztratím. A hlavně klid, nic se neděje. Chleba je tu stejnej jako doma.“ Nebylo. Německy neuměl. Práci neměl. Posluchače taky ne. Měřil sto padesát osm centimetrů. Kytara mu sahala skoro k ramenům. Přesto z něj už před odjezdem byl „národní tragéd“, jak si později sám říkal. Rodina knihtiskařů z Nového Jičína přišla v roce 1950 o tiskárnu. Stroje komunisté rozbili před očima šestiletého chlapce a odvezli do šrotu. Z keramické školy v Bechyni a vojny v Dobřanech se vynořil básník, který psal tak ostře, že režimu nezbylo než ho umlčet. Píseň *Bratříčku, zavírej vrátka* spadla podle jeho vlastních slov „z nebe“ v noci po 21. srpnu 1968. Viděl v Jičíně dva kluky s hlavami v dlaních. Deska stejného jména vyšla začátkem roku 1969 u Pantonu, protože Supraphon ji odmítl. Na obálce byly fotografie Josefa Koudelky. Režim zbývající náklad nechal rozřezat cirkulárkou. V hitparádě *Čtrnáct na houpačce* Českého rozhlasu (@CRozhlas) *Bratříček* nejdřív skončil druhý, pak vyhrál. Pak zakázali píseň i pořad. Po prvním výročí okupace v srpnu 1969 zasáhly na Václavském náměstí Lidové milice. Krylovy koncerty se rušily jeden za druhým. Festival na Waldecku, poslední ze série *Chanson Folklore International*, byl tehdy jednou z mála cest ven. Po dvou týdnech požádal ve Spolkové republice Německo o politický azyl. Usadil se v Mnichově, kterému říkal Mníšek pod Alpou. Žil skromně, studoval dějiny umění a žurnalistiku, koncertoval pro krajany. Pro Rádio Svobodná Evropa (@RFERLPress) nejdřív pracoval jako externista, od roku 1983 jako řádný redaktor. Vedl i sportovní relace a vlastní okénko *Krylologie*. Německé občanství si nikdy nevzal, protože by se musel vzdát československého. Alba *Rakovina*, *Maškary* a *Karavana mraků* se do republiky pašovala v obalech od operet. Lidé je kopírovali na magnetofonech. Za šíření jeho písní padly u nás i dva nepodmíněné tresty vězení. Režim na něj přes hranici nedosáhl. Písně ano. Domů se podíval až 30. listopadu 1989, na pohřeb matky. Týden v rozjetém převratu označil za nejhezčí týden života. Pak přišlo zklamání z porevoluční politiky, z rozdělení Československa, z toho, že se nikdy nesešel s Václavem Havlem. Napsal *Demokracii*. Zůstal nepohodlný i ve svobodě. V roce 1991 stál v pražské Lucerně. Koncert k desce *Maškary*, hostem Ivan Hoffman. Pro mě jediný koncert, na kterém jsem kdy byl. Stál jsem hned u pódia s minikazeťákem a nahrával. Znal jsem nazpaměť všechny jeho písně. On na jevišti pořád vypadal jako člověk, kterému kytara přerostla přes hlavu, a přitom zaplnil sál tak, že z něj nebylo úniku. 3. března 1994 ho v Mnichově zabil infarkt. Bylo mu devětačtyřicet. Dva dny předtím ještě stihl Prahu. Zádušní mši sloužil přítel, břevnovský arciopat Anastáz Opasek. Před klášterem se tísnily čtyři tisíce lidí. Leží na Břevnovském hřbitově. Od toho zářijového rána s jízdenkou od Čedoku uplynulo přesně sedmapadesát let. Pásy se rozřezaly, hranice zmizely, magnetofony zestárly. Kazetu z koncertu u pódia v Lucerně mi ukradli vykradači bytů, které předtím pustili po Havlově amnestii. Písně nezestárly. Stále platí to, co Kryl věděl už v pětadvaceti: slovo, které se nedá zakázat cirkulárkou, přežije i toho, kdo ho napsal. P.S.: Byl Kryl i vaším idolem, nebo jste k němu přišli až později? Napište, která jeho píseň vám zůstala v hlavě. Každý den sem dávám aspoň jeden příběh, který stojí za to si znát. Like, komentář, sdílení, bookmark a follow, ať vám ten další neuteče. #KarelKryl #Hudba #ČeskáHistorie

Autora toho příspěvku neznám, ale jsem moc ráda, že na mě na FB vyskočil. To je text, se kterým se naprosto ztotožňuju, a který je ve svém popisu věci dokonale výstižný. A běžte to tam Jardovi třeba lajknout a sdílením podpořit, ať se kromě nenávisti šíří i pozitivní myšlenky. 🙌 https://t.co/WOotmoSc52 #pozitivnímyšlenky #inspirace #láska

Epidemii cholery v londýnském Soho nezastavil lék. Osmého září 1854 z veřejné pumpy na Broad Street odmontovali rukojeť. Nešlo o žádný nový přípravek ani vakcínu. Byla to pouze lidská ruka, která obyvatelům odepřela přístup k vodě, již do té doby považovali za čistou. Lékaři tehdy věřili v teorii miasmat – zkaženého vzduchu, který podle nich stoupal z hnijících odpadků a hřbitovů. John Snow však věřil něčemu docela jinému: adresám mrtvých. Koncem srpna 1854 udeřila cholera v úzkém okruhu kolem Golden Square. První vlna přišla 31. srpna a hned 1. září dosáhl počet obětí 143. Ve čtvrti umíraly desítky lidí denně, celé rodiny prchaly. Snow, který v Soho bydlel a již v roce 1849 tvrdil, že se cholera šíří pitnou vodou, nikoli vzduchem, začal obcházet jednotlivé domy. Z matrik si vypsal adresy zemřelých a zanesl je do mapy. Každá čárka představovala jednoho mrtvého. Ohnisko se neúprosně sbíhalo k jedinému bodu: pumpě na rohu ulic Broad Street a Cambridge Street. Mapa, kterou později litografoval Charles Cheffins a kterou dnes uchovává Wellcome Collection (zřizovatel @ExploreWellcome), nebyla pouhou ilustrací. Byla pádným argumentem. K téměř všem úmrtím došlo v docházkové vzdálenosti od Broad Street. Deset obětí sice žilo blíže jiné pumpě, v pěti z těchto domácností však Snowovi potvrdili, že vodu stejně nosili z Broad Street, protože měla lepší chuť. Ještě výmluvnější byly výjimky. V chudobinci na Poland Street žilo 535 chovanců obklopených domy plnými umírajících. Zemřelo jich "jen" pět – měli totiž vlastní studnu. V pivovaru rodiny Hugginsových pracovalo přes sedmdesát mužů a těžkou choleru nedostal nikdo. Pili výhradně přidělené pivo a vodu z obecní pumpy nebrali. Sedmého září večer předstoupil Snow před farní radu svatého Jakuba. Radní jeho teorii příliš nevěřili, byli však natolik zoufalí, že se rozhodli návrh vyzkoušet. Osmého září rukojeť pumpy odmontovali. Zde končí oblíbená zkratka a začíná poctivější historický příběh. Sám Snow později zaznamenal, že počet nových nákaz klesal už před tímto zásahem. Lidé ze čtvrti utíkali a koncentrace patogenu ve studni již možná nebyla tak vysoká. Odstranění kliky tedy první vlnu „nezastavilo“ tak přímočaře, jak se později tradovalo. Zásadně však zabránilo vlně druhé. První nakaženou – pacientem nula – byla pětiměsíční Frances Lewisová, která žila v domě číslo 40 hned vedle pumpy. Dne 28. srpna dostala těžký průjem. Její matka Sarah máčela plenky v kbelíku a znečištěnou vodu vylévala do jímky před domem. Cihlovou vyzdívku studny přitom od této prosakující jímky dělil necelý metr. Osmého září, přesně v den, kdy rukojeť pumpy zmizela, onemocněl i otec, strážník Thomas Lewis. Pokud by pumpa zůstala v provozu, jeho nákaza by studnu znovu masivně kontaminovala. Zemřel 19. září, studna však byla tou dobou již vyřazena z provozu. Tyto souvislosti odhalil místní farář Henry Whitehead. Zpočátku Snowovým závěrům nevěřil, pak však prošel farnost důkladněji než kdokoli před ním a lékařovu teorii potvrdil. Právě on vypátral osud nemocného dítěte v sousedství pumpy. Snow původce nemoci na vlastní oči nespatřil. Téhož roku 1854 sice bakterii pod mikroskopem ve Florencii popsal anatom Filippo Pacini a pojmenoval ji Vibrio cholerae, vědecký svět jej však ignoroval. Robert Koch sklidil slávu až o tři desetiletí později. Snow pracoval bez znalosti mikrobiálního patogenu – pouze s mapou, výpověďmi svědků a statistickým srovnáním. Položil tím základy moderní epidemiologie: zdroj nákazy hledej podle toho, kdo onemocněl a kdo neonemocněl. Místní úřady po odeznění epidemie kliku na pumpu vrátily. Představa, že se lidé nakazili výkaly rozptýlenými v pitné vodě, pro ně byla příliš nepřijatelná. Snow zemřel v roce 1858 v pětačtyřiceti letech. Teprve další epidemie a budování moderní vodohospodářské infrastruktury mu daly plně za pravdu. Dnes nese Broad Street název Broadwick Street. Na chodníku stojí černá replika pumpy bez páky a naproti ní hostinec John Snow. Odkaz slavného lékaře udržuje The John Snow Society (@JohnSnowSociety). Záznamy na mapě z roku 1854 dodnes předávají stejné poselství: předsudek dokáže zdánlivě vysvětlit cokoli, teprve data však neomylně ukážou skutečný zdroj problému. Cholera přitom ze světa nezmizela. Pouze ustoupila do oblastí, kde schází přístup k nezávadné vodě. Světová zdravotnická organizace (@WHO) v roce 2026 nadále eviduje desítky tisíc případů měsíčně, především v Africe a na Blízkém východě. Princip jejího řešení přitom zůstává stejný jako tehdy v Soho: najít zdroj dříve, než převáží pohodlné domněnky. Osmého září 1854 se v Soho neodehrál medicínský zázrak. Stalo se něco mnohem střízlivějšího a trvalejšího: někdo odmontoval kliku pumpy, protože strohá data odporovala zažité teorii o jedovatých výparech. P.S.: Každý den publikuji alespoň jeden příběh o tom, jak zvídavost zvítězila nad zažitými představami. Pomozte tyto texty šířit – podpořte je lajkem, komentářem, sdílením, uložením či odběrem, ať vám neuniknou další pokračování. Kterou symbolickou „kliku“ byste dnes navrhovali odmontovat vy? #cholera #historie #epidemiologie

Čtyři čeští středoškoláci přivezli z Itálie jedenáct medailí. Mimo geologickou komunitu o tom skoro nikdo neví. Koncem srpna skončila v Turíně 19. mezinárodní olympiáda věd o Zemi (IESO). Do laboratoří Turínské univerzity a do piemontských geoparků přijelo 166 studentů ze 42 zemí. Česká čtveřice v silné konkurenci posbírala dvě zlata, sedm stříbrných medailí a dva bronzy. Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity (@muni_cz) to oznámila na sociálních sítích. Jména studentů zatím nezveřejnila a hlavní sdělovací prostředky mlčely. IESO není běžná zeměpisná olympiáda. Je to týdenní prověrka znalostí Země jako jednoho komplexního systému, který zahrnuje horniny, počasí, oceány, ledovce, vesmír i jejich vzájemné souvislosti. Každý stát smí vyslat pouze čtyři středoškoláky a dva mentory. Českou účast dlouhodobě zaštiťuje Ústav geologických věd v Brně a výběr reprezentantů probíhá prostřednictvím národní Geologické olympiády. Osm dní soutěže mělo přesný rytmus. Po slavnostním zahájení zamířili studenti do terénu a následně lanovkou Skyway Monte Bianco k ledovcům pod Mont Blancem. V neděli absolvovali až šestihodinový písemný test z geologie, geofyziky, meteorologie, oceánografie, astronomie a životního prostředí. V pondělí je čekaly čtyři laboratorní úlohy a v úterý obhajoba výzkumného projektu o alpských ledovcích. Jak může jeden tým získat jedenáct medailí? Soutěž totiž probíhá v několika disciplínách současně: hodnotí se individuální test, praktická část, mezinárodní terénní výzkum – v němž je český reprezentant losován do týmu například s Indem a Indonésanem – a týmový výzkumný projekt. Nestačí tedy jen napsat test. Studenti musejí měřit v terénu, zpracovat data a své závěry obhájit v angličtině před odbornou porotou. Práce v terénu nebyla žádný výlet. Mezi oficiální lokality patřily Sacra di San Michele nad údolím Susa, římská zlatá rýžoviště Bessa u Bielly, geopark Valsesia s jedním z nejlepších řezů zemskou kůrou na světě a ledovce pod Mont Blancem. Klášter Sacra di San Michele stojí na skalním ostrohu, kde na povrch vystupují horniny z horního pláště Země. Právě zde se mezinárodní týmy učily číst krajinu v praxi, nikoli jen z učebnic. Loni v čínském Ťi-ningu získalo Česko osm medailí a vedení výpravy to označilo za jeden z nejlepších výsledků v historii. Letos je cenných kovů jedenáct. Od prvního startu v Japonsku v roce 2016 česká stopa na IESO sílí, mimo odbornou veřejnost o tom však téměř nikdo neví. Rozdíl v přístupu ukazuje Indie. Tamní tým vybojoval devět medailí. Dne 4. září studenty osobně přijal ministr pro vědy o Zemi a o jejich úspěchu informovaly deníky The Times of India i The Indian Express. Indonésie zveřejnila jména, školy i podrobnosti o tom, kdo získal zlato v terénním výzkumu. Írán ohlásil vítězství v reportérské soutěži. Česko se muselo spokojit s příspěvkem na fakultním profilu. Dne 1. září zahájil ministr školství Robert Plaga (@RobertPlaga) školní rok na učilišti v Kutné Hoře. Mluvil o řemesle i o tom, že se nechce fotit s prvňáčky. O jedenácti medailích z Turína, jejichž výpravu jeho resort prostřednictvím Masarykovy univerzity hradí, však neřekl nic. Ani Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (@msmtcr) výsledek nepředalo médiím. Zatímco sportovní medaile z Itálie plnily v únoru hlavní zprávy, tento vědecký úspěch z téže země zcela zapadl. Není to vina čtyř úspěšných studentů, ale dlouhodobý problém našich škol, univerzit i ministrů. Česká věda umí vychovat světovou špičku, ale málokdy dokáže své úspěchy veřejně prezentovat. Dokud si takový úspěch nevydobude tiskovou konferenci, zůstane zavřený ve fakultním zpravodaji. A my se pak divíme, že o české geologii mimo obor nikdo neslyšel. P. S.: Příběhy o mimořádných úspěších českých studentů by měly rezonovat daleko za hranicemi sociálních sítí jedné fakulty. Lajk, komentář, sdílení i sledování pomohou dostat tento příběh k dalším čtenářům. Víte někdo další detaily? Znáte jména této úspěšné čtveřice? Napište je do komentářů. Pomozte dostat do médií celý příběh. #ČeskáVěda #Geologie #IESO

Andrej Babiš nabízí spojencům sdílení informací. Otázkou ale je, jestli zpravodajské informace o ruském působení budou i oni sdílet s námi, když součástí Babišovy vlády jsou otevření proruští kolaboranti z SPD a na Úřadu vlády sedí ruská kukačka ze Sputniku Nataša Vachatová. 🤷‍♂️ https://t.co/H4czqggOuj #Babiš #zpravodajství #Rusko

Did the foreign minister or intelligence agency receive their information about the CIA chief's meeting in Moscow from their Polish counterparts, which Poland has directly from the Americans? Can the Ministry of Foreign Affairs comment when Polish authorities communicate information sharing from the USA openly? (translated)