Search

An analysis of satellite imagery revealed that during the recent conflict involving the U.S., Israel, and Iran, 18 U.S. military sites across seven countries were targeted by Iranian drone strikes, highlighting vulnerabilities in America's security posture despite claims that U.S. air defenses were effectively operational. #MilitaryConflict #Iran #UScasualties #US #IR #SA #KW #BH #SY #IQ #JO

⚠️🔥 Trumpův tým svého šéfa v klíčových chvílích války s Íránem "odstranil" z rovnice, aby nekomplikoval situaci (např. záchranné operace člena posádky sestřelené F-15E). Donaldův styl rozhodování založený z velké části na improvizaci způsobuje čím dál větší problémy. 👇 Následující popis, který by měl v důsledku dost lidí minimálně znejistit, je založený především na novém investigativním článku @WSJ, odkaz na něj najdete na konci, odemknu vám ho. Válka mezi Spojenými státy a Íránem se postupně mění v test stylu vedení, na kterém Donald Trump postavil celou svou politickou kariéru a rozhodování. Jak jsem už zmínil na začátku, jedním z klíčových momentů posledních týdnů bylo sestřelení amerického letadla nad Íránem a následná záchranná operace. Podle zákulisních informací z administrativy reagoval Donald jako obvykle extrémně emotivně a tlačil na okamžité zahájení akce. Důležité je, že jeho vlastní lidé ho v reakci částečně odstínili od operativního řízení operace, aby svým tlakem a netrpělivostí nekomplikoval rozhodování v kritické fázi. Donaldovi poradci ho úmyslně drželi mimo místnost, kde docházelo k detailnímu řízení operace. Další klíčoví lidé (včetně třeba JD Vance) do všeho zapojeni byli, naopak Trump součástí detailních porad nebyl, komunikace s ním šla jen přes telefon. To samé se opakovalo i v dalších zásadních momentech vedení konfliktu. Trump byl během porad o Velikonocích odstaven stranou, aby situaci svým chováním nekomplikoval. Jeho způsob rozhodování se stále víc stává problémem (a teď nebudu řešit jeho zjevné kognitivní potíže), protože Trump logicky o spoustě věcí ví naprosto prd a má tendenci používat selský rozum (k čemuž se sám často přiznává a prezentuje to jako jasnou výhodu) bez jakýchkoliv omezení a především bez jakéhokoliv plánu. Ve chvílích, kdy jde o životy, případně se potýkáte s něčím vyloženě odborným, je to to poslední, co byste si přáli. Jak určitě víte, oba členové posádky sestřelené stíhačky byli nakonec zachráněni, což pravděpodobně odvrátilo scénář, který by mohl zásadně poškodit celé Trumpovo prezidentství. Novináři v téhle souvislosti zmiňují krizi rukojmími z roku 1979 (v listopadu 1979 vtrhli radikální íránští studenti na americkou ambasádu v Teheránu a zajali 52 amerických diplomatů a občanů. Ti se na svobodu dostali nakonec až za 444 dní.) a pádem tehdejšího prezidenta Jimmyho Cartera, v Bílém domě se tohle otevřeně řešilo i teď. Sám Trump svým lidem řekl, že z toho má obavy. Zásadní je, že Trump vede konflikt ve dvou rovinách. Navenek se snaží vystupovat extrémně tvrdě, hrozí zničením íránské civilizace, naprosto kašle na diplomacii a údajně vědomě se stylizuje do role nepředvídatelného aktéra. Kritici k tomu dodávají, že tohle Donaldovo vysvětlení jeho výbuchů je jen snahou zakrýt jeho kognitivní problémy a fakt, že je často zmatený, trpí výbuchy agresivity a neustále ztrácí nit. Podle jeho poradců každopádně nejde o náhodu. Trump podle nich věří, že právě tahle "řízená nestabilita" (jestli tomu věříte nechám na vás) může Írán přinutit k jednání. Zmíněný přístup, protože očividně fakt skvěle funguje, částečně podporuje i ministr zahraničí Marco Rubio. V zákulisí každopádně zároveň převažuje opatrnost. Donalda podle novinářů děsí vyhlídky na případné americké oběti (ne kvůli nim samotným, ale tomu, jak by se to projevilo u voleb), takže např. zamítl vojenské obsazení ostrova Kharg. Jde přitom o klíčový uzel pro export íránské ropy a pro Írán by to byla strategicky zásadní rána. Proč mluvím právě o téhle operaci? Vedení americké armády ostrov podle novinářů obsadit rozhodně chtělo. Donald akci nepovolil. Problém pro USA je, že zásadní rozdíly mezi Donaldovou rétorikou (zničíme civilizaci, otevřete průliv, vy šílení bastardi, vybombardujeme vás do doby kamenné a podobně) a následnou realitou (jeden TACO moment za druhým) vidí nejen Írán, ale celý svět. Další problém je, že válka neprobíhá podle plánu. Tedy toho Trumpova, který počítal s podobně jednoduchou prací jako v případě zásahu ve Venezuele. Operace, která měla trvat maximálně šest týdnů, se protahuje, příměří je nejisté (Trump o vývoji situace neustále lže, což se obratem znovu a znovu prokazuje) a Írán dokázal opakovaně uzavřít Hormuzský průliv. Právě uzavření průlivu se dá považovat za strategické vítězství Íránu, které dramaticky zvyšuje tlak na USA i jejich spojence nejen v oblasti, ale po celém světě. Růst cen energií už začíná mimochodem mít politické dopady i uvnitř Spojených států. Členové Donaldova týmu teď spoustu času tráví v médiích tím, že se Američany snaží přesvědčit o nutnosti pro vítězství obětovat obsah peněženek. Trumpův tým naprosto zjevně podcenil, jak snadno je možné oblast kolem Íránu destabilizovat. Donald podle lidí ze svého okolí reagoval vyloženě překvapeně, když viděl, jak rychle se doprava v průlivu zastavila a že došlo a dochází k napadání amerických spojenců v oblasti. Energetický sektor i finanční trhy přitom počítají s tím, že pokud konflikt potrvá, dopady na globální ekonomiku budou výrazně horší, než Bílý dům původně připouštěl. Pro republikány jde s ohledem na blížící se listopadové midterms o nejčernější scénář. Další zásadní faktor je mezinárodní izolace. Evropské státy ani NATO se do operace nezapojily, což pozici USA dlouhodobě oslabuje. Hysterický Trump spojence, kterým za poslední rok několikrát vyhrožoval a ekonomicky je napadl, opakovaně kritizoval. Zásadní roli tak sehrál především Izrael, konkrétně jeho premiér Benjamin Netanyahu (pokud jste nečetli, fakt doporučuju mrknout na tenhle text, kde jsem řešil, jak probíhalo rozhodování o zahájení války s Íránem: https://t.co/gdwsjuZ0BI). Trump a s ním celé Spojené státy tedy sice dosahují taktických vojenských úspěchů, ale bez jasné strategie co bude pak. Donald tím sám sebe dostal do pasti. Zjištění, že vyhrát jednotlivé operace a vojensky protivníka zničit, nutně neznamená vyhrát válku, je pro něj zjevně šokem. Fakt, že to dnešního dne nejsou Trump a jeho lidé schopni vysvětlit, co vlastně je jejich cílem (kromě neustálého blábolení o tom, že Írán nesmí mít jadernou zbraň), začíná znepokojovat nejen analytiky, ale i stále hlasitější část republikánů. A znovu. Do všeho zmíněného se přímo promítá Trumpův styl řízení. Podle WSJ i dalších médií Donald často přepíná pozornost mezi válkou a domácí politikou nebo záležitostmi. Pokud mi nevěříte, prostě se mrkněte na jakoukoliv jeho tiskovku. Trump nedokáže držet myšlenku, v jednu chvíli mluví o vojenských operacích, aby následně začal plácat o závěsech a najednou řeší svůj vysněný taneční sál a zmateným novinářům vykládá o tom, že sám sebe považuje za hlavního architekta projektu a rozhoduje o každém detailu. To, jak větu začal, už si nepamatuje ani on, ani nikdo kolem něj. Že se ho ptali na něco úplně jiného? Vůdce chyby nedělá, jedeme dál. WSJ zmiňuje další konkrétní příklad. Den po vyhrožování Íránu zničením civilizace Donald na setkání v Bílém době mluvil o tom, že by sám sobě chtěl dát medaili cti, nejvyšší vojenské vyznamenání v USA. Ve snaze zdůvodnit, proč by si ji podle sebe zasloužil, přítomným pověděl, že během svého prvního období v Bílém domě jeho letadlo přistálo v Iráku na neosvětlenou ranvej, což ho údajně vyděsilo. Piloti ho během přistání uklidňovali a vše dopadlo dobře. Za tuhle svou "statečnost" by si Donald rád dal vyznamenání, které dostávají lidé většinou posmrtně za ohromné hrdinství v boji. Podle své mluvčí Karoline Leavitt Trump jen žertoval. Pár dalších příkladů? Trumpovo vyhrožování zničením civilizace bylo čistou improvizací, Donald o tom nikomu neřekl. Koordinace s týmem národní bezpečnosti? Nula. Jeho nadávky Íránu s cílem je donutit otevřít Hormuz? Opět žádná koordinace s jeho lidmi. K tomu všemu Donald rád a velmi často sám od sebe volá různým novinářům, přičemž jeho vlastní lidé se až zpětně dozvídají, co vlastně kde vykládal. Jeho poradci se ho údajně před improvizacemi pokouší brzdit, nicméně to příliš nefunguje. Každopádně platí, že Trump konflikt s Íránem nechce protahovat a i proto se chová často hystericky a reaguje nesmírně agresivně v momentech, kdy se z druhé strany ozve nebo ukáže jakýkoliv odpor. V zákulisí tlačí na vyjednávání a jeho neustálá ultimáta, která sype do světa prostřednictvím své sociální sítě, mají podle jeho okolí především přinutit Írán k dohodě. Spojené státy tak sice mají naprosto jednoznačnou vojenskou převahu, ale politické řešení je úplně jiná záležitost. Donald Trump se spoléhá na veřejný i zákulisní tlak, rychlost a selský rozum, jenže tady se znovu ukazuje, že by potřeba byla spíš trpělivost, koordinace se spojenci a dlouhodobá strategie. ___ Baví a zajímá vás podobný info s kontextem? Pak můžete zvážit mou podporu přes https://t.co/I5yoormVN6 Díky těm, kteří to kafe pošlou, mám na psaní čas a můžu se tomu rozumně věnovat. Vaší podpory si moc vážím. :) Díky za to, že mě čtete! #StayTuned ✌️ #Trump #Iran #UScasualties