Období vzdoru Petra Macinky Každý rodič to zná. Přijde věk, kdy se z roztomilého tvorečka stane bytost, která na všechno odpovídá „ne" a na podlaze supermarketu předvádí, co dokáže páteř. U batolat to vrcholí kolem třetího roku. U ministra zahraničí to nejspíš někdo zapomněl zaškrtnout v kalendáři, protože tahle fáze u něj prostě nekončí. Šlo to celé skvěle. Vláda několik měsíců odkládala rozhodnutí o delegaci na summit NATO, dokud nezbyl na akreditaci tak akorát čas dostat infarkt. Pak prezidenta z delegace prostě vyškrtla, protože obrannou politiku má reprezentovat vláda, a Petr Pavel jako bývalý předseda vojenského výboru NATO by tam vážně neměl co dělat. Logika hodná předškoláka, který vám vysvětluje, proč zrovna on nemůže uklidit pokojíček. Jenže prezident udělal něco neslýchaného. Šel za autoritou. Podal kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu. A soud, ta proradná instituce, rozhodl během dvou dnů, že prezident na summit jet má, protože tam jezdí odjakživa každá hlava státu, co zrovna nebyla v nemocnici. Tady přišlo vzdorovité období naplno. Macinka označil verdikt za „pokus o ústavní puč". Prezident podle něj „vyhlásil válku vládě" a je „politický nájezdník". Trucující batole funguje úplně stejně. Kdo nastaví hranici, je nepřítel. Kdo řekne „ne", chystá puč. Rozdíl je snad jen v tom, že batole zatím nezná slovo nájezdník. Příručky pro rodiče radí v takových chvílích klid. A hlavně nedávat dítěti prostor pro malou pomstu. Té se ovšem Macinka nevzdá. Prezident sice na summit pojede, ale na neformální večeři hlav států ho ministr nepustí, protože pozvánka prý přišla jmenovitě premiérovi. Změna by byla „ostudná". Dítě nedostalo bonbon, tak alespoň schová samo sobě pastelky. A protože samotné „ne" nestačí, přidal Macinka i jazykovou perličku. Prezidenta veřejně oslovil jako „soudruha prezidenta", s odkazem na jeho předlistopadové členství ve straně. Předseda strany, která se honosí přívlastkem konzervativní a hájí úctu k institucím, oslovuje hlavu státu jako na prověrkové komisi z roku 1975. Úcta k tradicím v praxi. Sám prezident celý spor diagnostikoval přesně. Je to podle něj jen malicherná pomsta za to, že Macinka neprosadil Filipa Turka do vlády. Dítě nedostalo svého kamaráda do party, tak teď rozbije celý pískoviště a ještě si sype písek do očí. Vývojová psychologie počítá s tím, že období vzdoru jednoho dne skončí. Dítě dospěje, pochopí, že svět se netočí kolem něj, a naučí se kompromisu. U ministra zahraničí je ovšem prognóza opatrnější. Některé děti z toho vyrostou. Některé si založí stranu. #Vzdor #Politika #Česko
