Search

Mao Zedong, the communist leader of China, left a controversial legacy by unifying the country and making it an important player on the world stage, but at the same time caused chaos, famine, and the deaths of tens of millions of people due to his radical experiments. (translated)

Hungary plans to publish tens of thousands of names of informers from the communist regime, with Deputy Prime Minister Bálint Ruff admitting that among them there could be significant current political and economic figures, as part of the election promise of new Prime Minister Péter Magyar. (translated)

Rodačka z Vodičkovy ulice, která přiměla Nobela platit za mír Kdo donutil „krále dynamitu“ Alfreda Nobela, aby ze svého pohádkového jmění financoval světový mír? A proč jméno rodačky z pražské Vodičkovy ulice, jež byla ve své době nejslavnější ženou planety, takřka vymazaly české učebnice dějepisu? Příběh Berty Kinské – ve světě proslulé pod jménem Bertha von Suttnerová – nezapadá do jednoduchých šablon. Není klasickou obětí takzvaného Matildina efektu, kdy by si její zásluhy přivlastnil manžel. Stala se první ženou, která získala Nobelovu cenu za mír, první ženou v historii řečnící na římském Kapitolu a autorkou nejoslnivějšího protiválečného bestselleru 19. století. Přesto v Česku, kde prožila dětství a získala základní vzdělání, zůstává téměř neznámou postavou. Už předloni jsem se o ní krátce zmínil, její životní osudy jsou však podstatně bohatší a myšlenkový odkaz je pro dnešní dobu mimořádně naléhavý (a většina z vás mě tehdy ještě nesledovala). Právě proto si zaslouží přední místo v mém seriálu o zapomenutých osobnostech. Pohrobek z Vodičkovy ulice a pád na společenské dno Dne 9. června 1843 se na rohu pražské Vodičkovy ulice a ulice V Jámě (v domě č. p. 697) narodila Berta Sophia Felicita hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova. Narodila se jako pohrobek – její otec, pětasedmdesátiletý polní podmaršál František Josef Kinský, zemřel ještě před jejím příchodem na svět. Matka Žofie Vilemína pocházela z rodu Körnerů (byla dcerou hejtmana jízdy), tedy z podstatně nižší šlechty, a navíc propadla těžké závislosti na hazardních hrách. Pro konzervativní aristokratickou rodinu Kinských byl tento sňatek těžko přijatelný. Po obrovských finančních ztrátách v kasinech a zpřetrhání vazeb se šlechtickým příbuzenstvem se matka s dcerou ocitly na okraji společnosti. Berta sice část dětství prožila v paláci Kinských na Staroměstském náměstí, po vyčerpání peněz však obě musely odejít do Brna k dívčinu poručníkovi, otcovu příteli Ernstu Egonu Fürstenbergovi. V tamní bohaté knihovně se naplno projevil Bertin výjimečný intelekt: se zájmem studovala filozofii i historii a díky jazykovému nadání záhy brilantně ovládala pět řečí – češtinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu a italštinu. Zakázaná láska a osudový inzerát Alfreda Nobela Když rodinné jmění v roce 1873 kvůli matčině hráčské vášni definitivně vzalo za své, musela se třicetiletá hraběnka postavit na vlastní nohy. Přijala místo guvernantky ve Vídni v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera, kde jeho čtyři dcery vyučovala hudbě a jazykům. Zde se však přihodilo to, s čím nikdo nepočítal: Berta se vášnivě zamilovala do nejmladšího syna rodiny, barona Artura Gundaccara von Suttnera, který byl o sedm let mladší. Matka rodu byla vztahem nemajetné guvernantky se svým synem zděšena. Aby milence rozdělila, dala Bertě výpověď, současně jí však nabídla východisko z nouze. Ukázala jí novinový inzerát: zámožný, postarší švédský gentleman žijící v Paříži hledal zralou a jazykově vybavenou sekretářku a hospodyni. Tím mužem nebyl nikdo jiný než vynálezce dynamitu Alfred Nobel. Berta nabídku přijala a roku 1876 odcestovala do Francie. Mezi osamělým, melancholickým vynálezcem a bystrou, vzdělanou Češkou okamžitě přeskočila jiskra hlubokého porozumění. Nobel byl okouzlen. Jenže jejich pracovní poměr trval pouhé dva týdny. Švédský král si Nobela nečekaně povolal do vlasti a Bertu v Paříži mezitím zasypával zamilovaný Artur dopisy, v nichž ji na kolenou prosil o návrat. Berta poslechla hlas srdce, opustila Paříž a vrátila se do Vídně. Krátký pařížský pobyt nicméně položil základ celoživotního přátelství a korespondence, jež nakonec změnila světové dějiny. Exil na Kavkaze a krvavý křest ohněm Dne 12. června 1876 se Berta a Artur tajně vzali. Reakce rodiny Suttnerových byla nekompromisní: Artura vydědili a novomanželé zůstali zcela bez prostředků. Uprchli proto do Gruzie na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Kateřiny Dadiani z Mingrelie. Na Kavkaze strávili v drsných podmínkách devět let. Živili se výukou jazyků, psaním článků pro vídeňské a berlínské listy pod pseudonymy (B. Oulot, Jemand) a překládáním gruzínské literatury – společně přeložili například národní epos Muž v tygří kůži. Zlomový okamžik jejího života přišel s rusko-tureckou válkou v roce 1877. Berta i Artur dobrovolně pomáhali ve vojenských lazaretech. Dívka z pražského paláce poprvé spatřila tvář války bez romantizujícího nánosu: amputace bez anestezie, hnijící rány, infekce a tisíce zmařených mladých životů položených za politické ambice mocnářů. Tento otřes z ní vychoval nesmiřitelnou pacifistku. Bestseller Odzbrojte! a morální apel na tvůrce dynamitu Po návratu do Rakouska a usmíření s rodinou roku 1885 se manželé usadili na dolnorakouském zámku Harmannsdorf. Berta své válečné trauma přetavila do literatury. V roce 1889 vydala stěžejní román Die Waffen nieder! (Odzbrojte! / Složte zbraně!). Kniha, v níž naturalisticky vylíčila utrpení vojáků i civilistů po bitvě u Hradce Králové z roku 1866, zapůsobila jako společenská rozbuška. Dílo bylo záhy přeloženo do 16 jazyků (do češtiny jej na podnět Vojty Náprstka převedla Vlasta Pittnerová již roku 1896). Dobová kritika význam románu srovnávala se společenským dopadem Chaloupky strýčka Toma. Sám Alfred Nobel jí v nadšeném listu z Paříže napsal: „Milá baronko, přítelkyně! Dočetl jsem právě Vaše mistrovské dílo… Překlad Vaší vynikající knihy by neměl chybět v žádné z existujících řečí, aby mohla být všude čtena a diskutována.“ Berta vytrvale využívala svůj morální kredit a v dopisech Nobela neúnavně konfrontovala s odpovědností za ničivé důsledky jeho vynálezů. Tento intelektuální apel vyvrcholil v dopise ze 7. ledna 1893, kdy Nobel poprvé naznačil záměr odkázat své jmění fondu, jenž bude odměňovat vědecké průlomy a současně vyzdvihne osobnost, která se nejvíce zaslouží o světový mír a bratrství mezi národy. „Právo místo moci“: Proč nebyla naivní pacifistkou Veřejnost si pacifismus nezřídka plete s naivitou či pasivní odevzdaností. Bertha von Suttnerová však nebyla hlasatelkou náboženského, absolutního nenásilí po vzoru Lva Nikolajeviče Tolstého. Byla čelnou představitelkou institucionálního neboli právního pacifismu. Její filozofie nestála na myšlence nechat se bezbranně masakrovat, nýbrž na principu Recht statt Macht (Právo místo moci) – tedy na nahrazení barbarského práva silnějšího funkční mezinárodní spravedlností. Když jí Tolstoj po přečtení románu psal a prosazoval ryze křesťanské odmítnutí zbraní na úrovni jednotlivce (neodporovat zlu násilím za žádných okolností), Suttnerová to odmítla jako neuskutečnitelnou utopii. Byla přesvědčena, že mír nelze vybudovat tím, že se slušní lidé dobrovolně vzdají obrany. Ve svých textech dokonce otevřeně formulovala myšlenku „mezinárodní policie“ – kolektivní ozbrojené síly, jež by zasáhla proti státu, který hrubě poruší mezinárodní právo a vojensky napadne sousední zemi. Ve svých pracích (například Strojový věk nebo Z dílny pacifismu) současně varovala před pastí takzvané „obranné války“. Připomínala, že prakticky každý agresor v dějinách označoval vlastní agresi za pouhou preventivní sebeobranu. Trvala proto na tom, že o viníkovi a oběti nesmějí rozhodovat štáby válčících stran, nýbrž nezávislý mezinárodní arbitrážní tribunál. Pokud bychom její optikou nahlíželi na současnou agresi proti Ukrajině, Bertha von Suttnerová by rozhodně nevolala po kapitulaci napadeného. Mír bez spravedlnosti pro ni nebyl mírem, ale pouhým diktátem síly. Ruskou federaci by bez váhání označila za barbarského agresora, ostře by kritizovala mezinárodní instituce za váhavost při vymáhání práva a apelovala by na globální společenství, aby vyvinulo takový právní, ekonomický a bezpečnostní tlak, který okupanty donutí ustoupit a nahradit veškeré válečné škody. Globální ikona s českými vazbami Suttnerová nezůstala jen u teoretických úvah. Založila Rakouskou mírovou společnost, vystupovala proti vlně dobového antisemitismu a v roce 1891 jako vůbec první žena promluvila na mezinárodním mírovém kongresu na římském Kapitolu. Její neúnavná diplomatická práce přispěla k založení Stálého rozhodčího soudu v Haagu (1899). V roce 1904 absolvovala triumfální přednáškové turné po Spojených státech, kde vystupovala až třikrát denně a v Bílém domě ji k soukromému rozhovoru přijal prezident Theodore Roosevelt. Čilé kontakty udržovala i s českým prostředím. Za svého spojence považovala Tomáše Garrigua Masaryka, setkávala se s básníky Jaroslavem Vrchlickým či Svatoplukem Čechem a v roce 1895 přednášela v pražském Tiskovém klubu Concordia, kde se snažila mírovou myšlenkou otupit vyhrocený česko-německý nacionální spor. Vyvrcholení jejího úsilí přišlo v roce 1905, kdy se stala historicky první ženskou laureátkou Nobelovy ceny za mír. Ocenění, která by bez ní vůbec nevzniklo. Mrazivá tečka a české zapomnění Bertha von Suttnerová podlehla rakovině žaludku 21. června 1914 ve Vídni ve věku jednasedmdesáti let. Její odchod provázelo mrazivé symbolické načasování: zemřela přesně pět týdnů před vypuknutím první světové války – globálního krveprolití, před nímž po celý dospělý život marně varovala. Proč o této výjimečné osobnosti v Česku téměř nikdo neví? Stala se obětí nacionálního a ideologického filtru. Pro meziválečné Československo byla příliš německá a málo lidová. Pro následný komunistický režim byl zase její šlechtický původ a striktně právní pojetí pacifismu zcela nepoužitelné – nepasovala do schémat o třídním boji a budovatelském hrdinství. Zatímco v Rakousku zdobí její portrét dvoueurovou minci (a v minulosti tisícišilinkovou bankovku) a ve Skandinávii o ní vycházejí zástupy knih, v České republice ji připomíná pouze nenápadná pamětní deska v průjezdu paláce Kinských na Staroměstském náměstí a jedna zapadlá ulička v pražských Vokovicích. Její životní příběh názorně ukazuje, jak snadno dokáže nacionální a politická selekce vytěsnit z paměti osobnost, která svými vizemi předběhla dobu o celé století. Neučíme se v dějepise až příliš o vůdcích a vojevůdcích, kteří války rozpoutávali a vedli, a nezapomínáme na ty, kdo se jim ze všech sil snažili zabránit? Napište mi, co si myslíte a co říkáte na její postoje. A neměli bychom si ji v Čechách mnohem více připomínat? Toto je 3. díl mého seriálu o zapomenutých vědkyních, píšu jej proto, aby mé dcery a další dívky měly pozitivní vzory. Jestli vás tyto příběhy zajímají a myslíte, že by je měli znát i ostatní, nezapomeňte dát sledovat @tkapler a pomozte je sdílet a šířit. Díky moc. #BerthaVonSuttner #NobelovaCenaZaMír #Historie

Ste kdaj pomislili, zakaj se vam zdi prav, da sosed plača desetkrat več kot vi za vajino skupno zdravstveno zavarovanje? In zakaj se počutite moralno superioren, čeprav on prispeva več za ceste, šole, bolnice? Pošten odgovor je zato, ker so vam komunisti izprali možgane. #poštenost #politika #zdravstvenozavarovanje

Fascinující pokrytectví. Turek celej stream kope do prezidenta za jeho minulost, ale když se ho zeptáte, proč mu nevadí komunistická minulost Chlada a Babiše, tak tam je mu to jedno, protože tihle dva to dělali jen pro svůj osobní prospěch a z vychcanosti. No to si děláš prdel? 😮 A už vůbec nekomentuju větu, že někde by prý dali za protiústavní chování prezidentovi kulku...😳 #Politika #Pokrytectví #ČeskáRepublika

Premiér Babiš dnes zpochybňuje nezávislost české justice a přirovnává ji k totalitnímu komunistickému soudnictví. Tohle je nebezpečné podkopávání důvěry v právní stát. A pak se můžeme ptát, proč chce Andrej Babiš tak urputně zůstat v politice. 🤔 #čapíhnízdo https://t.co/5UmBvFfqc7 #justicie #právnístát #politika

On August 30, 1980, agreements were signed in Polish Szczecin between striking workers and the communist authorities. The following day, agreements were made in Gdańsk. Solidarity was born—a movement that showed that even an apparently all-powerful totalitarian regime can yield to courage and truth. (translated)

Nova24 seveda ni objektiven medij. Ampak svoj bedast in nekvaliteten novinarski produkt izdelujejo z zasebnim denarjem in jaz kot državljan imamo izbiro njim dat denar ali pa ne. In vsakič se odločim, da jim ga ne dam. Za razliko od RTV, ki je isto sranje kot Nova24, kjer mi država na silo vzame denar, zato da "novinarji" tam izvajajo komunistično propagando. Propaganda me ne moti, moti me propaganda na moj račun. #mediji #novinarstvo #propaganda

Vzhledem k těm žvástům, které se v ČR objevili po úmrtí generála Mladiče je dobré uvést podstatu na pravou míru: Mediální obraz válek v Jugoslávii byl jak v ČR, tak na Západě výrazně zkreslený, přičemž obě skupiny médií sdílely pro-chorvatský a anti-srbský rámec. Česká média tento rámec přejala od západních agentur a doplnila jej post-komunistickým narativem „demokracie vs. komunismus”. Západní média přidala rámce „starých nenávistí” a démonizace Srbů, které sloužily k ospravedlnění geopolitických zájmů a později intervence NATO. Pro objektivní pochopení je klíčové pracovat s více zdroji a akademickými analýzami, nikoli pouze s dobovými mediálními reportážemi. Takže komentáře nedouků, kteří o věci samotné nic neví, doporučuji ignorovat. Hotovo #JugoslávskéVálky #MediálníAnalýza #Historie

"Pavlův paradox". Když bojoval o Hrad, lidé jako já mu nedůvěřovali, protože byl komunistou a vojákem ČSLA. Dneska mu naopak jeho minulost vyčítají už jen komunisti, estébáci a jejich nohsledi. Jo, kdyby se choval jako bolševik a práskač, byl by "jejich" prezidentem. #politika #komunismus #historie

Jen malý detail. Úplně každý, kdo byl mezi lety 1961 - 1990 na vojně, přísahal chránit komunistické Československo před kapitalismem. "Já, občan Československé socialistické republiky, vědom si své čestné vlastenecké povinnosti, přísahám před bojovou zástavou věrnost pracujícímu lidu vedenému Komunistickou stranou Československa. Slibuji, že budu vojákem statečným a ukázněným, že budu důsledně a iniciativně plnit ustanovení vojenských řádů, rozkazy velitelů a zachovávat vojenské tajemství. Svědomitě se budu učit ovládat vojenskou techniku a zbraně, svěřené mi pracujícím lidem a připravovat se na boj, abych mohl na rozkaz presidenta a vlády Československé socialistické republiky co nejlépe bránit svou rodnou vlast a její socialistický řád proti každému nepříteli. Pro obranu socialismu jsem vždy připraven stát pevně v řadách ozbrojených sil Československé socialistické republiky po boku Sovětské armády i armád ostatních socialistických zemí v boji proti jeho nepřátelům a nasadit i svůj život k dosažení vítězství. Tak přísahám!" #historie #vojenskáhistorie #Československo

Datum. Podpis. Protože přesně tak to je. Ještě k tomuto textu vyjádření z fb profilu Jan Čepelka: Ze svojí osobní zkušenosti, protože táta vstoupil do KSČ jako mladý učitel, mohu potvrdit, že neplatí, jednou člen KSČ, tedy navždy komunista. Táta vystoupil z KSČ v roce 1969, kdy pochopil, že je nereformovatelná. Je potřeba ty věci posuzovat v kontextu doby, věku, povolání. Via fb Mirka Nedvídková: Tak prý máme na Hradě „komunistu“. Fíha. Ze všech stran se to na nás dokola na sockách hrne jak hudba z flašinetu. Dobře. Pojďme být důslední 🤘 Václav Havel byl komunistickým režimem vězněn. Po revoluci se stal symbolem demokratické změny a naším prezidentem. Všichni víme, všichni známe, doufám✌🏻. Václav Klaus byl před revolucí členem KSČ. Přesto ho mnozí z těch, kteří dnes křičí „komouš na Hradě“, dodnes obdivují. A jeho postoje k Rusku a válce na Ukrajině? O těch raději pomlčíme, koneckonců Adéla Snopová nedávno brnkla na správnou struhu a ruské noty zazněly. Miloš Zeman byl také členem KSČ. A během svého prezidentství rozhodně nepatřil k lidem, kteří by měli problém s velmi úzkými vztahy k Rusku. A potom tady máme Petra Pavla ✌🏻 Petr Pavel byl před rokem 1989 členem KSČ. Nesnažím se to nijak mazat ani omlouvat. On sám se za to omluvil. Byla to součást jeho života v době komunistického režimu. Jenže pak přišla revoluce. Pavel svůj další profesní život nezasvětil budování komunismu. Naopak. Pokračoval v armádě demokratického státu, stal se náčelníkem Generálního štábu Armády ČR a nakonec předsedou Vojenského výboru NATO. Takže mi někdo, prosím, vysvětlete jednu věc: Jak přesně může být jeho členství v KSČ před rokem 1989 důkazem, že je dnes „komunista“, zatímco u Klause a Zemana je jejich členství v KSČ jaksi možné velkoryse odsunout do složky „to už přece bylo dávno“? Buď je pro vás komunistická minulost zásadní kritérium u všech, nebo není. Nemůžete si vytvořit pravidlo jen pro prezidenta, kterého nemáte rádi. Tohle už není zásadovost, nýbrž dvojí metr převlečený za jakýsi morální postoj. Petr Pavel nemusí být váš politický ideál. Můžete kritizovat jeho rozhodnutí, jeho názory i jeho výkon funkce. Ale nazývat člověka v roce 2026 „komunistou“ jen proto, že byl v roce 1988 členem KSČ, je stejně intelektuálně poctivé jako označit každého, kdo někdy udělal chybu ve dvaceti, za stejného člověka i o třicet let později. Minulost je důležitá. Ale člověk není navždy odsouzen k tomu, kým byl před revolucí. A jestli opravdu věříte, že členství v KSČ člověka automaticky diskvalifikuje na celý život, pak by bylo fér začít stejným metrem u všech. Ne jen u toho, jehož jméno vám dnes tolik leží v žaludku✌🏻 Nebyl to agent STB, nepráskal na kamarády, partnerky ani kolegy z práce ♥️✌🏻 #Politika #Historie #Demokracie

Taiwan has never been a part of communist China. It has never been ruled by it for a single day since its inception in 1949. For decades, Beijing has been trying to convince otherwise through propaganda and economic pressure. And unfortunately, we also know in the Czech Republic that when money and the right messages come from Beijing... (translated)

The film Post-Revolutionary Budapest of 1957 captures the story of twelve-year-old Andor, who, in the context of communist Hungary, deals with personal losses and the search for identity, while his family and society grapple with the consequences of the uprising and Moscow's dominance. (translated)

Hinavščina EPP s tov. Tomc na čelu ter EU je neizmerna. Obsodijo vse tri totalitarne sisteme, s prstom pa ne mignejo, da bi to naredila tudi Slovenija. Prav nasprotno, razne pripadnice slavilcev komunističnega velezločinca Tita ter njegovega posnemovalca iz murgel so najbolj dobrodošle v EU komisiji ter EU parlamentu. Samooklicana krščanska stranka EPP pa se že 2 desetletji veselo "pari" s potomci EU skrajno levičarskih ideologij ter se trudi uničiti resnične borce proti komunizmu, EU stranko Patrioti. Če pa temu nasprotuješ se te EU takoj loti z desetinami milijard našega denarja, kot so se lotili Orbana, s tov. Tomc prvo v drugi vrsti. https://t.co/3jQqatXk0O https://t.co/3jQqatXk0O #EU #Slovenija #politika

Představte si, že stojíte před soudem. Ne proto, že jste lhali. Ne proto, že jste vyzývali k násilí. Dokonce ani ne proto, že jste někoho pomluvili. Jste souzeni za zveřejnění pravdivých informací, o kterých však soud míní, že by mohly v lidech vyvolat nežádoucí postoje. Připomíná vám to až příliš praktiky totalitního komunistického režimu před rokem 89? Oprávněně. Jenže je to případ z letošního roku a odehrál se v Belgii. https://t.co/vF9ojifNIg #svobodaSlova #lidskáPráva #právoNaInformace