Search

The article addresses the radicalization of the left-wing party Die Linke in Germany, which is manifested by admiration for historical totalitarian leaders like Stalin and Mao, raising concerns about the increasing influence of extremist views among the party's young voters. (translated)

Vánice, která rozbila atom: Skutečný příběh Lise Meitner Vánoce roku 1938. Zatímco Evropa se propadá do stínu nacismu, v malém švédském městečku Kungälv kráčí hlubokým sněhem šedesátiletá žena v těžkém kabátě. Vedle ní na běžkách jede její čtyřiatřicetiletý synovec. Nepřijeli na dovolenou. Žena v červenci jen o vlásek unikla zatčení nacistickým režimem – po březnovém anšlusu Rakouska přišla o občanství i platný pas a kolega z institutu ji navíc udal na ministerstvu. Ze dne na den ztratila domov i vlastní laboratoř. Přesto má v kapse kabátu dopis z Berlína, který během několika následujících hodin změní dějiny moderní vědy. Jmenuje se Lise Meitner. A v tento mrazivý den, s kouskem tužky na útržku papíru opřeném o zasněžený kmen, právě přišla na to, jak funguje jaderné štěpení. O šest let později za tento objev převezme Nobelovu cenu za chemii její dlouholetý kolega Otto Hahn. Sám. Její klíčový teoretický přínos zůstane v oficiálním zdůvodnění ceny opomenut. Vítejte v dalším díle mého seriálu zaměřeném na opomíjené #ZenyVeVede. Jestli se vám líbí, prosím sdílejte jej svým sledujícím. Dívka, která nesměla ani na univerzitní toaletu Lise Meitner se narodila ve Vídni v listopadu 1878 do vzdělané rodiny židovského původu. Už od dětství ji fascinovala matematika a záření. V té době však dívky v Rakousku-Uhersku nesměly oficiálně studovat veřejná gymnázia. Všechno dohnala soukromým studiem a stala se teprve druhou ženou v historii, která na Vídeňské univerzitě získala doktorát z fyziky. Jejím mentorem a inspirací byl geniální Ludwig Boltzmann. V roce 1907 odešla do Berlína, aby se učila od Maxe Plancka. V Prusku byl přístup žen k vysokoškolskému vzdělání stále tabu. Když začala spolupracovat s mladým chemikem Ottou Hahnem v Ústavu Emila Fischera, slavný chemik jí povolil vstup pouze pod přísnou podmínkou: bude pracovat výhradně v bývalé truhlářské dílně v suterénu s vlastním vchodem z ulice a nesmí vstoupit do poslucháren ani horních pater. Do budovy neměla povolený vstup ani na toaletu – musela chodit do nedaleké restaurace. Zatímco Hahn dostával plat vědce, Lise pracovala celých pět let bez nároku na honorář a žila ze skromné podpory své rodiny. Teprve v roce 1912 se stala Planckovou asistentkou a získala své první placené místo. Byla to mimořádně silná dvojice: Otto Hahn byl precizní analytický chemik, mistr v izolování i stopových množství radioaktivních prvků. Lise Meitner byla teoretická i experimentální fyzička s pronikavou matematickou intuicí, která dokázala naměřeným datům vtisknout fyzikální smysl a řád. Společně objevili prvek protaktinium a zkoumali radioaktivní záření. Lise si postupně vydobyla takové renomé, že se v roce 1926 stala první ženou s řádnou profesurou fyziky v celém Německu. Albert Einstein jí s obdivem přezdíval „naše Marie Curie“. Pak ale přišel rok 1933. Útěk s diamantovým prstenem v kapse Po nástupu Adolfa Hitlera k moci byli židovští vědci hromadně zbavováni funkcí. Lise zpočátku chránilo rakouské občanství i práce v polozávislém Ústavu císaře Viléma. Věřila, že věda v Německu dokáže odolat politickému šílenství. V březnu 1938 však proběhl anšlus Rakouska. Přes noc se stala občankou Třetí říše a spadala pod norimberské rasové zákony. Hranice se pro osoby židovského původu uzavíraly, její pas byl neplatný a fanatický nacistický chemik Kurt Hess z téhož institutu ji nahlásil úřadům jako nežádoucí osobu. V červenci 1938 zorganizovali přátelé v čele s holandským fyzikem Dirkem Costerem tajnou záchrannou misi. Coster neohlášeně přijel do Berlína a doprovodil Lise do vlaku směr Nizozemsko. Na rozloučenou jí Otto Hahn vtiskl do ruky diamantový prsten po své matce – pro případ, že by bylo nutné podplatit pohraničníky. Nacistická hlídka na hranicích její neplatné doklady zkoumala, ale po napjatých minutách ji nechala projet. Lise vyvázla s deseti markami v peněžence a dvěma kufry. Přes Nizozemsko a Dánsko zamířila do švédského exilu. Ve Stockholmu získala místo v novém ústavu nobelisty Manneho Siegbahna. Ten však vůči ní zůstal rezervovaný – neposkytl jí téměř žádné vybavení, spolupracovníky ani odpovídající plat. Jediné spojení se špičkovou vědou tak představovala intenzivní korespondence s berlínskou laboratoří. Chemická záhada, která popírala fyzikální zákony V Berlíně Otto Hahn a mladý chemik Fritz Strassmann pokračovali v experimentech, které předtím naplánovali společně s Meitnerovou: ostřelovali těžké jádro uranu pomalými neutrony. Krátce před Vánocemi roku 1938 však narazili na výsledek, který nedával žádný smysl. V očekávaných rozpadových produktech nenašli těžší transurany, ale stopy barya. Baryum je však zhruba o polovinu lehčí než uran (uran má v jádře 92 protonů, baryum pouhých 56). Tehdejší fyzika považovala rozpad jádra na dva velké kusy za zhola nemožný. Předpokládalo se, že dopadající neutron může z jádra vyrazit nanejvýš malou částici (např. proton nebo jádro helia). Zmatený Hahn usedl v noci 19. prosince 1938 k psacímu stolu a poslal Lise dopis s přesným chemickým nálezem: „Naše izotopy radia se chovají jako baryum... Jako chemici bychom vlastně měli říci, že u těch nových látek nejde o radium, ale o baryum... Ale jako ‚jaderní fyzici‘ se k tomuto skoku, odporujícímu všem dosavadním poznatkům, zkrátka ještě nemůžeme odhodlat. Snad dokážeš navrhnout nějaké fantastické vysvětlení.“ Hahn věděl, že bez jejího teoretického posvěcení se chemický výsledek neodváží publikovat jako fakt. Průlom v zasněženém lese O několik dní později navštívil Lise v Kungälvu její synovec Otto Robert Frisch, talentovaný experimentální fyzik pracující v Kodani u Nielse Bohra. Během dopolední procházky mrazivou krajinou Frisch původně plánoval diskutovat o svém vlastním výzkumu, ale Lise odmítala mluvit o čemkoliv jiném než o Hahnově dopise. Znala Hahnovu analytickou pečlivost – pokud tvrdil, že chemicky prokázal baryum, nemohl to být omyl. Usedli na padlý kmen v lese a začali počítat. Lise si vybavila Bohrův kapkový model atomového jádra. Podle této představy se jádro nechová jako tuhá kulička, ale jako kapka kapaliny, jejíž tvar drží pohromadě povrchové napětí (způsobené silnou jadernou silou). Jádro uranu je však obrovské a natěsnané 92 kladně nabitými protony, které se navzájem mohutně elektrostaticky odpuzují. Povrchové napětí je u takto obřího jádra na samé hranici stability. Co když dopadající neutron kapku jen mírně rozkmitá? Jádro se protáhne do tvaru piškotu či činky. Uprostřed vznikne zaškrcení. V tu chvíli elektrické odpuzování na obou koncích převáží nad povrchovým napětím a jádro se roztrhne na dva menší fragmenty – například baryum a krypton: 56 + 36 = 92 Matematika seděla. Zůstávala však otázka: kde se vezme kinetická energie nově odmrštěných fragmentů? Lise spočítala, že elektrostatické odpuzování obou vzniklých jader musí uvolnit přibližně 200 MeV (megaelektronvoltů) na jedno jediné rozštěpené jádro. To bylo číslo v říši atomů nevídané – milionykrát převyšující jakoukoliv chemickou reakci. Odkud se tato energie vzala? Lise si z paměti vybavila hodnoty pro výpočet jaderných hmotností. Sečetla hmotnosti nově vzniklých jader a porovnala je s hmotností původního uranu. Výsledek ukázal nepatrný úbytek hmoty – nová jádra byla dohromady o zhruba pětinu hmotnosti protonu lehčí. Hmota se ztratila. Lise okamžitě použila nejslavnější rovnici světa, kterou zformuloval její přítel Albert Einstein: E = m c² Když do rovnice dosadila onen úbytek hmotnosti, vyšlo přesně: 200 MeV Vše do sebe beze zbytku zapadlo. Frisch termín pro tento děj převzal z biologie – nazval jej štěpení (nuclear fission), po vzoru dělení živé buňky. Zkreslený příběh a Matildin efekt Otto Hahn v lednu 1939 publikoval chemický nález barya v německém časopise Naturwissenschaften. Z politických důvodů v nacistickém Německu jméno Meitnerové uvést nemohl – článek s židovskou emigrantkou by byl okamžitě cenzurován. V únoru 1939 vyšla v britském časopise Nature teoretická práce Meitnerové a Frische, která celý proces poprvé fyzikálně vysvětlila, spočítala energii a pojmenovala štěpení. Světová fyzika byla v pozoru. Politická nutnost z roku 1939 se však po válce proměnila v pohodlnou legendu. Když v roce 1945 Královská švédská akademie věd udělila Nobelovu cenu za chemii za rok 1944, laureátem byl výhradně Otto Hahn. Ačkoliv Hahn jejich dlouholetou spolupráci před rokem 1938 v obecné rovině uznával, v otázce samotného štěpení po válce setrvale hájil narativ, že šlo o čistě chemický objev, na kterém fyzika neměla podíl a teoretici jej zprvu zpochybňovali. Historici vědy (zejména Ruth Lewin Sime a Elisabeth Crawford na základě odtajněných archivů Nobelovy nadace) prokázali, že švédský výbor pro chemii fyzikální rozměr objevu bagatelizoval a zásadní podíl Meitnerové ignoroval. Podle oficiálních záznamů byla Lise Meitner během svého života nominována na Nobelovu cenu celkem 49krát (30krát za fyziku, 19krát za chemii) – mimo jiné Maxem Planckem, Nielsem Bohrem či Arthurem Comptonem. Cenu nikdy nezískala. Jde o jeden z nejkřiklavějších projevů tzv. Matildina efektu v dějinách moderní vědy. „S bombou nebudu mít nic společného!“ Když spojenci zahájili přísně tajný projekt Manhattan na konstrukci atomové zbraně, Lise Meitner byla oficiálně vyzvána, aby se k vývoji v Los Alamos připojila. Její odpověď byla nekompromisní: „S bombou nebudu mít nic společného!“ Byla jednou z mála předních jaderných vědců, kteří účast na zbrani rezolutně odmítli z etických důvodů. Když po svržení bomb na Hirošimu a Nagasaki americký tisk senzacechtivě psal o „židovské matce atomové bomby“, která recept na zbraň vynesla z Berlína v kabelce, hluboce ji to zraňovalo. Celý zbytek života zasvětila obhajobě mírového využití jádra a etické odpovědnosti badatelů. Odkaz, který žádná cena nesmaže Lise Meitner se dočkala uznání, které je ještě vzácnější než Nobelova medaile. Zatímco nobelistů jsou stovky, stabilních i umělých chemických prvků zná periodická tabulka jen 118. V roce 1997 byl prvek s protonovým číslem 109 pojmenován na její počest: meitnerium (Mt). Je dodnes jedinou historickou ženou v dějinách, jejíž jméno nese chemický prvek zcela samostatně (Marie Curie jej v curiu sdílí s manželem Pierrem). Lise Meitner zemřela v anglické Cambridgi v říjnu 1968, krátce před svými 90. narozeninami. Její synovec Otto Frisch pro její náhrobek v Bramley vybral epitaf, který vystihuje celý její pohnutý osud: „Lise Meitner: fyzička, která nikdy neztratila své lidství.“ P.S.: Díky, že jste dočetli až sem, sdílejte prosím příběh svým sledujícím. Každý den sem píšu vedle vědeckých novinek příběh jedné opomíjené vědkyně, nezapomeňte dát sledovat @tkapler pro další. #ŽenyVeVědě #LiseMeitner #JadernáFyzika

Slova @JindrichSidlo2 jedině podepsat! To, jak vede diskuse @danieltakac obdivuji už dlouhé roky... Tak dnes tlačítko Macinka potřetí, ale o něm ta půlminuta není 😈 #díky ♥️ i @Interviewct24 https://t.co/35f0SXRhNk #diskuse #obdiv #podpis

Alex Švambers' commentary focuses on the controversial figure of Ratko Mladić, whose admiration in Serbia and support from some fans fuel the debate about nationalism, war crimes, and intolerance in the sports environment, while criticizing the inadequate response of clubs like Sparta to extremist expressions. (translated)

"Už jsem dost starý na to, abych dokázal některé věci rozdýchat." Máme rozumného prezidenta... jo, to není novinka, ale stejně - poslouchat, s jakým nadhledem dokáže mluvit o lidech, kteří ho uráží od rána do večera, to je fakt obdivuhodné. On je prostě neskutečně v chillu.☺️ https://t.co/C6tAYokhIV #respekt #prezident #chill

Elim Chan, an emerging star in conducting, will return to Prague to conduct the closing concert of the Dvořák Festival and will become the first woman in the history of the San Francisco Symphony to hold the position of principal conductor, winning the admiration of a wide audience with her empathetic style and personal approach. (translated)

Opět využiju současného výbuchu 🇵🇱/ 🇨🇿 sympatií a na tomto postu demonstruji že část 🇵🇱 berou Čechy jako “ zdokonalenou verzi” Poláků- s čímž nesouhlasím. Obdivuji polskou hrdost a tvrdost, obdivuji statečnost se kterou se postavili v boji dvěma diktaturám naráz. Obdivuji tradici Solidarity a její podíl na pádu sovětského impéria zla. Přátelé nás zkrátka dělají lepšími protože nám ukazují naše chyby, srovnáváme se s nimi a to nás motivuje. To jsem si chtěl analyticky rozebrat a teď si zase můžeme psát že se máme rádi a chceme spolu chodit na pivo 😍. #Polsko #Česko #Solidarity

The article focuses on the debates surrounding the significant weight loss of singer Ariana Grande, which has triggered reactions of both admiration and concern for her health, and examines how unstable beauty ideals influence society at a time when a lot of money and a medical prescription are all that is needed for a rapid change in appearance. (translated)

Jose Mourinho expressed admiration for the incredible Mbappé and accepted both applause and boos from the fans towards Vinícius, emphasizing that a few boos don't hurt anyone, and reminded that he prefers to see players with 40 goals and trophies rather than 60 goals without them. (translated)

Narodila jsem se na česko-polské hranici v Českém Těšíně a celý život žiju v místě, kde se čeština potkává s polštinou. 🇨🇿❤️🇵🇱 Polsko pro mě proto nikdy nebylo jen sousední zemí. Je součástí mého domova. Miluju polský jazyk, polskou kulturu i hodnoty. Obdivuju, jak Poláci dokážou držet při sobě, jak důležitá je pro ně rodina, tradice, hrdost na vlastní zemi a ochota pomoci jeden druhému. Poslouchám polské písničky Ewy Farne, cvičím s Ewou Chodakowskou, obdivuju Roberta Lewandowského a Igu Świątek. Ráda si zajedu na nákup do Biedronky a polskému pączku prostě neumím říct ne. 😄❤️ A stejně tak miluju polskou pohostinnost, humor a tu neuvěřitelnou energii, kterou naši sousedé mají. Češi a Poláci jsou si možná někdy blíž, než si sami uvědomujeme. Já mám v tom jasno – Poláky jsem měla ráda od malička a budu je mít ráda vždycky. Dobrze, że jesteście, sąsiedzi! 🇨🇿🤝🇵🇱 #Česko #Polsko #Kultura

America mourns the death of legendary singer and philanthropist Dolly Parton, who succumbed to cancer at the age of 80, prompting widespread expressions of sympathy and admiration from Czech celebrities like Taylor Swift, Beyoncé, Barack Obama, and other public figures. (translated)

American singer and philanthropist Dolly Parton has died at the age of 80 after a short battle with cancer, with her death eliciting widespread expressions of admiration and recognition from many celebrities, including former President Donald Trump and music stars such as Taylor Swift and Beyoncé. (translated)

Datum. Podpis. Protože přesně tak to je. Ještě k tomuto textu vyjádření z fb profilu Jan Čepelka: Ze svojí osobní zkušenosti, protože táta vstoupil do KSČ jako mladý učitel, mohu potvrdit, že neplatí, jednou člen KSČ, tedy navždy komunista. Táta vystoupil z KSČ v roce 1969, kdy pochopil, že je nereformovatelná. Je potřeba ty věci posuzovat v kontextu doby, věku, povolání. Via fb Mirka Nedvídková: Tak prý máme na Hradě „komunistu“. Fíha. Ze všech stran se to na nás dokola na sockách hrne jak hudba z flašinetu. Dobře. Pojďme být důslední 🤘 Václav Havel byl komunistickým režimem vězněn. Po revoluci se stal symbolem demokratické změny a naším prezidentem. Všichni víme, všichni známe, doufám✌🏻. Václav Klaus byl před revolucí členem KSČ. Přesto ho mnozí z těch, kteří dnes křičí „komouš na Hradě“, dodnes obdivují. A jeho postoje k Rusku a válce na Ukrajině? O těch raději pomlčíme, koneckonců Adéla Snopová nedávno brnkla na správnou struhu a ruské noty zazněly. Miloš Zeman byl také členem KSČ. A během svého prezidentství rozhodně nepatřil k lidem, kteří by měli problém s velmi úzkými vztahy k Rusku. A potom tady máme Petra Pavla ✌🏻 Petr Pavel byl před rokem 1989 členem KSČ. Nesnažím se to nijak mazat ani omlouvat. On sám se za to omluvil. Byla to součást jeho života v době komunistického režimu. Jenže pak přišla revoluce. Pavel svůj další profesní život nezasvětil budování komunismu. Naopak. Pokračoval v armádě demokratického státu, stal se náčelníkem Generálního štábu Armády ČR a nakonec předsedou Vojenského výboru NATO. Takže mi někdo, prosím, vysvětlete jednu věc: Jak přesně může být jeho členství v KSČ před rokem 1989 důkazem, že je dnes „komunista“, zatímco u Klause a Zemana je jejich členství v KSČ jaksi možné velkoryse odsunout do složky „to už přece bylo dávno“? Buď je pro vás komunistická minulost zásadní kritérium u všech, nebo není. Nemůžete si vytvořit pravidlo jen pro prezidenta, kterého nemáte rádi. Tohle už není zásadovost, nýbrž dvojí metr převlečený za jakýsi morální postoj. Petr Pavel nemusí být váš politický ideál. Můžete kritizovat jeho rozhodnutí, jeho názory i jeho výkon funkce. Ale nazývat člověka v roce 2026 „komunistou“ jen proto, že byl v roce 1988 členem KSČ, je stejně intelektuálně poctivé jako označit každého, kdo někdy udělal chybu ve dvaceti, za stejného člověka i o třicet let později. Minulost je důležitá. Ale člověk není navždy odsouzen k tomu, kým byl před revolucí. A jestli opravdu věříte, že členství v KSČ člověka automaticky diskvalifikuje na celý život, pak by bylo fér začít stejným metrem u všech. Ne jen u toho, jehož jméno vám dnes tolik leží v žaludku✌🏻 Nebyl to agent STB, nepráskal na kamarády, partnerky ani kolegy z práce ♥️✌🏻 #Politika #Historie #Demokracie

Trump offers a similar fiscal story as his Czech motorist admirers - he promises economic discipline, but instead creates a gigantic debt. This has, in the USA, first exceeded the threshold of 40 trillion dollars, which led the markets to react with a rapid rise in interest rates. It will affect not just wallets. (translated)