"La science est sans équivoque : la planète s'engage en eaux inconnues et ces eaux se réchauffent"
Esta foto es sumamente importante.👇 Refleja los estándares de excelencia del gobierno en la lucha contra la pobreza. James Heckman es el economista más importante del mundo en los temas de educación y pobreza. Premio Nobel de Economía. De todos los cientos de miles de economistas del mundo, es el segundo economista más citado del planeta. ¿Hay conciencia de la profundidad del conocimiento y los estándares de excelencia con que @jmilei y @SPettovelloOK están abordando la tragedia de la pobreza? #Economía #Pobreza #Excelencia
„El Niño capătă proporții uriașe chiar sub ochii noștri. Știința nu lasă loc de îndoială: planeta se află în ape necunoscute, iar aceste ape se încălzesc”
"El Niño na naszych oczach przybiera potężne rozmiary. Nauka nie pozostawia miejsca na wątpliwości: planeta znalazła się na niezbadanych wodach, a te wody stają się coraz cieplejsze. Temperatury powierzchni mórz rosną, temperatury nadal idą w górę, a świat znalazł się w strefie zagrożenia ekstremalną pogodą. Trwa teraz wyścig między rosnącym ryzykiem a naszym zaangażowaniem w działania na rzecz klimatu i ochronę ludzi. Musimy ten wyścig wygrać"
Jour 202, orbite 3131 – Et de 3 ! Qui se souvient de Jack à la proue du Titanic 🚢, visualisant devant lui l’infini océan bleu... C’est exactement ce qui m’est passé par la tête lorsque j’ai rejoint le point le plus en avant de la station pour remplacer un rétroréflecteur indispensable à l’amarrage de la capsule Dragon. Forcément l’une des plus belles vues au monde, et en même temps, tellement impressionnante depuis mon scaphandre, avec 400 km de vide sous les pieds. Et comme seul paysage devant moi, le bleu hypnotisant de la Terre 🌏 en contraste avec le noir infiniment dense de l’espace. Je suis arrivée de nuit, sans autre éclairage que celui de mon casque, et quand le soleil a pointé son nez sur l’horizon, notre magnifique planète qui défilait sous mes yeux. Juste... waouh ! On dit souvent que l’important, c’est le chemin, pas la destination 😉 Pour rejoindre cette zone de la Station, il faut progresser avec précaution au milieu de dizaines d’éléments qu’il ne faut surtout pas toucher, ni avec l’imposant scaphandre rigide, ni avec les longes et les sangles qui accompagnent nos mouvements. Ajoutez à cela les mains courantes encombrées de câbles, et les outils qui semblent avoir une attirance naturelle pour tous les endroits où ils peuvent se coincer... Visualisez une forêt de cactus 🌵 dans laquelle vous avancez lentement, avec précision et méthode, pour éviter tout contact avec les épines ! J’étais prévenue : « C’est compliqué, mais faisable » et je suis particulièrement heureuse d’avoir mené à bien cette mission qui m’avait été confiée. Quelle belle aventure que ces trois sorties extravéhiculaires ! Mais je l’avoue, cela va faire du bien de souffler un peu et de récupérer physiquement avant notre retour sur Terre, qui représente lui aussi un sacré défi pour l’organisme. 🫶 Les équipes ont été formidables. Un grand merci à tous qui avez travaillé dur pour faire de ces EVAs un succès. 🎥 @esa / @NASA #εpsilon • @esaspaceflight • @Space_Station • @NASAJohnson • @ESA_fr • @CNES #Espace #Aventure #Science
After an eight-year journey, the BepiColombo mission is entering a high-risk phase for its arrival at Mercury, where it will begin unprecedented studies of the planet and its environment starting in 2027. (translated)
BepiColombo, the first European-Japanese mission to Mercury, is approaching a key stage of separating the transfer module from the scientific orbiters, which prepares the ground for the complex further exploration of the smallest planet in our Solar System. (translated)
After eight years of traveling, the BepiColombo spacecraft is preparing to separate into two to get closer to Mercury, with the aim of improving our understanding of this mysterious planet. (translated)
In August 2026, NASA satellites photographed a rare spectacle: large portions of the Atacama Desert in Chile, the driest non-polar desert on the planet, covered in snow. The Atacama Desert often receives less than 1 to 5 mm of precipitation per year. (translated)
To ni nič novega. Robert Golob se ni upal udeležiti niti predvolilnega soočenja na Planet TV z JJ, čeprav ga je sam samozavestno napovedal tedne vnaprej. Skenslal ga je štiri ure preden bi moral stopiti v studio. https://t.co/kxhNAcv4lt #RobertGolob #volitve #slovenskapolitika
“A ciência é inequívoca: o planeta está a entrar em águas desconhecidas, e essas águas estão a aquecer. As temperaturas da superfície do mar estão a atingir níveis recorde, os termómetros continuam a subir e encontramo-nos numa zona de alto risco onde os eventos climáticos extremos estão a tornar-se a nova normalidade”
"El Niño prend sous nos yeux une ampleur exceptionnelle. La science est sans équivoque: la planète s’engage en eaux inconnues, et ces eaux se réchauffent. La température de la mer en surface atteint des niveaux records, le mercure continue de grimper et nous nous trouvons dans une zone à hauts risques où les phénomènes météorologiques extrêmes deviennent la nouvelle norme"
Planeta se nachází v neprobádaných vodách a tyto vody se oteplují. Globální teploty stále stoupají a svět se nachází v nebezpečné zóně extrémního počasí. Závod se nyní odehrává mezi rostoucími riziky a naším závazkem přijímat opatření v oblasti klimatu a chránit lidi. Musíme tento závod vyhrát,
The planet is preparing for a record-strength El Niño that could have devastating effects on agriculture and food security worldwide, with signs already visible in various countries. (translated)
« El Niño prend sous nos yeux une ampleur exceptionnelle. La science est sans équivoque : la planète s’engage en eaux inconnues, et ces eaux se réchauffent. La température de la mer en surface atteint des niveaux records, le mercure continue de grimper et nous nous trouvons dans une zone à hauts risques où les phénomènes météorologiques extrêmes deviennent la nouvelle norme »
„Fenomenul El Niño capătă proporții uriașe chiar sub ochii noștri. Știința nu lasă loc de îndoială: planeta intră în ape necunoscute, ape care se încălzesc”
El Niño is being supersized before our eyes. The science leaves no room for doubt: the planet is in uncharted waters, and those waters are heating up.
The BepiColombo mission by ESA and JAXA, which is approaching Mercury after a complex journey of nearly eight years, aims to unveil the secrets of the solar system's most unknown planet, including the presence of ice at its poles and the origin of its magnetic field. (translated)
Belgian scientists are participating in the BepiColombo mission, which marks a key step in the exploration of Mercury, the least known and most mysterious planet in the solar system, in order to reveal its geophysical and atmospheric secrets. (translated)
Rodačka z Vodičkovy ulice, která přiměla Nobela platit za mír Kdo donutil „krále dynamitu“ Alfreda Nobela, aby ze svého pohádkového jmění financoval světový mír? A proč jméno rodačky z pražské Vodičkovy ulice, jež byla ve své době nejslavnější ženou planety, takřka vymazaly české učebnice dějepisu? Příběh Berty Kinské – ve světě proslulé pod jménem Bertha von Suttnerová – nezapadá do jednoduchých šablon. Není klasickou obětí takzvaného Matildina efektu, kdy by si její zásluhy přivlastnil manžel. Stala se první ženou, která získala Nobelovu cenu za mír, první ženou v historii řečnící na římském Kapitolu a autorkou nejoslnivějšího protiválečného bestselleru 19. století. Přesto v Česku, kde prožila dětství a získala základní vzdělání, zůstává téměř neznámou postavou. Už předloni jsem se o ní krátce zmínil, její životní osudy jsou však podstatně bohatší a myšlenkový odkaz je pro dnešní dobu mimořádně naléhavý (a většina z vás mě tehdy ještě nesledovala). Právě proto si zaslouží přední místo v mém seriálu o zapomenutých osobnostech. Pohrobek z Vodičkovy ulice a pád na společenské dno Dne 9. června 1843 se na rohu pražské Vodičkovy ulice a ulice V Jámě (v domě č. p. 697) narodila Berta Sophia Felicita hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova. Narodila se jako pohrobek – její otec, pětasedmdesátiletý polní podmaršál František Josef Kinský, zemřel ještě před jejím příchodem na svět. Matka Žofie Vilemína pocházela z rodu Körnerů (byla dcerou hejtmana jízdy), tedy z podstatně nižší šlechty, a navíc propadla těžké závislosti na hazardních hrách. Pro konzervativní aristokratickou rodinu Kinských byl tento sňatek těžko přijatelný. Po obrovských finančních ztrátách v kasinech a zpřetrhání vazeb se šlechtickým příbuzenstvem se matka s dcerou ocitly na okraji společnosti. Berta sice část dětství prožila v paláci Kinských na Staroměstském náměstí, po vyčerpání peněz však obě musely odejít do Brna k dívčinu poručníkovi, otcovu příteli Ernstu Egonu Fürstenbergovi. V tamní bohaté knihovně se naplno projevil Bertin výjimečný intelekt: se zájmem studovala filozofii i historii a díky jazykovému nadání záhy brilantně ovládala pět řečí – češtinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu a italštinu. Zakázaná láska a osudový inzerát Alfreda Nobela Když rodinné jmění v roce 1873 kvůli matčině hráčské vášni definitivně vzalo za své, musela se třicetiletá hraběnka postavit na vlastní nohy. Přijala místo guvernantky ve Vídni v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera, kde jeho čtyři dcery vyučovala hudbě a jazykům. Zde se však přihodilo to, s čím nikdo nepočítal: Berta se vášnivě zamilovala do nejmladšího syna rodiny, barona Artura Gundaccara von Suttnera, který byl o sedm let mladší. Matka rodu byla vztahem nemajetné guvernantky se svým synem zděšena. Aby milence rozdělila, dala Bertě výpověď, současně jí však nabídla východisko z nouze. Ukázala jí novinový inzerát: zámožný, postarší švédský gentleman žijící v Paříži hledal zralou a jazykově vybavenou sekretářku a hospodyni. Tím mužem nebyl nikdo jiný než vynálezce dynamitu Alfred Nobel. Berta nabídku přijala a roku 1876 odcestovala do Francie. Mezi osamělým, melancholickým vynálezcem a bystrou, vzdělanou Češkou okamžitě přeskočila jiskra hlubokého porozumění. Nobel byl okouzlen. Jenže jejich pracovní poměr trval pouhé dva týdny. Švédský král si Nobela nečekaně povolal do vlasti a Bertu v Paříži mezitím zasypával zamilovaný Artur dopisy, v nichž ji na kolenou prosil o návrat. Berta poslechla hlas srdce, opustila Paříž a vrátila se do Vídně. Krátký pařížský pobyt nicméně položil základ celoživotního přátelství a korespondence, jež nakonec změnila světové dějiny. Exil na Kavkaze a krvavý křest ohněm Dne 12. června 1876 se Berta a Artur tajně vzali. Reakce rodiny Suttnerových byla nekompromisní: Artura vydědili a novomanželé zůstali zcela bez prostředků. Uprchli proto do Gruzie na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Kateřiny Dadiani z Mingrelie. Na Kavkaze strávili v drsných podmínkách devět let. Živili se výukou jazyků, psaním článků pro vídeňské a berlínské listy pod pseudonymy (B. Oulot, Jemand) a překládáním gruzínské literatury – společně přeložili například národní epos Muž v tygří kůži. Zlomový okamžik jejího života přišel s rusko-tureckou válkou v roce 1877. Berta i Artur dobrovolně pomáhali ve vojenských lazaretech. Dívka z pražského paláce poprvé spatřila tvář války bez romantizujícího nánosu: amputace bez anestezie, hnijící rány, infekce a tisíce zmařených mladých životů položených za politické ambice mocnářů. Tento otřes z ní vychoval nesmiřitelnou pacifistku. Bestseller Odzbrojte! a morální apel na tvůrce dynamitu Po návratu do Rakouska a usmíření s rodinou roku 1885 se manželé usadili na dolnorakouském zámku Harmannsdorf. Berta své válečné trauma přetavila do literatury. V roce 1889 vydala stěžejní román Die Waffen nieder! (Odzbrojte! / Složte zbraně!). Kniha, v níž naturalisticky vylíčila utrpení vojáků i civilistů po bitvě u Hradce Králové z roku 1866, zapůsobila jako společenská rozbuška. Dílo bylo záhy přeloženo do 16 jazyků (do češtiny jej na podnět Vojty Náprstka převedla Vlasta Pittnerová již roku 1896). Dobová kritika význam románu srovnávala se společenským dopadem Chaloupky strýčka Toma. Sám Alfred Nobel jí v nadšeném listu z Paříže napsal: „Milá baronko, přítelkyně! Dočetl jsem právě Vaše mistrovské dílo… Překlad Vaší vynikající knihy by neměl chybět v žádné z existujících řečí, aby mohla být všude čtena a diskutována.“ Berta vytrvale využívala svůj morální kredit a v dopisech Nobela neúnavně konfrontovala s odpovědností za ničivé důsledky jeho vynálezů. Tento intelektuální apel vyvrcholil v dopise ze 7. ledna 1893, kdy Nobel poprvé naznačil záměr odkázat své jmění fondu, jenž bude odměňovat vědecké průlomy a současně vyzdvihne osobnost, která se nejvíce zaslouží o světový mír a bratrství mezi národy. „Právo místo moci“: Proč nebyla naivní pacifistkou Veřejnost si pacifismus nezřídka plete s naivitou či pasivní odevzdaností. Bertha von Suttnerová však nebyla hlasatelkou náboženského, absolutního nenásilí po vzoru Lva Nikolajeviče Tolstého. Byla čelnou představitelkou institucionálního neboli právního pacifismu. Její filozofie nestála na myšlence nechat se bezbranně masakrovat, nýbrž na principu Recht statt Macht (Právo místo moci) – tedy na nahrazení barbarského práva silnějšího funkční mezinárodní spravedlností. Když jí Tolstoj po přečtení románu psal a prosazoval ryze křesťanské odmítnutí zbraní na úrovni jednotlivce (neodporovat zlu násilím za žádných okolností), Suttnerová to odmítla jako neuskutečnitelnou utopii. Byla přesvědčena, že mír nelze vybudovat tím, že se slušní lidé dobrovolně vzdají obrany. Ve svých textech dokonce otevřeně formulovala myšlenku „mezinárodní policie“ – kolektivní ozbrojené síly, jež by zasáhla proti státu, který hrubě poruší mezinárodní právo a vojensky napadne sousední zemi. Ve svých pracích (například Strojový věk nebo Z dílny pacifismu) současně varovala před pastí takzvané „obranné války“. Připomínala, že prakticky každý agresor v dějinách označoval vlastní agresi za pouhou preventivní sebeobranu. Trvala proto na tom, že o viníkovi a oběti nesmějí rozhodovat štáby válčících stran, nýbrž nezávislý mezinárodní arbitrážní tribunál. Pokud bychom její optikou nahlíželi na současnou agresi proti Ukrajině, Bertha von Suttnerová by rozhodně nevolala po kapitulaci napadeného. Mír bez spravedlnosti pro ni nebyl mírem, ale pouhým diktátem síly. Ruskou federaci by bez váhání označila za barbarského agresora, ostře by kritizovala mezinárodní instituce za váhavost při vymáhání práva a apelovala by na globální společenství, aby vyvinulo takový právní, ekonomický a bezpečnostní tlak, který okupanty donutí ustoupit a nahradit veškeré válečné škody. Globální ikona s českými vazbami Suttnerová nezůstala jen u teoretických úvah. Založila Rakouskou mírovou společnost, vystupovala proti vlně dobového antisemitismu a v roce 1891 jako vůbec první žena promluvila na mezinárodním mírovém kongresu na římském Kapitolu. Její neúnavná diplomatická práce přispěla k založení Stálého rozhodčího soudu v Haagu (1899). V roce 1904 absolvovala triumfální přednáškové turné po Spojených státech, kde vystupovala až třikrát denně a v Bílém domě ji k soukromému rozhovoru přijal prezident Theodore Roosevelt. Čilé kontakty udržovala i s českým prostředím. Za svého spojence považovala Tomáše Garrigua Masaryka, setkávala se s básníky Jaroslavem Vrchlickým či Svatoplukem Čechem a v roce 1895 přednášela v pražském Tiskovém klubu Concordia, kde se snažila mírovou myšlenkou otupit vyhrocený česko-německý nacionální spor. Vyvrcholení jejího úsilí přišlo v roce 1905, kdy se stala historicky první ženskou laureátkou Nobelovy ceny za mír. Ocenění, která by bez ní vůbec nevzniklo. Mrazivá tečka a české zapomnění Bertha von Suttnerová podlehla rakovině žaludku 21. června 1914 ve Vídni ve věku jednasedmdesáti let. Její odchod provázelo mrazivé symbolické načasování: zemřela přesně pět týdnů před vypuknutím první světové války – globálního krveprolití, před nímž po celý dospělý život marně varovala. Proč o této výjimečné osobnosti v Česku téměř nikdo neví? Stala se obětí nacionálního a ideologického filtru. Pro meziválečné Československo byla příliš německá a málo lidová. Pro následný komunistický režim byl zase její šlechtický původ a striktně právní pojetí pacifismu zcela nepoužitelné – nepasovala do schémat o třídním boji a budovatelském hrdinství. Zatímco v Rakousku zdobí její portrét dvoueurovou minci (a v minulosti tisícišilinkovou bankovku) a ve Skandinávii o ní vycházejí zástupy knih, v České republice ji připomíná pouze nenápadná pamětní deska v průjezdu paláce Kinských na Staroměstském náměstí a jedna zapadlá ulička v pražských Vokovicích. Její životní příběh názorně ukazuje, jak snadno dokáže nacionální a politická selekce vytěsnit z paměti osobnost, která svými vizemi předběhla dobu o celé století. Neučíme se v dějepise až příliš o vůdcích a vojevůdcích, kteří války rozpoutávali a vedli, a nezapomínáme na ty, kdo se jim ze všech sil snažili zabránit? Napište mi, co si myslíte a co říkáte na její postoje. A neměli bychom si ji v Čechách mnohem více připomínat? Toto je 3. díl mého seriálu o zapomenutých vědkyních, píšu jej proto, aby mé dcery a další dívky měly pozitivní vzory. Jestli vás tyto příběhy zajímají a myslíte, že by je měli znát i ostatní, nezapomeňte dát sledovat @tkapler a pomozte je sdílet a šířit. Díky moc. #BerthaVonSuttner #NobelovaCenaZaMír #Historie
