Search

Rodačka z Vodičkovy ulice, která přiměla Nobela platit za mír Kdo donutil „krále dynamitu“ Alfreda Nobela, aby ze svého pohádkového jmění financoval světový mír? A proč jméno rodačky z pražské Vodičkovy ulice, jež byla ve své době nejslavnější ženou planety, takřka vymazaly české učebnice dějepisu? Příběh Berty Kinské – ve světě proslulé pod jménem Bertha von Suttnerová – nezapadá do jednoduchých šablon. Není klasickou obětí takzvaného Matildina efektu, kdy by si její zásluhy přivlastnil manžel. Stala se první ženou, která získala Nobelovu cenu za mír, první ženou v historii řečnící na římském Kapitolu a autorkou nejoslnivějšího protiválečného bestselleru 19. století. Přesto v Česku, kde prožila dětství a získala základní vzdělání, zůstává téměř neznámou postavou. Už předloni jsem se o ní krátce zmínil, její životní osudy jsou však podstatně bohatší a myšlenkový odkaz je pro dnešní dobu mimořádně naléhavý (a většina z vás mě tehdy ještě nesledovala). Právě proto si zaslouží přední místo v mém seriálu o zapomenutých osobnostech. Pohrobek z Vodičkovy ulice a pád na společenské dno Dne 9. června 1843 se na rohu pražské Vodičkovy ulice a ulice V Jámě (v domě č. p. 697) narodila Berta Sophia Felicita hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova. Narodila se jako pohrobek – její otec, pětasedmdesátiletý polní podmaršál František Josef Kinský, zemřel ještě před jejím příchodem na svět. Matka Žofie Vilemína pocházela z rodu Körnerů (byla dcerou hejtmana jízdy), tedy z podstatně nižší šlechty, a navíc propadla těžké závislosti na hazardních hrách. Pro konzervativní aristokratickou rodinu Kinských byl tento sňatek těžko přijatelný. Po obrovských finančních ztrátách v kasinech a zpřetrhání vazeb se šlechtickým příbuzenstvem se matka s dcerou ocitly na okraji společnosti. Berta sice část dětství prožila v paláci Kinských na Staroměstském náměstí, po vyčerpání peněz však obě musely odejít do Brna k dívčinu poručníkovi, otcovu příteli Ernstu Egonu Fürstenbergovi. V tamní bohaté knihovně se naplno projevil Bertin výjimečný intelekt: se zájmem studovala filozofii i historii a díky jazykovému nadání záhy brilantně ovládala pět řečí – češtinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu a italštinu. Zakázaná láska a osudový inzerát Alfreda Nobela Když rodinné jmění v roce 1873 kvůli matčině hráčské vášni definitivně vzalo za své, musela se třicetiletá hraběnka postavit na vlastní nohy. Přijala místo guvernantky ve Vídni v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera, kde jeho čtyři dcery vyučovala hudbě a jazykům. Zde se však přihodilo to, s čím nikdo nepočítal: Berta se vášnivě zamilovala do nejmladšího syna rodiny, barona Artura Gundaccara von Suttnera, který byl o sedm let mladší. Matka rodu byla vztahem nemajetné guvernantky se svým synem zděšena. Aby milence rozdělila, dala Bertě výpověď, současně jí však nabídla východisko z nouze. Ukázala jí novinový inzerát: zámožný, postarší švédský gentleman žijící v Paříži hledal zralou a jazykově vybavenou sekretářku a hospodyni. Tím mužem nebyl nikdo jiný než vynálezce dynamitu Alfred Nobel. Berta nabídku přijala a roku 1876 odcestovala do Francie. Mezi osamělým, melancholickým vynálezcem a bystrou, vzdělanou Češkou okamžitě přeskočila jiskra hlubokého porozumění. Nobel byl okouzlen. Jenže jejich pracovní poměr trval pouhé dva týdny. Švédský král si Nobela nečekaně povolal do vlasti a Bertu v Paříži mezitím zasypával zamilovaný Artur dopisy, v nichž ji na kolenou prosil o návrat. Berta poslechla hlas srdce, opustila Paříž a vrátila se do Vídně. Krátký pařížský pobyt nicméně položil základ celoživotního přátelství a korespondence, jež nakonec změnila světové dějiny. Exil na Kavkaze a krvavý křest ohněm Dne 12. června 1876 se Berta a Artur tajně vzali. Reakce rodiny Suttnerových byla nekompromisní: Artura vydědili a novomanželé zůstali zcela bez prostředků. Uprchli proto do Gruzie na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Kateřiny Dadiani z Mingrelie. Na Kavkaze strávili v drsných podmínkách devět let. Živili se výukou jazyků, psaním článků pro vídeňské a berlínské listy pod pseudonymy (B. Oulot, Jemand) a překládáním gruzínské literatury – společně přeložili například národní epos Muž v tygří kůži. Zlomový okamžik jejího života přišel s rusko-tureckou válkou v roce 1877. Berta i Artur dobrovolně pomáhali ve vojenských lazaretech. Dívka z pražského paláce poprvé spatřila tvář války bez romantizujícího nánosu: amputace bez anestezie, hnijící rány, infekce a tisíce zmařených mladých životů položených za politické ambice mocnářů. Tento otřes z ní vychoval nesmiřitelnou pacifistku. Bestseller Odzbrojte! a morální apel na tvůrce dynamitu Po návratu do Rakouska a usmíření s rodinou roku 1885 se manželé usadili na dolnorakouském zámku Harmannsdorf. Berta své válečné trauma přetavila do literatury. V roce 1889 vydala stěžejní román Die Waffen nieder! (Odzbrojte! / Složte zbraně!). Kniha, v níž naturalisticky vylíčila utrpení vojáků i civilistů po bitvě u Hradce Králové z roku 1866, zapůsobila jako společenská rozbuška. Dílo bylo záhy přeloženo do 16 jazyků (do češtiny jej na podnět Vojty Náprstka převedla Vlasta Pittnerová již roku 1896). Dobová kritika význam románu srovnávala se společenským dopadem Chaloupky strýčka Toma. Sám Alfred Nobel jí v nadšeném listu z Paříže napsal: „Milá baronko, přítelkyně! Dočetl jsem právě Vaše mistrovské dílo… Překlad Vaší vynikající knihy by neměl chybět v žádné z existujících řečí, aby mohla být všude čtena a diskutována.“ Berta vytrvale využívala svůj morální kredit a v dopisech Nobela neúnavně konfrontovala s odpovědností za ničivé důsledky jeho vynálezů. Tento intelektuální apel vyvrcholil v dopise ze 7. ledna 1893, kdy Nobel poprvé naznačil záměr odkázat své jmění fondu, jenž bude odměňovat vědecké průlomy a současně vyzdvihne osobnost, která se nejvíce zaslouží o světový mír a bratrství mezi národy. „Právo místo moci“: Proč nebyla naivní pacifistkou Veřejnost si pacifismus nezřídka plete s naivitou či pasivní odevzdaností. Bertha von Suttnerová však nebyla hlasatelkou náboženského, absolutního nenásilí po vzoru Lva Nikolajeviče Tolstého. Byla čelnou představitelkou institucionálního neboli právního pacifismu. Její filozofie nestála na myšlence nechat se bezbranně masakrovat, nýbrž na principu Recht statt Macht (Právo místo moci) – tedy na nahrazení barbarského práva silnějšího funkční mezinárodní spravedlností. Když jí Tolstoj po přečtení románu psal a prosazoval ryze křesťanské odmítnutí zbraní na úrovni jednotlivce (neodporovat zlu násilím za žádných okolností), Suttnerová to odmítla jako neuskutečnitelnou utopii. Byla přesvědčena, že mír nelze vybudovat tím, že se slušní lidé dobrovolně vzdají obrany. Ve svých textech dokonce otevřeně formulovala myšlenku „mezinárodní policie“ – kolektivní ozbrojené síly, jež by zasáhla proti státu, který hrubě poruší mezinárodní právo a vojensky napadne sousední zemi. Ve svých pracích (například Strojový věk nebo Z dílny pacifismu) současně varovala před pastí takzvané „obranné války“. Připomínala, že prakticky každý agresor v dějinách označoval vlastní agresi za pouhou preventivní sebeobranu. Trvala proto na tom, že o viníkovi a oběti nesmějí rozhodovat štáby válčících stran, nýbrž nezávislý mezinárodní arbitrážní tribunál. Pokud bychom její optikou nahlíželi na současnou agresi proti Ukrajině, Bertha von Suttnerová by rozhodně nevolala po kapitulaci napadeného. Mír bez spravedlnosti pro ni nebyl mírem, ale pouhým diktátem síly. Ruskou federaci by bez váhání označila za barbarského agresora, ostře by kritizovala mezinárodní instituce za váhavost při vymáhání práva a apelovala by na globální společenství, aby vyvinulo takový právní, ekonomický a bezpečnostní tlak, který okupanty donutí ustoupit a nahradit veškeré válečné škody. Globální ikona s českými vazbami Suttnerová nezůstala jen u teoretických úvah. Založila Rakouskou mírovou společnost, vystupovala proti vlně dobového antisemitismu a v roce 1891 jako vůbec první žena promluvila na mezinárodním mírovém kongresu na římském Kapitolu. Její neúnavná diplomatická práce přispěla k založení Stálého rozhodčího soudu v Haagu (1899). V roce 1904 absolvovala triumfální přednáškové turné po Spojených státech, kde vystupovala až třikrát denně a v Bílém domě ji k soukromému rozhovoru přijal prezident Theodore Roosevelt. Čilé kontakty udržovala i s českým prostředím. Za svého spojence považovala Tomáše Garrigua Masaryka, setkávala se s básníky Jaroslavem Vrchlickým či Svatoplukem Čechem a v roce 1895 přednášela v pražském Tiskovém klubu Concordia, kde se snažila mírovou myšlenkou otupit vyhrocený česko-německý nacionální spor. Vyvrcholení jejího úsilí přišlo v roce 1905, kdy se stala historicky první ženskou laureátkou Nobelovy ceny za mír. Ocenění, která by bez ní vůbec nevzniklo. Mrazivá tečka a české zapomnění Bertha von Suttnerová podlehla rakovině žaludku 21. června 1914 ve Vídni ve věku jednasedmdesáti let. Její odchod provázelo mrazivé symbolické načasování: zemřela přesně pět týdnů před vypuknutím první světové války – globálního krveprolití, před nímž po celý dospělý život marně varovala. Proč o této výjimečné osobnosti v Česku téměř nikdo neví? Stala se obětí nacionálního a ideologického filtru. Pro meziválečné Československo byla příliš německá a málo lidová. Pro následný komunistický režim byl zase její šlechtický původ a striktně právní pojetí pacifismu zcela nepoužitelné – nepasovala do schémat o třídním boji a budovatelském hrdinství. Zatímco v Rakousku zdobí její portrét dvoueurovou minci (a v minulosti tisícišilinkovou bankovku) a ve Skandinávii o ní vycházejí zástupy knih, v České republice ji připomíná pouze nenápadná pamětní deska v průjezdu paláce Kinských na Staroměstském náměstí a jedna zapadlá ulička v pražských Vokovicích. Její životní příběh názorně ukazuje, jak snadno dokáže nacionální a politická selekce vytěsnit z paměti osobnost, která svými vizemi předběhla dobu o celé století. Neučíme se v dějepise až příliš o vůdcích a vojevůdcích, kteří války rozpoutávali a vedli, a nezapomínáme na ty, kdo se jim ze všech sil snažili zabránit? Napište mi, co si myslíte a co říkáte na její postoje. A neměli bychom si ji v Čechách mnohem více připomínat? Toto je 3. díl mého seriálu o zapomenutých vědkyních, píšu jej proto, aby mé dcery a další dívky měly pozitivní vzory. Jestli vás tyto příběhy zajímají a myslíte, že by je měli znát i ostatní, nezapomeňte dát sledovat @tkapler a pomozte je sdílet a šířit. Díky moc. #BerthaVonSuttner #NobelovaCenaZaMír #Historie

"Mes connaissances m'ont peut-être permis de choisir l'exil à la prison, mais connaître Poutine ne suffit plus pour rester en Russie aujourd'hui. Quand l'administration présidentielle a donné son feu vert, c'est tout le système qui s'est abattu sur moi en deux semaines, les affaires judiciaires se sont soudainement multipliées ! La justice, la police, n'importe quel procureur à l'autre bout du pays peut regarder une de mes vidéos en ligne et décider de me poursuivre sous un motif fallacieux"

China is accused of downplaying the human toll of the devastating flood in Nepal and Tibet, reporting only 16 dead and 546 missing in Tibet, while unofficial estimates suggest nearly 1,000 dead in Nepal and a large number of missing, raising concerns among the Tibetan exile community. (translated)

@poponze Que desgraçada! Como pôde exilar o próprio pai por causa da sexualidade? Detesto esses cristãos! Eles sempre querem impor o “certo” aos outros, são intolerantes a quem não segue os mesmos princípios ridículos deles enquanto são a personificação do errado. #intolerância #direitoshumanos #amoréamor

Deeply saddened by the passing of King Harald V of Norway. A monarch who endured wartime exile as a child and stood for 35 years as an enduring symbol of stability and unity. A distinguished figure in European history. My heartfelt condolences to the Royal Family and the people #KingHaraldV #Norway #RoyalFamily #NO

Carlos Gustavo de Suecia, primer monarca del mundo en mostrar sus condolencias por el fallecimiento de Harald V, cabe recordar su estrecha relación: la última aparición de Harald V fue en las Bodas de Oro de los Reyes suecos. Reproduciendo íntegramente el comunicado: "Es con gran tristeza que he recibido la noticia del fallecimiento de nuestro querido amigo, el rey Harald. La historia de la vida del rey Harald es excepcional. Después de soportar las dificultades de la guerra y el exilio en su infancia, pudo regresar con su familia a una Noruega libre y presenciar el notable desarrollo de la nación a lo largo del siglo XX, antes de suceder a su padre como rey de Noruega. Tanto como Jefe de Estado como atleta exitoso, fue un destacado representante de su país. Él dio "todo por Noruega". A lo largo de los años, el rey Harald ha sido un buen amigo para mí, mi familia y Suecia. El rey Harald ahora es llorado por muchos en nuestro país. Hoy, mi familia y yo extendemos nuestras más sinceras condolencias a la reina Sonja. Le deseo a mi querido ahijado Haakon, que ahora sucede a su padre como Jefe de Estado, éxito y buena fortuna en el importante papel que tiene por delante, al servicio de nuestra nación hermana y su gente". Carlos Gustavo. #Realeza #Condolencias #Historia

Saleha Aini, Afghan activist for women's rights, continues to fight for the education and fundamental rights of Afghan women and girls following her exile, emphasizing the importance of not normalizing the situation of oppression they face and highlighting the inadequacy of international responses to this crisis. (translated)

Iran's military has identified several Persian-language exile broadcasters, including BBC and Iran International, as possible targets for attacks and accuses them of connections to foreign intelligence services, while also reporting that it has restored all weapon systems damaged in the Iran-Iraq war and imported new systems. (translated)

QUE UNA COSA QUEDE CLARA SI O SI QUERIAN SACAR A YANET no fue culpa del público ni nadie más que producción. Anunciaron lo de la Mudanza, se hicieron varias encuestas posteriormente tanteando el terreno y en todas las ganaba Yanet, pero a última hora se volteo todo y la gente se fue por Ese dándole la vuelta a las votaciones ganándole a Yanet que hasta las cerraron super rápido y se inventaron los de 3 muebles a última hora, no dijeron que procedía por que tenia que pensar en que dinámica hacer, vieron que en el exilió Yanet subió de popularidad brutalmente y se dieron cuenta que por el público no salía, entonces se inventaron la votación de los habitantes donde sabían que podían manipular el resulta resultado. SON UN FRAUDE me voy con Yanet #LaCasaDeLosFamososMx #LaCasaDeLosFamosos #RealityShow #Fraude

Le « Français de souche » est un mythe. Nous sommes tous des sangs mêlés. De quelle souche d’ailleurs parlez-vous exactement, @MarionMarechal ? Notre histoire est faite de Gaulois, de Celtes, de Grecs, de Francs, de Scandinaves, de Burgondes, d’Alamans. Elle est aussi italienne, algérienne, portugaise, polonaise, sénégalaise, marocaine, congolaise… La France n’a jamais été une construction ethnique. Elle n’est pas née d’un peuple chimiquement pur, qui aurait traversé les siècles sans jamais se mélanger aux autres. Elle s’est faite par les migrations, les invasions, les exils, les rencontres, les mariages, les échanges, les cultures qui se croisent et les générations qui se succèdent. Chercher une « souche » française, c’est chercher une France qui n’a jamais existé. Michelet appelait à « chasser la race de notre histoire ». Renan définissait la nation comme « un plébiscite de tous les jours » : non pas une race, non pas une origine, mais une volonté commune, un consentement, un désir de vivre ensemble. La nation française est une construction politique, pas biologique. Il n’existe pas de pureté originelle française. Il y a une histoire commune, celle du mélange. Et cette histoire, il faut l’assumer tout entière. La France a rayonné, créé, émancipé. Elle a aussi colonisé, conquis des territoires par la force, déplacé des frontières et des peuples. On ne peut pas célébrer son histoire quand cela arrange et effacer celles et ceux que cette même histoire a liés à nous. Regarder notre histoire en face, c’est reconnaître ces liens. C’est accueillir et respecter celles et ceux qui en sont aussi les héritiers, tous ceux qu’elle a faits français, tous ceux qu’elle a conduits jusqu’à nous et tous ceux qui, génération après génération, ont fait la France. On n’est pas français par le sang. On est français parce qu’on appartient à une histoire commune et qu’on choisit d’en construire l’avenir ensemble. La France n’est pas une origine. La France est une idée. Être français, c’est une volonté, une promesse, un avenir partagé. Vous parlez de souche. Je parle de peuple. @RNational_off #Identité #Diversité #France

Era votar por los 3 que menos dieron contenido. Votaron por 2 y el que más les caga. Regresa Pérez más fuerte, con apoyo de eduin y la casa lo apapacha. La gente se enoja porque querían que así como inventaron el exilio, querían que inventaran algo para sacar a Pérez (que es obvio que piensen eso) El inventar reglas y cosas así hace que la gente sospeche absolutamente todo. #Política #Votación #Opinión