Search

The article discusses the resilience and dedication of journalists in the Meživi community of the Dnipropetrovsk region of Ukraine to inform local residents, despite the devastation and attacks caused by the war, while emphasizing the important role of journalism in conveying facts and building community. #Meživ #Ukraina #ajakirjandus (translated)

Rodačka z Vodičkovy ulice, která přiměla Nobela platit za mír Kdo donutil „krále dynamitu“ Alfreda Nobela, aby ze svého pohádkového jmění financoval světový mír? A proč jméno rodačky z pražské Vodičkovy ulice, jež byla ve své době nejslavnější ženou planety, takřka vymazaly české učebnice dějepisu? Příběh Berty Kinské – ve světě proslulé pod jménem Bertha von Suttnerová – nezapadá do jednoduchých šablon. Není klasickou obětí takzvaného Matildina efektu, kdy by si její zásluhy přivlastnil manžel. Stala se první ženou, která získala Nobelovu cenu za mír, první ženou v historii řečnící na římském Kapitolu a autorkou nejoslnivějšího protiválečného bestselleru 19. století. Přesto v Česku, kde prožila dětství a získala základní vzdělání, zůstává téměř neznámou postavou. Už předloni jsem se o ní krátce zmínil, její životní osudy jsou však podstatně bohatší a myšlenkový odkaz je pro dnešní dobu mimořádně naléhavý (a většina z vás mě tehdy ještě nesledovala). Právě proto si zaslouží přední místo v mém seriálu o zapomenutých osobnostech. Pohrobek z Vodičkovy ulice a pád na společenské dno Dne 9. června 1843 se na rohu pražské Vodičkovy ulice a ulice V Jámě (v domě č. p. 697) narodila Berta Sophia Felicita hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova. Narodila se jako pohrobek – její otec, pětasedmdesátiletý polní podmaršál František Josef Kinský, zemřel ještě před jejím příchodem na svět. Matka Žofie Vilemína pocházela z rodu Körnerů (byla dcerou hejtmana jízdy), tedy z podstatně nižší šlechty, a navíc propadla těžké závislosti na hazardních hrách. Pro konzervativní aristokratickou rodinu Kinských byl tento sňatek těžko přijatelný. Po obrovských finančních ztrátách v kasinech a zpřetrhání vazeb se šlechtickým příbuzenstvem se matka s dcerou ocitly na okraji společnosti. Berta sice část dětství prožila v paláci Kinských na Staroměstském náměstí, po vyčerpání peněz však obě musely odejít do Brna k dívčinu poručníkovi, otcovu příteli Ernstu Egonu Fürstenbergovi. V tamní bohaté knihovně se naplno projevil Bertin výjimečný intelekt: se zájmem studovala filozofii i historii a díky jazykovému nadání záhy brilantně ovládala pět řečí – češtinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu a italštinu. Zakázaná láska a osudový inzerát Alfreda Nobela Když rodinné jmění v roce 1873 kvůli matčině hráčské vášni definitivně vzalo za své, musela se třicetiletá hraběnka postavit na vlastní nohy. Přijala místo guvernantky ve Vídni v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera, kde jeho čtyři dcery vyučovala hudbě a jazykům. Zde se však přihodilo to, s čím nikdo nepočítal: Berta se vášnivě zamilovala do nejmladšího syna rodiny, barona Artura Gundaccara von Suttnera, který byl o sedm let mladší. Matka rodu byla vztahem nemajetné guvernantky se svým synem zděšena. Aby milence rozdělila, dala Bertě výpověď, současně jí však nabídla východisko z nouze. Ukázala jí novinový inzerát: zámožný, postarší švédský gentleman žijící v Paříži hledal zralou a jazykově vybavenou sekretářku a hospodyni. Tím mužem nebyl nikdo jiný než vynálezce dynamitu Alfred Nobel. Berta nabídku přijala a roku 1876 odcestovala do Francie. Mezi osamělým, melancholickým vynálezcem a bystrou, vzdělanou Češkou okamžitě přeskočila jiskra hlubokého porozumění. Nobel byl okouzlen. Jenže jejich pracovní poměr trval pouhé dva týdny. Švédský král si Nobela nečekaně povolal do vlasti a Bertu v Paříži mezitím zasypával zamilovaný Artur dopisy, v nichž ji na kolenou prosil o návrat. Berta poslechla hlas srdce, opustila Paříž a vrátila se do Vídně. Krátký pařížský pobyt nicméně položil základ celoživotního přátelství a korespondence, jež nakonec změnila světové dějiny. Exil na Kavkaze a krvavý křest ohněm Dne 12. června 1876 se Berta a Artur tajně vzali. Reakce rodiny Suttnerových byla nekompromisní: Artura vydědili a novomanželé zůstali zcela bez prostředků. Uprchli proto do Gruzie na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Kateřiny Dadiani z Mingrelie. Na Kavkaze strávili v drsných podmínkách devět let. Živili se výukou jazyků, psaním článků pro vídeňské a berlínské listy pod pseudonymy (B. Oulot, Jemand) a překládáním gruzínské literatury – společně přeložili například národní epos Muž v tygří kůži. Zlomový okamžik jejího života přišel s rusko-tureckou válkou v roce 1877. Berta i Artur dobrovolně pomáhali ve vojenských lazaretech. Dívka z pražského paláce poprvé spatřila tvář války bez romantizujícího nánosu: amputace bez anestezie, hnijící rány, infekce a tisíce zmařených mladých životů položených za politické ambice mocnářů. Tento otřes z ní vychoval nesmiřitelnou pacifistku. Bestseller Odzbrojte! a morální apel na tvůrce dynamitu Po návratu do Rakouska a usmíření s rodinou roku 1885 se manželé usadili na dolnorakouském zámku Harmannsdorf. Berta své válečné trauma přetavila do literatury. V roce 1889 vydala stěžejní román Die Waffen nieder! (Odzbrojte! / Složte zbraně!). Kniha, v níž naturalisticky vylíčila utrpení vojáků i civilistů po bitvě u Hradce Králové z roku 1866, zapůsobila jako společenská rozbuška. Dílo bylo záhy přeloženo do 16 jazyků (do češtiny jej na podnět Vojty Náprstka převedla Vlasta Pittnerová již roku 1896). Dobová kritika význam románu srovnávala se společenským dopadem Chaloupky strýčka Toma. Sám Alfred Nobel jí v nadšeném listu z Paříže napsal: „Milá baronko, přítelkyně! Dočetl jsem právě Vaše mistrovské dílo… Překlad Vaší vynikající knihy by neměl chybět v žádné z existujících řečí, aby mohla být všude čtena a diskutována.“ Berta vytrvale využívala svůj morální kredit a v dopisech Nobela neúnavně konfrontovala s odpovědností za ničivé důsledky jeho vynálezů. Tento intelektuální apel vyvrcholil v dopise ze 7. ledna 1893, kdy Nobel poprvé naznačil záměr odkázat své jmění fondu, jenž bude odměňovat vědecké průlomy a současně vyzdvihne osobnost, která se nejvíce zaslouží o světový mír a bratrství mezi národy. „Právo místo moci“: Proč nebyla naivní pacifistkou Veřejnost si pacifismus nezřídka plete s naivitou či pasivní odevzdaností. Bertha von Suttnerová však nebyla hlasatelkou náboženského, absolutního nenásilí po vzoru Lva Nikolajeviče Tolstého. Byla čelnou představitelkou institucionálního neboli právního pacifismu. Její filozofie nestála na myšlence nechat se bezbranně masakrovat, nýbrž na principu Recht statt Macht (Právo místo moci) – tedy na nahrazení barbarského práva silnějšího funkční mezinárodní spravedlností. Když jí Tolstoj po přečtení románu psal a prosazoval ryze křesťanské odmítnutí zbraní na úrovni jednotlivce (neodporovat zlu násilím za žádných okolností), Suttnerová to odmítla jako neuskutečnitelnou utopii. Byla přesvědčena, že mír nelze vybudovat tím, že se slušní lidé dobrovolně vzdají obrany. Ve svých textech dokonce otevřeně formulovala myšlenku „mezinárodní policie“ – kolektivní ozbrojené síly, jež by zasáhla proti státu, který hrubě poruší mezinárodní právo a vojensky napadne sousední zemi. Ve svých pracích (například Strojový věk nebo Z dílny pacifismu) současně varovala před pastí takzvané „obranné války“. Připomínala, že prakticky každý agresor v dějinách označoval vlastní agresi za pouhou preventivní sebeobranu. Trvala proto na tom, že o viníkovi a oběti nesmějí rozhodovat štáby válčících stran, nýbrž nezávislý mezinárodní arbitrážní tribunál. Pokud bychom její optikou nahlíželi na současnou agresi proti Ukrajině, Bertha von Suttnerová by rozhodně nevolala po kapitulaci napadeného. Mír bez spravedlnosti pro ni nebyl mírem, ale pouhým diktátem síly. Ruskou federaci by bez váhání označila za barbarského agresora, ostře by kritizovala mezinárodní instituce za váhavost při vymáhání práva a apelovala by na globální společenství, aby vyvinulo takový právní, ekonomický a bezpečnostní tlak, který okupanty donutí ustoupit a nahradit veškeré válečné škody. Globální ikona s českými vazbami Suttnerová nezůstala jen u teoretických úvah. Založila Rakouskou mírovou společnost, vystupovala proti vlně dobového antisemitismu a v roce 1891 jako vůbec první žena promluvila na mezinárodním mírovém kongresu na římském Kapitolu. Její neúnavná diplomatická práce přispěla k založení Stálého rozhodčího soudu v Haagu (1899). V roce 1904 absolvovala triumfální přednáškové turné po Spojených státech, kde vystupovala až třikrát denně a v Bílém domě ji k soukromému rozhovoru přijal prezident Theodore Roosevelt. Čilé kontakty udržovala i s českým prostředím. Za svého spojence považovala Tomáše Garrigua Masaryka, setkávala se s básníky Jaroslavem Vrchlickým či Svatoplukem Čechem a v roce 1895 přednášela v pražském Tiskovém klubu Concordia, kde se snažila mírovou myšlenkou otupit vyhrocený česko-německý nacionální spor. Vyvrcholení jejího úsilí přišlo v roce 1905, kdy se stala historicky první ženskou laureátkou Nobelovy ceny za mír. Ocenění, která by bez ní vůbec nevzniklo. Mrazivá tečka a české zapomnění Bertha von Suttnerová podlehla rakovině žaludku 21. června 1914 ve Vídni ve věku jednasedmdesáti let. Její odchod provázelo mrazivé symbolické načasování: zemřela přesně pět týdnů před vypuknutím první světové války – globálního krveprolití, před nímž po celý dospělý život marně varovala. Proč o této výjimečné osobnosti v Česku téměř nikdo neví? Stala se obětí nacionálního a ideologického filtru. Pro meziválečné Československo byla příliš německá a málo lidová. Pro následný komunistický režim byl zase její šlechtický původ a striktně právní pojetí pacifismu zcela nepoužitelné – nepasovala do schémat o třídním boji a budovatelském hrdinství. Zatímco v Rakousku zdobí její portrét dvoueurovou minci (a v minulosti tisícišilinkovou bankovku) a ve Skandinávii o ní vycházejí zástupy knih, v České republice ji připomíná pouze nenápadná pamětní deska v průjezdu paláce Kinských na Staroměstském náměstí a jedna zapadlá ulička v pražských Vokovicích. Její životní příběh názorně ukazuje, jak snadno dokáže nacionální a politická selekce vytěsnit z paměti osobnost, která svými vizemi předběhla dobu o celé století. Neučíme se v dějepise až příliš o vůdcích a vojevůdcích, kteří války rozpoutávali a vedli, a nezapomínáme na ty, kdo se jim ze všech sil snažili zabránit? Napište mi, co si myslíte a co říkáte na její postoje. A neměli bychom si ji v Čechách mnohem více připomínat? Toto je 3. díl mého seriálu o zapomenutých vědkyních, píšu jej proto, aby mé dcery a další dívky měly pozitivní vzory. Jestli vás tyto příběhy zajímají a myslíte, že by je měli znát i ostatní, nezapomeňte dát sledovat @tkapler a pomozte je sdílet a šířit. Díky moc. #BerthaVonSuttner #NobelovaCenaZaMír #Historie

Španělská občanská válka, která vypukla po neúspěšném vojenském převratu proti Druhé republice, se stala jedním z nejkrvavějších konfliktů meziválečné Evropy a zároveň předstupněm druhé světové války, přičemž do boje zasáhly nejen místní síly, ale i zahraniční mocnosti, které sledovaly své vlastní politické cíle. #španělskáobčanskáválka #historie #FranciscoFranco

Ještě bude legrace. Summit NATO není běžné mezivládní jednání, ale setkání hlav států a vlád. Vnitřní rozhodnutí vlády může určit složení delegace, ale nemůže změnit fakt, že prezident republiky je při mezinárodním vystupování hlavou státu a v protokolu takové akce má zvláštní postavení. Potvrzuje to přímo i NATO protocol guide, kde má hlava státu protokolárně přednost před předsedou vlády. https://t.co/iVfVtIIzU1 #NATO #MezinárodníVztahy #Politika

‼️ Andrej Babiš na Prima CNN news mi zase dělá propagaci?! Ten člověk si buď vůbec neověřuje informace, které mu někdo dá na stůl, nebo jede jen primitivní předvolební kampaň - lež o komkoli🤯 Snažím se spolupracovat s každou vládou, takže i se současnou, protože jsem celý pracovní život obětoval práci s lidmi a to mám rád a na tom mi záleží víc, než na politikaření. Polykám celé roky sprosťárny ze všech stran a jedu věcně a odborně. Ale toto začíná být příliš. Babiš o mně mluvil na Prima CNN - o návštěvách kvůli kratomu v Thajsku a vyslovuje jakési spekulace, že je to divné a že jsme si domlouvali něco do budoucna bla bla… 1. Zopakuji - z Thajska k nám nejde Kratom žádný! Ten jde z Indonésie (tam já nikdy nebyl!) a malé množství z USA, takže narážky na kšefty je záměrná a manipulativní očividná pomluva, kterou rozšířili lidi z průmyslu, kterému kratom konkuruje a tento člověk si to neověří a jede si svoji politickou předvolební kampaň nejprimitivnějším způsobem. Ale lidi nejsou hloupí a dle mého se toto politicky nevyplatí. 2. Thajsko spolu s USA jako jediné dvě země mají okolo kratomu nějaký typ legislativy. Takže by už bylo opravdu výrazně lepší vozit kratom ze země, kde jsou oficiální přísná pravidla, ale nevozí! Za mě by zde měla naopak vzniknout nějaká mezivládní dohoda spíš, než cokoliv jiného. 3. Mimochodem vznik významný nárůst kratomu začal mezi léty 2018-2022, kdy tam byla vláda ANO a ČSSD a Babišova koordinátorka. Tu tam dotlačil Babišův tehdejší kámoš Ludvík - všichni znají korupční kauzy bývalého šéfa nemocnice Motol…Nárůstu prodeje kratomu si tehdejší Babisova administrativa a Ludvíkova chráněnkyně nějak vůbec nevšima a epidemii nechali vyrůst.. 4. Zpět k návštěvě Thajska. Thajsko mám rád, jezdím tam léta kvůli jiným věcem, stejně jako jsem působil v Afghánistánu, Bolívii, nebo třeba v Rusku (řeším tam napřiklad problematiku HIV) a přiznám se, že rád bych tam na stáří trávil zimy. Nicméně k tématu - stejně jako se členové současné vlády jeli podívat na izraelskou marihuanu a já tam byl před léty kvůli tomu stejnému, tak jsem zorganizoval v Thajsku tzv. G2G (vláda - vláda), tedy mezivládní jednání spoluorganizované českou ambasádou v Bangkoku. V Bangkoku jsme se sešli s českými diplomaty a s thajskými úředníky ministerstev zdravotnictví, zemědělství a dalšími na mezivládním setkání o naší nové legislativě a pak jsme se s diplomaty a úředníky jeli podívat na jejich farmy. Normální. Žádný můj kšeft! Úředníci z Thajska byli nadšeni naší legislativou a řekli, že takto by upravili legislativu i jejich. Nakonec ještě opět připomenu, že jak všichni vědí, já byl první po svém návratu do funkce národního koordinátora po AB vládě, kdo před kratomem v automatech varoval a začal jsem to řešit. Zároveň si stojím za tím, že pokud chceme mít s těmito a mnoha dalšími látkami co nejmíň problémů, je třeba kontrolovat jejich dostupnost i složení a nechat na kontrolovaném trhu ty z nich, které jsou méně rizikové. A to je možné jen regulací. Chápe to zjevně i Andrej Babiš, když regulaci tím, co dělá, kopíruje mé a MUDr Béma návrhy. Nakonec musím vyslovit následující - lidé ve státní správě mezi sebou prozradí všechno - co se chystá a kdo to organizuje a kdo to také třeba i platí - takže vím, který z průmyslů toto nachystal a jen nevím, zda tento člověk, který je zrovna premiérem, takovou sprosťárnu zopakuje do médií, protože si ji neověří, nebo mu to je jedno. Takže pokud mě bude dál pomlouvat, jako to udělal na Prima CNN, tak už se budu muset nějak bránit oficiálně jinak. Zvážím také tvrdé kroky vůči průmyslu, který za tímto bezprecedentním útokem stojí! Hezkou neděli všem #Politika #Kratom #AndrejBabiš

Článek se zaměřuje na různé reakce na Soloněvičovo svědectví o životě v Gulagu, které ilustruje represivní atmosféru Sovětského svazu od bolševické revoluce v roce 1917, a popisuje, jak byly politické i společenské třídy systematicky pronásledovány a perzekvovány, přičemž se v meziválečném Československu objevovaly různé názory a publikace z této doby reflektující sovětskou realitu. #Gulag #Soloněvič #historie

V předvečer amerických mezivoleb se na sociálních médiích rozmohly AI-generované avatary, především blondýnky v plavkách, které šíří pro-Trump propagandu a dezinformace, přičemž jejich původ a koordinace zůstávají nejasné, čímž se zvyšuje riziko manipulace veřejného mínění. #KünstlicheIntelligenz #Trump #USZwischenwahlen

Mezivládní panel OSN pro klimatickou změnu (IPCC) se rozhodl přestat pracovat s nejdramatičtějšími scénáři klimatického oteplení, což naznačuje obrat v klimatologických prognózách a možnost zmírnění apokalyptických předpovědí, čímž se otevírá prostor pro revizi dosavadních politických rozhodnutí založených na těchto katastrofických predikcích. #klimatickázměna #IPCC #oteplování

Minulý víkend se konala v Ústí pozoruhodná akce. Byla zpřístupněna Schichtova vila ve Vaňově a to jsem si nemohl nechat ujít, protože miluju akce, které jsou spjaty s echt sudetskými fabrikanty jako byli Schichtovi na Ústecku nebo Liebigovi na Liberecku. Johann Schicht založil fabriky na slavné mýdlo s Jelenem. On a později jeho potomci vytvořili obří průmyslový komplex, Ústí nad Labem bylo jedno z nejbohatších měst celé habsburské monarchie (jaký paradox z dnešního pohledu). Schichtovi v early 1900s dokonce spoluzaložili předchůdce Unileveru, což je po roce 1945 zachránilo, že neskočili s úplně holým kaďákem ... No a v sobotu byla zpřístupněna jejich rodinná vila, kterou potkal osud jako skoro všechny slavné a mimořádné meziválečné vily na území Československa - majitelé si tam užili sotva 10 let života, pak byla vila zkonfiskována a majitelé bez náhrady odsunuti. Prohlídka se setkala s mimořádným zájmem místních kmenů (možná i kvůli bezplatnému vstupu), pořadatelé očekávali tak 100 lidí a přišlo jich nakonec přes 800. Já dorazil asi 2 hodiny po otevření a narazil jsem na docela dlouhou frontu, prý tak na 40 minut. Byl jsem v dobré náladě, s plným bříškem z ústeckého Inventáře, pozoroval jsem cvrkot, mnozí nevděčníci okolo mně byli z čekání viditelně nervózní. Náhle se objevila velmi distingovaná teta a lákala anglicky mluvící návštěvníky na prohlídku v angličtině. Zaujalo mě, že ač viditelně 60+, tak perfektní angličtina, rozhodně ne czenglish a ani takovej ten neměckej přízvuk, říkal jsem si, odkud sem tak asi zabloudila. Samozřejmě jsem se přihlásil, že mám zájem, pokud se jde hned a předběhne se fronta. Teta velmi rychle nabrala cca 20 ústeckých intelektuálů, ostatní ve frontě si snad uvědomili, že se měli lépe učit místo pikování :D Uvnitř vily se k tetě připojil ještě takovej nóbl strejda. Na první pohled mě zaujalo, jak vystupoval, skvělá angličtina, jak byl oblečený, kvalitní materiály, střihy, barvy, žádná křiklavá loga, kvalitní boty, prostě vyšší kultura, ale zároveň nelze říct, že by byl overdressed, prostě velmi důstojně oblečenej a upravenej chlap vzhledem k dané společenské události. Možná to na mně zapůsobilo v rámci toho kontrastu, kdy fronta před vilou vypada jako showroom Sportisima. Teta se strejcem se nám představili. Leonore Novotny-Schicht a Carl von Siemens (sestřenice a bratranec), noví spolumajitelé vily, potomci rodiny Schichtů. Byli velmi příjemní, civilní, pro mně velmi zajímavé setkání s echt západoevropskou upper class. Jejich otec/matka ve vile žili v ranném dětsví, takže tam jsou poměrně intimní osobní vzpomínky, bylo velmi zajímavé, jak o tom vyprávěli. Vilu koupili před pár lety v dražbě, dohromady pět příbuzných, kteří žijí různě po světě (Berlín, Vídeň, Švýcarsko, jeden potomek dokonce farmaří v Brazílii) a chtějí vilu kompletně zrekonstruovat pro "veřejné účely" ve smyslu muzeum/kultura/vzdělávací instituce ... Říkali, že získali v rámci dědictví/mezigeneračním transferů nějaké rodinné prostředky (o to napíšu jindy, mimořádně zajímavé, jak je okradli nejen Češi v rámci Benešových dekretů, ale i lakomí Holanďané a Švýcaři) a že si myslí, že by ty "rodinné peníze" měli použít na zvelebení vily v rámci zachování legacy rodiny Schichtů na Ústecku a jakési ukončení celé té komplikované anabáze. To mi přijde jako mimořádně silné a velkorysé gesto, neumím si osobně představit, kdyby mým předkům ukradl stát obrovské majetky, vyhnal je ze země a já bych přišel, část uloupeného si za tržní cenu koupil zpět, za další stamiliony korun to dal do richtigu a v podstatě "předal" oné zemi resp. jejím občanům k užívání. Samozřejmě to svědčí o mé malosti a mám velký obdiv a úctu k potomkům Schichtů za tento mimořádný přístup. O Schichtech vzniknul zajímavý dokumentární film Království mýdlových bublin, běží to teď v některých kinech (byl jsem v pondělí na projekci v Děčíně, dokonce byli přítomni i autoři dokumentu a byla následně zajímavá debata), brzy by to mohlo být aj na ČT, doporučuju, mimořádně zajímavé. https://t.co/x8PXVsmAgo #ÚstíNadLabem #historie #kultura

Jsem rád, že jsme po třech letech obnovili společné mezivládní konzultace se slovenskou vládou a dnes jsme jednali na zámku Nová Horka ve Studénce v Moravskoslezském kraji. Se Slovenskem nás nepojí jen společná historie, ale dnes i spoustu společných témat a konkrétních projektů s přímým dopadem na občany obou zemí. Dnes to proto nebylo o politických deklaracích a floskulích, setkali jsme se v plných se sestavách, dva premiéři a dvaatřicet ministrů obou vlád, podepsali jsme dvě memoranda a řešili jsme konkrétní věci v oblasti energetiky, dopravy, zdravotnictví, bydlení nebo obranné spolupráci a dalších. Naším společným zájmem je přesvědčit Evropskou unii, a hlavně Evropskou komisi, abychom společně řešili ceny energií, to se týká hlavně emisních povolenek ETS 1, které je potřeba okamžitě změnit. Mluvili jsme také o současné geopolitické situaci o ropné krizi způsobené konfliktem na Blízkém východě. S premiérem @RobertFicoSVK jsme se dohodli, že naše vlády budou společně zasedat pravidelně a další jednání by se mělo uskutečnit ještě letos. Děkuji všem za spolupráci 🇨🇿🤝🇸🇰 #Slovensko #Spolupráce #Energetika