fndr

I při pobytu v zahraničí přemýšlím o problémech naší země a vymyslel jsem super věc do státního rozpočtu 🤪 Pojďme zachovat podporu v nezaměstnanosti ve stávajíci podobě, ale nově jako bezúročnou půjčku, klidně s dlouhou splatností třeba 60-80 měsíců (měsíčních splátek po ukončení čerpání). Bude to stále plnit funkci záchranné sociální síťe, zároveň to splácení nebude pro nikoho likvidační, zásadně se sníží zneužívání (placená dovolená) a úspora v rozpočtu bude randál. Daleko lepší než brát nové/vysší daně z kapes těch, co se snaží … #ekonomika #sociálnípolitika #rozpočet

Něco k tomu vítězství AfD v Sasku-Anhaltsku. Přijde mi, že část našich liberálních spoluobčanů vůbec nechápe podstatu problému. Vítězství AfD je důsledkem frustrace a zoufalosti německých voličů ze stavu, do jakého se Německo dostalo (a nejenom Německo, ale většina západní a jižní Evropy), nejde o to, že by to byla dobrá politická strana, není to dobrá politická strana, ale bohužel jediná, která ty problémy pojmenovává a slibuje zčásti nerealistická řešení. Pro Čecha, který nikdy nežil mimo ČR, je to nepochopitelná/nepřenosná zkušenost (takže se to týká naprosté většiny našich spoluobčanů včetně těch liberálních). V ČR žijeme v podstatě ve velmi homogenní společnosti, naši imigranti jsou z většiny Slované ze sousedních zemí (UKR, SK, PL), mají stejnou barvu kůže (má to výhodu, že nikoho na první pohled netriggerují), kulturu, jazyk, náboženství, hodnoty, návyky, rozdíly oproti nám minimální. K tomu ještě Vietnamci, kteří vypadají jinak a jsou z úplně jiného kulturního prostředí, ale jejich migrace je čistě ekonomická, mimořádně pracovití, zátěž pro sociální systém minimální, neagresivní, nechtějí problémy, v rámci férovosti trochu kriminalita v drogové oblasti, ale stejně to jde většinou na export, takže pro ČR win :)) U nás na Teplákovsku máme několik tisíc (!) migrantů z Mongolska a s těmi už jsou trochu trable, nenazval bych to žádanou migrací. Nechtějí se moc asimilovat, neumí a neučí se česky, jsou takoví agresivnější (válečníci), hluční, naštěstí se mydlej jen mezi sebou, jejich děti-kluci mají problém respektovat obecně ženy, i učitelky ve škole, atd. Nic moc, ale není to vyloženě společenská tragédie. Teď k pointě. Německo už nelze nazvat homogenním prostředím a Němci toho mají plné zuby. Trávil jsem v roce 2019 celé léto v Kalifornii (Hermosa Beach), hodný kamarád mi půjčil bejvák v první lajně u moře v nóbl čtvrti pro jedničkáře, takové Beverly Hills u moře, životní zážitek, doteď jsem mu za tu možnost a laskavost vděčný. V té čtvrti žilo 99,1 % bělochů a 0,9 % černochů (většinou lidé jako třeba hráči LA Lakers a podobně, je to velmi drahá oblast). Na Hermose je neuvěřitelně pozitivní vibe, velmi slušní a ohleduplní lidé, auta pouštějí chodce, všude čisto, klid, nikdo neflexí, nedělá bordel, minimum bezďáků (pokud se nějaký objeví, tak ho prý policajti odvezou do jiného města, haha), fantastické počasí, fakt jedno z nejlepších míst pro život na světě, ale také velmi, velmi drahé, násobně dražší než třeba Marbella. Oproti Marbelle ale velmi vysoká bezpečnost a minimum kriminality. V té době, když jsem tam byl, tak byla Hermosa v podstatě nad mé tehdejší poměry, dodělával jsem nákladnou rekonstrukci bytového domu, neměl jsem moc volných peněz, tak jsem šetřil. Mimo jiné jsem chodil skoro denně na jídlo do fastfoodu El Pollo Loco, což je hrozně dobrý řetězec na latinos grilovaná kuřata + fazole + zelenina, zdravé, chutné, levné. Bylo to asi hodinu pěšky od domu, kde jsem žil, doslova na rozhraní luxusní části městečka Manhattan Beach a ghetto části (rozdělovala to legendární Pacific Coast Highway). Do El Pollo Loco chodili především ghetto lidi. Jak jsem tam chodil často, tak jsem si všimnul, že zhruba při každé mojí 2. až 3. návštěvě proběhl v restauraci nějaký konflikt, někdy pouze verbální, někdy i fyzický. Hosté se buď velmi hlasitě hádali, nebo se dokonce prali mezi sebou nebo i s personálem restaurace. Vždy konflikt vyvolali černoši. Bejt holka nebo útlocitnej, přestanu tam chodit. Pro mě to byl šok, s takovým jednáním se v ČR vůbec nesetkávám, a ještě větší šok byl, jak často se to tam dělo. Plus kontrast s tím, jak to fungovalo a jak se chovali lidé ve čtvrti, ve které jsem žil, doslova pár kilometrů od restaurace. Ale zpět do Evropy. Léto teď trávím v Lotyšsku. Spíš chudší země EU, velmi homogenní obyvatelstvo, vysoká bezpečnost/nízká násilná i obecná kriminalita. Lidé vychovaní, k tomu introvertní, velmi čistotní (nikde není bordel), ohleduplní, radost v takovém prostředí žít. K tomu nemusím vůbec přemýšlet o osobní bezpečnosti nebo o tom, jestli mi někdo vykrade auto. Nepochybuju, že v takovém prostředí chce každý z nás žít. A právě o tohle Německo, Francie, Belgie, Nizozemí, Španělsko a Itálie přicházejí. Ty země se stávají nebezpečnými, násilná kriminalita roste, k tomu drancování sociálního státu. Stojí za tím prokazatelně (viz statistiky) migranti z Afriky a Blízkého východu. Jiná kultura, jiné návyky, jiné hodnoty, jiné náboženství, pro Evropu nežádoucí, čistě negativní hodnota, ekonomická zátěž. Klidně tomu říkejte rasismus nebo xenofobie, Němcům prostě dochází trpělivost a já se jim nedivím. #AfD #migrace #společnost

Čekal jsem dnes na električku do Rigy, předchozí spoj mi ujel před nosem. Seděl jsem na lavičce na perónu, telefonoval s chábrem, kousek vedle seděl na lavičce ďáďa a lemtal pivasík. Po chvilce se zvedl, začala klasická opilecká chůze, najednou spadl ke žluté čáře a vypadalo to, že se překulí až do kolejiště. Vystartoval jsem své obézní tělo, běžel k němu, pomohl jsem mu na nohy a odvedl ho mimo perón. Ptal se odkud sem, jestli umím polsky a pak jako král - jestli bych mu nedal jednoho juráše. Říkám že nedal, protože to chce na chlast, na což po pravdě odvětil, že je to pravda 😹 #Riga #cestování #život

Das ist entsetzlich — meine Gedanken sind bei den Opfern, ihren Familien und allen, die nun ohne Zuhause dastehen. Unabhängig davon, was genau auf dem Gelände gelagert war, rechtfertigt das niemals Angriffe, die Wohnhäuser, ein Senioren- und Behindertenheim und so viele zivile Leben in Gefahr bringen. Wenn die Staatsanwaltschaft Vorwürfe wegen illegaler Lagerung prüft, muss das transparent und unabhängig untersucht werden — aber das entbindet die Angreifer nicht von ihrer Verantwortung nach dem Völkerrecht. Dass in mehreren Regionen wieder zivile Infrastruktur getroffen wird, zeigt: dieser Krieg trifft zuerst und am härtesten die Zivilbevölkerung. Die internationale Gemeinschaft muss jetzt humanitäre Hilfe und Schutz für Vertriebene massiv aufstocken, die Täter völkerrechtlich zur Verantwortung ziehen und zugleich alles für ernsthafte diplomatische Schritte tun, um weiteres Blutvergießen zu verhindern. Solidarität mit den Menschen in der Ukraine — Frieden und Schutz für Zivilisten jetzt.

Na YT kanálu bald and bankrupt vyšel včera doslova masterpiece - "reportážní" cesta do Ústí nad Labem, Kladna a pár dalších českých shitholů. Neskutečně jsem se bavil, nikdy bych neřekl, že lze udělat v podstatě pozitivní reklamu na Ústíčko a Kladno. Všem doporučuju na dnešní večer! A jeden spoiler - nejlíp anglicky ze všech Čechů ve videu uměl mladý mustang z Kladna (narozený v Londýně). https://t.co/cYzgtkWkpE #baldandbankrupt #Ústí #Kladno

Život v Sudetech s sebou nese plno místních kulturních specifik. Jednou z nich je to, že řemeslníci se moc neobtěžují vystavovat faktury a zákazníci jsou za to rádi, protože se ušetří za 12% DPH, řemeslník zase daň z příjmu a ještě se třeba nedostane na plátcovství DPH, pokud je mu to nevýhodné. Landlordům se to většinou moc nevyplatí, protože fakturka snižuje DPFO. Tady jeden vytížený fachman na explicitní žádost teda vystavil fakturu (pod hrozbou "bez vystavené řádné faktury nebude uhrazen doplatek"), ale je vidět, že na to není moc zvyklej, dalo mu to zabrat, pořadové číslo na konci osmého měsíce je též velmi pozoruhodné, u čísla účtu neuvedl kód banky :D Holt kraj s istými kuturnými špecifikami 🤣 #Sudety #řemeslo #kultura

Cestovatelská zpráva měsíce – Wizz Air spouští od prosince přímou linku Praha–Sarajevo, navíc za velmi dobrý peníz (od 1443,- zpátečka). Sarajevo jsem „objevil" teprve před dvěma roky, považuju to za jedno z nejzajímavějších měst v Evropě, velmi zvláštní atmosféra, křižovatka křesťanství a islámu, fantastický jídlo (burky plněné vším možný, čevapy, jehněčí, dezerty, bosenská káva, čajovny,...), parádní výlety do okolních kopců (na obě strany z údolí), všudypřítomná stopa českého architekta Karla Paříka (tam mu říkali Karlo Paržik), stejně tak symbol zimních olympijských her z roku 1984 – Vučko, pro většinu obyvatel města doposud ohromná věc. Mimochodem, když je sníh, dá se v Sarajevu i lyžovat, není to nejlepší lyžování na světě, ale jako zajímavost dobrý. Jel jsem tam původně na 3 noci, nakonec jsem dvakrát prodlužoval pobyt dohromady na celý týden. V momentě odjezdu, když jsem z apartmánu odnášel zavazadla do auta, mě zastavil starší pán a ptal se slušnou češtinou, jestli jsem z Prahy (viděl zaparkovanou karizónu s pražskou RZ), říkal jsem, že ne, ale Čech jsem. Pozval mě k nim domů na kafe, skvělý pokec, mimo jiné pán říkal, že je křesťan, manželka muslimka, žádné šátky, zahalování, nic. Ten původní bosenský islám je úplně jiná story než fanatici z Blízkého východu, říkalo mi to tam více bosenských muslimů, bohužel různé saúdské nadace otevírály a financovaly v Bosně mešity, nadace a různé neformální náboženské komunity, kde tlačí ten radikálnější islám (salafismus/wahhábismus), přitahuje to chudé místní kluky, pro které to může být slušná možnost „kariéry". I lokální muslimové cítí, že to není dobrý. Pán říkal, že v ČR 30 let žili, odvezli tam tehdy malého syna zraněného od granátu, v ČR ho zachránili, dnes je to zdravý dospělý chlap, pracuje prý na vyšší pozici ve Škoda Auto, třeba ho někdo znáte, k ČR měli hrozně pozitivní sentiment, fakt milé a zajímavé setkání. Rozhodně doporučuju, zvlášť kvůli té jinak komplikované dopravě – buď peklo po vlastní ose, nebo letecky s přestupem, ale za draho + časově delší :) Více info zde: https://t.co/v3ZO9sFRCz #Cestování #Sarajevo #WizzAir

Dnes si povíme o jednom z nejzajímavějších míst pro digitální nomády – o neobjeveném klenotu, který v podstatě není zmíněn v žádných žebříčcích nebo fórech pro digitální nomády, ale podle mého skromného názoru jde o absolutní banger, zvlášť pro Středoevropany a speciálně pro muže (ale i ženám se tam bude líbit). Jde samozřejmě o můj milovaný Užhorod, kde jsem v minulé dekádě prožil pět let života. Dodnes tam jednou dvakrát ročně jezdím a zažil jsem osobně neuvěřitelnou proměnu z polorozbitého města s hororovými silnicemi a smečkami pouličních psů na velmi důstojnou středoevropskou metropoli. Takže si bez falešné skromnosti troufám tvrdit, že mám o městě expertní znalosti, o které se rád podělím :) Na úvod se sluší zmínit, že na Ukrajině probíhá válka, ale samotné boje jsou od Užhorodu dál než Praha (!). Rakety do samotného Užhorodu za celou dobu války přiletěly pouze jednou – jedna trefila transformátor za městem, druhá sklad munice v průmyslové zóně. Navíc se to stalo pár dní po nástupu Pétera Magyara k moci, takže ten útok byl tak trochu i ruský vzkaz Maďarům - "ať moc nezlobí nebo bude zle". Zakarpatí, potažmo Užhorod (maď. Ungvár), vnímají Maďaři historicky jako svou sféru vlivu. Odhaduje se, že 20 % obyvatel Zakarpatí má druhý, maďarský pas, a některé obce jsou plně maďarské (především zemědělské vesnice na jihu u maďarských hranic). Rusové tento maďarský pocit respektují, a protože Maďaři byli a nejspíš stále jsou ze zemí EU k Rusku nejvstřícnější, na Zakarpatí až na pár výjimek neútočí. Nebezpečí pro cizince je proto absolutně minimální, případná rizika si ale samozřejmě musí každý soudruh/soudružka uvědomit sám. V Užhorodu maká elektřina, jsou pohonné hmoty, a kromě občasných sirénových výstrah nelze fakt, že v zemi probíhá válka, vůbec postřehnout. Z etického hlediska rozhodně není nic špatného na tom, že tam nomád nebo turista pojede – hlavně přiveze peníze místnímu byznysu. Nesetkal jsem se ze strany místních s jakoukoli antipatií, a to jsem tam byl od začátku války zhruba desetkrát, v souhrnu přes tři měsíce. Čím je Užhorod pro digitální nomády atraktivní? 1. Nízké ceny bydlení, gastra a kávy Nájemné za zařízený byt 1+1 v novostavbě začíná zhruba na 500 $ měsíčně + služby (od cca 100 $), byt v původním stavu někde v paneláku nebo staré chrušcovce lze sehnat za $250-400 + služby. Ceny uvádím v dolarech, protože je tamním zvykem fixovat nájemné v zahraniční valutě kvůli volatilitě hřivny. Ve městě jsou bez přehánění vyšší desítky kaváren, z toho 10–15 s výběrovou kávou a řemeslnou přípravou včetně různých V60, batchů, cold brew,… V kavárnách se dá samozřejmě pracovat na počítadle. Espresso z kvalitních zrn v dobré kavárně začíná na cca 25 korunách, ve večerkách Zina stojí espresso z velké italské mašiny 12 kaček – otevřeno 24/7/365, po městě desítky poboček, ale směs arabika+robusta, sám beru jen v nouzi (např. brzy ráno při výjedu na výlet) Stejně tak je ve městě velké množství opravdu kvalitních restaurací (ukrajinské, italské, asijské, gruzínské, burgery, maďarské, uzbecké…) se zhruba polovičními cenami v porovnání s ČR. V Užhorodu je také celá řada levných jídelen, resp. poledních menu, kde se člověk slušně naobědvá řekněme od 60 Kč; v restauraci Driva stojí slušné polední menu (polévka, hlavní jídlo, nealko nápoj) 85 Kč. Na ukrajinské gastronomii je zajímavé, že tam prakticky neexistují polomonopolní gastrododavatelé surovin pro restaurace a jídelny jako u nás (Bidfood, Makro a pár dalších), kteří hodně cpou své polotovary a kuchaři to kvitují, protože to šetří čas. Na Ukrajině se téměř vše dělá z primárních surovin – když si objednáte bramboráky, tak fakt někdo v kuchyni nakrouhá brambory a udělá je od nuly. Stejně tak si každý podnik "lepí pelměně". Zkrátka domácí vaření. Je to dost znát na chuti. 2. Velmi kvalitní potraviny (na trzích) Poměrně zajímavé je, že ceny drogerie a potravin jsou stejné, v některých případech i lehce vyšší než v ČR, ale zároveň je v Užhorodu několik old-school trhů, kde se dají kupovat domácí potraviny (často sezónní přebytky individuálních pěstitelů a chovatelů), tzn. v super bio kvalitě za velmi rozumné ceny (v porovnání s EU). Lze koupit domácí zeleninu, ovoce, mléčné produkty (smetana, že v ní lžíce stojí), mléko, sýry, brynzu, vejce, drůbeží maso i domácí víno (ve smyslu nápoje, za mě chuťově nic moc). Velmi levně jsem v porovnání s EU kupoval kozí mléko a čerstvé kozí sýry v super kvalitě, navíc bez toho klasického kozího duncu. V Užhorodu je také mnoho pekáren, od normálních po nóbl, velké množství různých chlebů s akcentem na tmavé a žitné, ceny opět o dost nižší než v ČR. Řemeslnej chleba vysoké kvality do padesáti českých vočí. 3. Široké možnosti volnočasového vyžití Užhorod je krajské město, takže je tam plno sportovních zařízení – dá se chodit do bazénu (soukromý, trochu dražší než městské bazény v ČR), jsou tam dobře vybavené posilovny (t. č. plné jedničkových koc, čávové nejsou, o tom dále), několik tenisových areálů, krytý padel, squash, sauny/báni, stolní tenis, fotbal… Mimo to dobrá péče o tělo pro muže i ženy (ceny neznám, kadeřník mě stojí už jako v ČR), velmi kvalitní masáže za polovinu toho co v ČR, velké množství kvalitních stomatologů (takže je možné nechat si dát do pořádku chrup za zlomek cen v ČR/EU) a vůbec dobrá soukromá zdravotní péče – nedávno tam byl na nějakém zákroku Jean-Claude Van Damme, hovoří se o hemeroidech :-) Samozřejmě je tam i plno kulturních akci, ale to je většinou omezené na znalost ukrajinštiny. 4. Dobré jméno a zvuk Čechů/ČR Češi mají v Užhorodu stále velmi dobré renomé, jednak historicky, jednak díky pomoci během války (letos mi a českému národu pan fízl během silniční kontroly poděkoval za podporu Ukrajiny proti agresorovi!). V podstatě se dá říct, že s českým pasem se ve společenském žebříčku posunete o příčku nahoru. Je ale dobré vědět, že čeští muži mají z pohledu datingu docela blbou pověst jako kolenovrti (i když by to mohlo některé zle smýšlející lidi napadnout, tak já jsem se na tomto stereotypu svých chováním nepodílel :), Ukrajinci jsou minimálně v prvotní fázi randění daleko velkorysejší než čeští muži, často ale i v manželství - je poměrně běžné, že pokud to jen trochu jde, zůstavá žena s křiklounem doma do nástupu na základku ... 5. Informační odstavec pro čáva Užhorod je samozřejmě město plné krásných dívek a žen. Je to dáno genetikou, domácím vařením, pohybem (holky choděj pěšky) a v neposlední řadě tím, že fyzická krása je často jediný kapitál, resp. šance na dobrý život, kterou reálně mají. Bez peněz, kontaktů nebo silného rodinného zázemí je pro mladé lidi (muže i ženy) velmi těžké prosadit se přímo v Užhorodu stylem selfmade a nejde to moc zlomit ani dobrým vzděláním, pokud nejde o IT a remote jobík pro EU/US firmu za juráše/dolcky. Takže holky se o sebe dost starají, cíleně limitují kalorický příjem, investují do péče o tělo atd. Mně osobně vadilo, že jak jsou hezké, tak nejsou úplně nejchytřejší, a navíc ty nehezké maloměstské manýry. K tomu ty jejich zakarpatské tradice, vysoká religiozita, po prvním sexu se začaly ptát na svatbu (to bohužel není nadsázka) a další istá kulturná špecifika. V tomto ohledu se situace výrazně zlepšila, protože po začátku války se do Užhorodu přestěhovaly dívky a ženy z větších ukrajinských měst včetně Kyjeva, a to je už jiná písnička – vzdělané, zajímavé, zcestovalé a jazykově vybavené, ničím se nelišící třeba od svých českých kolegyň. Navíc je nyní v Užhorodu na dating marketu pro ukrajinské kolegyně velmi zapeklitá situace, bo nejsou čávové 25+, protože od pětadvaceti začíná odvodový věk – kořeni se buď schovávají doma, nebo už bojují, nebo jsou za hranicí. Není koho datovat. Takže můžete pomoci rozšiřovat středoevropský genofond :-)) Sluší se dodat, že pro většinu užhorodských žen zahraniční čávo rozhodně není snový partner, většina preferuje hezkého, lovatého Ukrajince – jenže těch s krupicou, na nějaké úrovni a hlavně nezadaných … je málo. 6. Ukrajinština vs. angličtina Trochu trabl pro lidi pod 45, tzn. skoro všechny nomády, je v Užhorodu jazyk. Mluví se ukrajinsky (a rusky) a používají cyrilici (ukrajinskou azbuku). Při kratším i delším pobytu je důležité se ukrajinskou azbuku naučit, protože to každému instantně otevře nový svět – díky tomu, že jde o slovanský jazyk, se dá čtením mnohému hned porozumět, třeba menu v hospodách/kavárnách. Základy se člověk naučí za pár dní, u rychlejšího čtení celých vět chvíli trvá, než se to dostane do hlavy. Já sám bych se v případě nomádského pobytu v Užhorodu hned začal učit ukrajinsky se soukromou učitelkou (cca 2 hodiny denně). Tímto tempem + nějaká domácí příprava + poslech rádia/TV/podcastů + ideálně slovník s dlouhými vlasy se dá dostat na úroveň B2 v mluvení a poslechu za 3–6 měsíců, podle intenzity a řekněme talentu. Vzhledem k geopolitické situaci je ten jazyk pro Čechy poměrně atraktivní, třeba i kvůli potenciálnímu budoucímu byznysu při obnově Ukrajiny atd. A hlavně Čech/Češka s plynulou znalosti ukrajinštiny (aspoň té mluvené) si bude místní vodit jak Kirschner Hurvínka! Když jsem do Užhorodu přijel v roce 2013 poprvé a od roku 2015 tam začal žít, byla znalost angličtiny mezi místními katastrofální, anglicky umělo v podstatě pár vzdělanějších lidí. Dnes je to už lepší, ale plnohodnotný život tam pouze s angličtinou možný není. Na druhou stranu plno místních rozumí a někdy dokonce mluví česky/slovensky, takže pro Čecha/Čobolka není velký problém se tam na základní úrovni domluvit – spíš bude někdy problém porozumět místním. To je asi vše, co mě takhle z hlavy napadá. Pokud máte dotazy, ptejte se. Každopádně pokud nomádíte, doporučuju vyzkoušet, budete na 100 % spoko. #DigitálníNomádi #Užhorod #StředníEvropa

V Lidlu je dnes super akce na horkovzdušnou fritézu (air fryer) za 899,- a poštovné zdarma, mají nově i „mátovou“ barvu pro estéty a estétky. Tenhle model je kopie těch lepších (a několikrát dražších) značkových air fryerů (jako třeba Ninja), 2000 W, takže to slušně peče/smaží. Koupil jsem si tento model v červnu v Lidlu v Jurmale, protože v prvním Airbnb bytě nebyla trouba a v podstatě denně si připravuju maso – hovězí steaky nebo kuřecí, výsledky fantastické. Nestříkám to dodatečně olejem ze spreje, jak se doporučuje, dělám to na sucho, jak hovězí, tak kuřecí má v sobě beztak tuk. Na pečený brambory nebo hrancle se trochu toho oliváče ale hodí. Steaky si kupuju polské vyzrálé v lotyšském Lidlu (obdoba těch od Babiše v českém Lidlu), irské jen občas za odměnu, dost podražily :D Připravuju je tak, že vyndám z lednice tak 60 minut před přípravou, pak předehřeju air fryer na 200 stupňů na 3 minuty a pak peču na 185 stupňů 8 minut, v půlce otočím. Super rychlá příprava, chutná mi to více než z pánvičky. Samozřejmě to není nejlepší steak, jaký jsem v životě měl, ale výsledek je vzhledem k úsilí a času nadprůměrný. Používám i jako troubu, třeba na ohřání Lidl chlazených lasagnů. Mimochodem, časy a teploty jak co v air fryeru připravit si nechám radit od AI, maká to velmi dobře. U každého podobného spotřebiče do kuchyně si samozřejmě pokládám otázku, jestli to není další kravina, na kterou se po 3 použitích bude prášit, ale tohle mi přijde fakt dobrý, zvlášť pro 1–2člennou domácnost. Mně to nahradí remosku, jejíž jsem byl fanda, ale air fryer dává pro můj use case lepší výsledek. Za ty lováky není o čem… Fritéza zde: https://t.co/05XrGUtiRX #AirFryer #Lidl #Vaření

Ceny garáží brutálně vyletěly aj v Sudetech, v podstatě už to investičně moc nedává smysl kupovat. Nicméně podle hesla "voják se stará, voják má" se občas příležitost objeví. Na fotce níže garáž v dobrém stavu, zánovní střecha, je potřeba maličko opravit stěny, vymalovat a natřít vrata, prostě kosmetičeskij remont na den práce dvou vědců (5k + matroš). Inzerát se objevil pouze na FB marketu, asking price 275k. Zajel jsem se podívat, prodej zajišťoval vnouček pro majitele ve věku 90+, dobré, slušné jednání. V centru menší obce (velká výhoda oproti hnízdům na okraji obce), žádná ghetto oblast, nebude problém elektrifikovat, pozemek vlastní, přístup z obecního pozemku, pohodinda. Na konci prohlídky jsem mu řekl, že garáž je pěkná a mohu dát 250k (bohužel jsem byl gaymanem, takže mi bylo hloupé dodat, že nesmlouvám, ale že víc prostě nemám). Za pár dní vnouček volal, že děda navrhuje kompromis - potkat se na půlce - tj. 262.5k czk. Příležitost jsem přehodil příbuznému, ja už nic kupovat v Sudetech na investici nechci, ale baví mě ten proces, je to jak chodit na houby, akorát příbuznej místo houbové polívky instantně vydělal 50-100k, plus bude mít výnos 8%+ PA + zhodnocení. Na oplátku od něj očekávám, že mi bude sloužit do konce života (zahradnické práce a podobně). #Investice #Nemovitosti #Sudetia

K tomuto mám krásnou historku. Kdysi dávno, v časech, kdy Maxim seděl v kriminále, jsem nabyl v dražbě ideální 1/2 RD kdesi ve vopičích horách, druhou polovinu vlastnila babka ročník 1930, která v době pořízení působila jako OK spoluvlastnice. Když jsem to pořizoval, tak jsem o spoluvlastnické legislativě nevěděl vůbec nic, prostě mladická nerozvážnost, ale s odstupem času to byl dobrý kup – v RD jsou dva oddělené byty se samostatnými vchody, takže u „svého“ bytu jsem udělal kosmetičeskij remont, začal pronajímat, kupní cenu + dodatečné investice mám dávno zpět, nyní výnos a ta moje půlka má hodnotu řekněme 2–3 miliony (jsou k tomu tisíce m² stavebních pozemků v podobě velké zahrady). Bába spoluvlastnice později začala bezdůvodně vysírat, došlo to tak daleko, že podala žalobu na vyklizení na mé nájemníky z toho důvodu, že s nájemní smlouvou údajně nesouhlasila (nebyla pravda, řekla mi, ať si se svojí půlkou dělám co chci) a nebyla na smlouvě ani uvedena. Což byla chybička, nevěděl jsem, naštěstí soud prohrála a byla mínus 100k czk. V té době kolem ní obletoval její vnouček, dělal první poslední, staral se o babičku, obědy vozil, k soudu vozil atd. Brousil si zuby na polovinu domku, aj mě zkoušel trochu vydírat, ať mu tu svoji polovinu pod cenou prodám, ale to si bohužel našel nevhodnýho soupeře na takovou hru. Každopádně bylo vidět, že se třepal jak takovej ten malej drahej pes, až babka natáhne ráfy a jemu spadnou do klína miliony. Spoluvlastnice loni zemřela a ukázalo se, že v roce 1997 (!!!) byla u notářky sepsat závěť. Věděla o tom její dcera, protože ji tam vezla, ale netušila, co v závěti je. To byl od báby geniální tah, že nikomu nic neřekla, protože kolem ní příbuzní do poslední chvíle celkem skákali, protože si mysleli, že jim majetek odkáže. Nakonec v závěti bylo, že vše dostala ta její dcera, a vnouček utřel nos, karma je zdarma, chachá. #nemovitosti #investice #zkušenosti

Většina lidí v tvém věku a se školou povinnými dětmi si to kupuje jako egotrip/statusový symbol. Samozřejmě mega kokotina, nedokážu na tom rozhodnutí najít jediné pozitivum. Na (předčasný) důchod, pokud bys tam měl trávit 4-6 měsíců v roce to může dávat smysl, stejně tak to dává smysl, pokud máš čerstvě narozené děti a 5-6 let perspektivy tam s nimi trávit čas (pokud nemakáš nebo můžeš makat remote). Nemovitosti ve Španělsku/Itálii/Chorvatsku jsou nové "prašivé dluhopisy", past na blbečky, na konci dne jen bolehlav a prodělek. #Egotrip #Nemovitosti #Peníze

Psal mi dnes známý, který cestoval do Ománu (viz screenshot níže). Přesně takto začínají ty příhody, kdy někoho odmítnou vpustit třeba do USA nebo ho přinejmenším pošlou na secondary inspection na „výslech“. Připomnělo mi to Čecháčky, které jsem bohužel potkal na imigračce na letišti v Marakéši, dylina neuměla anglicky a s křikem se tam rozčilovala, že jí pohraničník nerozumí :D Došel jsem k závěru, že my jako Češi máme jednu nehezkou vlastnost – většina z nás se neumí chovat a to nás dost odlišuje od Anglosasů (mám samozřejmě na mysli ty bílé, kolegové z Afriky a Asie jsou s výjimkou Jižní Koreje, Japonska a Singapuru ještě úplně jiná liga, co se týče nevychovanosti). My Češi jako slovanský národ jsme zvyklí řešit vše napřímo, od srdíčka, někdy s verbální agresivitou, což ale vlastně nikde nefunguje, dokonce ani na našem území. Člověk tím nic nezíská kromě falešného pocitu vítězství v „konfliktu“. Protože celý život hodně cestuju, tak jsem se naučil ten anglosaský model jednání, při cestování je to samozřejmost, už proto, že jsem v zahraničí host, funguje to bezvadně, ale ne vždy tomu tak bylo. Mám krásný příklad. V roce 2022 jsme byli s facility managerem na výletě v USA. Zarezervovali jsme si oba pokoj (každý svůj) v hotelu v Queens, NYC přes Booking, který vždy uvádí konečnou cenu, resp. explicitně zmíní položky, které v ceně nejsou (např. městské taxy). Já v poznámce u rezervace uvedl, že bych rád poprosil o tichý pokoj, ideálně s výhledem. V noci jsme přijeli z letiště na hotel a začal indický Apu takovým tím jejich pasivně-agresivním stylem zkoušet naúčtovat $5 denně za tzv. resort fee (taková americká mrdkovina, hodně používají na Floridě a ve Vegas, a je to jakože za možnost využívat posilovnu, bazén...). V našem hotelu ale nebyla ani posilovna, ani bazén, kromě pokojů a malinkého lobby prostě nic. Tak jsem se ho (ještě v klidu) ptal, za co ten resort fee je. A on přidrzle, že za mikrovlnku na pokoji. Tak mu říkám, ať si mikrovlnku odnese, že ji nepotřebuju a nebudu to platit, protože pokoj jsem zarezervoval dříve, než ten resort fee zavedli (prý to byla novinka a rezervaci jsem měl několik měsíců). Čávo zase něco mlel, to už mi bouchly saze a začal jsem na něj řvát, že je scammer 🤣 To ho dost nasralo, nakonec jsem musel ten resort fee zaplatit (šlo asi o $60), jinak by mě neubytoval a k tomu mi dal špinavej pokoj v prvním patře do ulice přímo nad vstup do hotelu. Facility manager dostal pokoj v 9. patře s krásným výhledem :D Další den jsem to řešil na recepci s kolegyní od Apu, ta uznala, že jsem v právu a lováky mi vrátila, šajze cimra mi ale zůstala. No a letos jsem byl opět v Queens v NYC, totožný scénář – měl jsem pokoj zarezervovaný snad půl roku dopředu za super peníze. Přijel jsem na hotel, na recepci Apu, udělal jsem check-in, ptám se během check-inu, jestli je pokoj tichý, Apu že jasně. Pokoj opět nad vchodem do hotelu, do rušné ulice, naproti vjezd na parkoviště. Tentokrát, poučen po minulém nezdaru, jsem zašel v klidu zpět na recepci a velmi klidně, slušně, tzv. „na Anglosasa“ jsem mu vysvětloval, že pokoj úplně tichý není, že rezervaci mám půl roku, tak by na ní mohl být brán zřetel a jestli by s tím nešlo něco udělat, že budu v hotelu 7 dní a že by mi to dost pomohlo. Čárymáryfuk, najednou se objevil pokoj ve 4. patře, orientovaný na druhou, klidnou stranu a jako bonus hezký výhled na Manhattan. Takže buďte v zahraničí slušní a klidní, vyplatí se to. Slušní (nerovná se vulgární, za to už je pokutička) nemusíte být na české policajty a měšťáky a na slovenské celníky. Proč? Protože se to nevyplatí, slušnost se v těchto případech často obrátí proti vám... #Cestování #Imigrace #Slušnost

Jedu na koncert Mobyho do Tartu. Viděl jsem ho na Coloursech a bylo to tak skvělý, že chci opáčko, čávo už je docela starej, skromnej, bez finanční motivace koncertovat, takže bůchví, jestli bude v Evropě ještě někdy koncertovat. Protože máme s estonskými četníky nějaké nedořešené záležitosti z loňska (lol), tak jsem nechal karizonu raději doma a jedu esg transportem tzv. na Rozárku. Vlak narvanej, je to linka Vilnius - Riga - Tartu Tallinn 🙀 #Moby #koncert #Tartu

Frčeli jsme včera ze Sudet do Pražuldy na divadlo (Letní shakespearovské slavnosti / Jak se vám líbí na Pražském hradě, doporučuju, zábavné + super vibe nočního prázdného hradu). Po cestě nás u Mělníka přepadl hlad. Vzpomněl jsem si, že někdo kdysi upozorňoval na americkou BBQ restauraci, co tam je, tak přišel její čas. Jmenuje se Brloh. V Brlohu mají i minipivovar, dali jsme si topové nealko a velmi hořkého, ale chutného Vopičáka desítku. Na sváču pak barbecue tác pro 2 osoby s extra nášupem pastrami (100 g porce pastrami za 195 vočí, to by se u Landy nestalo, ale maso bylo objektivně lepší/sofistikovanější než u Landy, ale ty dvě čenta jsou spíš horší deal v poměru cena/výkon, už bych znovu asi neobjednával kvůli ceně). Jinak ve všech směrech pecka. Sám jsem objevil kouzlo amerického stylu BBQ v podstatě teprve loni v Améru a zamiloval jsem se, úplně jiná liga než ty naše na grilu unavené a vysušené krkovice. Tác byl skvělý, famózní maso (o nic horší než v Améru), stejně tak přílohy (masové fazole, coleslaw, pickles, mladé brambůrky...). Obsluha taky super, taková girl next door, veselá, milá, bylo vidět, že je v práci ráda, nemám co vytknout. Damage za vše rovné líťo + tip + 3 CZK poplatek lakomcům z Jablonce za Qerko platbu. Velmi, velmi doporučuju. https://t.co/1sYMdXklxg #Divadlo #BBQ #Praha

V Teplákově skoro jak v New York City! V České Lípě máme velmi slušného řezníka Landu, dělá to poctivě a umí byznys, tedy i vydělávat prachy, je to důležité, protože pak je ten život zábavnější. Začal nedávno nabízet pastrami sandwich v newyorském stylu, což jsem nemohl nevyzkoušet. Pastrami je delikatesa z konzervovaného libového masa, pocházející z Rumunska a oblíbená hlavně v USA. Vyrábí se obvykle z hovězího hrudí nebo pupečního žebra a je to typická židovská záležitost. Etalonem pastrami sandwiche je produkce newyorské restaurace Katz's Delicatessen, která maká už od roku 1888, každému návštěvníkovi NYC doporučuju, byť sandwich s taxou a tipem stojí už kolem $35-37, najedí se z toho ale dva jedlíci, já tam svačil poprvé už před 20 lety :-) Landa dělá porci pro zhruba jednoho hardcore jedlíka nebo dva fitnessáky. Damage 159 vočí, což mi přinde v pohodě, když vezmu jako konkurenci třeba nějaký šajze kebab nebo nějakou unavenou tortilu. Byl jsem velmi spokojený, byl jsem už dvakrát a určitě bude opáčko. Jak si stojí Landův produkt ve srovnání s Katz's Delicatessen? No, pokud bychom jako ekvivalent ke Katzovi přiřadili Angelinu Jolie, tak k Landovi určitě nepřiřadíme Evu Holubovou. Ale spíš řekněme Vicu Kerekes. Takže vlasně velmi dobrý výsledek 😍 Vyzkoušejte, neprohloupíte. V řeznictví je posezení, lze si umýt ruce, takže podmínky pro konzumaci na místě ideální. https://t.co/X9D3IeVAm9 #Pastrami #Foodie #CzechCuisine

Mám kamaráda Jendu, v mnoha směrech pozoruhodný člověk, neznám nikoho podobného. Před asi 6 lety se rozhodl, že si postaví rodinný dům. Měl pro domek připravenou parcelu v centru jednoho města, na parcele ale byla poměrně velká ruina stodoly. Demolice takové stodoly by vyšla zhruba na střední statisíce korun, v dnešních cenách možná i více. Jenda je ale tvor přemýšlivý a také velmi spořivý, takže jeho účet za demolici stodoly byl cca 20 tisíc korun plus (tedy zisk!). Jak toho dosáhnul? Stodolu resp. materiál, ze kterého byla postavena, rozprodal nebo rozdal za odvoz (za pomoci bazoša a fb marketu). Staré pálené cihly mají svoji cenu, staré tesané trámy mají svoji velmi vysokou cenu (používají se na drahé interiéry různých horských chaletů v Rakousku/Švýcarsku), staré prkenné podlahy mají svoji cenu, železný šrot má svoji cenu, staré pálené tašky mají svoji cenu (recyklace na antuku pro tenisové kurty), atd. Na něčem vydělal a výdělek použil na likvidaci něčeho, co zpeněžit nešlo - třeba stavební suť. Samozřejmě musel i platit umpalumpy s menší či větší závislostí na alkoholu, kteří chodili na brigádky s denní výplatou. No a ze stodoly mu zbylo také větší množství kamene - opuky, kterou nabídl za odvoz. Ozval se telefonicky pán, že má zájem a že přijede. Skutečně přijel, v éčkovým mercedesu s přívěsným vozíčkem. Jenda zrovna pracoval na hrubé stavbě domu, stál v druhém patře a koukal na auto. Řidič zacouval k hromadě s kamením, otevřel dveře auta, vyndal si invalidní vozík, nasednul na něj, dále si vyndal plastovou přepravku a vydal se sbírat kameny, zvednul jeden nebo dva kusy, naložil do přepravky a na invalidním vozíku převezl do přívěsného vozíku. Jenda tu scénu velmi zaujatě pozoroval a čekal, kde se objeví skrytá kamera. Kamera se neobjevila, pán pracoval - nakládal opuku. Jenda se k němu vydal, začal mu pomáhat, dali se do řeči, vyšlo najevo, že pán je bývalý vrcholový sportovec a velký sympaťák, zranil se při jakési exhibici v bazénu ve Švýcarsku, kde ho i operovali a hlavně mu poskytli skvělou psychologickou péči, která ho dokázala "mentálně" vrátit do života, velký frajer a zároveň pure pan Lorenc vibes! Jenda má ze stavby domu podobných historek celou řadu, zároveň nabyl fantastické know-how, umlouvám ho, že bychom natočili podcastovou sérii, myslím, že by to byl skvělý mix velmi užitečných informací pro zájemce o stavbu domu proložený Jendovými velmi humornými historkami. Snad se to někdy povede. #StavbaDoma #Zkušenosti #Podcast

Navrhneš a zrealizuješ možná nejzásadnější architektonické dílo v ČR, kromě skvělého designu také celá řada stavebních inovací, dostaneš jako jediný architekt z celého východního bloku Perretovu cenu. A pro sebe si na bydlení navrhneš, postavíš a dokonce zbytek života prožiješ v hrůze, která je na fotce napravo. Sice na dobrým placu v Liďákách, ale i tak. Tuhle otázku si kladu pokaždé, když šmajdám okolo :-) #architektura #design #inovace

Profesionální tenis na nejvyšší úrovni je dnes pro děti z rodin ze střední třídy vyloučen, takže tvé plačky nejsou bohužel na místě. Děti z velmi bohatých rodin (třeba syn "skláře" Jakimiče) mají trénera na fulltime, často fyzioterapeuta, fitness trenéra, psycho kouče, různé kempy v zahraničí, neomezený budget na trénink v hale v zimě (ve větších městech stojí hodina hraní v hale klidně litr) nebo rovnou někde ve Špáňu nebo na Floridě ... Je potřeba objíždět turnaje po celé Evropě, aby naskakovaly body do hodnocení, vše to stojí ohromné množství krupice (letenky, hotely, ...), s dobrým trenérem miliony korun ročně jak nic. Takto ambiciózních a zároveň opeřených rodičů, kteří na tenisovou kariéru svého dítěte vydělají během kratšího chcaní, není v Evropě málo a i opravdový talent z chudých poměrů už nemá šanci tu maximálně profesionální přípravu z ranného dětství zlomit. Imho Linda Nosková nebo Jakub Menšík jsou poslední generace tenisových hvězd z chudých poměrů ... Mimochodem, nezapomeňme na to, z jakých poměrů pochází Ester Ledecká, bez krupice z muzikálů by nebylo olympijské zlato, to je fakt. #tenis #sport #společnost