Search

Vita huset har uttryckt kraftig kritik mot National museum of American history och anklagar museet för att prioritera politisk aktivism och förvränga amerikansk historia, vilket har väckt motreaktioner från amerikanska historiker som beskriver rapporten som en återvändsgränd i historieförståelsen. #VitaHuset #Smithsonian #amerikanskHistoria

Die US-Regierung wirft dem National Museum of American History vor, die amerikanische Geschichte einseitig als von Unterdrückung, Rassismus und Ungerechtigkeit geprägt darzustellen, und fordert die Smithsonian Institution auf, unangemessene Ideologie zu entfernen, andernfalls könnten Mittel für Ausstellungen und Programme zurückgehalten werden. #Trump #Museum #Rassismus

Donald Trump heeft met een kritisch rapport de leiding van het prestigieuze Smithsonian Museum aangevallen, waarin wordt betoogd dat de tentoonstellingen te weinig patriottisme uitstralen en een te negatieve kijk op de Amerikaanse geschiedenis geven, hetgeen een voorbode zou kunnen zijn voor zijn ingrijpen in culturele instituten. #Smithsonian #Trump #AmerikaanseGeschiedenis

Il Museo nazionale dell'emigrazione italiana di Genova omaggia Marcella Hazan, simbolo della cucina regionale italiana negli Stati Uniti, il cui pentolino di rame è esposto allo Smithsonian per il 250° anniversario dell'Indipendenza, evidenziando il suo impatto sulla gastronomia americana attraverso i suoi libri e corsi. #CucinaItaliana #MarcellaHazan #IndependenceDay

QUERIDO! Tom Hanks revelou que autografou uma fita VHS original de “Toy Story” de Taylor Swift. 🥹🩵 “Eu não consegui tirar uma selfie, mas assinei a fita VHS original dela do primeiro ‘Toy Story’. Eu disse que ela deveria ter levado um videocassete original para que pudéssemos assiná-lo também. Isso poderia até ir para o Instituto Smithsonian.” #TomHanks #ToyStory #TaylorSwift

Tom Hanks revelou que autografou uma fita VHS original de Toy Story para Taylor Swift: “Eu não tirei uma selfie, mas autografei a fita VHS original do primeiro Toy Story para ela. Eu disse que ela deveria ter levado um videocassete original e nós poderíamos tê-lo autografado também. Aí isso poderia ir parar no Smithsonian Institution.” 😂🩵 #TomHanks #TaylorSwift #ToyStory

The Smithsonian Institution has reinstated mentions of President Trump's impeachments at the National Portrait Gallery, including them in an updated exhibition alongside significant events from his first term, following previous scrutiny and removal of this information amid Trump's criticisms of the institution's portrayal of American history. #AmericanHistory #PresidentialImpeachment #SmithsonianExhibit #US #IL #NY #WA

The Smithsonian Institution has reinstated mentions of President Trump's impeachments in the National Portrait Gallery, alongside other significant events from his first term, following previous criticism for their removal amid Trump's objections to the depiction of American history. #TrumpImpeachment #AmericanHistory #Smithsonian #US

In 2025, the normal ocean currents off the coast of Panama, which traditionally facilitated the upwelling of nutrient-rich cold water crucial for marine ecosystems, were disrupted due to changes in wind patterns, leading to significant ecological implications, including a stable warm surface layer and decreased plankton availability, as observed by the Smithsonian Tropical Research Institute. #MarineEcology #ClimateChange #OceanDynamics

Jediný keramický rezistor, menší než zrnko rýže, zničil celý obvod. Byl to špatný kus. Podle všech pravidel elektrotechniky byl přístroj na pracovním stole selháním. Měl to být záznamník. Inženýr jménem Wilson Greatbatch se pokoušel sestrojit zařízení, které by dokázalo naslouchat zvuku lidského srdce. Sáhl do krabičky se součástkami – možná už s unavenýma očima v šeru – a vytáhl rezistor označený špatnými barevnými proužky. Připájel ho. Utěsnil spoj. Přepnul vypínač. Přístroj nenahrával. Neskřípal šumem. Místo toho začal „mluvit“. Bip. Ticho. Bip. Ticho. Impuls trval 1,8 milisekundy. Ticho přesně jednu sekundu. Greatbatch zíral na osciloskop a sledoval, jak zelená křivka vyletí a spadne. Nebyl lékař; byl elektroinženýr, který kutíl ve stodole za domem. Ale rytmu rozuměl. Došlo mu, že přístroj nenaslouchá. Udílí povely. Ten omyl tloukl přesně jako lidské srdce. Psala se zima 1956 v severní části státu New York. Greatbatch pracoval na farmě pro výzkum chování zvířat, opravoval přístroje a stavěl nejrůznější udělátka. Byl obyčejný muž se zahradou a rodinou, kterou musel uživit. Neměl lékařský titul ani grant. Jenže věděl, jaká je alternativa. Tehdy byl „heart block“ – stav, kdy selže elektrické vedení v srdci – rozsudkem smrti. Pacienta udržovaly při životě jen vnější stroje velké jako televizory, napájené ze zásuvky. Proud musel proniknout kůží přes hrudník a zanechával popáleniny. Bylo to utrpení. A co hůř, nemocní byli přikovaní ke zdi. Nemohli opustit místnost. A když letní bouře vyřadila elektrickou síť, stroj se zastavil. Srdce se zastavilo. Pacient zemřel. Greatbatch se podíval na svůj náhodný obvod. Vešel se do dlaně. Uvědomil si, že když zmenší baterii a celé zařízení dobře utěsní, nemusí stát na pojízdném stolku. Mohlo by být uvnitř těla. Pocítil, jak v něm usedá chladné odhodlání. Našel řešení – a věděl, že mu nikdo neuvěří. V padesátých letech platilo v medicíně nepsané, přísně hájené pravidlo: elektronika do lidského těla nepatří. Argumenty zněly logicky. Lidské tělo je slané, vlhké a nepřátelské prostředí. Kov dokáže zkorodovat během týdnů. Cizí předměty tělo odmítá. A tehdejší baterie byly navíc toxické. Vložit chemický zdroj energie do hrudníku bylo považováno přinejmenším za těžkou nedbalost. „Standardem péče“ byly vnější stroje – kruté, ale známé. Myšlenka, že někoho rozříznete a necháte v něm stroj, zněla jako bezohledná sci-fi. To pravidlo pacienty chránilo před šarlatány. Fungovalo – dokud nenarazilo na Wilsona Greatbatche. Greatbatch přišel domů a podíval se na své úspory. Měl 2 000 dolarů – suma, která tehdy leckde stačila i na menší dům a rodině by vystačila na rok či dva. Byla to jeho pojistka. Nevolal na komisi. Nepsal žádost o grant. Zašel do stodoly, uvolnil si místo na pracovním stole a ty peníze vzal. Rodině řekl, že si budou muset pěstovat vlastní zeleninu. Dal výpověď. Pojistná síť zmizela. Dva roky byl jeho svět jen ta stodola. Boj byl tichý a monotónní. Problém nebyl jen v obvodu, ale v zapouzdření. Jak schovat stroj před imunitním systémem? Zkoušel obalit součástky izolační páskou. Tělní tekutiny se skrz ni prodraly. Zkoušel je zalévat pryskyřicí. Pryskyřice praskala. Každé selhání stálo peníze a těch 2 000 dolarů mizelo jako voda. Lékaři se mu smáli. Když prototyp ukázal inženýrům, připomněli mu, že baterie se jednou vybije. „Pak toho člověka zase rozřízneš, Wilsone,“ říkali. „Je to příliš riskantní.“ On ale dál pájel. Stodolu plnil pach tavicí pryskyřice a cínu. Přezimoval u kamen na dřevo. Upravil obvod tak, aby žral méně energie. Našel nový typ rtuťové baterie. A našel i chirurga – Williama Chardacka –, který byl dost zoufalý na to, aby ho vyslechl. Zařízení vyzkoušeli na psovi. Fungovalo čtyři hodiny. Pak ho tělní tekutiny zkratovaly. Greatbatch nepřestal. Našel způsob, jak přístroj zalít speciálním epoxidem používaným na lodní trupy. Zkusili to znovu. Tentokrát vydržel dny. Pak týdny. Tlak odborné obce nepolevil. Tvrdili, že když přístroj selže, bude z chirurga vrah. Greatbatch odpovídal, že bez přístroje je pacient mrtvý už teď. V roce 1960 se teorie střetla s realitou. Sedmasedmdesátiletý muž umíral na úplný srdeční blok. Srdce tlouklo tak pomalu, že mozek strádal nedostatkem kyslíku. Vnější přístroje selhávaly. Nebyla jiná možnost. Greatbatch podal své zařízení. Vypadalo jako hokejový puk zabalený v plastu. Chirurgové otevřeli hrudník. Přišili elektrody k srdečnímu svalu. Uložili přístroj do dutiny břišní a zašili. V sále se rozhostilo ticho. Čekali na rytmus. Dup–dup. Vypnuli vnější stroj. Vytáhli kabel ze zásuvky. Mužovo srdce tlouklo dál. Poprvé v dějinách udržoval člověka při životě stroj umístěný celý uvnitř jeho těla. Pacient ten den nezemřel. Žil ještě 18 měsíců a nakonec zemřel na příčinu, která se s jeho srdcem netýkala. Greatbatchův omylem zvolený rezistor se proměnil v implantabilní kardiostimulátor. Během několika let se „bezohledný“ nápad stal zlatým standardem. Zařízení, o němž odborníci tvrdili, že pacienty zabije, začalo zachraňovat stovky tisíc životů. A Greatbatch neskončil: další desetiletí věnoval vývoji lithiové baterie, která prodloužila životnost přístrojů z měsíců na roky. Nesnil o lékařském impériu. Patent vlastnil, ale často ho licencoval tak, aby se technologie šířila co nejrychleji. Byl to inženýr, který řešil problémy. Dnes chodí po světě miliony lidí s malým přístrojem v hrudi. Drží jim čas – proto, že jeden inženýr ve stodole sáhl po špatném dílu, zaslechl zvláštní zvuk a odmítl ho přejít. Zdroje: The New York Times (archiv, 2011), Smithsonian Magazine (History of the Pacemaker), National Inventors Hall of Fame. Některé detaily zestručněny. -