Search

Tavia Hunt, esposa do CEO dos Chiefs, DESMENTIU os rumores de que o casamento de Taylor e Travis ficou sem champanhe ou que os convidados ficarem de pé em algum momento da cerimônia. “Isso é uma narrativa completamente falsa. Eles não ficaram sem champanhe. Não havia filas longas. Absolutamente todas as pessoas estavam sentadas durante a cerimônia. Os votos foram espetaculares — lindos, emocionantes e absolutamente perfeitos. Não poderia ter sido uma experiência mais maravilhosa. E, sinceramente, é inapropriado dizer esse tipo de coisa quando você claramente não sabe do que está falando. Isso é boato — não a verdade.” #TaylorSwift #TravisKelce #Casamento

Egy robbanás súlyosan megsebesítette a hipergazdag ukrán oligarcha, Vadim Jermolajev családját Monaco közelében, amikor egy ismeretlen, ukrán nő bombát helyezett el a házuknál és távirányítóval felrobbantotta, amit követően nyomozás indult a támadó felkutatására. #robbantás #Monaco #ukrántitkosszolgálat

Šis fascinē. Cik reižu VP atteikusies ierosināt kriminālprocesus, bet šoreiz - vēršanās pret cilvēku, kurš izgaismoja kiberuzbrukuma detaļas. Aicinu @janisdombrava skaidrot, kāpēc tas notiek, no malas rodas ļoti nepatīkams iespaids. @elnormous - pacietību, izturību un paldies par Taviem video. #kiberuzbrukums #kriminālprocess #sabiedrība

Suomen eliitti on kahminut itselleen halpoja Hitas-asuntoja, jotka oli tarkoitettu “taviksille”. Listalla mm. Solidiumin johtaja Jannica Fagerholm (kaksi luksusasuntoa, ei asu niissä), Mandatumin ja Metson pomot, SAK:n + Akavan puheenjohtajat, Supon ja KRP:n päälliköt, ex-ministerit ja kansanedustajat. Suurituloiset rikastuvat kaupungin tuella, kun muut jonottaa. Kaunis tasa-arvo käytännössä: sosiaaliturvaa miljonääreille! Hitas lakkautettiin, mutta elitistien voitot jatkuvat vuoteen 2060. Suomi 2026: Köyhiltä kerätään, rikkaille annetaan. Business as usual. Onneksi ei kuitenkaan ole korruptiota! Eiku… #Suomi #tasa-arvo #korruptio

One of the Tavistock whistleblowers was haunted by the suspicion that a father was a paedophile abusing his child and exploiting puberty blockers to prolong the child’s childhood for that reason #Tavistock #Whistleblower #ChildProtection #Thetweetdoesnotmentionanyspecificcountries.Therefore #theresponseis:

Zabieg przezcewnikowej implantacji zastawki aortalnej (TAVI), ratujący życie pacjentów z ciężką stenozą aortalną, w Polsce jest ograniczony przez limity finansowania NFZ, co prowadzi do narastającej liczby pacjentów czekających w kolejkach na leczenie oraz drastycznego wzrostu śmiertelności wśród tych, którzy nie są operowani na czas. #TAVI #Kardiologia #OchronaZdrowia

Please do your jobs, journalists and ask Russell T Davies about the Tavistock, about the WPATH files, about Cass, about the Finnish study this year that concluded "Psychiatric needs do not subside after medical gender reassignment" #JournalismMatters #TransHealth #RussellTDavies #FI

Íránské útoky na výrobní závody společnosti Emirates Global Aluminium (EGA) v Al Tavílah zhoršily již tak napjatou situaci na trhu s hliníkem, což vyvolává obavy z nedostatku suroviny a zvyšuje ceny, což může mít vážné dopady na automobilový průmysl a globální dodavatelské řetězce. #hliník #vzájemnost #konflikt

Od Zlého Pana Misantropa: Dámy a pánové, dobré ráno. Blízký východ se nám právě změnil v interaktivní pískoviště pro balistické střely. Z nebe tam padají věci, co dělají hodně ošklivé bum, letiště v Dubaji připomíná kemp pro zoufalce a my tam máme dva a půl tisíce občanů. A náš pan ministr zahraničí, Petr Macinka? Tenhle drsňák od Motoristů, co si ještě předevčírem v OSN hrál na lídra svobodného světa? Ten se postaví před kamery a s empatií revizora v prázdné tramvaji nám sdělí, že žádný vládní speciál pro nikoho nepoletí. Ale že lidi mají vlastně kliku! Protože ti, co jeli s cestovkou, mají ze zákona nárok na to, aby se o ně ten delegát v firemním tričku ještě dvaasedmdesát hodin postaral. Chápete? Ministerstvo zahraničí právě přeneslo obranu svých občanů před třetí světovou válkou na bedra animátora, co má v běžném popisu práce organizovat aquaaerobik a prodávat předražené zájezdy na velbloudy. Představte si ten pocit bezpečí. Nad hotelem vám křižují drony, oknem vidíte hořící ropnou věž, ale vy si v klidu mažete rohlík u švédského stolu. Proč? Protože vás chrání paragraf ze Sbírky zákonů! Balistická raketa přece nesmí zasáhnout klienta, co má u sebe platný voucher na plnou penzi. To by bylo hrubé porušení smlouvy! A co ti, kteří tam letěli sami? Takzvaní individuální cestovatelé? Pro ty měl pan ministr taky radu k nezaplacení. Prý ať "sledují, kdy se otevře vzdušný prostor". A když mají opravdu problém, můžou prý zavolat na naši krizovou linku. Už to úplně vidím. Sedíš v krytu, kolem tebe prach, vytočíš Prahu a ozve se: "Váš hovor je pro nás důležitý. Pokud chcete nahlásit dopad rakety, stiskněte křížek. Pokud na vás právě padá strop, stiskněte hvězdičku a zůstaňte na příjmu, naši operátoři s vámi hluboce soucítí." A teď ten ultimátní paradox. Tahle vláda se totiž nevykašlala na všechny. V Teheránu, přímo u zdroje celého tohohle pekla, nám zbyli tři civilisti a osazenstvo ambasády. A ty tam chrání kdo? URNA. Komando maskovaných borců s automatickými zbraněmi, co umí vykopnout dveře i s panty a vysekat vás z ohně. Tady máte tu naši slavnou společenskou smlouvu v té nejčistší, destilované podobě. Když máte diplomatický pas nebo ty správný vládní kontakty, stát vám pošle komando á la John Wick. Když jste jenom obyčejný plebs, co ten stát celý život financuje ze své výplaty, stát vám pošle odkaz na call centrum a vzkáže vám, ať se zkusíte nenechat zabít, dokud vám na hotelu jede wifina. Tohle je, moji drazí, ten slavný buranský pragmatismus v praxi. Kdyby do Prahy zítra vtrhli mimozemšťani a začali lidi tavit paprskometem, vláda nepošle armádu. Macinka uspořádá tiskovku a vysvětlí vám, že pokud vás sežerou na území obchodního centra, vztahuje se na to pojištění odpovědnosti provozovatele, a že z toho možná kápne odškodný pro pozůstalý, což je přece obrovská výhoda! Tak na zdraví. A pamatujte - neprůstřelnou vestu do kufru nepotřebujete. Hlavně si schovejte tu účtenku od zájezdu. Je to ten nejlepší protiatomový kryt, co vám tahle vláda umí zařídit. -

Jediný keramický rezistor, menší než zrnko rýže, zničil celý obvod. Byl to špatný kus. Podle všech pravidel elektrotechniky byl přístroj na pracovním stole selháním. Měl to být záznamník. Inženýr jménem Wilson Greatbatch se pokoušel sestrojit zařízení, které by dokázalo naslouchat zvuku lidského srdce. Sáhl do krabičky se součástkami – možná už s unavenýma očima v šeru – a vytáhl rezistor označený špatnými barevnými proužky. Připájel ho. Utěsnil spoj. Přepnul vypínač. Přístroj nenahrával. Neskřípal šumem. Místo toho začal „mluvit“. Bip. Ticho. Bip. Ticho. Impuls trval 1,8 milisekundy. Ticho přesně jednu sekundu. Greatbatch zíral na osciloskop a sledoval, jak zelená křivka vyletí a spadne. Nebyl lékař; byl elektroinženýr, který kutíl ve stodole za domem. Ale rytmu rozuměl. Došlo mu, že přístroj nenaslouchá. Udílí povely. Ten omyl tloukl přesně jako lidské srdce. Psala se zima 1956 v severní části státu New York. Greatbatch pracoval na farmě pro výzkum chování zvířat, opravoval přístroje a stavěl nejrůznější udělátka. Byl obyčejný muž se zahradou a rodinou, kterou musel uživit. Neměl lékařský titul ani grant. Jenže věděl, jaká je alternativa. Tehdy byl „heart block“ – stav, kdy selže elektrické vedení v srdci – rozsudkem smrti. Pacienta udržovaly při životě jen vnější stroje velké jako televizory, napájené ze zásuvky. Proud musel proniknout kůží přes hrudník a zanechával popáleniny. Bylo to utrpení. A co hůř, nemocní byli přikovaní ke zdi. Nemohli opustit místnost. A když letní bouře vyřadila elektrickou síť, stroj se zastavil. Srdce se zastavilo. Pacient zemřel. Greatbatch se podíval na svůj náhodný obvod. Vešel se do dlaně. Uvědomil si, že když zmenší baterii a celé zařízení dobře utěsní, nemusí stát na pojízdném stolku. Mohlo by být uvnitř těla. Pocítil, jak v něm usedá chladné odhodlání. Našel řešení – a věděl, že mu nikdo neuvěří. V padesátých letech platilo v medicíně nepsané, přísně hájené pravidlo: elektronika do lidského těla nepatří. Argumenty zněly logicky. Lidské tělo je slané, vlhké a nepřátelské prostředí. Kov dokáže zkorodovat během týdnů. Cizí předměty tělo odmítá. A tehdejší baterie byly navíc toxické. Vložit chemický zdroj energie do hrudníku bylo považováno přinejmenším za těžkou nedbalost. „Standardem péče“ byly vnější stroje – kruté, ale známé. Myšlenka, že někoho rozříznete a necháte v něm stroj, zněla jako bezohledná sci-fi. To pravidlo pacienty chránilo před šarlatány. Fungovalo – dokud nenarazilo na Wilsona Greatbatche. Greatbatch přišel domů a podíval se na své úspory. Měl 2 000 dolarů – suma, která tehdy leckde stačila i na menší dům a rodině by vystačila na rok či dva. Byla to jeho pojistka. Nevolal na komisi. Nepsal žádost o grant. Zašel do stodoly, uvolnil si místo na pracovním stole a ty peníze vzal. Rodině řekl, že si budou muset pěstovat vlastní zeleninu. Dal výpověď. Pojistná síť zmizela. Dva roky byl jeho svět jen ta stodola. Boj byl tichý a monotónní. Problém nebyl jen v obvodu, ale v zapouzdření. Jak schovat stroj před imunitním systémem? Zkoušel obalit součástky izolační páskou. Tělní tekutiny se skrz ni prodraly. Zkoušel je zalévat pryskyřicí. Pryskyřice praskala. Každé selhání stálo peníze a těch 2 000 dolarů mizelo jako voda. Lékaři se mu smáli. Když prototyp ukázal inženýrům, připomněli mu, že baterie se jednou vybije. „Pak toho člověka zase rozřízneš, Wilsone,“ říkali. „Je to příliš riskantní.“ On ale dál pájel. Stodolu plnil pach tavicí pryskyřice a cínu. Přezimoval u kamen na dřevo. Upravil obvod tak, aby žral méně energie. Našel nový typ rtuťové baterie. A našel i chirurga – Williama Chardacka –, který byl dost zoufalý na to, aby ho vyslechl. Zařízení vyzkoušeli na psovi. Fungovalo čtyři hodiny. Pak ho tělní tekutiny zkratovaly. Greatbatch nepřestal. Našel způsob, jak přístroj zalít speciálním epoxidem používaným na lodní trupy. Zkusili to znovu. Tentokrát vydržel dny. Pak týdny. Tlak odborné obce nepolevil. Tvrdili, že když přístroj selže, bude z chirurga vrah. Greatbatch odpovídal, že bez přístroje je pacient mrtvý už teď. V roce 1960 se teorie střetla s realitou. Sedmasedmdesátiletý muž umíral na úplný srdeční blok. Srdce tlouklo tak pomalu, že mozek strádal nedostatkem kyslíku. Vnější přístroje selhávaly. Nebyla jiná možnost. Greatbatch podal své zařízení. Vypadalo jako hokejový puk zabalený v plastu. Chirurgové otevřeli hrudník. Přišili elektrody k srdečnímu svalu. Uložili přístroj do dutiny břišní a zašili. V sále se rozhostilo ticho. Čekali na rytmus. Dup–dup. Vypnuli vnější stroj. Vytáhli kabel ze zásuvky. Mužovo srdce tlouklo dál. Poprvé v dějinách udržoval člověka při životě stroj umístěný celý uvnitř jeho těla. Pacient ten den nezemřel. Žil ještě 18 měsíců a nakonec zemřel na příčinu, která se s jeho srdcem netýkala. Greatbatchův omylem zvolený rezistor se proměnil v implantabilní kardiostimulátor. Během několika let se „bezohledný“ nápad stal zlatým standardem. Zařízení, o němž odborníci tvrdili, že pacienty zabije, začalo zachraňovat stovky tisíc životů. A Greatbatch neskončil: další desetiletí věnoval vývoji lithiové baterie, která prodloužila životnost přístrojů z měsíců na roky. Nesnil o lékařském impériu. Patent vlastnil, ale často ho licencoval tak, aby se technologie šířila co nejrychleji. Byl to inženýr, který řešil problémy. Dnes chodí po světě miliony lidí s malým přístrojem v hrudi. Drží jim čas – proto, že jeden inženýr ve stodole sáhl po špatném dílu, zaslechl zvláštní zvuk a odmítl ho přejít. Zdroje: The New York Times (archiv, 2011), Smithsonian Magazine (History of the Pacemaker), National Inventors Hall of Fame. Některé detaily zestručněny. -