Search

La « TVA sociale » est en réalité une TVA patronale : on baisse les cotisations en prélevant dans le budget de l'État. LFI est la seule organisation politique qui propose d'augmenter les salaires bruts pour augmenter les salaires nets et financer le système social. https://t.co/b2A1fTykkD #TVA #Salaires #Politique

C'est une mesure profondément sociale, redistributive, parce qu'on va augmenter la TVA sur les biens durables, qui sont consommés par les Français qui peuvent se les acheter, en revanche l'alimentation ça fait partie des produits courants comme les travaux sur l'énergie, et là on doit passer de 5,5% à 0

🔴 Ny skräckläsning för S. Dagens Demoskop bekräftar Novus: S rasar till 27,2 procent. Novus har partiet på 25,8. Om någon av nivåerna står sig på valdagen gör Socialdemokraterna sitt sämsta riksdagsval sedan den allmänna och lika rösträtten infördes. 🔴 Samtidigt växer V: 7,9 procent (+1,1) i Demoskop och 8,4 (+1,0) i Novus. Om mätningarna speglar opinionen har avslöjandena om extremism, terrorromantik och antisemitism inte skadat partiet. Tvärtom. Det säger något obehagligt om den opinion V lyckas mobilisera. 🔵 Men den viktigaste siffran är blockgapet. Demoskop: 3,3 procentenheter. Novus: 2,6. Ett nettoskifte på omkring 90 000–110 000 väljare mellan blocken kan alltså utradera hela oppositionens försprång. 🔵 Och L börjar röra sig: 3,3 procent i Novus (+1,4), 2,8 i Demoskop. En ny Novusmätning visar dessutom att 22 procent kan tänka sig att stödrösta på L. Det är naturligtvis inte samma sak som att de kommer göra det – men den potentiella väljarreserven är enorm jämfört med de 0,7 procentenheter L behöver i Novus för att klara spärren. 👉 Det här valet kan avgöras av några tiotusentals röster och av om L kommer över fyra procent. För borgerliga väljare borde slutsatsen vara glasklar: valet är långt ifrån förlorat. Nu handlar allt om mobilisering. #Val2024 #Politik #Opinionsundersökning

Attempts to silence the inconvenient: When lawsuits take the place of explanations! Lenka Vedralová, a key figure of the ANO movement in Prague municipal politics running for the position of mayor of Prague 12 and the city council, faces serious doubts. Her husband Martin Vedral was [link]. (translated)

Rodačka z Vodičkovy ulice, která přiměla Nobela platit za mír Kdo donutil „krále dynamitu“ Alfreda Nobela, aby ze svého pohádkového jmění financoval světový mír? A proč jméno rodačky z pražské Vodičkovy ulice, jež byla ve své době nejslavnější ženou planety, takřka vymazaly české učebnice dějepisu? Příběh Berty Kinské – ve světě proslulé pod jménem Bertha von Suttnerová – nezapadá do jednoduchých šablon. Není klasickou obětí takzvaného Matildina efektu, kdy by si její zásluhy přivlastnil manžel. Stala se první ženou, která získala Nobelovu cenu za mír, první ženou v historii řečnící na římském Kapitolu a autorkou nejoslnivějšího protiválečného bestselleru 19. století. Přesto v Česku, kde prožila dětství a získala základní vzdělání, zůstává téměř neznámou postavou. Už předloni jsem se o ní krátce zmínil, její životní osudy jsou však podstatně bohatší a myšlenkový odkaz je pro dnešní dobu mimořádně naléhavý (a většina z vás mě tehdy ještě nesledovala). Právě proto si zaslouží přední místo v mém seriálu o zapomenutých osobnostech. Pohrobek z Vodičkovy ulice a pád na společenské dno Dne 9. června 1843 se na rohu pražské Vodičkovy ulice a ulice V Jámě (v domě č. p. 697) narodila Berta Sophia Felicita hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova. Narodila se jako pohrobek – její otec, pětasedmdesátiletý polní podmaršál František Josef Kinský, zemřel ještě před jejím příchodem na svět. Matka Žofie Vilemína pocházela z rodu Körnerů (byla dcerou hejtmana jízdy), tedy z podstatně nižší šlechty, a navíc propadla těžké závislosti na hazardních hrách. Pro konzervativní aristokratickou rodinu Kinských byl tento sňatek těžko přijatelný. Po obrovských finančních ztrátách v kasinech a zpřetrhání vazeb se šlechtickým příbuzenstvem se matka s dcerou ocitly na okraji společnosti. Berta sice část dětství prožila v paláci Kinských na Staroměstském náměstí, po vyčerpání peněz však obě musely odejít do Brna k dívčinu poručníkovi, otcovu příteli Ernstu Egonu Fürstenbergovi. V tamní bohaté knihovně se naplno projevil Bertin výjimečný intelekt: se zájmem studovala filozofii i historii a díky jazykovému nadání záhy brilantně ovládala pět řečí – češtinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu a italštinu. Zakázaná láska a osudový inzerát Alfreda Nobela Když rodinné jmění v roce 1873 kvůli matčině hráčské vášni definitivně vzalo za své, musela se třicetiletá hraběnka postavit na vlastní nohy. Přijala místo guvernantky ve Vídni v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera, kde jeho čtyři dcery vyučovala hudbě a jazykům. Zde se však přihodilo to, s čím nikdo nepočítal: Berta se vášnivě zamilovala do nejmladšího syna rodiny, barona Artura Gundaccara von Suttnera, který byl o sedm let mladší. Matka rodu byla vztahem nemajetné guvernantky se svým synem zděšena. Aby milence rozdělila, dala Bertě výpověď, současně jí však nabídla východisko z nouze. Ukázala jí novinový inzerát: zámožný, postarší švédský gentleman žijící v Paříži hledal zralou a jazykově vybavenou sekretářku a hospodyni. Tím mužem nebyl nikdo jiný než vynálezce dynamitu Alfred Nobel. Berta nabídku přijala a roku 1876 odcestovala do Francie. Mezi osamělým, melancholickým vynálezcem a bystrou, vzdělanou Češkou okamžitě přeskočila jiskra hlubokého porozumění. Nobel byl okouzlen. Jenže jejich pracovní poměr trval pouhé dva týdny. Švédský král si Nobela nečekaně povolal do vlasti a Bertu v Paříži mezitím zasypával zamilovaný Artur dopisy, v nichž ji na kolenou prosil o návrat. Berta poslechla hlas srdce, opustila Paříž a vrátila se do Vídně. Krátký pařížský pobyt nicméně položil základ celoživotního přátelství a korespondence, jež nakonec změnila světové dějiny. Exil na Kavkaze a krvavý křest ohněm Dne 12. června 1876 se Berta a Artur tajně vzali. Reakce rodiny Suttnerových byla nekompromisní: Artura vydědili a novomanželé zůstali zcela bez prostředků. Uprchli proto do Gruzie na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Kateřiny Dadiani z Mingrelie. Na Kavkaze strávili v drsných podmínkách devět let. Živili se výukou jazyků, psaním článků pro vídeňské a berlínské listy pod pseudonymy (B. Oulot, Jemand) a překládáním gruzínské literatury – společně přeložili například národní epos Muž v tygří kůži. Zlomový okamžik jejího života přišel s rusko-tureckou válkou v roce 1877. Berta i Artur dobrovolně pomáhali ve vojenských lazaretech. Dívka z pražského paláce poprvé spatřila tvář války bez romantizujícího nánosu: amputace bez anestezie, hnijící rány, infekce a tisíce zmařených mladých životů položených za politické ambice mocnářů. Tento otřes z ní vychoval nesmiřitelnou pacifistku. Bestseller Odzbrojte! a morální apel na tvůrce dynamitu Po návratu do Rakouska a usmíření s rodinou roku 1885 se manželé usadili na dolnorakouském zámku Harmannsdorf. Berta své válečné trauma přetavila do literatury. V roce 1889 vydala stěžejní román Die Waffen nieder! (Odzbrojte! / Složte zbraně!). Kniha, v níž naturalisticky vylíčila utrpení vojáků i civilistů po bitvě u Hradce Králové z roku 1866, zapůsobila jako společenská rozbuška. Dílo bylo záhy přeloženo do 16 jazyků (do češtiny jej na podnět Vojty Náprstka převedla Vlasta Pittnerová již roku 1896). Dobová kritika význam románu srovnávala se společenským dopadem Chaloupky strýčka Toma. Sám Alfred Nobel jí v nadšeném listu z Paříže napsal: „Milá baronko, přítelkyně! Dočetl jsem právě Vaše mistrovské dílo… Překlad Vaší vynikající knihy by neměl chybět v žádné z existujících řečí, aby mohla být všude čtena a diskutována.“ Berta vytrvale využívala svůj morální kredit a v dopisech Nobela neúnavně konfrontovala s odpovědností za ničivé důsledky jeho vynálezů. Tento intelektuální apel vyvrcholil v dopise ze 7. ledna 1893, kdy Nobel poprvé naznačil záměr odkázat své jmění fondu, jenž bude odměňovat vědecké průlomy a současně vyzdvihne osobnost, která se nejvíce zaslouží o světový mír a bratrství mezi národy. „Právo místo moci“: Proč nebyla naivní pacifistkou Veřejnost si pacifismus nezřídka plete s naivitou či pasivní odevzdaností. Bertha von Suttnerová však nebyla hlasatelkou náboženského, absolutního nenásilí po vzoru Lva Nikolajeviče Tolstého. Byla čelnou představitelkou institucionálního neboli právního pacifismu. Její filozofie nestála na myšlence nechat se bezbranně masakrovat, nýbrž na principu Recht statt Macht (Právo místo moci) – tedy na nahrazení barbarského práva silnějšího funkční mezinárodní spravedlností. Když jí Tolstoj po přečtení románu psal a prosazoval ryze křesťanské odmítnutí zbraní na úrovni jednotlivce (neodporovat zlu násilím za žádných okolností), Suttnerová to odmítla jako neuskutečnitelnou utopii. Byla přesvědčena, že mír nelze vybudovat tím, že se slušní lidé dobrovolně vzdají obrany. Ve svých textech dokonce otevřeně formulovala myšlenku „mezinárodní policie“ – kolektivní ozbrojené síly, jež by zasáhla proti státu, který hrubě poruší mezinárodní právo a vojensky napadne sousední zemi. Ve svých pracích (například Strojový věk nebo Z dílny pacifismu) současně varovala před pastí takzvané „obranné války“. Připomínala, že prakticky každý agresor v dějinách označoval vlastní agresi za pouhou preventivní sebeobranu. Trvala proto na tom, že o viníkovi a oběti nesmějí rozhodovat štáby válčících stran, nýbrž nezávislý mezinárodní arbitrážní tribunál. Pokud bychom její optikou nahlíželi na současnou agresi proti Ukrajině, Bertha von Suttnerová by rozhodně nevolala po kapitulaci napadeného. Mír bez spravedlnosti pro ni nebyl mírem, ale pouhým diktátem síly. Ruskou federaci by bez váhání označila za barbarského agresora, ostře by kritizovala mezinárodní instituce za váhavost při vymáhání práva a apelovala by na globální společenství, aby vyvinulo takový právní, ekonomický a bezpečnostní tlak, který okupanty donutí ustoupit a nahradit veškeré válečné škody. Globální ikona s českými vazbami Suttnerová nezůstala jen u teoretických úvah. Založila Rakouskou mírovou společnost, vystupovala proti vlně dobového antisemitismu a v roce 1891 jako vůbec první žena promluvila na mezinárodním mírovém kongresu na římském Kapitolu. Její neúnavná diplomatická práce přispěla k založení Stálého rozhodčího soudu v Haagu (1899). V roce 1904 absolvovala triumfální přednáškové turné po Spojených státech, kde vystupovala až třikrát denně a v Bílém domě ji k soukromému rozhovoru přijal prezident Theodore Roosevelt. Čilé kontakty udržovala i s českým prostředím. Za svého spojence považovala Tomáše Garrigua Masaryka, setkávala se s básníky Jaroslavem Vrchlickým či Svatoplukem Čechem a v roce 1895 přednášela v pražském Tiskovém klubu Concordia, kde se snažila mírovou myšlenkou otupit vyhrocený česko-německý nacionální spor. Vyvrcholení jejího úsilí přišlo v roce 1905, kdy se stala historicky první ženskou laureátkou Nobelovy ceny za mír. Ocenění, která by bez ní vůbec nevzniklo. Mrazivá tečka a české zapomnění Bertha von Suttnerová podlehla rakovině žaludku 21. června 1914 ve Vídni ve věku jednasedmdesáti let. Její odchod provázelo mrazivé symbolické načasování: zemřela přesně pět týdnů před vypuknutím první světové války – globálního krveprolití, před nímž po celý dospělý život marně varovala. Proč o této výjimečné osobnosti v Česku téměř nikdo neví? Stala se obětí nacionálního a ideologického filtru. Pro meziválečné Československo byla příliš německá a málo lidová. Pro následný komunistický režim byl zase její šlechtický původ a striktně právní pojetí pacifismu zcela nepoužitelné – nepasovala do schémat o třídním boji a budovatelském hrdinství. Zatímco v Rakousku zdobí její portrét dvoueurovou minci (a v minulosti tisícišilinkovou bankovku) a ve Skandinávii o ní vycházejí zástupy knih, v České republice ji připomíná pouze nenápadná pamětní deska v průjezdu paláce Kinských na Staroměstském náměstí a jedna zapadlá ulička v pražských Vokovicích. Její životní příběh názorně ukazuje, jak snadno dokáže nacionální a politická selekce vytěsnit z paměti osobnost, která svými vizemi předběhla dobu o celé století. Neučíme se v dějepise až příliš o vůdcích a vojevůdcích, kteří války rozpoutávali a vedli, a nezapomínáme na ty, kdo se jim ze všech sil snažili zabránit? Napište mi, co si myslíte a co říkáte na její postoje. A neměli bychom si ji v Čechách mnohem více připomínat? Toto je 3. díl mého seriálu o zapomenutých vědkyních, píšu jej proto, aby mé dcery a další dívky měly pozitivní vzory. Jestli vás tyto příběhy zajímají a myslíte, že by je měli znát i ostatní, nezapomeňte dát sledovat @tkapler a pomozte je sdílet a šířit. Díky moc. #BerthaVonSuttner #NobelovaCenaZaMír #Historie

Jag hoppas att alla fattar att om dagens opinionsmätning i Novus blir verklighet blir Magdalena Andersson statsminister, men MP och V får tillsammans 16,2 procent. De blir tillsammans så stora att Socialdemokraterna inte kan driva den kriminalpolitik man säger sig vilja ha. Samma med migrationspolitiken. För att inte tala om kärnkraften. MP och V är de två partier som mest konsekvent har röstat mot Tidöregeringens förslag under mandatperioden. Magdalena Andersson kommer att bli en svag statsminister. Ni som röstar på Centern i hopp om att få mittenpolitik kan glömma det. Flytta er röst istället till den borgerliga sidan. Ni kommer att få borgerlig politik där på riktigt. Ni kan aldrig få det när MP+V är större än C. #politik #Sverige #val2023

Syn: „Tati, zamiloval jsem se do téhle úžasné holky a chci s ní chodit.“ ​Otec: „To je skvělé, synu! A kdo to je?“ ​Syn: „Sandra, sousedova dcera.“ ​Otec se tváří zaskočeně: „Aha... Kéž bys to neříkal. Musím ti něco prozradit, synu, ale musíš slíbit, že to neřekneš mámě. Sandra je vlastně tvoje sestra.“ ​Chlapec je z toho samozřejmě zničený. O pár měsíců později ale přiběhne znovu: ​Syn: „Tati, zase jsem se zamiloval a ona je ještě větší kočka!“ ​Otec: „To rád slyším, synu! Kdo je to tentokrát?“ ​Syn: „Alenka, dcera od vedle.“ ​Otec si povzdychne: „Jejda, kéž bys to neříkal. Alenka je bohužel taky tvoje sestra.“ ​Takto se to opakuje ještě několikrát, až to syn nevydrží a celý bez sebe běžela s pláčem za mámou. ​Syn: „Mami, já jsem na tátu tak naštvaný! Zamiloval jsem se postupně do několika holek a ani s jednou nemůžu chodit, protože táta je jejich otec!“ ​Máma ho láskyplně obejme, pohladí ho po vlasech a říká: „Klid, synu. Můžeš chodit, s kým chceš... On není tvůj otec.“ #humor #rodina #láska

Nu har jag bestämt mig för vilket parti som får min röst detta val. Mitt val grundar sig på två saker: Tidö måste vinna valet för att vi inte ska få fyra bortkastade år , dels att en partiledare gjort en enormt stark valrörelse. Grattis Liberalerna, ni får min röst detta val. #Val2023 #Liberalerna #Politik

Det finns fortfarande en chans att undvika den rödgröna mardrömmen! Här är kalkylen: Novus har historiskt underskattat L med omkring 5 procent. Det skulle innebära att L sannolikt ligger på cirka 3,5 procent just nu. Räknar man dessutom bort ”övriga” blir det 3,6 procent. Då kan L behöva så lite som 27000 röster till för att ta sig in i riksdagen. Det är förstås fortfarande långt ifrån säkert. Men med det momentum L har nu är det betydligt mer sannolikt än tidigare. Att L kommer in är vår enda chans att hålla MP och V borta från makten. En röst på L är därför inte bortkastad. Just nu är det tvärtom den röst som har störst uppsida i förhållande till risken. Nu kör vi! #politik #val2024 #demokrati