Search

Naše ženske iz proizvodnje so se med malco danes skregale. Bosanke, Srbkinje, Hrvatice in Ukrajinka, fse se derejo. Grem med njih, pa rečem: Če se zaj pomirite, vas bom fsako posebej objel. Čudno so me pogledale, pol so se pa še bolj skregale. Nimajo me tak rade kot sn mislo 😳 #ženske #konflikt #sodelovanje

Žena osumnjičena za postavljanje bombe koja je teško ozlijedila ukrajinskog tajkuna Vadima Jermolajeva i njegovu obitelj, te pobjegla prema Francuskoj, identificirana je kao Anastasija Berezovska, Ukrajinka koja je živjela u Njemačkoj, a protiv nje je izdata Interpolova crvena tjeralica zbog pokušaja ubojstva. #Interpol #AnastasijaBerezovska #pokušajubojstva

Na Czech Press Photo výstavě mě nejvíc dojala tato fotka z jara 2025. Ukrajinský prezident byl v Praze a při návštěvě vedení Poslanecké sněmovny ho odchytly ukrajinské uklízečky na fotku. Naše vnoučata se o něm budou učit jako o Churchillovi naší generace. Kdyby Ukrajina padla, tak Rusko táhne proti nám - aliačním zemím. Statečným Ukrajincům a Ukrajinkám vděčíme za bezpečí, které tu zatím máme. #CzechPressPhoto #Ukrajina #Fotografie

U Zagrebu je u subotu, 6. lipnja, 46-godišnja Ukrajinka smrtno stradala nakon što ju je njezin pijani suprug gurnuo s petog kata zgrade, a istražni postupak nakon incidenta doveo je do njegova uhićenja zbog sumnje u počinjenje teškog ubojstva. #UbojstvoZagreb #Ukrajinka #TeškoUbojstvo

Policie ČR odhalila systém zneužívání humanitárních dávek pro uprchlíky, kdy se někteří žadatelé, jako například 29letá Ukrajinka, trvale zdržují na Ukrajině a do Česka přijíždějí pouze k prošení víz a pobírání finančních podpor, což vyvolává obavy o rostoucí problém podvodů v této oblasti. #dávky #upravenci #policie

Ukrajinka Olga Kahak, jež uprchla do Frýdku-Místku se svými dětmi kvůli válce, se snaží navázat na normální život a v Lu Cafe pracuje jako číšnice, přičemž i přes těžké vzpomínky na domov a osudy svých známých zdůrazňuje, že v České republice potkává jen pozitivní lidi a má zde dobré zkušenosti. #UkrajinskáKrize #PomocUprchlíkům #ŽivotNaMoravě

Wau 🤩. Schopná, pracovitá, zkrátka šikovná paní povede jihlavskou základní školu. Solomiia je učitelkou angličtiny a obdržela několik prestižních ocenění. Záleží na tom, že je Ukrajinka? Nezáleží. Do výběrka se mohl přihlásit kdokoliv 🫶🏻. https://t.co/1t0j5YamWv #vzdělávání #učitelé #diversita

Kateryna Tereščenková, osmatřicetiletá Ukrajinka, která utekla se svými dětmi před ruskými útoky z rodného Pavlohradu do Česka, sdílí těžké vzpomínky na válku, která jí a dalším ukrajinským obyvatelům zcela změnila život, a vyjadřuje odhodlání čelit novým výzvám v neznámém prostředí. #Ukrajina #válka #migrace

Ukrajinka Iryna Dovhanová, která byla znásilněna ruskými vojáky během války, nyní pomáhá obětem sexuálního násilí prostřednictvím své organizace SEMA Ukrajina, přičemž věří, že Rusko jednoho dne ponese odpovědnost za své válečné zločiny a pozitivně hodnotí postup vyšetřování, v němž je aktuálně v procesu kolem 400 trestních řízení. #SexuálníNásilí #VálečnéZločiny #PodporaObětí

Každej zasranej únor je to furt to samý. Víte, po tom, co jsem přečetla hromadu literatury o psychologii traumatu, byla jsem přesvědčená, že si každý rok jen prožívám výroční syndrom. Ale hovno. Došlo mi, že svůj vlastní čas už neměřím Silvestrem ani narozeninami, ale výročím toho dne, kdy se všechno rozpadlo. Nějak si dělám bilanci, dívám se na sebe z perspektivy toho, že se mi letopočet obnovuje právě 24. února. A samozřejmě si uvědomuju, jak strašně je to vlastně všechno v mém životě posraný a že jsem si nezasloužila zkušenost, kterou procházím. Dodnes mě bolí klouby na rukou, hlavně zápěstí na změnu počasí, z těžké fyzické práce, kterou jsem byla nucená dělat, abych vůbec nějak přežila: protože brát pomoc je ponižující a posílat donaty na sbírky pro známé, kteří vstoupili do armády, je nutnost. Protože i když jsem se naučila jazyk, pořád je pro mě cizí a nikdy ho nebudu ovládat tak, abych v něm dokázala plně vyjádřit své myšlenky a pocity, dělat práci, která mě naplňuje. Protože se Rusové každý den snaží zabít mého tátu. Protože máma za ty čtyři roky strašně zestárla a výrazně se jí zhoršilo zdraví. Protože sleduju, jak se mí rodiče rozpadají, zatímco já s tím nemůžu udělat vůbec nic. Jsem bezmocná. Protože kombinovat práce, která sama o sobě vyčerpává, a k tomu se ještě věnovat aktivismu / sociálním sítím / trávit všechny dovolené na dobrovolnických cestách, je vyčerpávající. Protože ve svých aktivitách vidím smysl, a peníze se nespadají z nebe. Práce (kterou zřejmě beru Čechům) mi sice zajišťuje existenci a základní životní úroveň, ale k čemu je takový život, když ve svých skoro třiceti musíš bydlet ve spolubydlení a ani si nemůžeš dovolit pořídit kočku. Protože vždycky tu je hrozba, že se z bytu, kde teď jsi, budeš muset odstěhovat a nový už budeš hledat s kočkou a s tím, že jsi posraná Ukrajinka a cizincům nepronajímáme. Proklínám všechno to, co Rusové s mým životem udělali. Protože vrátit se je děsivé. Protože žít na Ukrajině je teď těžké. A ještě horší než strach ze samotné smrti je žít ve stavu, kdy si uvědomuješ, že ve skutečnosti už jsi dávno mrtvá. V únoru 2022. A nejděsivější je, že moje hlavní přání není jen vrátit se domů, já se chci vrátit do toho momentu, kdy jsem byla živá. Měla jsem plány a ambice, dělala zajímavou práci a viděla svou budoucnost. Chci se vrátit do konkrétní středy 23. února. Ale to není možné. Možná bych si měla prostě odpočinout. Ale ani to není možné. -

Fotka Jiřího Kotrly už je na českém pietním místě na Majdanu. Umístila jsem ji nahoru na stojan na fotky, kde ještě bylo místo. Byla to asi nejlepší možná varianta, kam ji dát. Kdybych ji dala na zem za fotky ostatních, nebyla by vidět. Kdybych ji dala dopředu, zakryla by ostatní fotky. Na stojan jsem ji přivázala řetízkem od církevní služby Armády ČR, který tam byl zezadu zapadlý na tom stojanu a ještě ji upevnila gumičkou, kterou jsem měla ve vlasech. Když jsem to tam montovala, přišel ke mně dobrovolník, jeden z těch, co to tam hlídají, viděla jsem ho tam už minule. Zkoušel, jak pevně to tam drží a říkal, že zítra přijde s pořádným lepidlem a fotku pořádně ke stojanu přilepí. Dala jsem mu 50 UAH za péči. Nechtěl je, ale trvala jsem na tom. A protože tu nakonec zůstávám až do čtvrtka, tak ještě přijdu jednou zkontrolovat, zda je fotka opravdu přidělaná napevno a pokud ne, přilepím ji sama Věneček. Na stojan už by se kvůli nové fotce nevešel, i když většina z vás byla pro to, aby byl nahoře. A tak jsem se nakonec přiklonila k názoru maminky Taylora, která mi psala, že podle ní by měl věneček být na zemi, aby byl blíže těm, pro které je určený. Svíčky na baterie. Nesehnala jsem sedm stejných v žádném z krámků pod Majdanem. A kupovat různé jsem nechtěla, aby to tam pak u kluků nevypadalo jak někde v Las Vegas. Tak jsem koupila lucerničku, ve které jsou svíčky tři. Paní prodavačka se ptala odkud jsem a pak se rozplakala a děkovala mi, že stojíme při Ukrajině. Říkala že má jediného syna, který je na frontě. Na rozloučenou mne objala a říkala, že až budu v Kyjevě, ať se za ní v jejím obchůdku určitě zase zastavím. Poslední fotka... Když jsem pietní místo na závěr fotila, přišla tam mladá žena. Šla rovnou ke stožáru s českou vlajkou a rukama ji začala roztahovat a rovnat. Zeptala jsem se jí, zda je Češka. Řekla, že ne, že je Ukrajinka. Ale že tam jde na žádost rodiny českého padlého dát jeho nášivku. Že ji o to požádali přátelé. Jméno padlého neznala, ale říkala, že ho znají ti její přátelé. Pomohla jsem jí pro rodinu toho padlého nášivku na naší vlajce nafotit, vlajku jsem jí podržela roztaženou tak, aby nášivku bylo vidět. Pak jsme si vyměnily telefonní čísla, slíbila, že mi jméno toho padlého napíše. Pokud někdo víte, o koho se jedná, můžete to sem napsat. Přání rodiny našeho padlého hrdiny bylo splněno. Místo jsem ještě trochu uklidila, snažila jsem se, aby všechny fotky byly dobře vidět a aby vše vypadalo upraveně a esteticky. Konec hlášení. Mise splněna. -