Search

Saudi oil exports fell to the lowest level in at least nine years in August. The kingdom exported only about 3 million barrels per day, less than half of February's 7.3 million. The main reason is transportation issues through the Strait of Hormuz and the Red Sea due to the war with Iran. (translated)

Maailma olisi paljon parempi paikka, jos useampi elektroniikkavalmistaja tekisi kuten Valco. Valcolla on myynnissä palvelu, jonka ostamalla vanhat kuulokkeesi kunnostetaan. Ne sitten palautuvat sieltä parempana kuin olivat uutena. Esimerkiksi näissä kuulokkeissa latausportti uusittiin moderniin USB-C:hen. Liian usein ainoa vaihtoehto on vain pistää kuulokkeet kierrätykseen ja ostaa uudet. Näin vaatekauppiaana itse ainakin suosin paikallista suutaria tai ompelijaa, jos vaikka vetoketju hajoaa. Napit ja karkaavat langat pitäisi jokaisen aikuisen osata itse ommella takaisin. Muutenkin kannattaa suosia sellaista minkä voi korjata, kuten Valcon kuulokkeet. #kestäväkehitys #elektroniikka #korjaaminen

The Moscow region is swarming with drones. The three main Moscow airports — Sheremetyevo, Domodedovo, and Vnukovo — are closed. When the airspace over Ukraine is dangerous, there is no reason why it should be safe over warring Russia. Let it reap what it has sown. Ukraine should have done this long ago. (translated)

Jsme ve válce. Rusové na nás páchají státem podporovaný terorismus. Ale musím vás uklidnit. Toto je první muž české diplomacie Petr Macinka, ministr zahraničí. Rusáky neřeší a raději jde do studia s maskovaným influencerem, který ho napálí tím, že je proruský desinformátor. https://t.co/aSgNA6kQm4 #diplomacie #terorismus #Rusko

Rodačka z Vodičkovy ulice, která přiměla Nobela platit za mír Kdo donutil „krále dynamitu“ Alfreda Nobela, aby ze svého pohádkového jmění financoval světový mír? A proč jméno rodačky z pražské Vodičkovy ulice, jež byla ve své době nejslavnější ženou planety, takřka vymazaly české učebnice dějepisu? Příběh Berty Kinské – ve světě proslulé pod jménem Bertha von Suttnerová – nezapadá do jednoduchých šablon. Není klasickou obětí takzvaného Matildina efektu, kdy by si její zásluhy přivlastnil manžel. Stala se první ženou, která získala Nobelovu cenu za mír, první ženou v historii řečnící na římském Kapitolu a autorkou nejoslnivějšího protiválečného bestselleru 19. století. Přesto v Česku, kde prožila dětství a získala základní vzdělání, zůstává téměř neznámou postavou. Už předloni jsem se o ní krátce zmínil, její životní osudy jsou však podstatně bohatší a myšlenkový odkaz je pro dnešní dobu mimořádně naléhavý (a většina z vás mě tehdy ještě nesledovala). Právě proto si zaslouží přední místo v mém seriálu o zapomenutých osobnostech. Pohrobek z Vodičkovy ulice a pád na společenské dno Dne 9. června 1843 se na rohu pražské Vodičkovy ulice a ulice V Jámě (v domě č. p. 697) narodila Berta Sophia Felicita hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova. Narodila se jako pohrobek – její otec, pětasedmdesátiletý polní podmaršál František Josef Kinský, zemřel ještě před jejím příchodem na svět. Matka Žofie Vilemína pocházela z rodu Körnerů (byla dcerou hejtmana jízdy), tedy z podstatně nižší šlechty, a navíc propadla těžké závislosti na hazardních hrách. Pro konzervativní aristokratickou rodinu Kinských byl tento sňatek těžko přijatelný. Po obrovských finančních ztrátách v kasinech a zpřetrhání vazeb se šlechtickým příbuzenstvem se matka s dcerou ocitly na okraji společnosti. Berta sice část dětství prožila v paláci Kinských na Staroměstském náměstí, po vyčerpání peněz však obě musely odejít do Brna k dívčinu poručníkovi, otcovu příteli Ernstu Egonu Fürstenbergovi. V tamní bohaté knihovně se naplno projevil Bertin výjimečný intelekt: se zájmem studovala filozofii i historii a díky jazykovému nadání záhy brilantně ovládala pět řečí – češtinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu a italštinu. Zakázaná láska a osudový inzerát Alfreda Nobela Když rodinné jmění v roce 1873 kvůli matčině hráčské vášni definitivně vzalo za své, musela se třicetiletá hraběnka postavit na vlastní nohy. Přijala místo guvernantky ve Vídni v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera, kde jeho čtyři dcery vyučovala hudbě a jazykům. Zde se však přihodilo to, s čím nikdo nepočítal: Berta se vášnivě zamilovala do nejmladšího syna rodiny, barona Artura Gundaccara von Suttnera, který byl o sedm let mladší. Matka rodu byla vztahem nemajetné guvernantky se svým synem zděšena. Aby milence rozdělila, dala Bertě výpověď, současně jí však nabídla východisko z nouze. Ukázala jí novinový inzerát: zámožný, postarší švédský gentleman žijící v Paříži hledal zralou a jazykově vybavenou sekretářku a hospodyni. Tím mužem nebyl nikdo jiný než vynálezce dynamitu Alfred Nobel. Berta nabídku přijala a roku 1876 odcestovala do Francie. Mezi osamělým, melancholickým vynálezcem a bystrou, vzdělanou Češkou okamžitě přeskočila jiskra hlubokého porozumění. Nobel byl okouzlen. Jenže jejich pracovní poměr trval pouhé dva týdny. Švédský král si Nobela nečekaně povolal do vlasti a Bertu v Paříži mezitím zasypával zamilovaný Artur dopisy, v nichž ji na kolenou prosil o návrat. Berta poslechla hlas srdce, opustila Paříž a vrátila se do Vídně. Krátký pařížský pobyt nicméně položil základ celoživotního přátelství a korespondence, jež nakonec změnila světové dějiny. Exil na Kavkaze a krvavý křest ohněm Dne 12. června 1876 se Berta a Artur tajně vzali. Reakce rodiny Suttnerových byla nekompromisní: Artura vydědili a novomanželé zůstali zcela bez prostředků. Uprchli proto do Gruzie na pozvání Bertiny přítelkyně, kněžny Kateřiny Dadiani z Mingrelie. Na Kavkaze strávili v drsných podmínkách devět let. Živili se výukou jazyků, psaním článků pro vídeňské a berlínské listy pod pseudonymy (B. Oulot, Jemand) a překládáním gruzínské literatury – společně přeložili například národní epos Muž v tygří kůži. Zlomový okamžik jejího života přišel s rusko-tureckou válkou v roce 1877. Berta i Artur dobrovolně pomáhali ve vojenských lazaretech. Dívka z pražského paláce poprvé spatřila tvář války bez romantizujícího nánosu: amputace bez anestezie, hnijící rány, infekce a tisíce zmařených mladých životů položených za politické ambice mocnářů. Tento otřes z ní vychoval nesmiřitelnou pacifistku. Bestseller Odzbrojte! a morální apel na tvůrce dynamitu Po návratu do Rakouska a usmíření s rodinou roku 1885 se manželé usadili na dolnorakouském zámku Harmannsdorf. Berta své válečné trauma přetavila do literatury. V roce 1889 vydala stěžejní román Die Waffen nieder! (Odzbrojte! / Složte zbraně!). Kniha, v níž naturalisticky vylíčila utrpení vojáků i civilistů po bitvě u Hradce Králové z roku 1866, zapůsobila jako společenská rozbuška. Dílo bylo záhy přeloženo do 16 jazyků (do češtiny jej na podnět Vojty Náprstka převedla Vlasta Pittnerová již roku 1896). Dobová kritika význam románu srovnávala se společenským dopadem Chaloupky strýčka Toma. Sám Alfred Nobel jí v nadšeném listu z Paříže napsal: „Milá baronko, přítelkyně! Dočetl jsem právě Vaše mistrovské dílo… Překlad Vaší vynikající knihy by neměl chybět v žádné z existujících řečí, aby mohla být všude čtena a diskutována.“ Berta vytrvale využívala svůj morální kredit a v dopisech Nobela neúnavně konfrontovala s odpovědností za ničivé důsledky jeho vynálezů. Tento intelektuální apel vyvrcholil v dopise ze 7. ledna 1893, kdy Nobel poprvé naznačil záměr odkázat své jmění fondu, jenž bude odměňovat vědecké průlomy a současně vyzdvihne osobnost, která se nejvíce zaslouží o světový mír a bratrství mezi národy. „Právo místo moci“: Proč nebyla naivní pacifistkou Veřejnost si pacifismus nezřídka plete s naivitou či pasivní odevzdaností. Bertha von Suttnerová však nebyla hlasatelkou náboženského, absolutního nenásilí po vzoru Lva Nikolajeviče Tolstého. Byla čelnou představitelkou institucionálního neboli právního pacifismu. Její filozofie nestála na myšlence nechat se bezbranně masakrovat, nýbrž na principu Recht statt Macht (Právo místo moci) – tedy na nahrazení barbarského práva silnějšího funkční mezinárodní spravedlností. Když jí Tolstoj po přečtení románu psal a prosazoval ryze křesťanské odmítnutí zbraní na úrovni jednotlivce (neodporovat zlu násilím za žádných okolností), Suttnerová to odmítla jako neuskutečnitelnou utopii. Byla přesvědčena, že mír nelze vybudovat tím, že se slušní lidé dobrovolně vzdají obrany. Ve svých textech dokonce otevřeně formulovala myšlenku „mezinárodní policie“ – kolektivní ozbrojené síly, jež by zasáhla proti státu, který hrubě poruší mezinárodní právo a vojensky napadne sousední zemi. Ve svých pracích (například Strojový věk nebo Z dílny pacifismu) současně varovala před pastí takzvané „obranné války“. Připomínala, že prakticky každý agresor v dějinách označoval vlastní agresi za pouhou preventivní sebeobranu. Trvala proto na tom, že o viníkovi a oběti nesmějí rozhodovat štáby válčících stran, nýbrž nezávislý mezinárodní arbitrážní tribunál. Pokud bychom její optikou nahlíželi na současnou agresi proti Ukrajině, Bertha von Suttnerová by rozhodně nevolala po kapitulaci napadeného. Mír bez spravedlnosti pro ni nebyl mírem, ale pouhým diktátem síly. Ruskou federaci by bez váhání označila za barbarského agresora, ostře by kritizovala mezinárodní instituce za váhavost při vymáhání práva a apelovala by na globální společenství, aby vyvinulo takový právní, ekonomický a bezpečnostní tlak, který okupanty donutí ustoupit a nahradit veškeré válečné škody. Globální ikona s českými vazbami Suttnerová nezůstala jen u teoretických úvah. Založila Rakouskou mírovou společnost, vystupovala proti vlně dobového antisemitismu a v roce 1891 jako vůbec první žena promluvila na mezinárodním mírovém kongresu na římském Kapitolu. Její neúnavná diplomatická práce přispěla k založení Stálého rozhodčího soudu v Haagu (1899). V roce 1904 absolvovala triumfální přednáškové turné po Spojených státech, kde vystupovala až třikrát denně a v Bílém domě ji k soukromému rozhovoru přijal prezident Theodore Roosevelt. Čilé kontakty udržovala i s českým prostředím. Za svého spojence považovala Tomáše Garrigua Masaryka, setkávala se s básníky Jaroslavem Vrchlickým či Svatoplukem Čechem a v roce 1895 přednášela v pražském Tiskovém klubu Concordia, kde se snažila mírovou myšlenkou otupit vyhrocený česko-německý nacionální spor. Vyvrcholení jejího úsilí přišlo v roce 1905, kdy se stala historicky první ženskou laureátkou Nobelovy ceny za mír. Ocenění, která by bez ní vůbec nevzniklo. Mrazivá tečka a české zapomnění Bertha von Suttnerová podlehla rakovině žaludku 21. června 1914 ve Vídni ve věku jednasedmdesáti let. Její odchod provázelo mrazivé symbolické načasování: zemřela přesně pět týdnů před vypuknutím první světové války – globálního krveprolití, před nímž po celý dospělý život marně varovala. Proč o této výjimečné osobnosti v Česku téměř nikdo neví? Stala se obětí nacionálního a ideologického filtru. Pro meziválečné Československo byla příliš německá a málo lidová. Pro následný komunistický režim byl zase její šlechtický původ a striktně právní pojetí pacifismu zcela nepoužitelné – nepasovala do schémat o třídním boji a budovatelském hrdinství. Zatímco v Rakousku zdobí její portrét dvoueurovou minci (a v minulosti tisícišilinkovou bankovku) a ve Skandinávii o ní vycházejí zástupy knih, v České republice ji připomíná pouze nenápadná pamětní deska v průjezdu paláce Kinských na Staroměstském náměstí a jedna zapadlá ulička v pražských Vokovicích. Její životní příběh názorně ukazuje, jak snadno dokáže nacionální a politická selekce vytěsnit z paměti osobnost, která svými vizemi předběhla dobu o celé století. Neučíme se v dějepise až příliš o vůdcích a vojevůdcích, kteří války rozpoutávali a vedli, a nezapomínáme na ty, kdo se jim ze všech sil snažili zabránit? Napište mi, co si myslíte a co říkáte na její postoje. A neměli bychom si ji v Čechách mnohem více připomínat? Toto je 3. díl mého seriálu o zapomenutých vědkyních, píšu jej proto, aby mé dcery a další dívky měly pozitivní vzory. Jestli vás tyto příběhy zajímají a myslíte, že by je měli znát i ostatní, nezapomeňte dát sledovat @tkapler a pomozte je sdílet a šířit. Díky moc. #BerthaVonSuttner #NobelovaCenaZaMír #Historie

Tohle píšou Ukrajinci 🥺🙏💔 Stydím se hrozně moc 🙄 Situace v Chersonu se stává katastrofální. V posledních týdnech Rusové výrazně zesílili ostřelování města a jeho okolí a očividně mají za cíl jednoduše zničit všechno, na co tam dosáhnou. Letecké útoky jsou vedeny bez jakéhokoli zjevného vojenského cíle proti obytným budovám a drony loví civilisty přímo v ulicích. Každý měsíc terorismus žoldáků kremelského režimu překračuje další a další hranice. Zatímco naši takzvaní „partneři“ jako by byli k utrpení Ukrajinců lhostejní. Část západní společnosti raději sleduje další seriály a dramata a k válce přistupuje jako k „trendu“, který postupně vychází z módy. Proč bychom tedy měli brát ohled na názory těch, kterým je náš osud lhostejný? Odpovědnost za tuto válku ale nelze zjednodušovat na celý národ bez rozdílu. Hlavní odpovědnost nese ruský režim, jeho vedení, armáda a lidé, kteří tuto agresi aktivně podporují a umožňují. Ti musí nést konkrétní odpovědnost za své činy. Ukrajina má plné právo na obranu a na údery proti legitimním vojenským cílům agresora. Civilisté však nesmějí být cílem „zrcadné pomsty“ – právě v tom musí být rozdíl mezi obranou Ukrajiny a terorem, který proti ní vede Rusko. #Ukrajina #Cherson #Válka

2. září 1920 se v Pardubicích narodila Taťána Hladěnová. 🇨🇿 Tato statečná žena se stala klíčovou postavou československého odboje za druhé světové války. 🕯️ Taťána pocházela ze zámožné rodiny obchodníka Vranešiče a provdala se za Františka Hladěnu, známého motocyklového závodníka a zakladatele prestižního závodu Zlatá přilba. 🏆 Společně se svým manželem se aktivně zapojila do odbojové činnosti ✊ a poskytovala pomoc členům výsadkové skupiny Silver A konkrétně Alfrédu Bartošovi, Josefu Valčíkový a Jiřímu Potůčkovi. 🪂 Hladěnová sloužila jako spojka, která zajišťovala pravidelnou a životně důležitou komunikaci mezi Pardubicemi a Prahou. 📜 Na této nebezpečné trase spolupracovala s Hanou Krupkovou a učitelkou Lidmilou Malou. 🤝 Hrdinské úsilí Taťány a jejího manžela tragicky skončilo 20. června 1942, kdy byli oba zatčeni gestapem. ⚫ František Hladěna nepřežil brutální výslechy a zemřel. 🕯️ Taťána Hladěnová byla zavražděna 2. července 1942 na pardubickém Zámečku. 🕊️🇨🇿 #ČeskoslovenskýOdboj #Historie #Hrdinové

Zpráva od kamarádky, která nám pomohla dostat auta na Ukrajinu……… Pocity po 28. – 29.8. 2026 Jsem doma, konečně jsem se vyspala a vracím se do své denní rutiny, ale…. Nemůžu přestat myslet na to, že jsem tam byla, na to, že jsem poznala několik lidí, jejich tváře, jejich hlas, slyšela jsem jejich velkou vděčnost na vlastní uši, objala jsem je, zasmála jsem se s nimi….a oni se také vrací do své denní rutiny, která je na frontě, v opravdové válce. Opravdová válka, která se již pátým rokem odehrává kousek od nás – ten kousek od nás jsem si vyzkoušela na vlastní kůži, za volantem. Jasně, podle map člověk ví, že je to blízko, ale je to tak blízko, že jsem si ráno sedla za volant dodávky (Renault Master, červená barva) a večer jsem byla na hranicích Ukrajiny. Za volantem dodávky jsem byla poprvé v životě a sama, bez střídání, až díky tomu jsem si skutečně uvědomila, že je to opravdu děsivě blízko. Těch několik lidí, vojáků, které jsem poznala už pro mě navždy budou mít tváře a hlasy, nezapomenu na jejich vděk ani na jejich objetí. Poznala jsem je jen letmo, v noci, někde kousek za hranicemi, ale i tak se ve mně míchá pocit obrovského smutku a frustrace s nepopsatelným pocitem pýchy, že jsem malým zrnkem pomoci, že jsem to dokázala, pro ně. Mě to sebralo doslova jen pár hodin života, nevyspání a trochu nervů, ale jim to snad pomůže v boji na život a na smrt. Nemůžu na ty hrdiny přestat myslet, nechci, aby mi jednou Mac napsal, že se někomu z nich něco stalo. Můj smutek je o to větší, že ta pravděpodobnost je veliká, je to kurva válka, opravdová válka, kterou nikdo z nich nechtěl a stejně tam musí, musí bojovat, musí riskovat své životy, musí denně snášet bezcitné, krvavé útoky! Teď sedím doma a říkám si, že jsem blázen….byla jsem v Ukrajině jen chvíli, byla jsem v Ukrajině jen kousíček od hranic, neviděla jsem válku, neslyšela jsem výbuchy, ale stejně to ve mně zanechalo velice silné pocity a dnes již mohu říci, že chápu Maca, že nemůže přestat pomáhat, nemůže tam své kamarády nechat na pospas. Zastavil svůj život, aby pomohl těm, co to nyní opravdu potřebují. Umím si představit, že většina lidí mu nerozumí, většina lidí nechápe jeho tempo a zajisté mu hodně lidí (včetně mě) radí, aby si odpočinul, dal si volno….dnes už chápu, že cítí, že to nejde, že nesmí polevit. Jen se nechci jednou dozvědět, že ho dohnalo vyčerpání…. Z této krátké cesty, na které se vlastně vůbec nic nestalo, si odnáším malou jizvu na srdci a nenápadný šrám na duši a jsem za to opravdu vděčná, protože vím, že mě to posune k tomu, abych byla zase o něco lepším člověkem. Děkuji, Macu! #Ukrajina #Válka #Pomoc

The Polish president Karol Nawrocki reminded that the hatred of Germans towards Poles (and all Slavs in general) did not arise because of Adolf Hitler, but was long before him: "…the awareness that there is a truth about World War II, which is so little heard among our western neighbors, among our" (translated)

Když bylo Filípkovi 35 dosud ještě nikdy reálně nepracoval… Když bylo @prezidentpavel 31 byl podplukovník 🇨🇿 vojska na misi na válčícím Balkáně. Kolem svištěly devadesátky a příležitosti byly všude kolem… On dělal co uměl nejlíp.. S dobrovolníky vyvedl obklíčené Francouze z palby a dostal za to nejvyšší možné vyznamenání… Podle skutků/ poznáte je… #ČeskáPolitika #VojenskáHistorie #Hrdinství

Somehow the calls for peace are accumulating even among Russia's allies. First Kazakhstan, now India. Meanwhile, it is profiting from the war by purchasing Russian oil — and a new role is emerging: Russia is importing fuel from it, because its own refineries are unable to keep up after the Ukrainian attacks. (translated)

While other NATO countries are quickly building capacities to stand up to the information war, the Czech prime minister has dismantled strategic communication and is generously paying an advisor who fights against a non-existent deep state and, under the appealing cover of freedom of speech, opens up to the real enemy. (translated)