Search

Od Stanislavy Gabriel Waldštejn: "Včera se v České republice nestalo jen to, že Sněmovna přehlasovala veto prezidenta Petra Pavla. Změnila se pravidla, která mají brzdit zadlužování našeho státu. A co to znamená jednoduše? Když si půjčí rodina, musí dluh splatit. Když si půjčuje stát, platíme ho nakonec my všichni. A pokud dluhy porostou, budou je splácet naše děti, ale i ještě naše vnoučata. Koaliční poslanci dnes přehlasovali prezidentovo veto. Vláda si tím otevírá větší prostor pro výdaje nad schválený rámec. A právě tady vidím obrovskou nezodpovědnost Babiše. Před volbami se mluvilo o lepším hospodaření, nižších schodcích a dluzích. Vzpomeňme si na billboardy a hesla. A realita? Místo odpovědnosti se rozvolňují pravidla. Tohle je přesně princip populismu. Útočí na naše základní emoce. Řekne lidem to, co chtějí slyšet…přidáme vám, pomůžeme vám, dáme vám, nic vám nevezmeme. Jen už se tolik nemluví o tom, odkud se ty peníze vezmou. Avšak státní peníze nejsou peníze Babiše. Jsou to peníze nás všech. Je doslova hororové, že tomu jeho voliči stále tleskají a nemají základní ekonomickou gramotnost… Protože účet za populistické sliby nepřijde dnes ani zítra. Přijde za pár let. A Babiš si dnes může zatleskat, že prosadil, co chtěl. Ale Česká republika není jeho firma a státní rozpočet není bezedná peněženka. Dluh nezmizí předvolebním sloganem. Dluh se musí zaplatit. Zaplatíme ho my a předáme účet našim dětem a našim vnoučatům. A to už není politika. To je nezodpovědnost vůči budoucnosti naší země. Fakt tomu tleskáte? Fakt je líp?" #politika #ekonomika #dluhy

In the state of Jalisco, Mexico, scientists discovered six new species of parasitic fungi, one of which, Ophiocordyceps deltoroi, was named after the director Guillermo del Toro because these fungi, known as zombie fungi, can change the behavior of ants and compel them to engage in suicidal behavior, which also inspires horror stories. (translated)

Passengers on board the Vietnamese Boeing 787-9 Dreamliner experienced horrific moments during an emergency landing in Munich, as the plane circled for almost two hours over Upper Bavaria due to technical problems, and after landing, the tires burst, but all passengers and crew escaped without injury. (translated)

Dnes si povíme o jednom z nejzajímavějších míst pro digitální nomády – o neobjeveném klenotu, který v podstatě není zmíněn v žádných žebříčcích nebo fórech pro digitální nomády, ale podle mého skromného názoru jde o absolutní banger, zvlášť pro Středoevropany a speciálně pro muže (ale i ženám se tam bude líbit). Jde samozřejmě o můj milovaný Užhorod, kde jsem v minulé dekádě prožil pět let života. Dodnes tam jednou dvakrát ročně jezdím a zažil jsem osobně neuvěřitelnou proměnu z polorozbitého města s hororovými silnicemi a smečkami pouličních psů na velmi důstojnou středoevropskou metropoli. Takže si bez falešné skromnosti troufám tvrdit, že mám o městě expertní znalosti, o které se rád podělím :) Na úvod se sluší zmínit, že na Ukrajině probíhá válka, ale samotné boje jsou od Užhorodu dál než Praha (!). Rakety do samotného Užhorodu za celou dobu války přiletěly pouze jednou – jedna trefila transformátor za městem, druhá sklad munice v průmyslové zóně. Navíc se to stalo pár dní po nástupu Pétera Magyara k moci, takže ten útok byl tak trochu i ruský vzkaz Maďarům - "ať moc nezlobí nebo bude zle". Zakarpatí, potažmo Užhorod (maď. Ungvár), vnímají Maďaři historicky jako svou sféru vlivu. Odhaduje se, že 20 % obyvatel Zakarpatí má druhý, maďarský pas, a některé obce jsou plně maďarské (především zemědělské vesnice na jihu u maďarských hranic). Rusové tento maďarský pocit respektují, a protože Maďaři byli a nejspíš stále jsou ze zemí EU k Rusku nejvstřícnější, na Zakarpatí až na pár výjimek neútočí. Nebezpečí pro cizince je proto absolutně minimální, případná rizika si ale samozřejmě musí každý soudruh/soudružka uvědomit sám. V Užhorodu maká elektřina, jsou pohonné hmoty, a kromě občasných sirénových výstrah nelze fakt, že v zemi probíhá válka, vůbec postřehnout. Z etického hlediska rozhodně není nic špatného na tom, že tam nomád nebo turista pojede – hlavně přiveze peníze místnímu byznysu. Nesetkal jsem se ze strany místních s jakoukoli antipatií, a to jsem tam byl od začátku války zhruba desetkrát, v souhrnu přes tři měsíce. Čím je Užhorod pro digitální nomády atraktivní? 1. Nízké ceny bydlení, gastra a kávy Nájemné za zařízený byt 1+1 v novostavbě začíná zhruba na 500 $ měsíčně + služby (od cca 100 $), byt v původním stavu někde v paneláku nebo staré chrušcovce lze sehnat za $250-400 + služby. Ceny uvádím v dolarech, protože je tamním zvykem fixovat nájemné v zahraniční valutě kvůli volatilitě hřivny. Ve městě jsou bez přehánění vyšší desítky kaváren, z toho 10–15 s výběrovou kávou a řemeslnou přípravou včetně různých V60, batchů, cold brew,… V kavárnách se dá samozřejmě pracovat na počítadle. Espresso z kvalitních zrn v dobré kavárně začíná na cca 25 korunách, ve večerkách Zina stojí espresso z velké italské mašiny 12 kaček – otevřeno 24/7/365, po městě desítky poboček, ale směs arabika+robusta, sám beru jen v nouzi (např. brzy ráno při výjedu na výlet) Stejně tak je ve městě velké množství opravdu kvalitních restaurací (ukrajinské, italské, asijské, gruzínské, burgery, maďarské, uzbecké…) se zhruba polovičními cenami v porovnání s ČR. V Užhorodu je také celá řada levných jídelen, resp. poledních menu, kde se člověk slušně naobědvá řekněme od 60 Kč; v restauraci Driva stojí slušné polední menu (polévka, hlavní jídlo, nealko nápoj) 85 Kč. Na ukrajinské gastronomii je zajímavé, že tam prakticky neexistují polomonopolní gastrododavatelé surovin pro restaurace a jídelny jako u nás (Bidfood, Makro a pár dalších), kteří hodně cpou své polotovary a kuchaři to kvitují, protože to šetří čas. Na Ukrajině se téměř vše dělá z primárních surovin – když si objednáte bramboráky, tak fakt někdo v kuchyni nakrouhá brambory a udělá je od nuly. Stejně tak si každý podnik "lepí pelměně". Zkrátka domácí vaření. Je to dost znát na chuti. 2. Velmi kvalitní potraviny (na trzích) Poměrně zajímavé je, že ceny drogerie a potravin jsou stejné, v některých případech i lehce vyšší než v ČR, ale zároveň je v Užhorodu několik old-school trhů, kde se dají kupovat domácí potraviny (často sezónní přebytky individuálních pěstitelů a chovatelů), tzn. v super bio kvalitě za velmi rozumné ceny (v porovnání s EU). Lze koupit domácí zeleninu, ovoce, mléčné produkty (smetana, že v ní lžíce stojí), mléko, sýry, brynzu, vejce, drůbeží maso i domácí víno (ve smyslu nápoje, za mě chuťově nic moc). Velmi levně jsem v porovnání s EU kupoval kozí mléko a čerstvé kozí sýry v super kvalitě, navíc bez toho klasického kozího duncu. V Užhorodu je také mnoho pekáren, od normálních po nóbl, velké množství různých chlebů s akcentem na tmavé a žitné, ceny opět o dost nižší než v ČR. Řemeslnej chleba vysoké kvality do padesáti českých vočí. 3. Široké možnosti volnočasového vyžití Užhorod je krajské město, takže je tam plno sportovních zařízení – dá se chodit do bazénu (soukromý, trochu dražší než městské bazény v ČR), jsou tam dobře vybavené posilovny (t. č. plné jedničkových koc, čávové nejsou, o tom dále), několik tenisových areálů, krytý padel, squash, sauny/báni, stolní tenis, fotbal… Mimo to dobrá péče o tělo pro muže i ženy (ceny neznám, kadeřník mě stojí už jako v ČR), velmi kvalitní masáže za polovinu toho co v ČR, velké množství kvalitních stomatologů (takže je možné nechat si dát do pořádku chrup za zlomek cen v ČR/EU) a vůbec dobrá soukromá zdravotní péče – nedávno tam byl na nějakém zákroku Jean-Claude Van Damme, hovoří se o hemeroidech :-) Samozřejmě je tam i plno kulturních akci, ale to je většinou omezené na znalost ukrajinštiny. 4. Dobré jméno a zvuk Čechů/ČR Češi mají v Užhorodu stále velmi dobré renomé, jednak historicky, jednak díky pomoci během války (letos mi a českému národu pan fízl během silniční kontroly poděkoval za podporu Ukrajiny proti agresorovi!). V podstatě se dá říct, že s českým pasem se ve společenském žebříčku posunete o příčku nahoru. Je ale dobré vědět, že čeští muži mají z pohledu datingu docela blbou pověst jako kolenovrti (i když by to mohlo některé zle smýšlející lidi napadnout, tak já jsem se na tomto stereotypu svých chováním nepodílel :), Ukrajinci jsou minimálně v prvotní fázi randění daleko velkorysejší než čeští muži, často ale i v manželství - je poměrně běžné, že pokud to jen trochu jde, zůstavá žena s křiklounem doma do nástupu na základku ... 5. Informační odstavec pro čáva Užhorod je samozřejmě město plné krásných dívek a žen. Je to dáno genetikou, domácím vařením, pohybem (holky choděj pěšky) a v neposlední řadě tím, že fyzická krása je často jediný kapitál, resp. šance na dobrý život, kterou reálně mají. Bez peněz, kontaktů nebo silného rodinného zázemí je pro mladé lidi (muže i ženy) velmi těžké prosadit se přímo v Užhorodu stylem selfmade a nejde to moc zlomit ani dobrým vzděláním, pokud nejde o IT a remote jobík pro EU/US firmu za juráše/dolcky. Takže holky se o sebe dost starají, cíleně limitují kalorický příjem, investují do péče o tělo atd. Mně osobně vadilo, že jak jsou hezké, tak nejsou úplně nejchytřejší, a navíc ty nehezké maloměstské manýry. K tomu ty jejich zakarpatské tradice, vysoká religiozita, po prvním sexu se začaly ptát na svatbu (to bohužel není nadsázka) a další istá kulturná špecifika. V tomto ohledu se situace výrazně zlepšila, protože po začátku války se do Užhorodu přestěhovaly dívky a ženy z větších ukrajinských měst včetně Kyjeva, a to je už jiná písnička – vzdělané, zajímavé, zcestovalé a jazykově vybavené, ničím se nelišící třeba od svých českých kolegyň. Navíc je nyní v Užhorodu na dating marketu pro ukrajinské kolegyně velmi zapeklitá situace, bo nejsou čávové 25+, protože od pětadvaceti začíná odvodový věk – kořeni se buď schovávají doma, nebo už bojují, nebo jsou za hranicí. Není koho datovat. Takže můžete pomoci rozšiřovat středoevropský genofond :-)) Sluší se dodat, že pro většinu užhorodských žen zahraniční čávo rozhodně není snový partner, většina preferuje hezkého, lovatého Ukrajince – jenže těch s krupicou, na nějaké úrovni a hlavně nezadaných … je málo. 6. Ukrajinština vs. angličtina Trochu trabl pro lidi pod 45, tzn. skoro všechny nomády, je v Užhorodu jazyk. Mluví se ukrajinsky (a rusky) a používají cyrilici (ukrajinskou azbuku). Při kratším i delším pobytu je důležité se ukrajinskou azbuku naučit, protože to každému instantně otevře nový svět – díky tomu, že jde o slovanský jazyk, se dá čtením mnohému hned porozumět, třeba menu v hospodách/kavárnách. Základy se člověk naučí za pár dní, u rychlejšího čtení celých vět chvíli trvá, než se to dostane do hlavy. Já sám bych se v případě nomádského pobytu v Užhorodu hned začal učit ukrajinsky se soukromou učitelkou (cca 2 hodiny denně). Tímto tempem + nějaká domácí příprava + poslech rádia/TV/podcastů + ideálně slovník s dlouhými vlasy se dá dostat na úroveň B2 v mluvení a poslechu za 3–6 měsíců, podle intenzity a řekněme talentu. Vzhledem k geopolitické situaci je ten jazyk pro Čechy poměrně atraktivní, třeba i kvůli potenciálnímu budoucímu byznysu při obnově Ukrajiny atd. A hlavně Čech/Češka s plynulou znalosti ukrajinštiny (aspoň té mluvené) si bude místní vodit jak Kirschner Hurvínka! Když jsem do Užhorodu přijel v roce 2013 poprvé a od roku 2015 tam začal žít, byla znalost angličtiny mezi místními katastrofální, anglicky umělo v podstatě pár vzdělanějších lidí. Dnes je to už lepší, ale plnohodnotný život tam pouze s angličtinou možný není. Na druhou stranu plno místních rozumí a někdy dokonce mluví česky/slovensky, takže pro Čecha/Čobolka není velký problém se tam na základní úrovni domluvit – spíš bude někdy problém porozumět místním. To je asi vše, co mě takhle z hlavy napadá. Pokud máte dotazy, ptejte se. Každopádně pokud nomádíte, doporučuju vyzkoušet, budete na 100 % spoko. #DigitálníNomádi #Užhorod #StředníEvropa

Ángel, víctima de una brutal agresión en Bilbao debido k jeho nosению dresu španielskej futbalovej reprezentácie, popisuje hororový zážitok, keď ho obklopila agresívna skupina a napadla ho, zatiaľ čo polícia iba pasívne prizerala. #IndolenciaPolicial #ViolenciaAbertzale #CazaAlEspañol

Indonezijski sud osudio je 19 članova kriminalne mreže koja je godinama prodavala bebe pod krinkom posvajanja, otkrivajući razmjere ovog horora nakon prijave o otmici novorođenčeta, dok su kazne za organizatore i posrednike iznosile od tri do sedam godina zatvora, dok je sudbina žrtava i dalje neizvjesna. #trgovinabezama #posvajanje #Indonezija

Horory vytvořené youtubery, jako jsou Posedlost a Backrooms, úspěšně přitahují mladé diváky do kin díky nízkým rozpočtům, inovativnímu přístupu k žánru a schopnosti reflektovat sociální témata, což ukazuje na dlouhodobý trend poptávky po originálním a myšlenkově bohatém obsahu. #horor #kinovisitation #YouTube

Nu har DU också tvingats finansiera Elaf Alis sommarprat som mest bestod av att hon gjorde reklam för sina böcker. Hoppas det finns en speciell plats bokad i helvetet för public ansvariga utgivare. Ni vet Ali som kallade alla krigshärjade kvinnor i Ukraina för horor i @svt 👇 https://t.co/wQoaDSQqwc #Sverige #Media #Debatt

Članak analizira kako je film Znam što si radila prošlog ljeta postao klasik horor žanra devedesetih, zahvaljujući svojem inovativnom scenariju Kevina Williamsona i utjecaju na popularnu kulturu, te kako je pokrenuo novu eru tinejdžerskih horora koji kombiniraju strah i stil s mladim glumačkim zvijezdama. #horor #90-e #Znamštosirađilaprostogljeta

Na današnji dan, 15. srpnja 2016., Netflix je premijerno prikazao seriju Stranger Things, koja je spojila nostalgiju za osamdesetima, horor i znanstvenu fantastiku u jedinstvenoj priči o odrastanju, te postala globalni fenomen s nezaboravnim likovima i širokom popularnošću. #StrangerThings #Netflix #osamdesete

Film The Blair Witch Project, koji je premijerno prikazan 14. srpnja 1999. godine, redefinirao je horor žanr svojim inovativnim pristupom found footage formatu i sugeriranjem straha bez prikazivanja čudovišta, što je rezultiralo izvanrednim komercijalnim uspjehom s više od 248 milijuna dolara prihoda uz budžet od samo 60 tisuća dolara. #TheBlairWitchProject #horor #foundfootage

Preminuo je Đorđe Kadijević, značajan srpski i jugoslavenski redatelj, poznat po kultnom hororu Leptirica, koji je ostavio neizbrisiv trag u kinematografiji i utjecao na generacije gledatelja, a njegova smrt u 94. godini života ostavlja prazninu na regionalnoj kulturnoj sceni. #ĐorđeKadijević #Leptirica #jugoslavenskikinematografija